lex.One
něco nefunguje?
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 11 C 11/2026-92Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Ing. Eliška BognárováDatum vydání: 2026-03-27Datum zveřejnění: 2026-05-26Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSOL:2026:11.C.11.2026.1Graf vazeb →

11 C 11/2026-92

lhůtynáklady řízeníneplatnost právního jednánípostoupení pohledávkysmlouva o úvěrubezdůvodné obohacenínáhrada nákladů

Předmět řízení

o 12 264 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobkyně se žalobou ze dne 07.01.2026 domáhala po žalované zaplacení částky 9 800 Kč s příslušenstvím (smluvní pokuta a úroky z prodlení). Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [anonymizováno]., IČO [anonymizováno], uzavřel se žalovanou dne 02.04.2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalované částku v celkové výši 7 000 Kč na dobu neurčitou s tím, že žalovaná se zavázala platit poskytovateli měsíčně smluvní úrok ve výši 40 % p. m. jistiny. Jistina mohla být splacena zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná pohledávka v celkové výši 9 800 Kč se skládá z jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč a smluvního úroku ve výši 2 800 Kč. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu v kapitalizované výši 2 464 Kč, která odpovídá výši 0,1 % p. d. počítané za každý den prodlení od 03.08.2024 do data odeslání předžalobní výzvy 20.07.2025. Žalovaná se dne 03.08.2024 dostala do prodlení s úhradou dluhu, a proto žalobkyně požaduje rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od tohoto dne do zaplacení. Žalovaná byla upomínána o úhradu dluhu předžalobní upomínkou ze dne 20.07.2025.
2.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3.V souladu s § 115a OSŘ, občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.
4.Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:
5.Právní předchůdce žalobkyně [anonymizováno]. IČO [anonymizováno] (dále jen „věřitel“) uzavřel s žalovaným dne 02.04.2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % měsíčně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit kdykoliv za trvání smlouvy, která byla uzavřena na neurčito s tím, že úrok se zavázala splácet vždy nejpozději k 2. dni v měsíci za měsíc předcházející. RPSN ze Smlouvy činí 5 517,15 %. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla ze strany původního věřitele na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 02.06.2025 postoupena včetně příslušenství a se všemi právy s ní spojenými na společnost [anonymizováno], IČO [anonymizováno]. Následně byla tato pohledávka dne 10.06.2025 postoupena ze společnosti [anonymizováno]. na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byla žalovaná dle § 142a OSŘ žalobkyní písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou.
6.Při právním posouzení věci se soud řídil následujícími úvahami, přičemž právní předpisy soud aplikoval ve znění účinném ke dni, kdy nastala konkrétní právní skutečnost, nestanoví-li relevantní přechodné ustanovení jinak.
7.Soud vycházel zejména ze zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „občanský zákoník“), a ze zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Zejména aplikoval ustanovení upravující smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o postoupení pohledávky (§ 1879 a násl. občanského zákoníku); ustanovení o zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele (§ 86 zák. č. 257/2016 Sb.); ustanovení o neplatnosti právního jednání (§ 580 a násl. občanského zákoníku); ustanovení upravující bezdůvodné obohacení (§ 2991 a násl. občanského zákoníku).
8.Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.06.2025 ze společnosti [anonymizováno]., která tuto pohledávku nabyla od věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 02.06.2025. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena úvěrová smlouva podle § 2395 a násl. občanského zákoníku, vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele (§ 419 OZ), jedná se o tzv. spotřebitelský úvěr.
9.Soud úvěrovou smlouvu vyhodnotil jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. z důvodu absence řádného prověřování úvěruschopnosti žalované; pro nadbytečnost se tedy nezabýval možnou absolutní neplatností smlouvy podle § 588 OZ, ačkoli RPSN ve výši 5 517,15 % ročně se již na první pohled jeví jako rozporný s dobrými mravy.
10.Žalobkyně v podané žalobě (jakož i ve svém následném vyjádření ze dne 19.03.2026) uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy o úvěru lustrována v celé řadě registrů a rejstříků, přičemž úvěruschopnost žalované byla rovněž posuzována na základě výše tvrzených příjmů a výdajů žalované a žalobkyně k doložení svých tvrzení doložila výpisy z účtu žalované za leden až březen 2024 a výplatní pásky žalované za prosinec 2023 – únor 2024. Z výpisu účtu vyplývá, že žalovaná byla na účtu trvale v mínusu, kromě přijaté mzdy se ve výpisu z účtu objevilo i několik položek z účtu úvěrových společností a několik plateb ze společnosti Tipsport a mezi výdaji převažovaly platby ze společnosti Tipsport. Věřitel tedy věděl, že žalovaná v době poskytnutí úvěru nebyla schopná na svém běžném účtu udržet kladný zůstatek, čerpala další úvěry od jiných poskytovatelů nebankovních úvěrů a sázela a i přes tato zjištění úvěr žalované poskytl.
11.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že: Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že: poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13.Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem tak soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti žalované musel mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, a proto tento úvěr neměl žalované vůbec poskytnout. V souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je tak úvěrová smlouva neplatná a žalovaná je povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu úvěru jakožto bezdůvodné obohacení v době přiměřené svým možnostem. Žalovaná obdržela částku 7 000 Kč, na kterou žalobkyni dosud neuhradila ničeho. Žalobkyně proto má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 7 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má nárok na vrácení výše uvedené částky, soud v tomto rozsahu žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Požadavky na úhradu smluvního úroku ani smluvní pokuty nejsou důvodné, jelikož tyto položky nebyly platně sjednány z důvodu neplatnosti celé smlouvy.
14.Ohledně požadovaného úroku z prodlení soud vyšel z toho, že žalovaná je podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinna vrátit jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem, která se v případě sporu odvíjí buď od dohody účastníků nebo od určení soudem. Existence sporu je dána objektivně tím, že žalovaná jistinu dobrovolně nevrátila. Jelikož však žalovaná své možnosti jistinu vrátit nijak nespecifikovala (zůstala v řízení zcela pasivní), určil soud lhůtu k vrácení jistiny v délce tří dnů od právní moci rozsudku analogicky podle § 160 odst. 1 OSŘ Vzhledem k výše uvedenému se žalovaná nemohla dostat do prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, čj. nsoud/33_Cdo_3675_2021); soud proto výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodný zamítl požadavek na úhradu smluvního úroku i úroku z prodlení.
15.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 OSŘ Při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků se soud řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30.08.2010, sp. zn. usoud/I.__S_2717_08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle ust. § 142 OSŘ třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Z celkového předmětu řízení (14 324 Kč) byla žalobkyně úspěšná co do 48,87 % (7 000 Kč) a neúspěšná co do 51,13 % (7 324 Kč sestávající ze smluvního úroku ve výši 2 800 Kč, smluvní pokuty ve výši 2 464 Kč a zákonného úroku z prodlení za období od 03.08.2024 do 27.03.2026 ve výši 2 060 Kč. Ve věci tak byla úspěšnější žalovaná, které žádné náklady nevznikly. Soud však při vyhlášení rozsudku pochybil, jestliže zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení žalobkyně. Vyhlášeným rozsudkem je však soud podle § 156 odst. 3 OSŘ vázán. Protože podle § 151 odst. 5 OSŘ lze výši náhrady nákladů určit až v písemném vyhotovení rozhodnutí, určil soud výši takto vyhlášené náhrady částkou 0 Kč.
CZ Rozhodnutív0.1.0