Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní JUDr. Annou Vandákovou ve věci
žalobce: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] [anonymizováno]
o zaplacení částky 168 225 Kč
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 122 135 Kč.
II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 46 090 Kč, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení 90 568,20 Kč k rukám advokáta [anonymizováno].
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou podanou dne 3. 8. 2015 u Obvodního soudu pro [anonymizováno] pod sp. zn. [anonymizováno] se žalobce domáhal nároku na zaplacení částky 500 000 Kč proti žalované [anonymizováno] z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon č. 82/1998 Sb.“), kterou měl jako bývalý [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno]) utrpět v důsledku porušení práva na přiměřenou délku řízení ve věci doplacení [anonymizováno], ve věci [anonymizováno], ve věci [anonymizováno] a rovněž v souvislosti s nezákonným [anonymizováno] vedeným před [anonymizováno]) a Ministerstvem vnitra. [anonymizováno] 000 Kč má představovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve věci [anonymizováno]. Částka 100 000 Kč má představovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve věci [anonymizováno]. Částka 100 000 Kč má představovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve věci [anonymizováno]. Částka 50 000 Kč má představovat přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti [anonymizováno]. 2.Usnesením Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne 13. 11. 2018, č. j. [anonymizováno], bylo řízení o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s nezákonným [anonymizováno] v částce 50 000 Kč vyloučeno k samostatnému projednání (výrok I.) a o zbývajícím nároku žalobce, tj. o náhradě nemajetkové újmy ve věci [anonymizováno], ve věci [anonymizováno] a ve věci [anonymizováno], bylo rozhodnuto tak, že se vyslovuje místní nepříslušnost Obvodního soudu pro [anonymizováno] a věc se postupuje Obvodnímu soudu pro Prahu 1 jako soudu příslušnému (výrok II.).
3.Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. [anonymizováno], bylo usnesení Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne 13. 11. 2018, č. j. [anonymizováno], ve výroku II. potvrzeno.
4.Výrok II. Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne 13. 11. 2018, č. j. [anonymizováno], nabyl právní moci dne 15. 3. 2019.
5.Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2020, č. j. [anonymizováno], bylo dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. [anonymizováno], odmítnuto.
6.Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. [anonymizováno], nabylo právní moci dne 15. 3. 2019.
7.Usnesením Ústavního soudu ze dne 18. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1623/19, byla ústavní stížnost žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2019, č. j. [anonymizováno], odmítnuta.
8.Předmětem řízení vedeného pod sp. zn. 35 C 100/2020 u Obvodního soudu pro Prahu 1, který jednal s žalovanou [anonymizováno], byl nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy v částce 450 000 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva na přiměřenou délku posuzovaného řízení.
9.Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2023, č. j. 35 C 100/2020-229, bylo žalobě ohledně částky 168 225 Kč vyhověno, žaloba byla zamítnuta ohledně částky 281 775 Kč a současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
10.Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2024, č. j. [anonymizováno], byl rozsudek Obvodního soudu pro [anonymizováno] ze dne 8. 8. 2023, č. j. [anonymizováno], ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 168 225 Kč potvrzen, ve výroku o nákladech řízení částečně změněn a současně jím bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
11.Rozsudkem Nejvyššího soudu (dále „dovolací soud“) ze dne 16. 4. 2025, č. j. 30 Cdo 3584/2024-306, byly rozsudek Městského soudu v Praze (dále „odvolací soud“) ze dne 16. 2. 2024, č. j. 72 Co 3/2024-268, v potvrzujícím výroku o věci samé ohledně částky 168 225 Kč a nákladových výrocích a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 8. 2023, č. j. 35 C 100/2020-229, ve vyhovujícím výroku ohledně částky 168 225 Kč a nákladovém výroku zrušeny a věc byla v tomto rozsahu vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (dále „soud“) k dalšímu řízení.
12.Na soudu bylo znovu rozhodnout o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy v částce 168 225 Kč za nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva na přiměřenou délku posuzovaného řízení, které sestávalo 1/ z řízení o [anonymizováno] za přesčasy za dobu od 3. 12. 2009 (kdy byla žalobcem podána žádost o doplacení tohoto příjmu u Krajského ředitelství) do 21. 3. 2017 (kdy nabylo právní moci usnesení o zastavení řízení z důvodu zpětvzetí odvolání žalobce ve věci náhrady nákladů řízení), 2/ z řízení o [anonymizováno] za dobu od 1. 12. 2009 (kdy bylo vydáno rozhodnutí ředitele pro řízení lidských zdrojů [anonymizováno] o přiznání [anonymizováno] žalobci) do 6. 10. 2014 (kdy nabylo právní moci rozhodnutí ředitele [anonymizováno] ze dne 18. 8. 2014 o doplacení [anonymizováno] a [anonymizováno] za přesčasy) a 3/ z řízení o [anonymizováno] od 15. 12. 2009 (kdy bylo vydáno rozhodnutí ředitele [anonymizováno] o přiznání [anonymizováno] žalobci s účinností od 1. 12. 2009 ve výši 22 068 Kč měsíčně) do 26. 4. 2018 (kdy nabyl právní moci rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018, č. j. [anonymizováno], kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobce ze dne 13. 12. 2017 proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. [anonymizováno], jímž byla zamítnuta žaloba žalobce ze dne 19. 7. 2015, jíž se domáhal zrušení rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015 č. j. [anonymizováno] kterým bylo potvrzeno rozhodnutí [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 25. 11. 2014 č. j. [anonymizováno], o přiznání [anonymizováno] žalobci ke dni 1. 12. 2009 ve výši 23 345 Kč, od 1. 1. 2011 ve výši 23 801 Kč, od 1. 1. 2014 ve výši 23 992 Kč, od 1. 1. 2013 ve výši 24 100 Kč, od 4. 12. 2013 ve vši 10 554 Kč a od 1. 1. 2014 ve výši 10 576 Kč).
13.Dovolacím soudem bylo uloženo, aby soud učinil podložený závěr o tom, zda se jedná o řízení, jež mají být pro účely odškodnění jejich nepřiměřené úhrnné délky odčiněna společně nebo samostatně (a to v době, kdy se řízení o doplacení služebního příjmu a o výsluhovém příspěvku překrývala) s tím, že pro dobu, v níž probíhalo pouze řízení o výsluhovém příspěvku je třeba se vypořádat s výhradou žalované, zda význam řízení o výsluhovém příspěvku po ukončení řízení o doplacení služebního příjmu byl nepatrný, neboť žalobce vzhledem k výsledku řízení o doplacení služebního příjmu musel předem vědět, jaký bude výsledek řízení o výsluhovém příspěvku, a to při případném zohlednění ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz rozsudky ze dne 21. 10. 2015 sp. zn. 30 Cdo 243/2015, nebo ze dne 30. 5. 2018 sp. zn. 30 Cdo 2531/2016, anebo ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. 30 Cdo 3909/2018).
14.Žalobce trval na žalobě. Argumentoval nadále tím, že všechna tři správní řízení byla vedena naprosto samostatně, běžela nezávisle na sobě, byla postižena značnými průtahy a je namístě poskytnout odškodnění za každé z nich zvlášť. Zdůraznil mimořádnost významu celého posuzovaného řízení, neboť se jednalo o nároky související se služebním příjmem, které chtěl použít pro svou rodinu. Celé posuzované řízení jej psychicky velmi zatěžovalo. Doléhalo na něj příkoří z nerespektování soudních rozhodnutí. Arogance správních orgánů vedla k jeho podrážděnosti vůči členům rodiny.
15.Žalovaná trvala na zamítnutí žaloby. Argumentovala tím, že všechna tři správní řízení mají být posouzena jako řízení jediné, neboť probíhala současně a spolu svým předmětem souvisela natolik úzce, že rozhodnutí v jednom z nich (o doplacení [anonymizováno] jako primární) bylo určující i pro rozhodnutí ve dvou dalších (o [anonymizováno], o [anonymizováno] jako řízení sekundární). Tvrdila, že veškerá nejistota žalobce, jak posuzované řízení dopadne, byla ukončena rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 25. 11. 2014 č. j. [anonymizováno], jímž byl žalobci přiznán [anonymizováno] ke dni 1. 12. 