Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti Z. P., zastoupené Mgr. Zuzanou Strakovou, advokátkou se sídlem Konviktská 291/24, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2025 č. j. 32 Co 317/2025-918 a usnesení Okresního soudu v Rakovníku ze dne 16. 7. 2025 č. j. 0 Nc 37/2024-M10, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Rakovníku jako účastníků řízení a P. K. a nezletilého T. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
I. Ústavní stížnost se odmítá.
II. Stěžovatelka nemá nárok na náhradu nákladů zastoupení.
Odůvodnění
1.Před Okresním soudem v Rakovníku proběhlo (či stále probíhá) několik řízení týkajících se nezletilého vedlejšího účastníka, syna stěžovatelky a vedlejšího účastníka. Tato věc navazuje na vydání předběžného opatření k návrhu otce v rámci řízení o návrhu otce na určení bydliště nezletilého. Okresní soud v Rakovníku napadeným usnesením uložil matce povinnost navrátit bydliště nezletilého do obvodu okresního soudu. Krajský soud v Praze toto rozhodnutí napadeným usnesením potvrdil. Stěžovatelka ústavní stížností požaduje zrušení obou zmíněných rozhodnutí s tvrzením o porušení čl. 3 Úmluvy o právech dítěte, čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR. I. Shrnutí napadených rozhodnutí
2.Okresní soud vyšel v napadeném usnesení z toho, že matka v únoru 2024 bez souhlasu a vědomí otce spolu s nezletilým opustila území ČR a od té doby se zdržuje na své současné adrese na Slovensku. Otec s postupem matky nesouhlasil a domáhal se - kromě řízení u okresního soudu o úpravě poměrů k nezletilému - navrácení nezletilého také u slovenských soudů. Mestský súd Košice usnesením ze dne 23. 7. 2024 č. j. 79 P/78/2024-160 nařídil návrat nezletilého do země obvyklého pobytu. Krajský súd v Prešove toto rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 27. 12. 2024 č. j. 21 CoP/99/2024-240. Matka proti návratovému rozhodnutí podala ústavní stížnost k Ústavnímu soudu Slovenské republiky, který v řízení vedeném pod sp. zn. II. ÚS 113/2025 nejprve odložil vykonatelnost návratového rozhodnutí a později nálezem ze dne 1. 7. 2025 ústavní stížnosti matky nevyhověl.
3.Podle okresního soudu byla dána naléhavá potřeba zatímní úpravy do doby rozhodnutí o poměrech nezletilého. Vztahy mezi rodiči jsou hluboce narušeny a nelze očekávat jejich dohodu. Matka svým svévolným jednáním fakticky zamezila styku otce s nezletilým a po celou dobu řízení ignorovala poučení soudu, že nezletilého přemístila na Slovensko neoprávněně. Ani po rozhodnutí slovenského ústavního soudu matka nezletilého do místa obvyklého bydliště na českém území nevydala. Okresní soud shledal, že hrozí nebezpečí, že nezletilý zcela ztratí vazby na své obvyklé bydliště v Rakovníku, kde má otce, širší rodinu a zázemí ve formě dětských aktivit. Povinnost navrátit nezletilého do původního místa bydliště okresní soud nepovažoval za nadměrnou zátěž pro matku. Zdůvodnil, že zde měla několik let své vlastní bydliště a práci a také zde vlastní majetek ve spoluvlastnictví s otcem nezletilého.
4.Krajský soud v potvrzujícím napadeném usnesení konstatoval, že matka dosud pobývá s nezletilým na Slovensku a návratové rozhodnutí nerespektuje. Mezi rodiči nadále není shoda na určení bydliště nezletilého. Matka fakticky nerespektuje ani rozhodnutí zdejších soudů a kontakt otce s nezletilým umožňuje na základě své úvahy a podmínek zpravidla na Slovensku. Oba soudy byly povinny vycházet ze stavu, který nastolila svým protiprávním jednáním matka, a nyní ho prodlužuje. Ve věku nezletilého, kdy je jeho vývoj poměrně rychlý, je v jeho nejlepším zájmu, aby oba rodiče měli reálnou možnost podílet se na jeho vývoji a utváření jeho osobnosti, což matka nerespektuje. Krajský soud nezpochybnil, že si nezletilý v aktuálním bydlišti matky vytvořil zázemí i vazby s více či méně blízkými osobami, ale stále nejde vzhledem ke všem okolnostem o jeho obvyklé bydliště. Je na matce, aby umožnila návrat nezletilého do původního bydliště za pro něho komfortních podmínek. Nemusí to učinit osobně, neumožňují-li to její aktuální poměry. Matkou uváděné negativní následky podle krajského soudu primárně nastaly již v minulosti jeho odloučením od otce.
II. Shrnutí ústavní stížnosti
5.Stěžovatelka s napadenými rozhodnutími nesouhlasí, protože porušují její základní práva i práva nezletilého. Popisuje, že nezletilý se od svého narození pravidelně zdržoval s oběma rodiči v zahraničí, včetně Slovenska, které je rodným státem stěžovatelky i nezletilého. Stěžovatelka tak na Slovensku s nezletilým trávila čas i předtím, než trvale opustili Česko. Poté styk nezletilého s otcem pravidelně probíhal převážně v mezích nařízeného předběžného opatření z dubna 2024 nebo dokonce nad jeho rámec, a to buď v Rakovníku (kam matka s nezletilým cestovala), nebo na Slovensku (kam za nezletilým jezdil otec). Pravidelný kontakt nezletilého s otcem je tak zachován.
6.Opatrovnické soudy podle stěžovatelky nerespektovaly, že nezletilému vznikl nový obvyklý pobyt na Slovensku. Nezletilý by byl v důsledku napadených rozhodnutí odloučen od rodiny a vytržen ze svého současného jediného domova a z přirozeného prostředí, kde žije již dva roky, tedy více než polovinu svého dosavadního života, a kde se odehrává jeho běžný rodinný a sociální život. Na Slovensku je nezletilý také zdravotně pojištěn a dochází k pediatrovi i zubnímu lékaři, dobře se adaptoval i v mateřské škole, kde si našel kamarádské vazby. Opatrovnické soudy dále nezohlednily, že i stěžovatelka má na Slovensku pevné vazby, zaměstnaní a manžela, s nímž v době jejich rozhodnutí očekávala narození dítěte. Výkon napadených rozhodnutí by tak zasáhl i do práv dalších osob, zejména jejího manžela a novorozeného syna.
7.Stěžovatelka konečně vytýká napadeným rozhodnutím odklon od ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, Soudního dvora Evropské unie i Evropského soudu pro lidská práva při posouzení změny obvyklého bydliště v obdobných případech.
III. Posouzení Ústavním soudem
8.Všechny procesní předpoklady k projednání ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní soud ji posoudil jako zjevně neopodstatněnou.
9.Pro vyloučení všech pochybností Ústavní soud uvádí, že v tomto řízení přezkoumával v záhlaví označená soudní rozhodnutí, jejichž zrušení stěžovatelka navrhla v závěru své ústavní stížnosti a přiložila je k ní. Rozhodnutím (a postupem) Krajského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. 32 Co 82/2025, jimiž stěžovatelka uvedla nyní řešenou ústavní stížnost, se Ústavní soud zabývá v řízení o ústavní stížnosti stěžovatelky vedeném pod sp. zn. III. ÚS 535/26 .
10.Ústavní soud v rodinněprávních věcech vychází z toho, že rozhodování o těchto citlivých otázkách musí být především doménou obecných (opatrovnických) soudů, které se znalostí spisu, vývoje rodinné situace a díky kontaktu s účastníky řízení mohou mnohem lépe proniknout do mnohdy spletité a těžko řešitelné situace a učinit rozhodnutí, které bude odrážet nejen zájmy jednotlivých účastníků, zejména nezletilých dětí, ale současně bude účastníky považováno za spravedlivé (nález sp. zn. I. ÚS 1708/14 , bod 24, obdobně též usnesení sp. zn. III. ÚS 926/24 , body 10-11).
11.Nynější věc se nadto týká rozhodnutí o předběžném opatření, k jejichž přezkumu Ústavní soud přistupuje obzvláště zdrženlivě. U rozhodnutí zatímní povahy Ústavní soud vstupuje do sféry obecných soudů jen v případech, že jsou napadená rozhodnutí založena na libovůli nebo jinak excesivně zasahují do základních práv účastníků řízení (srov. nález sp. zn. III. ÚS 1858/24 , body 18 až 19, nebo usnesení sp. zn. IV. ÚS 654/25 , bod 7). Stěžovatelka v ústavní stížnosti právě tyto důvody tvrdí, Ústavní soud je ale v nynější věci nespatřuje.
12.Obě napadená rozhodnutí jsou sice stručně, avšak dostatečně zdůvodněna, a nezasahují excesivně do základních práv stěžovatelky. Ústavní soud jednak vnímá jako důležitý celkový kontext daně věci (stejně jako opatrovnické soudy), jednak znovu zdůrazňuje předběžnou povahu napadených rozhodnutí. Opatrovnické soudy vydaly napadená rozhodnutí v červenci 2025 a v říjnu 2025. Zejména okresní soud rozhodoval bezprostředně poté, co u slovenských soudů definitivně skončilo tzv. návratové řízení. Poté, co slovenský ústavní soud začátkem července 2025 nevyhověl stěžovatelčině ústavní stížnosti, nastaly znovu účinky rozhodnutí slovenských soudů o nařízení návratu nezletilého do země jeho (původního) obvyklého pobytu. Za této situace nelze opatrovnickým soudům vytýkat, že respektovaly návratové rozhodnutí a rozhodly v souladu s ním.
13.Ústavnímu soudu je z úřední činnosti sice známo, že stěžovatelka dosud napadená rozhodnutí nevykonala a nadále je nerespektuje (viz sdělení stěžovatelky ze dne 5. 3. 2026 a sdělení odboru sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu Rakovník ze dne 9. 3. 2026 v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 535/26 ). Jaký je aktuální stav, však pro Ústavní soud není v této věci rozhodující. Případné námitky, které se týkají změny skutkového stavu nebo tvrzené změny obvyklého bydliště, mohou hrát roli při konečném posouzení určení bydliště nezletilého, případně určení péče o nezletilého. Proteď je významné, že opatrovnické soudy rozhodovaly v situaci, kdy stěžovatelka protiprávně změnila bydliště nezletilého a nerespektovala návratové rozhodnutí slovenských soudů. Určení místa bydliště je přitom součástí rodičovské odpovědnosti, kterou sdílí oba rodiče (§ 858 občanského zákoníku, srov. také nález sp. zn. I. ÚS 3399/23 , bod 27, usnesení sp. zn. I. ÚS 955/15 , bod 22, nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 265/23 , bod 13). 14.Proto jsou zjevně neopodstatněné jak námitky stěžovatelky postavené na skutkovém stavu ke dni podání ústavní stížnosti (v únoru 2026), tak námitky stěžovatelky založené na tvrzeném vynucení přesunu stěžovatelky a změny jejího bydliště. Ústavní soud nepopírá, že dnes již stěžovatelka nemusí vlastnit nemovitost v původním bydlišti a může mít veškeré rodinné (případně pracovní) zázemí jinde. Je třeba ale znovu zopakovat, že to je důsledkem jednání stěžovatelky samotné, která nezletilého bez souhlasu jeho otce přestěhovala, vytvořila tak jemu i sobě nový život jinde a tento stav nadále protiprávně udržovala.
15.Ze stejných důvodů je nepřiléhavý i odkaz na nález sp. zn. IV. ÚS 3446/24 , v němž se Ústavní soud zabýval přezkumem konečného, nikoliv předběžného rozhodnutí o určení bydliště nezletilých, nadto v jiných poměrech tehdejší rodiny. Na posouzení Ústavního soudu tedy nic nemění, že krajský soud nijak nereagoval na stěžovatelčinu zmínku tohoto nálezu v odvolání.
16.Konečně rozsudky Soudního dvora Evropské unie sp. zn. C-523/07 a C-376/14 (vydané za předchozí evropské právní úpravy) Ústavní soud považoval za mimoběžné. První ze zmíněných rozsudků se týkal určení příslušnosti soudů ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti a navrácení dítěte po odebrání do pěstounské péče. Příslušnost soudů v nynější věci stěžovatelka nijak nezpochybnila. Druhý z nich se týkal rozhodnutí o navrácení dítěte, zatímco nynější věc se týkala rozhodnutí českých soudů o předběžném opatření, která už navazovala na návratové rozhodnutí dříve vydané slovenskými soudy.
17.Ústavní soud shrnuje, že neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky (ani nezletilého). Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl stěžovatelčinu ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Protože Ústavní soud o ústavní stížnosti rozhodl přednostně a bez zbytečného odkladu, nerozhodoval samostatně o návrhu na odklad vykonatelnosti, se kterým stěžovatelka ústavní stížnost spojila. 18.Ústavní soud nevyhověl ani stěžovatelčině návrhu, aby jí přiznal náhradu nákladů řízení o ústavní stížnosti. Náklady tohoto řízení nesou účastníci i vedlejší účastníci zpravidla sami, Ústavní soud může v odůvodněných případech podle výsledku řízení uložit některému z účastníků, aby jinému účastníkovi tyto náklady nahradil (§ 62 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu). V tomto případě jednak stěžovatelka s ústavní stížností neuspěla, jednak pro tento výjimečný postup neshledal Ústavní soud žádný důvod. Stěžovatelka svůj návrh na náhradu nákladů řízení ostatně sama nijak nezdůvodnila. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. března 2026
Dita Řepková, v. r.
předsedkyně senátu