Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
pro 28 274 Kč s příslušenstvím - úvěr
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 22 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších 6 247 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27042 Kč od 21.09.2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 491 Kč k rukám její zástupkyně [anonymizováno], do tří dnů od právní moci rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 28 274 Kč s příslušenstvím, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru. Žalobkyně tvrdila, že pohledávku nabyla postoupením od původního věřitele [anonymizováno] Žalobkyně požadovala uhrazení nesplacené jistiny ve výši 22 000 Kč, smluvního úroku a smluvní pokuty. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení od data splatnosti úvěru. Žalobkyně uváděla, že žalovaný úvěr řádně nehradil a dostal se do prodlení. Žalobkyně poukazovala na to, že úvěr byl žalovanému skutečně poskytnut a nebyl vrácen ani přes výzvy k úhradě. Pro případ neuznání nároku ze smlouvy žalobkyně požadovala, aby byl nárok posouzen jako bezdůvodné obohacení žalovaného.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2025 a že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 14.04.2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 22 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl úvěr splatit nejpozději dne 20.09.2025, avšak tak neučinil a dostal se do prodlení. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 28 274 Kč představující jistinu, smluvní úrok a smluvní pokutu spolu s příslušenstvím. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru, smlouvy o postoupení pohledávky, z údajů o provedených platbách a z výzev k úhradě. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by na poskytnutý úvěr cokoliv uhradil. Naopak nebylo prokázáno tvrzení žalobkyně o řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, když žalobkyně k tomuto svému tvrzení nepředložila žádné konkrétní důkazy. Žalobkyně proto v tomto směru neunesla důkazní břemeno.
Dle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle § 86 odst. 1, 2 věta první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.
Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Soud se v dané věci zabýval důsledkem toho, že žalobkyně (resp. původní věřitel) před uzavřením smlouvy nijak neposoudila úvěruschopnost žalovaného. Toto jí přitom ukládá za povinnost shora citovaný § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. I Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně konstatuje, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný spotřebitel (dlužník) a poskytovatel úvěru (věřitel), ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18). Důsledek nesplnění uvedené povinnosti poskytovatele úvěru také stanovuje přímo zákon, a to v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Soud proto v souladu s uvedeným dospěl k závěru, že pro absenci jakéhokoli zkoumání úvěruschopnosti je smlouva mezi žalobkyní a žalovanou neplatná. Za tohoto stavu může žalobkyně požadovat pouze vrácení poskytnuté a dosud nevrácené jistiny ve výši 22 000 Kč, kterou soud žalobkyni přiznal z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaný byl ve věci nečinná a netvrdil ani neprokázal své možnosti splácení jistiny. Soud proto stanovil žalovaného povinnost uhradit žalobkyni příslušnou částku ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ (výrok I.). Zároveň platí, že jeli smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, nemá poskytovatel nárok na další plnění. V tomto případě je tím míněn smluvní úrok za poskytnutí zápůjčky a smluvní pokuta. Nárok na zákonné úroky z prodlení pak žalobkyni vnikne teprve tehdy, nezaplatíli žalovaný jistinu ve lhůtě stanovené tímto rozsudkem, neboť výzvy k její úhradě prodlení žalovaného nezaložily (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021). Z těchto důvodů soud žalobu ve zbylém rozsahu zamítl (výrok II.). Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 OSŘ, neboť oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu necelých 78 % z požadované částky 28 274 Kč, zatímco žalovaný byl úspěšný v rozsahu přesahujícím 22 % z této částky. Žalobkyni proto bylo přiznáno 56 % účelně vynaložených nákladů řízení, stanovených podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to za tři úkony právní služby po 400 Kč, tři režijní paušály po 100 Kč a dále soudní poplatek ve výši 1 162 Kč. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.