Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Michaela Janovského, zastoupeného Mgr. Pavlem Chráskou, advokátem, sídlem Ohradské náměstí 1621/5, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. března 2025 č. j. 35 Co 87/2025-167 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. října 2024 č. j. 63 C 422/2021-120, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 1 jako účastníka řízení a hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatel je spoluvlastníkem pěti pozemků, na kterých se nachází pozemní komunikace užívané veřejností (v tzv. obecném užívání). Za toto omezení svého vlastnického práva se domáhal po vedlejší účastnici zaplacení 33 140 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení za období let 2019 až 2021.
2.Obvodní soud pro Prahu 1 napadeným rozsudkem žalobu zamítl. Shledal, že nárok stěžovatele odporuje dobrým mravům. Stěžovatel totiž koupil spoluvlastnický podíl za nízkou cenu 10 000 Kč s vědomím, že se na nich nachází pozemní komunikace a že je není možné nijak užívat, lze jen vznášet majetkové nároky vůči vedlejšímu účastníkovi.
3.Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil zamítavý rozsudek obvodního soudu, ale z jiných důvodů. Podle městského soudu nebylo možné nárok stěžovatele posoudit jako rozporný s dobrými mravy. Dále městský soud shledal, že na dvou pozemcích se nachází místní komunikace II. a III. třídy ve vlastnictví vedlejšího účastníka, který je povinen stěžovateli nahradit takto vzniklé bezdůvodné obohacení. Vedlejší účastník však již odpovídající částku stěžovateli uhradil, proto je žaloba v této části nedůvodná.
4.Na zbylých třech pozemcích se podle městského soudu nachází veřejně přístupné účelové komunikace, které z občanskoprávního hlediska nemají charakter samostatných věcí. Jejich prostřednictvím nezajišťuje výkon svých funkcí vedlejší účastník, ale toliko příslušné městské části. Právě ty měl stěžovatel žalovat na vydání bezdůvodného obohacení, jak už městský soud vyložil v dřívějším sporu týkající se bezdůvodného obohacení za jiné časové období. Žaloba proti vedlejšímu účastníkovi je tak podle městského soudu i ve zbylé části nedůvodná.
II.
Argumentace stěžovatele
5.Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na ochranu majetku a na spravedlivý proces (čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). 6.I když se spor týká bagatelní částky, právní závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními. Závěr městského soudu, že veřejně přístupné účelové komunikace nacházející se na třech pozemcích ve spoluvlastnictví stěžovatele nejsou samostatnými věcmi, je v rozporu se znaleckými posudky i rozhodnutím obvodního soudu v jiném řízení. Městský soud vychází z názoru, že účelová komunikace nemůže být samostatnou věcí, který je ale dávno překonán stěžovatelem citovanou judikaturou Ústavního soudu, Nejvyššího soudu i Nejvyššího správního soudu.
7.Konečně stěžovatel namítá, že v jiném řízení obvodní soud a městský soud uložily vedlejšímu účastníkovi nárok na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním veřejně přístupné účelové komunikace na pozemku stěžovatele. Tehdy dospěly k závěru, že pasivně legitimován je právě vedlejší účastník. Tyto závěry "výslovně aproboval" i Ústavní soud v usnesení ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. I. ÚS 2498/18 .
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8.Ústavní stížnosti ve věcech, v nichž jde o tzv. bagatelní částku, jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, nejsou-li dány mimořádné okolnosti, které věc činí ústavněprávně významnou (nález ze dne 6. 4. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3502/20 , bod 25). Posuzovaná věc se bagatelní částky týká, jak si je vědom i stěžovatel. Žádné mimořádné okolnosti či extrémní pochybení přitom Ústavní soud ve věci neshledal.
9.Stěžovatel předně nijak nezpochybňuje závěr, že ve vztahu ke dvěma pozemkům již od vedlejšího účastníka obdržel náhradu za bezdůvodné obohacení. Proti částečnému zamítnutí žaloby z tohoto důvodu tedy nevznáší žádné námitky. Není na Ústavním soudu, aby je za stěžovatele domýšlel. Už jen proto je ústavní stížnost v této části zjevně neopodstatněná.
