Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Takácsovou ve věci
žalobce: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Bejčkem sídlem Dukelských hrdinů 976/12, 170 00 Praha
proti
žalované: [anonymizováno]
pro zaplacení 347 233,10 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 347 233,10 Kč, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 350,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 18.11.2025 domáhal po žalované zaplacení částky 347.233,10 Kč, představující souhrn jím uplatněných nároků na náhradu škody a nemajetkové újmy, které měly vzniknout v důsledku podle jeho tvrzení neoprávněného a nezákonného trestního stíhání. Trestní stíhání bylo vedeno u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. okresni/3_T_147_2024, zahájeno usnesením Policie České republiky dne 11.04.2024 pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) TZ, spočívající podle obvinění v řízení motorového vozidla dne 17.12.2023 v době, kdy měl žalobce uložen zákaz řízení motorových vozidel. Žalobce uvedl, že trestní řízení bylo proti jeho osobě vedeno zcela bezdůvodně, a to přesto, že již od samého počátku existovala řada důkazů, z nichž mělo vyplývat, že se skutku nemohl dopustit, neboť se v rozhodné době nenacházel na místě údajné dopravní nehody. Tyto skutečnosti měl podle jeho tvrzení prokazovat zejména kamerový záznam zachycující pohyb jeho otce, který jej měl ze sjezdovky odvážet, dále výpovědi celkem čtrnácti řidičů, kteří projížděli kolem místa nehody, výpověď svědkyně [anonymizováno], jakož i původní výpověď [anonymizováno] zaměstnance žalobce, jenž se měl nejprve k řízení vozidla i ke způsobení dopravní nehody přiznat. Žalobce namítal, že přes tyto skutečnosti státní zástupce i soud v trestním řízení pokračovali až do dne 11.03.2025, kdy byl žalobce pravomocně zproštěn obžaloby, a to z důvodu, že je nepochybné, že se skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, nestal. Žalobce dále uvedl, že po dobu přibližně jedenácti měsíců, po kterou bylo trestní stíhání vedeno, žil v nejistotě a psychickém stresu ohledně možného odsouzení, což podle jeho názoru významně zasáhlo jeho osobní, rodinný, pracovní i společenský život. Zdůrazňoval zejména to, že v rozhodné době působil jako provozovatel lyžařského areálu v obci [anonymizováno], tedy v malé obci, kde se informace o dopravní nehodě a následném trestním stíhání podle jeho tvrzení rychle rozšířily mezi místní obyvatele a nepříznivě se promítly do jeho pověsti i podnikatelské činnosti. Žalobce rovněž uváděl, že trestní stíhání pro něj znamenalo hrozbu uložení dalšího zákazu řízení motorových vozidel, kterou vnímal jako potenciální ohrožení své profesní činnosti. Žalobce uplatnil nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 335.000 Kč, které odvozoval z částky 1.000 Kč za každý den trvání trestního stíhání, tj. za 335 dní. Dále uplatnil nárok na náhradu škody ve výši 41.767,51 Kč, představující náklady jeho obhajoby v trestním řízení, přestože tyto náklady mu byly již žalovanou přiznány a uhrazeny v rámci mimosoudního projednání. Konečně se žalobce domáhal rovněž částky 12.233,10 Kč jako náhrady nákladů právního zastoupení v souvislosti s podáním žádosti o odškodnění k žalované. S ohledem na to navrhl žalobce, aby soud žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. 2.Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nesporným, že proti žalobci bylo dne 11.04.2024 zahájeno trestní stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) TZ, a že žalobce byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11.03.2025 podle § 226 písm. a) trestního řádu pravomocně zproštěn obžaloby. Současně uvedla, že žalobci již v rámci mimosoudního projednání uhradila částku 41.767,51 Kč jako náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení. K dalším žalobcem uplatněným nárokům žalovaná uvedla, že nárok ve výši 12.233,10 Kč, týkající se nákladů právního zastoupení za podání žádosti o odškodnění, považuje za nedůvodný, neboť tyto náklady nejsou náklady účelně vynaloženými na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ani na nápravu nesprávného úředního postupu ve smyslu § 31 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., a jejich náhradu navíc výslovně vylučuje § 31 odst. 4 téhož zákona. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu, žalovaná uvedla, že žalobci byla poskytnuta omluva, kterou považuje za dostatečnou formu satisfakce. Zdůraznila, že žalobcem požadovaná částka 335.000 Kč je zcela nepřiměřená, neboť trestní stíhání trvalo přibližně 11 měsíců, šlo o méně závažný přečin, žalobci fakticky nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody a žalobce rovněž neprokázal žádné konkrétní negativní dopady trestního stíhání do své osobnostní sféry. Podle žalované samotná existence trestního stíhání nemajetkovou újmu nepresumuje a žalobce neunesl břemeno tvrzení ani důkazní ohledně skutečné intenzity zásahu do svých práv. Žalovaná proto navrhla, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 3.Žádostí o náhradu škody a nemajetkové újmy doručenou žalované dne 23.05.2025 žalobce uplatnil mimosoudně stejné nároky, které následně uplatnil i žalobou, a to nárok na peněžité zadostiučinění za nemajetkovou újmu, nárok na náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. okresni/3_T_147_2024, jakož i nárok na náhradu nákladů právního zastoupení vzniklých v souvislosti s podáním této žádosti. 4.Stanoviskem Ministerstva spravedlnosti ze dne 28.07.2025, č. j. MSP1043/2025ODSKODSK/7, soud zjistil, že žalovaná uznala nezákonnost trestního stíhání žalobce a poskytla mu omluvu. Současně žalovaná přiznala žalobci nárok na náhradu nákladů obhajoby v trestním řízení ve výši 41 767,51 Kč, avšak neuznala nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ani nárok na náhradu nákladů právního zastoupení souvisejících s projednáváním žádosti o odškodnění u žalované.
5.Usnesením Policie České republiky o zahájení trestního stíhání ze dne 11.04.2024, č. j. KRPC16915843/TČ2023020071 bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) TZ, kterého se žalobce měl dopustit tím, že dne 17.12.2023 řídil motorové vozidlo v době, kdy mu byl pravomocným rozhodnutím správního orgánu uložen zákaz řízení motorových vozidel. 6.Rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 11.03.2025, sp. zn. okresni/3_T_147_2024, byl žalobce podle § 226 písm. a) trestního řádu zproštěn obžaloby, neboť bylo zjištěno, že se skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, nestal. Státní zástupce se po jeho vyhlášení vzdal práva na podání odvolání a rozsudek nabyl právní moci dne 14.06.2025. 7.Ze zbývajících, v řízení provedených důkazů, soud nezjistil pro projednávanou věc ničeho podstatného. Tyto důkazy se jednak týkaly jednotlivých úkonů právní služby v trestním řízení, jejichž náhrada byla žalobci žalovanou již mimosoudně přiznána a uhrazena a které tedy nejsou předmětem tohoto řízení (vyrozumění o odročení jednání, vyjádření k obžalobě ze dne 14.11.2024, jakož i protokoly o hlavních líčeních konaných dne 03.12.2024, 07.01.2025 a 11.03.2025). Jednak se pak provedené důkazy vztahovaly k pravdivosti a hodnocení svědeckých výpovědí a dalších důkazů provedených v trestním řízení, jež sloužily k posouzení skutkového děje, pro který bylo trestní stíhání vedeno. Tyto skutečnosti však nemohly mít pro posouzení uplatněných nároků význam. Soud zdůrazňuje, že není revizním orgánem rozhodujícím o správnosti skutkových nebo právních závěrů učiněných v trestním řízení, ani o tom, jakým způsobem měly orgány činné v trestním řízení provádět či hodnotit dokazování. Jak opakovaně judikoval Nejvyšší soud, v řízení o odškodnění podle zák. č. 82/1998 Sb. soud nemůže přezkoumávat postup či rozhodnutí soudů po věcné stránce, neboť odškodňovací řízení není řízením revizním (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 02.02.2006, sp. zn. nsoud/25_Cdo_2162_2005, a rozsudek ze dne 27.05.2020, sp. zn. nsoud/30_Cdo_1718_2019). Současně je v odškodňovacím řízení třeba respektovat zásadu promptnosti, která vylučuje samostatné a podrobné právní posuzování jednotlivých dílčích otázek řešených v původním řízení, a naopak akcentuje pouze zásadní procesní pochybení, jako jsou zejména nepřiměřené průtahy v řízení, nerespektování závazného právního názoru soudu vyššího stupně nebo jiné kvalifikované vady průběhu řízení. Takové okolnosti však z provedených důkazů v projednávané věci nevyplývají. 8.Soud neprovedl další žalobcem navržené důkazy (stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 15.04.2024, usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Prachaticích ze dne 18.04.2024, č. j. ZT 51/20249, obžalobu státního zástupce ze dne 30.09.2024, návrh na zastavení trestního stíhání v rámci předběžného projednání obžaloby ze dne 23.10.2024, trestní příkaz Okresního soudu v Prachaticích ze dne 24.10.2024, ani odpor proti trestnímu příkazu ze dne 05.11.2024), neboť se netýkaly rozhodných skutečností pro posouzení uplatněných nároků, popřípadě jejich provedení nemohlo mít vliv na výsledek řízení. Tyto listiny se vztahují k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení a k posouzení důvodnosti trestního stíhání, které však není předmětem přezkumu v tomto odškodňovacím řízení. Dále soud neprováděl výzvu Okresního soudu v Prachaticích k vyjádření k obžalobě, předvolání k hlavnímu líčení, ani další listiny dokumentující průběh trestního řízení, neboť tyto důkazy zachycují pouze jednotlivé procesní úkony a nejsou způsobilé prokázat vznik ani intenzitu žalobcem tvrzené nemajetkové újmy. Soud rovněž neprováděl úřední záznamy o podaných vysvětleních [anonymizováno], ani další důkazy směřující k hodnocení pravdivosti svědeckých výpovědí a skutkového děje posuzovaného v trestním řízení. Jak již bylo shora uvedeno, soud není oprávněn přezkoumávat skutkové a právní závěry trestních soudů ani postup orgánů činných v trestním řízení při provádění dokazování. Odškodňovací řízení není řízením revizním. Konečně soud neprováděl fakturu č. 120564, fakturu č. 120565 ani doklady o jejich zaplacení, neboť náhrada nákladů obhajoby v trestním řízení byla žalobci žalovanou již mimosoudně přiznána a uhrazena a nárok na náhradu nákladů právního zastoupení vzniklých v souvislosti s podáním žádosti o odškodnění je výslovně vyloučen § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb.; provedení těchto důkazů by proto bylo nadbytečné. 9.Dle § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. 10.Dle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
11.Dle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").
12.Dle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
13.Dle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.
14.Dle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.
15.Dle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.
16.Dle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
17.Dle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
18.Dle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.
19.Dle § 31 odst. 1, 2, 3 a 4 ODŠZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.
20.Dle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.
21.Na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení mezi účastníky má soud za prokázáno, že proti žalobci bylo dne 11.04.2024 zahájeno trestní stíhání pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) TZ, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. okresni/3_T_147_2024. Trestní stíhání bylo dne 11.03.2025 skončeno zproštěním obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť bylo zjištěno, že se nestal skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání přiznala žalobci nárok na náhradu nákladů obhajoby ve výši 41 767,51 Kč. Žalobce se domáhal dále náhrady nákladů na podání žádosti o odškodnění ve výši 12 233,10 Kč a zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 335 000 Kč. Žalobce uváděl v souvislosti s předmětnou nehodou řadu tvrzení, žádný z dopadů z jím uváděných dopadů se však nevztahoval k samotnému trestnímu stíhání, kromě obavy o podnikání. 22.Na základě shora uvedeného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že trestní stíhání žalobce trvalo celkem 11 měsíců, což v podmínkách řízení o méně závažné trestné činnosti, zahrnujícího předběžné projednání obžaloby a tři hlavní líčení, nepředstavuje nepřiměřenou dobu. Žalobce byl stíhán pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí, za který mu hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta, případně trest zákazu činnosti. Žalobce v řízení neuvedl ani jediný konkrétní průtah, který by délku trestního řízení činil excesivní, a samotná délka řízení proto není způsobilá založit nárok na zvýšené zadostiučinění. Ačkoliv zrušené trestní stíhání zakládá základní předpoklad odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu, je žalobce povinen tvrdit a prokázat konkrétní negativní dopady tohoto stíhání do své osobnostní sféry. Žalobce sice v žalobě obsáhle popsal průběh trestního řízení a okolnosti dopravní nehody, avšak nepředložil žádné tvrzení, které by bylo způsobilé odůvodnit vznik nemajetkové újmy způsobené právě trestním stíháním pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí. Po celou dobu řízení totiž tvrdil újmu, která nesouvisí s předmětem trestního stíhání. Žalobce byl v tomto směru velmi konkrétní, avšak žádný z tvrzených negativních dopadů nespojil s tím skutkem, pro nějž byl stíhán. V žalobě tak zcela absentuje tvrzení o tom, jak mělo trestní stíhání pro maření výkonu úředního rozhodnutí zasáhnout do jeho osobnosti, pověsti či každodenního života. Za této situace nebyl soud povinen poskytovat žalobci poučení podle § 118a OSŘ, neboť žaloba netrpí nedostatkem skutkových tvrzení, nýbrž absencí tvrzení způsobilých založit odpovědnost státu. Žalobce dále uváděl, že informace o dopravní nehodě se v malé obci ihned rozšířily a že místem nehody v rozhodné době projíždělo více než deset řidičů, kteří měli situaci vidět, přesto jej část obyvatel obce považovala za pachatele dopravní nehody. Bez ohledu na vnitřní rozpornost těchto tvrzení – neboť pokud se okolnosti nehody v obci bezprostředně roznesly, muselo se rovněž rozšířit i to, že žalobce v inkriminovaném okamžiku vozidlo neřídil – nelze než konstatovat, že zde zcela absentuje příčinná souvislost mezi trestním stíháním žalobce a tvrzenými „klepy v obci“. Pokud se v obci šířily nepravdivé domněnky o tom, kdo způsobil dopravní nehodu, jde o okolnosti zcela nesouvisející s jednáním orgánů veřejné moci. Trestní stíhání totiž nebylo vedeno pro dopravní nehodu, nýbrž výhradně pro přečin maření výkonu úředního rozhodnutí, a tvrzené poškození pověsti proto nemůže být v příčinné souvislosti s trestním stíháním vedeným pro jiný skutek. Jediným negativním dopadem, který žalobce spojil s trestním stíháním, bylo tvrzené ohrožení provozu jeho lyžařského areálu v případě, že by mu byl uložen zákaz řízení motorových vozidel. Z vlastních tvrzení žalobce však vyplývá, že měl již v rozhodné době pravomocně uložen zákaz řízení motorových vozidel na dobu osmi měsíců, a reálné omezení jeho pohybu i podnikání tak existovalo nezávisle na posuzovaném trestním stíhání. Soudu proto není zřejmé, proč by případný další zákaz řízení měl mít na podnikání žalobce zásadně odlišný dopad než zákaz již vykonávaný. Kromě tohoto tvrzení žalobce neuvedl žádné konkrétní případy, kdy by jeho podnikání utrpělo v důsledku samotného trestního stíhání pro maření výkonu úředního rozhodnutí. Žalobní tvrzení tak neprokazují zásah do práv žalobce v takové intenzitě, která by mohla zakládat nárok na peněžité zadostiučinění. Pouze pro úplnost soud dodává, že žalobcem požadované zadostiučinění ve výši 1 000 Kč za každý den trestního stíhání výrazně přesahuje částky přiznávané v porovnatelných případech, přičemž taková výše je vyhrazena výjimečným situacím s mimořádně intenzivním zásahem do osobnostní sféry poškozeného, který však v projednávané věci nebyl ani tvrzen. Pokud jde o nárok na náhradu nákladů právního zastoupení vzniklých v souvislosti s podáním žádosti o odškodnění u žalované, je tento nárok výslovně vyloučen § 31 odst. 4 zák. č. 82/1998 Sb., neboť zákonodárce tento typ nákladů z okruhu odškodnitelných nároků výslovně vyňal. Tento nárok nelze přiznat ani tehdy, tvrdíli žalobce, že by mu tyto náklady nevznikly nebýt nezákonného trestního stíhání. Žaloba je proto nedůvodná v celém rozsahu, a soud ji z tohoto důvodu ve výroku ad I zamítl. 23.Výrok o nákladech řízení soud opřel o § 142 odst. 1 OSŘ Podle tohoto ustanovení má žalovaná, která byla ve věci zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci. Žalovaná má podle § 151 odst. 3 OSŘ právo na náhradu za jednotlivé úkony, a to v paušalizované výši stanovené vyhláškou č. 254/2015 Sb. (ve spojení se závěry NS ČR v rozhodnutí č.j. nsoud/28_Cdo_2638_2025-615) částkou 450 Kč za úkon. Vzhledem k tomu, že se žalovaná písemně vyjádřila k žalobě, poté se připravovala na ústní jednání a tohoto se rovněž 26.03.2026 zúčastnila, přísluší žalované náhrada nákladů řízení v rozsahu tří úkonů v celkové výši 1 350,- Kč. --- POUČENÍ ---
Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.