IV.ÚS 997/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Šiškové, zastoupené JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem, sídlem Kardinála Berana 967/8, Plzeň, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. února 2026 č. j. 14 Co 12/2026-89, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Martina Kacra, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní

Citované předpisy

99/1963 §142 99/1963 §150

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelky Marie Šiškové, zastoupené JUDr. Michalem Zsemlerem, advokátem, sídlem Kardinála Berana 967/8, Plzeň, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. února 2026 č. j. krajsky/14_Co_12_2026-89, za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a Martina Kacra, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Stěžovatelka se u Okresního soudu Plzeň-jih žalobou podanou proti vedlejšímu účastníkovi domáhala určení, že je vlastnicí podílu o velikosti 1/2 na dotčených nemovitých věcech. Okresní soud určil, že stěžovatelka je vlastnicí tohoto podílu (výrok I) a uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost zaplatit stěžovatelce náklady řízení ve výši 45 023 Kč (výrok II). Soud vzal za prokázané, že stěžovatelka má naléhavý právní zájem na podání určovací žaloby, který je dán tím, že by se bez určení stalo její právní postavení nejistým. Stěžovatelka a vedlejší účastník uzavřeli kupní smlouvu k podílu na nemovitých věcech (od které stěžovatelka poté odstoupila) a vedlejší účastník by se bez tohoto určení mohl v budoucnu domáhat vkladu svého vlastnického práva k podílu.

2.K odvolání vedlejšího účastníka Krajský soud v Plzni změnil rozsudek okresního soudu ve výroku I tak, že se žaloba zamítá (výrok I) a uložil stěžovatelce povinnost nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 57 838 Kč (napadený výrok II). Stěžovatelka nemá naléhavý právní zájem, protože na základě kupní smlouvy nedošlo ke změně zápisu vlastnického práva a její právní postavení není nejisté. Nedostatek naléhavého právního zájmu na určení je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže žaloba uspět a bez dalšího vede k jejímu zamítnutí. V řízení byl nakonec plně úspěšný vedlejší účastník, a proto má podle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

3.Stěžovatelka v ústavní stížnosti proti nákladovému výroku argumentuje, že krajský soud porušil její ústavně zaručená práva. Při rozhodování o nákladech řízení musí civilní soudy respektovat obecné požadavky kladené na soudní rozhodnutí (jako je princip předvídatelnosti, kontradiktornosti a zákazu překvapivosti), nesmí postupovat svévolně, přepjatě formalisticky a v rozporu s principy spravedlnosti. Krajský soud tyto požadavky nerespektoval a neústavně aplikoval § 142 odst. 1 OSŘ. Rozhodování o nákladech řízení se nesmí redukovat na čistě mechanickou závislost na výsledku řízení, nastalá situace vyžadovala posouzení dalších podstatných okolností. Podání žaloby zavinil nepoctivý vedlejší účastník a stěžovatelka se důvodně bránila, jen díky soudnímu zásahu nedošlo k převodu nemovitých věcí, které vedlejší účastník již nabízel k prodeji za mnohem vyšší cenu. Krajský soud ignoroval kontext věci a nevypořádal se s argumenty stěžovatelky.

4.Ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení je zpravidla zjevně neopodstatněná, neprovázejí-li posuzovanou věc takové mimořádné okolnosti, které ji činí z ústavněprávního hlediska dostatečně významnou (srov. stanovisko ze dne 05.03.2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 34). V této věci k takové okolnosti nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5.Krajský soud v souladu s ústavními požadavky vysvětlil, že stěžovatelka neměla naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva. Nedostatek naléhavého právního zájmu na určení je samostatným a prvořadým důvodem, který bez dalšího vede k zamítnutí žaloby. Krajský soud proto neposuzoval širší kontext věci. Výrok I rozsudku přitom stěžovatelka nenapadá. Vedlejší účastník měl ve věci plný procesní úspěch a krajský soud uplatnil zásadu úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 OSŘ. Z úvah krajského soudu je též zřejmé, proč nepřistoupil k moderaci podle § 150 OSŘ. Krajský soud respektoval požadavek na kontradiktornost řízení, na jeho postupu není ani nic nepředvídatelného či překvapivého, neboť bylo jasné, že důsledkem podaného odvolání může být i změna nákladového výroku (srov. body 5 až 10 rozsudku krajského soudu).

6.Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0