10.Ve vztahu ke zbylým třem pozemkům stěžovatel brojí proti závěru městského soudu, že veřejně přístupné účelové komunikace na nich umístněné nejsou samostatnými věcmi v občanskoprávním smyslu. Nejprve je třeba podotknout, že městský soud nevycházel z názoru, že účelová komunikace nemůže nikdy být samostatnou věcí. Pouze odkázal na své předchozí rozhodnutí, podle něhož nejde o samostatné věci v tomto případě (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022 č. j. 72 Co 294/2022-225, body 14 až 19).
11.Především však tato otázka nebyla pro rozhodnutí věci podstatná. Ať už tyto komunikace představují samostatné věci, či nikoliv, klíčové je, že bezdůvodného obohacení se má stěžovatel dle městského soudu domáhat po příslušné městské části, nikoliv po hlavním městě Praze (vedlejším účastníkovi). Ústavní soud již dříve shledal, že tento závěr městského soudu (týkající se toliko jiného období), nijak nevybočuje z ústavních mezí (usnesení ze dne 21. 3. 2023 sp. zn. I. ÚS 178/23 , bod 11 a násl., kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta stěžovatelova stížnost proti rozsudku městského soudu citovanému v předchozím bodě).
12.Od tohoto závěru Ústavní soud nemá důvod odchýlit se ani nyní. Podle nálezu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. II. ÚS 2520/15 má žaloba směřovat proti tomu, kdo je vlastníkem komunikace podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích (bod 16 nálezu). Vlastníkem účelové komunikace (pokud by byla samostatnou věcí) ale může být dle odkazovaného ustanovení jakákoliv "právnická nebo fyzická osoba". Dospěl-li městský soud k závěru, že žalovaným má být městská část, jde o výklad podústavního práva, který neodporuje odkazovanému nálezu a ani jinak nevybočuje z ústavních mezí. Zbývá dodat, že stěžovatelem citované usnesení ze dne 29. 10. 2019 sp. zn. I. ÚS 2498/18 se otázkou, kdo má být žalovaný, nezabývá, a pro posuzovanou věc tak není relevantní. 13.Je zde ale i další důvod, proč námitky stěžovatele nelze shledat opodstatněnými. Stěžovatel totiž tvrdí, že se na třech daných pozemcích nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je jednou z podmínek vzniku veřejně přístupné účelové komunikace souhlas - byť třeba jen konkludentní - vlastníka pozemku s jeho užíváním veřejností (tj. s obecným užíváním), který pak váže i budoucí vlastníky. Důvodem je, že za toto omezení vlastníkovi pozemku "nenáleží finanční náhrada" (nález ze dne 18. 12. 2025 sp. zn. III. ÚS 2566/24 , bod 27 a násl., nebo již nález ze dne 9. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 268/06 ). Tato nálezová judikatura nebyla nikdy překonána, případná odchylná usnesení ji překonat nemohla (srov. § 23 zákona o Ústavním soudu). Že za omezení vzniklé existencí veřejně přístupné účelové komunikace nenáleží vlastníkovi pozemku náhrada ani ve formě bezdůvodného obohacení, potvrdil i nedávný nález ze dne 25. 2. 2026 sp. zn. I. ÚS 2541/25 , bod 24 (k nálezem dále řešené problematice náhrady za užívání pozemků jako veřejných prostranství se v tomto usnesení není třeba vyjadřovat). 14.Nachází-li se na pozemcích stěžovatele skutečně veřejně přístupná účelová komunikace, jak stěžovatel uvádí, pak mu za toto omezení finanční náhrada podle ustálené judikatury Ústavního soudu nepřísluší. V takovém případě totiž nedošlo k nucenému omezení vlastnického práva, neboť stěžovatel nebo jeho právní předchůdce by musel dát s tímto způsobem využití souhlas. Zamítnutím žaloby na vydání bezdůvodného obohacení ve vztahu ke zbylým třem pozemkům tedy nemohlo dojít k namítanému porušení základních práv.
15.Ústavní soud z těchto důvodů odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu