Městský soud v Brně rozhodl Mgr. Lenkou Kovářovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce:[anonymizováno]., IČO: [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupeného advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému:[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o 17 770 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 10 000 Kč od 28.12.2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 7 770 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 17 770 Kč od 16.6.2023 do 27.12.2024, zákonného úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 7 770 Kč od 28.12.2024 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 2,25% ročně z částky 10 000 Kč od 28.12.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou doručenou soudu dne 10.3.2025 domáhal se žalobce po žalovaném zaplacení částky 17 770 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru. Žalobce v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce společnost [anonymizováno]. s žalovaným dne 25.5.2023 uzavřela prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit do dne 15.6.2023. Žalovaný na poskytnutý úvěr ani částečně nic neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024 postoupila společnost [anonymizováno]. pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozumíván dopisem ze dne 20.12.2024. Téhož dne byla žalovanému zasílána i předžalobní upomínka. Ke dni podání žaloby žalobce po žalovaném požaduje zaplacení částky 17 770 Kč, tj. jistina ve výši 10 000 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 770 Kč.
2.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř. ) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 3.Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti.
4.Ze smlouvy o úvěru ze dne 25.5.2023 bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno]. smlouvu o úvěru, na základě které měla společnost [anonymizováno]. poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, a žalovaný měl tuto částku vrátit do 15.6.2023 spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 7 770 Kč.
5.Z potvrzení o provedené platbě ze dne 4.12.2024 a sdělení [anonymizováno]. ze dne 22.8.2025 bylo zjištěno, že na účet č. [anonymizováno] byla z účtu společnosti [anonymizováno]. zaslána částka 10 000 Kč. Dle sdělení [anonymizováno]. se jedná o účet žalovaného.
6.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2024 včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky bylo zjištěno, že předchůdce žalobce postoupil pohledávku žalovaného na žalobce, o čemž žalovaného vyrozuměl dopisem ze dne 20.12.2024, kdy následně téhož dne žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku. V rámci předžalobní upomínky pak žalobce stanovil žalovanému lhůtu k úhradě dluhu do tří dnů.
7.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8.Podle § 547 o. z. musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 9.Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 10.Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 11.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12.Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13.Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14.Po právním posouzení skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná.
15.Mezi účastníky existovala vůle uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které by předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný by předchůdci žalobce vrátil úvěr i spolu s úroky z úvěru. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. Žalobce uvedl, že při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splácet předchůdce žalobce vycházel z nahlédnutí do veřejných registrů a z prohlášení žalovaného, že má pravidelný měsíční příjem a je schopen úvěr splácet. Žalobce uvedl, že je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného, nedisponuje však žádnými doklady či listinami, které by k tomuto prověřování úvěruschopnosti doložil. Soud tedy nemá za prokázáno, že předchůdce žalobce dostatečně aktivně zjišťoval schopnost žalovaného úvěr splácet, tak jak to požaduje zákon, když neměl řádně ověřené příjmy a výdaje žalovaného.
16.Soud přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Žalobce soudu nepředložil žádný důkaz ohledně zjišťování úvěruschopnosti žalovaného, nedostál tak své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že „součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)…poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“
17.Pakliže soud dospěl k závěru, že smlouva byla absolutně neplatná od počátku, došlo ze strany žalovaného k bezdůvodnému obohacení, neboť získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, žalovaný na tuto částku ani částečně nic nevrátil, soud proto žalobě v tomto rozsahu vyhověl, a to i pokud jde o příslušenství představující zákonné úroky z prodlení z této částky. Dopisem ze dne 20.12.2024 byla žalovanému zasílána předžalobní upomínka, kdy mu byla stanovena lhůta k plnění do tří dnů. Dle ust. § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. Pokud byl dopis odesílán dne 20.12.2024 (podací lístek), k doručení v souladu s ust. § 573 o.z. tak došlo dne 23.12.2024. Žalovanému byla v rámci dopisu stanovena lhůta k úhradě do tří dnů, soud má proto za to, že k prodlení došlo až dne 28.12.2024. S ohledem na uvedené byl tedy žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o.z. až ode dne 28.12.2024, a to ve výši 12,75%. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 18.Pokud jde o další uplatňované nároky představující částku 7 770 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 17 770 Kč od 16.6.2023 do 27.12.2024, zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 7 770 Kč od 28.12.2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 2,25% ročně z částky 10 000 Kč od 28.12.2024 do zaplacení, v tomto rozsahu soud žalobu zamítl, neboť s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru jako celku žalobci nárok na tyto částky nevznikl. Zdejší soud pak při posuzování nároku žalobce na zákonný úrok z prodlení vycházel zejména z názoru Krajského soudu Brně vyjádřeného v jeho rozhodnutí č.j. 27 Co 117/2024-120.
19.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. 20.Zdejší soud veden nálezem Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2717/08 při posuzování míry úspěchu ve věci přihlížel nejen k žalované pohledávce, ale také k jejímu příslušenství. Na základě této skutečnosti proto požadované příslušenství kapitalizoval ke dni vyhlášení rozhodnutí, tj. ke dni 20.11.2025, kdy tak vycházel z celkové částky 24 262,12 Kč, kdy žalovaný byl úspěšný v částce 11 145,75 Kč (jistina ve výši 10 000 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 10 000 Kč od 28.12.2024 do 20.11.2025 ve výši 1 145,75 Kč) a neúspěšný v částce 13 116,37 Kč (poplatek ve výši 7 770 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 17 770 Kč od 16.6.2023 do 27.12.2024 ve výši 4 096,83 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 7 770 Kč od 28.12.2024 do 20.11.2025 ve výši 1 047,35 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2,25% ročně z částky 10 000 Kč od 28.12.2024 do 20.11.2025 ve výši 202,19 Kč).
21.Procesně úspěšnější tak byl žalovaný, který by měl nárok na náhradu nákladů řízení. Žalovaný však zůstal po dobu řízení zcela pasivní a dle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému
soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.
Nesplní – li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 o.s.ř.).