lex.One
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 219 C 81/2026-34Soud: Okresní soudAutor: JUDr. Jaroslav LockenbauerDatum vydání: 2026-06-29Datum zveřejnění: 2026-08-19Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSKD:2026:219.C.81.2026.1Graf vazeb →

219 C 81/2026-34

neplatnost právního jednánínáklady řízeníbezdůvodné obohacenídokazovánísmlouva o úvěrunáhrada nákladůpostoupení pohledávky

Předmět řízení

o zaplacení částky 29 534 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizováno]) a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 29.04.2025 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. [anonymizováno] peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 9 534 Kč do 05.09.2025. Žalovaný však poskytnutý úvěr nevrátil. Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, navrhla žalobkyně, aby jí bylo přiznáno právo na vydání bezdůvodného obohacení.
2.Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se, ač řádně předvolán, bez odůvodněné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a požádala, aby soud o věci rozhodl v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 OSŘ, občanský soudní řád, /dále jen „o. s. ř.“/).
3.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
4.Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené prostřednictvím prostředků komunikace na dálku soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [anonymizováno] a žalovaný uzavřeli smlouvu, kterou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 20 000 Kč představující neúčelový spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úrok v pevné výši 279,83 % ročně počítaný denně z výše nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný byl povinen úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z výše jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu v délce 12 měsíců počínaje dnem prvního čerpání. Roční procentní sazba nákladů byla stanovena na 1 141 %. Z výpisu z účtu vyplývá, že dne 07.02.2017 zaslal žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně verifikační platbu ve výši 0,11 Kč.
5.Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne 29.04.2025 na účet žalovaného č. [anonymizováno] částku 20 000 Kč. Z potvrzení o finančních transakcích vyplývá, že žalovaný zaplatil právní předchůdkyni žalobkyně dne 09.06.2025 částku 3 000 Kč, dne 16.06.2025 částku 2 660 Kč, dne 15.07.2025 částku 5 411 Kč a dne 15.10.2025 částku 14 000 Kč, celkem tedy 25 071 Kč. Právní předchůdkyni žalobkyně započítala zaplacenou částku ve výši 15 950 Kč na jistinu, ve výši 17 Kč na smluvní pokutu, ve výši 50 Kč na upomínku a ve výši 9 054 Kč na úrok.
6.Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16.01.2026 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a že žalovaný byl o postoupení informován. Z výzvy k úhradě ze dne 04.06.2025 a výzvy k úhradě ze dne 05.09.2025 včetně podacího lístku bylo zjištěno, že právní předchůdkyni žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy a podacího lístku vyplývá odeslání předžalobní výzvy žalovanému dne 20.01.2026.
7.Ze žalobkyní předložených listin nebylo zjištěno, že by právní předchůdkyně žalobkyně u žalovaného před poskytnutím úvěru ověřovala jakýmkoli způsobem schopnost žalovaného jakožto spotřebitele úvěr splácet. Jelikož žalovaný uzavřel smlouvu jako spotřebitel, což vyplývá z obsahu smlouvy i z označení jeho osoby ve smlouvě rodným číslem a číslem občanského průkazu, spadá právní vztah pod úpravu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
8.Podle § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9.Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11.V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně, neboť podle účinného znění daného zákona soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
12.Jak bylo uvedeno výše, žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru jakýmkoli způsobem s odbornou péčí ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalovaného) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila, a své břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ustanovení § 101 odst. 1 písm. a), b) o. s. ř. a § 120 OSŘ ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla.
13.Vzhledem k výše uvedenému soud nemohl dojít k jinému závěru než posoudit předmětnou smlouvu jako absolutně neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti (§ 588 OZ). Zároveň v případě absolutní neplatnosti právního jednání nepřichází moderace soudem, jako je tomu u případů relativní neplatnosti, vůbec v úvahu.
14.V řízení bylo zároveň zjištěno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně převzal částku 20 000 Kč, přičemž žalobkyni vrátil částku 25 071 Kč. Ani vznik bezdůvodného obohacení žalovaného na úkor žalobkyně tak nepřipadá v úvahu. Z uvedeného důvodu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
15.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 OSŘ za situace, kdy ve věci úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly a jejich náhradu ani sám neuplatňoval.
CZ Rozhodnutív0.1.0