Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele Richarda Ulipa, zastoupeného Mgr. Jiřím Weiglem, advokátem, sídlem Bezručova 605, Mělník, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. listopadu 2025 č. j. 8 As 264/2024-65, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2024 č. j. 51 A 88/2022-57, rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 13. září 2022 č. j. 110808/2022/KUSK a rozhodnutí Městského úřadu Klecany, stavebního úřadu ze dne 5. května 2022 č. j. 4693/2022, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Praze, Krajského úřadu Středočeského kraje a Městského úřadu Klecany, stavebního úřadu, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho právo zakotvené v čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel v ústavní stížnosti požádal o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Městského úřadu Klecany, stavebního úřadu. 2.Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Městský úřad Klecany, stavební úřad, nařídil napadeným rozhodnutím stěžovateli odstranění stavby dvou objektů (samostatně stojících rekreačních chat) na pozemku parc. č. X v k. ú. Brnky (dále jen "stavby").
3.Dne 8. 4. 2020 stěžovatel oznámil městskému úřadu provádění udržovacích prací spočívajících v obnově oplocení a úpravě studny s tím, že na jeho pozemku je hluboká studna, kterou je třeba zakrýt. Dne 15. 4. 2020 stěžovatel dále požádal o udržovací práce na pozemku, které odůvodnil tím, že se na pozemku nachází srub v havarijním stavu, který je nutné zabezpečit. Městský úřad v případě obou podání rozhodl o projednání záměru v územním řízení a pro nedoplnění podkladů usneseními ze dne 30. 7. 2020 obě řízení pravomocně zastavil.
4.Dne 28. 7. 2020 městský úřad stěžovatele vyzval k okamžitému ukončení stavebních prací podle § 134 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). Podáním ze dne 12. 8. 2020 stěžovatel požádal městský úřad o udržovací dostavbu chat a chybějícího plotu na pozemku, přičemž opět uvedl, že se na pozemku nachází hluboká studna, kterou je nutné zakrýt. Městský úřad zahájil řízení o odstranění stavby nepovolené rozestavěné stavby na pozemku podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Stavbu popsal jako dvě rozestavěné chaty, oplocení, betonové přístupové schodiště a rozestavěná stavba odpadního potrubí. Dne 31. 8. 2020 stěžovatel požádal o provizorní zabezpečení na pozemku, protože do chat zatéká a může dojít k velkým škodám. Dne 8. 10. 2020 se konalo šetření na místě, kde stěžovatel při jednání uvedl, že stavba existovala na obou místech (byly to chudinské baráčky). Městský úřad při jednání zjistil, že stěžovatel ve stavbě pokračuje navzdory výzvě, proto nařídil okamžité zastavení stavebních prací. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 28. 6. 2021. 5.Dne 16. 10. 2020 stěžovatel požádal o dodatečné povolení stavby chat. K žádosti však nepřiložil požadované podklady, proto městský úřad usnesením ze dne 26. 10. 2020 řízení o žádosti zastavil. Městský úřad rozhodnutím ze dne 26. 10. 2020 nařídil odstranění staveb. Rozhodnutím ze dne 22. 6. 2021 Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutí městského úřadu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Městský úřad následně nařídil ústní jednání spojené s ohledáním na místě na den 5. 10. 2021. Stěžovatel podáním ze dne 30. 9. 2021 městskému úřadu sdělil, že dne 29. 9. 2021 podal (druhou) žádost o dodatečné povolení stavby. Proto podle něj měl městský úřad řízení o odstranění stavby přerušit a nařízené jednání zrušit.
6.Městský úřad přesto dne 5. 10. 2021 realizoval zmíněné jednání na místě. Součástí správního spisu jsou fotografie stavby pořízené při tomto jednání, kterého se stěžovatel nezúčastnil. Usnesením ze dne 21. 10. 2021 městský úřad řízení o žádosti stěžovatele ze dne 29. 9. 2021 zastavil, neboť ani druhá žádost o dodatečné povolení stavby neobsahovala žádné doklady a projektovou dokumentaci. Rozhodnutí o zastavení řízení o dodatečném povolení stavby bylo předmětem přezkumu Ústavního soudu, přičemž ústavní stížnost stěžovatele byla odmítnuta pro neopodstatněnost usnesením ze dne 24. 9. 2025 sp. zn. III. ÚS 3335/24 .
7.Dne 2. 11. 2021 se konalo další místní šetření, kterého se stěžovatel opět nezúčastnil. Součástí správního spisu jsou fotografie stavby pořízené při tomto šetření. Rozhodnutím ze dne 5. 5. 2022 městský úřad nařídil stěžovateli podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona odstranění staveb. V odůvodnění městský úřad konstatoval, že v řízení bylo zjištěno, že stavby jsou umístěny na pozemku, který je součástí přírodní památky Kaňon Vltavy u Sedlce, na němž nelze tyto druhy staveb umístit podle územního plánu Zdib, navíc jde o lesní pozemek v nezastavitelném a navíc záplavovém území. Fotografie pořízené při místním šetření prokazují, že jde o novostavby. Z dřívějšího ohledání pozemku dne 21. 10. 2014 městský úřad měl zjištěno, že na pozemku žádné stavby chat ani jejich pozůstatky nebyly. Pokud byly nějaké stavby na pozemku umístěny před povodněmi v letech 2002 a 2010, nebyly nikdy nepovoleny. 8.Stěžovatel podal proti rozhodnutí městského úřadu odvolání, kde namítal, že jeho stavební záměr nevyžaduje územní rozhodnutí ani stavební povolení, neboť provedl pouze údržbu ve smyslu § 79 odst. 5 stavebního zákona. Rozhodnutím ze dne 13. 9. 2022 krajský úřad odvolání zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil, přičemž uvedl, že se protiprávním jednáním stěžovatele zabýval již vícekrát a odkázal na svá rozhodnutí ze dne 8. 6. 2021 a ze dne 1. 6. 2022. Stěžovatel uvedl, že se nezachoval žádný z prvků dlouhodobé životnosti původních staveb (viz nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2001 sp. zn. II. ÚS 244/98 ), a tudíž stavbu, kterou stěžovatel zrealizoval, nelze považovat za změnu dokončené stavby ve smyslu § 2 odst. 5 stavebního zákona, nýbrž za nahrazení stavby zcela novou, byť postavenou na stejném místě. Z doložených fotografií založených ve správním spise je prokazatelné, že jde o zděné novostavby o dvou nadzemních podlažích s osazenými plastovými okny. 9.Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl. Mimo jiné uvedl, že z fotografií ve spise je zcela zjevné, že o udržovací práce nešlo. Popsal parametry uvedených staveb s tím, že z ničeho neplyne, že by se stavby těchto parametrů v místě dříve nacházely a že by kdy byly povoleny. Průběh pokračujících stavebních prací je patrný i na základě porovnání fotografií z šetření na místě a protokolů z nich. Ani využití torza původních staveb k provedení nové nelze považovat za stavební úpravu či udržovací práce. Stavba nespadá ani pod výjimky podle § 79 odst. 2 stavebního zákona. 10.Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatele zamítl, přičemž aproboval rozhodnutí krajského soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
11.Stěžovatel namítá, že v napadených rozhodnutích mu soudy a správní orgány nesdělily, za jakých podmínek by byla jeho argumentace přijatelná a proč. Jednotlivá odůvodnění se ani ve svém souhrnu nezabývají teleologickým či jazykovým výkladem příslušných ustanovení zákona. Odůvodnění tak prakticky pouze říká, že činnost stěžovatele nebyla údržbou, jelikož stěžovatel údajně nedoložil, že by se chaty v místě dříve nacházely.
12.V rozhodnutích soudy odkazují na závěry vyplývající z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 1994 sp. zn. 3 Cdo 95/92, podle kterého stavba zaniká "ve stadiu, kdy již přestalo být patrno dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží." Stěžovatel tvrdí, že do tohoto stadia se stavby nikdy nedostaly. Stavby byly sice opakovaně zasaženy povodněmi, avšak měly betonové základy (desky) se zachovalým kamenným obvodovým zdivem. Zachovala se torza obvodových zdí, přetrvala betonová schodiště, jímky, studna, betonové terasy a jezírka na skále. Skutečnost, že stavby byly zasaženy povodněmi, bez dalšího neznamená, že zanikly.
13.Nejvyšší správní soud v rozsudku uvedl, že stěžovatel neoznačil žádné konkrétní stavby, které by takto byly povoleny. Stěžovatel tvrdí, že se jedná o většinu objektů v okolí staveb, což musí být správním orgánům známo. Konkrétně stěžovatel argumentoval povolením sousedovy chaty, u které k legalizaci stačily pouze tři dokumenty. Stěžovatel je přesvědčen, že odstraněním staveb mu vznikne škoda, která je ve znatelné disproporci s přínosem, který by odstranění staveb pro kohokoliv mělo.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
14.Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody (srov. např. již nález ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 ). Ústavní soud nepřehodnocuje skutkové a právní závěry správních soudů, nejde-li o otázky ústavněprávního významu. Ústavní soud zasahuje tak do výkladu podústavního práva v oblasti veřejné správy pouze tehdy, jestliže aplikace práva v dané věci byla neústavní (viz již nález ze dne 25. 11. 2003 sp. zn. I. ÚS 504/03 ). Taková situace v posuzované věci nenastala. 15.Obsah ústavní stížnosti stěžovatele představuje polemiku se závěry správních soudů a opakování námitek uplatněných již v předchozích řízeních a řádně vypořádaných a odůvodněných správním orgány i soudy. Správní soudy stěžovateli řádně osvětlily, že důvodem pro nařízení odstranění stavby bylo rozhodnutí městského úřadu, který nevyhověl návrhu na dodatečné povolení stavby. Jestliže stavby nebyly ani dodatečně povoleny (což je poslední institut sloužící k zamezení zásahu do vlastnického práva), nezbylo než rozhodnout o odstranění "černé stavby". Soudy poukázaly také na to, že stěžovatel i přes opakované výzvy stavebního úřadu k zastavení prací, stavby vybudoval a nedoložil k nim jakoukoli dokumentaci. Zásah do vlastnického práva stěžovatele má tedy původ nikoliv až v řízení o odstranění stavby, ale již v zahájení stavebních prací. To vzaly správní soudy do úvahy a přiměřenost zásahu do vlastnického práva posoudily v souladu s ústavními požadavky.
16.Na řádně odůvodněných závěrech správních soudů o tom, že stěžovatel musí stavby odstranit, neshledává Ústavní soud cokoliv excesivního či svévolného, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah. Ústavní soud neshledal žádné pochybení, které by opodstatňovalo závěr o porušení základních práv stěžovatele.
17.Ústavní soud z uvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí se Ústavní soud nezabýval, neboť bez zbytečného odkladu rozhodl o ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. dubna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu