Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Břízou, LL.M., ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] se sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno], [anonymizováno][anonymizováno] [anonymizováno]. se sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 121 624,72 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba se zamítá co do částky 71 752,72 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 19 573,66 Kč, úroků ve výši 12 % ročně z částky 119 999,72 Kč od 12.08.2025 do zaplacení, a zákonných úroků z prodlení z částky 71 752,72 Kč od 12.08.2025 do zaplacení ve výši 12 %.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 872 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 49 872 Kč od 12.08.2025 do zaplacení ve výši 12 %, a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 313,78 Kč od 21.05.2025 do 11.08.2025, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 121 624,72 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne 14.06.2017 k uzavření smlouvy o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr spolu s úroky, avšak dlužnou částku řádně a včas nesplácel. Dlužná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 119 999,27 Kč, poplatků ve výši 195 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 430 Kč a smluvní pokut ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně dále ve svém vyjádření uvedla, že za dobu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 407 557 Kč a celkem uhradil částku 357 685 Kč.
2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3.Soud má za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 14.06.2017 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše 120 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vyčerpanou částku úvěru vrátit spolu s úrokovým navýšením. Tato skutková zjištění soud učinil z výše citované smlouvy. Z přehledu o čerpání úvěru má soud za prokázáno, že žalovaný v průběhu trvání smlouvy úvěr opakovaně čerpal.
4.Po právní stránce soud posoudil právní vztahy vzniklé mezi žalobkyní a žalovaným podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jako smlouvu o úvěru, přičemž zároveň se právní poměry mezi účastníky řízení řídí příslušnými ustanoveními zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen „ZSÚ“). Soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., jelikož žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 ve spojení s § 75 zák. č. 257/2016 Sb., tedy že by náležitě, dostatečně a s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel posouzení úvěruschopnosti činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k příjmům a výdajům žalovaného v daném případě nedošlo. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, jelikož vycházela primárně z objektivně nedoloženého osobního prohlášení žalovaného zejména o jejích osobních a majetkových poměrech. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, č. j. [anonymizováno], publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zák. č. 257/2016 Sb.). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta (navíc neúplné), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Obezřetnost a důslednost při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k tomu, že uvedené výdaje žalovaného byly ve výši 0 Kč. Žalobkyně tedy neprokázala, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného. 5.S ohledem na to, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, má žalobkyně právo pouze na zaplacení částky představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle § 2991 OZ, přičemž se jedná o nezaplacenou jistinu úvěru. Žalovaný je tak podle § 87 odst. 1 věta třetí ZSÚ povinen vrátit žalobkyni vzniklé bezdůvodné obohacení ve výši 49 872 Kč (407 557-357 685). Tím, že dosud žalobkyni ničeho neuhradil, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 OZ a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 OZ ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu byla žaloba zamítnuta. 6.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ, občanského soudního řádu tak, že úspěch a neúspěch účastníků byl v zásadě shodný, a proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.