2009 ve výši 23 345 Kč měsíčně. Žalobce sice podával opravné prostředky a posuzované řízení bylo ukončeno až rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018, č. j. [anonymizováno], avšak v pokračujícím řízení již žalobce nenapadal výši [anonymizováno] (předmětem řízení byla toliko zřejmá nesprávnost, kterou nelze spojovat s pocitem nejistoty). Citovala z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018, č. j. [anonymizováno], že kasační stížnost byla podána z důvodu, že „stěžovatel namítl nesprávné právní posouzení otázky týkající se chybějícího výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Ve výrokové části jsou uvedeny pouze částky odpovídající výši [anonymizováno] stěžovatele za období 2009 až 2014, tyto částky jsou přitom vyšší než částky, které byly stěžovateli skutečně vypláceny. Vznikl proto rozdíl mezi částkou, která byla stěžovateli na [anonymizováno] celkem za toto období vyplacena, a mezi částkou, která mu měla být vyplacena. Tento rozdíl však není ve výrokové části rozhodnutí jakkoli řešen. Stěžovateli (žalobci) tak není zřejmé, jaká konkrétní částka je rovna tomuto rozdílu.“ (bod 8.), že „Předmětem přezkumu je rozhodnutí, kterým byl stěžovateli přiznán [anonymizováno]. Stěžovatel nijak nepolemizuje s výší [anonymizováno], je však přesvědčen, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně je nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje výrok o doplatku na [anonymizováno], který vznikl z důvodu, že stěžovateli byl již příspěvek vyplácen v nesprávné (nižší) výši (na základě rozhodnutí ze dne 15. 12. 2009, které bylo posléze zrušeno.“ (bod 19.), že „Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se závěrem žalovaného a městského soudu, že napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně stanovené náležitosti výroku plně respektuje. Předmětem rozhodování bylo přiznání [anonymizováno] (na základě žádosti stěžovatele o přiznání [anonymizováno] ze dne 31. 10. 2014), a stanovení jeho výše v jednotlivých obdobích podle § 157 a násl. zákona [anonymizováno]. Předmětem rozhodování naopak nebylo samotné stanovení výše doplatku [anonymizováno], které ani nijak neupravuje zákon [anonymizováno]. Ve výroku rozhodnutí je zcela v souladu se zákonem uvedeno, že se podle § 157, § 158, § 165 a § 166 zákona [anonymizováno] přiznává žalobci [anonymizováno] a dále je specifikováno, jakou částku za jednotlivá období tento příspěvek představuje. Z výroku je jasně patrné, v jaké výši (proti níž nadto stěžovatel nijak nebrojí a soud tak považuje tuto otázku za nespornou), byl stěžovateli nově přiznán [anonymizováno]. Je zřejmé, že pokud již byl stěžovateli [anonymizováno] na základě dřívějšího (později zrušeného) rozhodnutí vyplácen, avšak v nižší částce, má na základě nově vydaného rozhodnutí stěžovatel nárok na doplatek rozdílu mezi nově stanovenou výší [anonymizováno] a jeho původně přiznanou výší. Napadené rozhodnutí je tak zcela dostatečným titulem pro vyplacení částky odpovídající doplatku a není přitom podstatné, že v samotném výroku rozhodnutí nebyla tato částka konkretizována. Stěžovateli proto nelze přisvědčit, že by výrok rozhodnutí měl obsahovat také údaj o doplatku [anonymizováno].“ (bod 21.) a dále, že „Správní orgán I. stupně skutečně v závěru odůvodnění svého rozhodnutí poněkud nepřesně uvedl, že [anonymizováno] za dobu od 1. 12. 2009 do 30. 11. 2014 činí 78.329 Kč. Z výroku i odůvodnění jeho rozhodnutí je nicméně i Nejvyššímu správnímu soudu zřejmé, že se nejedná o celkovou výši přiznaného [anonymizováno] za daná období (ten je samozřejmě mnohem vyšší, jak poznamenává stěžovatel), lze naopak usuzovat, že se jedná o částku, kterou ještě zbývá stěžovateli na [anonymizováno] vyplatit. I stěžovatel tuto skutečnost sám logicky dovodil z toho, že mu uvedená částka byla poukázána na bankovní účet. Městský soud tak správně uzavřel, že se jednalo o zřejmou nesprávnost, která však nezpůsobuje vnitřní rozpornost rozhodnutí. K poznámce stěžovatele, že neví, co jiného než zjevná nesprávnost, by mohlo způsobovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí, je třeba uvést, že „zjevnou nesprávností“ se chápe na první pohled odhalitelné pochybení, jako např. chyba v psaní či počtech. Jde tak spíše o toliko formální pochybení, které v zásadě nemůže zakládat nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Bylo by tak přepjatým formalismem pro toto pochybení rozhodnutí správního orgánu rušit.“ (bod 25.). Pro případ, že by žalobci bylo přiznáno zadostiučinění v penězích, navrhla redukci tak, aby byla zohledněna výhradně délka řízení o doplacení služebního příjmu za přesčasy (primární řízení) a význam posuzovaného řízení jako standardní (nejistota byla ukončena přiznáním výsluhového příspěvku), základní částka byla ponížena z důvodu složitosti hmotněprávní minimálně o 20 % a z důvodu procesní složitosti minimálně o 20 % a bylo též přihlédnuto k tomu, že posuzované řízení probíhalo opakovaně před správními orgány i před soudy. 16.Mezi účastníky nebyl sporný průběh posuzovaného řízení.
17.Pokud jde o správní řízení o doplacení služebního příjmu za přesčasy, soud ve stručnosti rekapituluje, že bylo zahájeno dne 3. 12. 2009, kdy žalobce podal žádost o přepočet a doplacení mzdy. Dne 23. 1. 2012 vydalo [anonymizováno] prvostupňové rozhodnutí č. j. [anonymizováno], jímž byla žádost zamítnuta. Dne 13. 2. 2012 bylo podáno odvolání. Dne 10. 7. 2012 bylo vydáno opatření proti nečinnosti. Dne 18. 7. 2012 vydalo [anonymizováno] druhostupňové rozhodnutí č. j. [anonymizováno], jímž bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí ze dne 23. 1. 2012. Dne 24. 9. 2012 byla podána žaloba. Dne 21. 1. 2013 Krajský soud v [anonymizováno] rozhodl rozsudkem č. j. [anonymizováno], jímž bylo rozhodnutí ze dne 18. 7. 2012 zrušeno pro vady řízení. Dne 10. 6. 2013 vydalo [anonymizováno] nové druhostupňové rozhodnutí č. j. [anonymizováno], jímž bylo opětovně odvolání žalobce zamítnuto. Dne 18. 8. 2013 byla podána žaloba. Krajský soud v [anonymizováno] rozhodl rozsudkem č. j. [anonymizováno], jímž bylo rozhodnutí ze dne 10. 6. 2013 zrušeno pro vady řízení. Dne 22. 4. 2014 bylo vydáno ředitelem [anonymizováno] usnesení o spojení řízení s druhým nárokem, neboť obě věci spolu souvisejí (doplacení [anonymizováno] se projeví i ve výši [anonymizováno]). Dne 24. 4. 2014 došlo k podání stížnosti, která byla postoupena. Dne 18. 8. 2014 bylo vydáno ředitelem [anonymizováno] rozhodnutí č. j. [anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o doplacení odchodného a služebního příjmu za přesčasy, jakož i zamítnuty úroky z prodlení. Dne 10. 10. 2014 byla podána žaloba. Dne 11. 6. 2015 Krajský soud v [anonymizováno] rozhodl rozsudkem č. j. [anonymizováno], jímž rozhodnutí ze dne 10. 6. 2015 zrušil pro vady řízení. Dne 2. 9. 2015 bylo vydáno rozhodnutí [anonymizováno] č. j. [anonymizováno], které nabylo právní moci dne 4. 9. 2015, jímž bylo rozhodnutí ze dne 18. 8. 2014 ohledně úroků z prodlení změněno tak, že se žalobci úroky přiznávají.
18.Pokud jde o správní řízení o odchodném, soud ve stručnosti rekapituluje, že bylo zahájeno dne 1. 12. 2009, kdy bylo vydáno [anonymizováno] rozhodnutí č. j. [anonymizováno] o [anonymizováno]. Dne 17. 12. 2009 došlo k podání odvolání. Dne 19. 3. 2010 vydalo Krajské ředitelství druhostupňové rozhodnutí č. j. [anonymizováno], jímž bylo odvolání zamítnuto. Dne 25. 5. 2010 byla podána žaloba. Dne 20. 8. 2010 rozhodl Krajský soud v [anonymizováno] rozsudkem č. j. [anonymizováno], jímž bylo zrušeno rozhodnutí ze dne 19. 3. 2010. Dne 7. 11. 2011 vydalo [anonymizováno] druhostupňové rozhodnutí [anonymizováno] č. j. [anonymizováno], jímž bylo odvolání zamítnuto. Dne 9. 11. 2011 byla podána žaloba proti nečinnosti. Dne 21. 11. 2011 byla žaloba vzata zpět. Dne 24. 11. 2011 bylo řízení o žalobě proti nečinnosti zastaveno. Dne 16. 1. 2012 byla podána žaloba. Dne 27. 11. 2012 rozhodl Krajský soud v [anonymizováno] rozsudkem č. j. [anonymizováno], jímž bylo rozhodnutí ze dne 7. 11. 2011 zrušeno pro vady řízení. Dne 21. 1. 2013 byla podána kasační stížnost. Dne 27. 11. 2013 byla kasační stížnost zamítnuta. Dne 29. 4. 2013 byla podána žaloba proti nečinnosti. Dne 31. 5. 2013 rozhodl Krajský soud v [anonymizováno] rozsudkem č. j. [anonymizováno] tak, že [anonymizováno] musí o odvolání rozhodnout do 60 dnů od právní moci rozsudku. Dne 21. 6. 2013 vydalo [anonymizováno] druhostupňové rozhodnutí [anonymizováno] č. j. [anonymizováno], jímž bylo odvolání proti rozhodnutím ze dne 1. 12. 2009 zamítnuto. Dne 13. 8. 2013 byla podána žaloba. Dne 24. 2. 2014 Krajský soud v [anonymizováno] rozsudkem č. j. [anonymizováno] rozhodnutí ze dne 21. 6. 2013 zrušil pro vady řízení. Dne 25. 3. 2014 bylo vydáno usnesení, jímž bylo přerušeno řízení vedené o odvolání proti [anonymizováno] do vyřešení předběžné otázky spočívající ve stanovení výše [anonymizováno], který měl žalobci náležet v době ukončení [anonymizováno] (po případném doplatku [anonymizováno]. Dne 22. 4. 2014 bylo vydáno [anonymizováno] [anonymizováno] o spojení řízení s druhým nárokem, neboť obě věci spolu souvisejí (doplacení [anonymizováno] se projeví i ve výši [anonymizováno]). Dne 18. 8. 2014 bylo vydáno [anonymizováno] [anonymizováno] rozhodnutí č. j. [anonymizováno], jímž bylo rozhodnuto o doplacení [anonymizováno], jakož i zamítnuty úroky z prodlení. Dne 10. 10. 2014 byla podána žaloba. Dne 11. 6. 2015 byla rozsudkem Krajského soudu v [anonymizováno] č. j. [anonymizováno], jímž rozhodnutí ze dne 10. 6. 2015 zrušil pro vady řízení. Dne 2. 9. 2015 bylo vydáno rozhodnutí [anonymizováno] č. j. [anonymizováno], které nabylo právní moci dne 4. 9. 2015, jímž bylo rozhodnutí ze dne 18. 8. 2014 ohledně úroků z prodlení změněno tak, že se žalobci úroky přiznávají.
19.Pokud jde o správní řízení o [anonymizováno], soud ve stručnosti rekapituluje, že dne 15. 12. 2009 byl rozhodnutím [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] byl žalobci přiznán [anonymizováno]. Dne 22. 12. 2009 bylo podáno odvolání. Dne 14. 4. 2010 bylo rozhodnutím [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] odvolání zamítnuto a rozhodnutí ze dne 15. 12. 2009 potvrzeno. Dne 23. 10. 2013 byla rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [anonymizováno] rozhodnutí ze dne 14. 4. 2010 a ze dne 15. 12. 2009 zrušena a věc byla vrácena [anonymizováno] k dalšímu řízení. Dne 2. 12. 2013 byl žalobci rozhodnutím [anonymizováno] přiznán starobní důchod a následným rozhodnutím [anonymizováno] č. [anonymizováno] byla stanovena výše rozdílu mezi [anonymizováno], která žalobci náležela k výplatě. Dne 30. 12. 2013 byl rozhodnutím [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] žalobci přiznán [anonymizováno]. Dne 10. 1. 2014 bylo podáno odvolání. Řízení bylo přerušeno od 21. 3. 2014 do 17. 10. 2014. Dne 13. 11. 2014 bylo předloženo rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 18. 8. 2014 č. j. [anonymizováno], na jehož základě došlo u žalobce ke změně průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu rozhodného pro stanovení výše [anonymizováno]. Dne 5. 11. 2014 [anonymizováno] zrušil rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 30. 12. 2013 č. j. [anonymizováno] a věc vrátil [anonymizováno] k novému projednání. Dne 25. 11. 2014 rozhodnutím [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] byl žalobci přiznán [anonymizováno] ke dni 1. 12. 2009 ve výši 23 345 Kč, od 1. 1. 2011 ve výši 23 801 Kč, od 1. 1. 2012 ve výši 23 992 Kč, od 1. 1. 2013 ve výši 24 100 Kč, od 4. 12. 2013 ve vši 10 554 Kč a od 1. 1. 2014 ve výši 10 576 Kč. Dne 15. 12. 2014 bylo podáno odvolání. Dne 19. 5. 2015 bylo rozhodnutím [anonymizováno] č. j. [anonymizováno] odvolání zamítnuto a rozhodnutí ze dne 25. 11. 2014 potvrzeno. Dne 19. 7. 2015 byla podána žaloba. Dne 31. 10. 2017 byla rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [anonymizováno] zamítnuta žaloba o zrušení rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015. Dne 5. 4. 2018 byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. [anonymizováno] zamítnuta kasační stížnost žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018 nabyl právní moci dne 26. 4. 2018.
20.Ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [anonymizováno] má soud za prokázané následující skutečnosti.
21.Žalobce se žalobou ze dne 19. 7. 2015 domáhal u Městského soudu v Praze zrušení rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015 č. j. [anonymizováno], kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 25. 11. 2014 č. j. [anonymizováno], jímž mu byl podle § 157, § 158, § 165 a § 166 zákona č. [anonymizováno] Sb., [anonymizováno] z nově zjištěného průměrného hrubého měsíčního příjmu, a to ke dni 1. 12. 2009 ve výši 23 345 Kč, od 1. 1. 2011 ve výši 23 801 Kč, od 1. 1. 2012 ve výši 23 992 Kč, od 1. 1. 2013 ve výši 24 100 Kč, od 4. 12. 2013 ve vši 10 554 Kč a od 1. 1. 2014 ve výši 10 576 Kč. 22.Žalobce v žalobě namítl, že rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015 je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, zejména proto, že v něm není uvedeno, jak konkrétně bylo při stanovení [anonymizováno] postupováno. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. [anonymizováno], který nabyl právní moci dne 4. 12. 2017, byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015 je zcela postačujícím podkladem pro vyplacení výsluhového příspěvku a lze na jeho základě zjistit ve spojení s doklady o jednotlivých výplatách výsluhového příspěvku, kolik správní orgán žalobci již zaplatil a kolik mu případně zaplatit má.
23.Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. [anonymizováno], dále vyplývá jednak, že Městský soud v Praze vyhodnotil úvahy obsažené v rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015 jako dostatečné, neboť je z nich zřejmé, jak bylo při výpočtu [anonymizováno] postupováno a druhak, že Městského soudu v Praze dal žalobci za pravdu v tom, že poslední věta „[anonymizováno] za dobu od 1. 12. 2009 do 30. 11. 2014 činí 78 329 Kč“ není formulována správně, neboť se nejedná o „[anonymizováno] za dobu od 1. 12. 2009 do 30. 11. 2014 činí 78 329 Kč“, ale pouze o jeho část, nicméně tato zcela zjevná nesprávnost není vadou, pro kterou by rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015 bylo nepřezkoumatelné.
24.Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. [anonymizováno], se rovněž podává, že ze žaloby není zřejmé, k jakému jinému výpočtu [anonymizováno] měl [anonymizováno] podle žalobce dospět a vzhledem k tomu, že v rozhodnutí [anonymizováno] ve věcech [anonymizováno] ze dne 25. 11. 2014, již byly zohledněny veškeré dříve nezapočítané odpracované přesčasy (zcela ve prospěch žalobce), nemohl by [anonymizováno] dospět k výsledku pro žalobce příznivějšímu (a to ani kdyby výpočet podrobněji rozepsal a své úvahy více rozvedl). Ze žaloby se rovněž nepodává, že by žalobce nesouhlasil s výší částky 78 329 Kč (která mu podle jeho slov již byla poukázána). Obava žalobce, že v případě částky 78 329 Kč by mohlo být po něm později požadováno její vrácení jako bezdůvodné obohacení, je bezpředmětná, neboť v případě takové hypotetické úvahy by žalobce byl oprávněn pohledávku si započíst.
25.Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. [anonymizováno], byl žalobci doručen dne 4. 12. 2017.
26.Žalobce se kasační stížností ze dne 13. 12. 2017 domáhal u Nejvyššího správního soudu zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. [anonymizováno].
27.Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018, č. j. [anonymizováno], který nabyl právní moci dne 26. 4. 2018, byla kasační stížnost žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, č. j. [anonymizováno], zamítnuta s odůvodněním, že kasační námitky žalobce nejsou důvodné.
28.Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 4. 2018, č. j. [anonymizováno], se podává, že Nejvyšší správní soud se ztotožnil se závěrem Městského soudu v Praze, že rozhodnutí ministra vnitra ze dne 19. 5. 2015 náležitosti stanovené zákonem č. [anonymizováno] Sb. pro rozhodnutí o [anonymizováno] plně respektuje. Předmětem přezkumu Nejvyšším správním soudem nebylo samotné stanovení výše [anonymizováno]. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že [anonymizováno] v rozhodnutí ze dne 19. 5. 2015 poněkud nepřesně uvedl, že „[anonymizováno] za dobu od 1. 12. 2009 do 30. 11. 2014 činí 78 329 Kč“. Z výroku i odůvodnění jeho rozhodnutí je nicméně zřejmé, že se nejedná o celkovou výši přiznaného [anonymizováno] za daná období (ten je samozřejmě mnohem vyšší, jak poznamenává žalobce), lze naopak usuzovat, že se jedná o částku, kterou ještě zbývá žalobci na [anonymizováno] vyplatit. I žalobce tuto skutečnost sám logicky dovodil z toho, že mu uvedená částka byla poukázána na bankovní účet. Městský soud v Praze tak správně uzavřel, že se jednalo o zřejmou nesprávnost, která však nezpůsobuje vnitřní rozpornost rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015. K poznámce žalobce, že neví, co jiného než zjevná nesprávnost, by mohlo způsobovat nepřezkoumatelnost rozhodnutí, Nejvyšší správní soud uvedl, že zjevnou nesprávností se chápe na první pohled odhalitelné pochybení, jako např. chyba v psaní či počtech. Jde tak spíše o toliko formální pochybení, které v zásadě nemůže zakládat nepřezkoumatelnost rozhodnutí. Bylo by tak přepjatým formalismem pro toto pochybení rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015 rušit. Nevyšší správní soud závěrem dodal, že stejně jako Městský soud v Praze považuje za bezpředmětnou argumentaci žalobce, že je v důsledku chybějícího výroku uvržen do stavu právní nejistoty. Není pravdou, že by mu částka 78 329 Kč byla na účet poukázána bez právního titulu a není tak ani důvodné se domnívat, že by správní orgán mohl po žalobci kdykoliv požadovat její vrácení. Nejvyšší správní soud aproboval názor Městského soudu v Praze, že dostatečným titulem pro vyplacení této částky je rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015, jímž bylo nově rozhodnuto o výši přiznaného [anonymizováno]. Jelikož však již byla žalobci určitá část [anonymizováno] (v nižší výši, než mu správně náleží) vyplacena, nepoukázal správní orgán na účet žalobce celou částku nově přiznaného příspěvku, avšak proti této částce započetl již vyplacený [anonymizováno]. Na tomto postupu neshledal Nejvyšší správní soud nic nestandardního. Pokud si žalobce nebyl jist, zda se jedná o zálohu nebo již o celou zbývající část výsluhového příspěvku, mohl si tuto informaci ověřit u správního orgánu, neboť ten jistě eviduje, kolik bylo žalobci již na [anonymizováno] za předmětné období vyplaceno a kolik mu ještě zbývá doplatit (viz spis připojený v příloze).
29.Z výslechu žalobce má soud za prokázané, že od prosince 2009 byl vystresovaný, vynervovaný, vzteklý a měl záchvaty bezmoci, což odnášeli jeho nejbližší, a to manželka a syn [anonymizováno]. Trpěl též nespavostí a nechutenstvím. Vše bylo způsobeno nespravedlností v průběhu posuzovaného řízení, že nedostával peníze, o nichž již bylo soudně rozhodnuto. Svým chováním své nejbližší stresoval. Vyvolával hádky (každou chvíli se s manželkou ohledně něčeho „chytli“), což vedlo k tomu, že se od něj manželka na nějaký čas odstěhovala. V současné době s manželkou opět žije, nicméně jsou jejich vztahy chladné. [anonymizováno] hádky také vadily a zasahoval do nich. Vztah s ním nenapraví, protože zemřel. O to má větší výčitky. Pomoc psychologa či lékaře specialisty kvůli svým potížím nevyhledal, protože by mu jistě řekli, „hochu s tím se musíš vyrovnat sám“. S manželkou pomoc rodinného mediátora ani jiného specialisty nevyhledali, protože si chtěli své problémy vyřešit sami (viz č. l. 215).
30.Soud shledal uvedený skutkový stav (viz body 17. až 29. tohoto rozsudku) dostatečným pro rozhodnutí o věci, a proto z důvodu nadbytečnosti nehodnotil ostatní provedené důkazy.
33.Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. 34.Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 35.Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 36.Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a/ celkové délce řízení, b/ složitosti řízení, c/ jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d/ postupu orgánů veřejné moci během řízení a e/ významu předmětu řízení pro poškozeného. 37.Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále „Stanovisko“) platí, že odůvodnění výše přiznaného zadostiučinění musí obsahovat hodnocení, v němž se vychází ze základní částky stanovené násobkem celkové doby řízení v letech či měsících a částky přiznávané za jednotku času řízení s následným připočtením či odečtením vlivu skutečnosti vyplývající z kritérií obsažených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b/ až e/ zákona č. 82/1998 Sb. Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. Přitom je nezbytné zohlednit, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno považovat ještě za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Je rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky 15 000 Kč až 20 000 Kč, tedy za jeden rok pak 7 500 Kč až 10 000 Kč. Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby řízení spočítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b/ až e/ ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Základní částku je možno přiměřené zvýšit či snížit, přičemž by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. 38.Soud dospěl k následujícím závěrům.
39.Žalobce v tomto případě prosazoval své právo na spravedlivou odměnu za práci (čl. 28 Listiny základních práv a svobod) a právo na hmotné zabezpečení (čl. 30 Listiny základních práv a svobod). Všechna tři správní řízení (o doplacení [anonymizováno], o [anonymizováno], o [anonymizováno]) se týkala jeho základních práv, a bez ohledu na to, zda navazovala či nikoli řízení soudní, vztahuje se na ně právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, a bylo-li právo žalobce porušeno, je třeba vycházet z vyvratitelné domněnky, že tím došlo ke vzniku nemajetkové újmy. 41.Soud, aniž by jakkoli zlehčoval vážnost utrpěné újmy, nemá za to, že by se v tomto případě jednalo o mimořádnou situaci. Nebyla vyhledána pomoc psychologa či lékaře specialisty kvůli zhoršení zdravotního stavu žalobce ani pomoc rodinného mediátora či jiného specialisty kvůli narušení rodinného vztahu žalobce s jeho nejbližšími. Mezi žalobcem a manželkou došlo k nápravě vztahu a obnovení soužití, byť jejich vztah již není tak vřelý jako dříve. Je samozřejmé, že partnerský vztah se mění a postupem času je jiný než na samém počátku. Žalovanou tak nelze činit odpovědnou za to, že ve vztahu mezi žalobcem a jeho manželkou došlo k ochlazení. Ztráta syna [anonymizováno], s nímž již žalobce vztah nenapraví, je nepochybně ztrátou z nejbolestnějších, nicméně ji nelze přičítat k tíži žalované. Ve smyslu Stanoviska je pak namístě při výpočtu přiměřeného zadostiučinění vycházet z částky 15 000 Kč ročně (v prvních dvou letech z poloviční částky 7 500 Kč) a z částky 1 250 Kč měsíčně[anonymizováno]
42.Soud dává za pravdu žalované v tom, že všechna tři správní řízení (o doplacení [anonymizováno], o [anonymizováno], o [anonymizováno]) mají být posouzena jako řízení jediné, neboť probíhala současně a spolu svým předmětem souvisela natolik úzce, že „rozhodnutí o jednom z nich je určující i pro rozhodnutí ve druhém či dalších řízeních“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013 sp. zn. [anonymizováno]). Podle zákona č. [anonymizováno]. [anonymizováno]) včetně [anonymizováno]), po skončení [anonymizováno]. Výpočet výše [anonymizováno] a výše [anonymizováno] se odvíjí od celkového [anonymizováno], jehož součástí je [anonymizováno]. Nemajetkovou újmu (dále „újma“) utrpěnou žalobcem je pak třeba „posuzovat jako jedinou újmu, nikoli jako újmu násobenou počtem jednotlivých řízení“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. [anonymizováno]). Odškodňuje se újma „spočívající v nejistotě ohledně výsledku řízení“ a „pro stanovení počátku a konce je významné nejen, že řízení dle procesních předpisů trvá, ale zejména, že účastník je jako trvající (s nejistým výsledkem) vnímá“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020 sp. zn. [anonymizováno]).
43.V tomto případě třeba za počátek újmy považovat prosinec 2009, kdy byla zahájena všechna tři správní řízení. Od té doby lze uvažovat o nejistotě žalobce ohledně doplacení služebního příjmu za přesčasy, ohledně odchodného a ohledně výsluhového příspěvku. Rozhodnutím [anonymizováno] ze dne 2. 9. 2015, které nabylo právní moci dne 4. 9. 2015, bylo rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 18. 8. 2014 o [anonymizováno], o [anonymizováno] a o zamítnutí úroků z prodlení, změněno tak, že se žalobci úroky z prodlení přiznávají. Od tohoto okamžiku již žalobce nemohl být v nejistotě ohledně doplacení [anonymizováno] a ohledně [anonymizováno]. V následujícím období byla předmětem správního řízení toliko otázka nákladů řízení, která však již fakticky do poměrů žalobce ohledně doplacení [anonymizováno], [anonymizováno] a úroků z prodlení nezasahovala, neboť toto již bylo vyřešeno s konečnou platností.
44.Nicméně ohledně [anonymizováno] ze dne 25. 11. 2014, které bylo potvrzeno rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015) nejistota žalobce přetrvávala až do prosince 2017, kdy se z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, který mu byl doručen dne 4. 12. 2017, dozvěděl o správnosti rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 19. 5. 2015. Od tohoto okamžiku již žalobce nemohl být v nejistotě o výši [anonymizováno] (v následně podané kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017 s výší přiznaného [anonymizováno] nikterak nepolemizoval). Soud tudíž nemůže přisvědčit žalované v tom, že veškerá nejistota, jak správní řízení o [anonymizováno] dopadne, byla ukončena rozhodnutím o jeho přiznání. Směrodatný je okamžik, kdy se žalobce seznámil s výsledkem přezkumu rozhodnutí o přiznání [anonymizováno] v řízení soudním, jenž vyplynul z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017 (s nímž se následně ztotožnil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 5. 4. 2018). Teprve tehdy (dne 4. 12. 2017) žalobce mohl - a také měl - považovat otázku výše [anonymizováno] za vyřešenou s konečnou platností včetně vyjasnění nepřesné formulace „[anonymizováno] za dobu od 1. 12. 2009 do 30. 11. 2014 činí 78 329 Kč“ a vyvrácení obavy, že by správní orgán po něm mohl požadovat vrácení poukázané částky 78 329 Kč z titulu bezdůvodného obohacení.
45.Soud hodnotí význam posuzovaného řízení pro žalobce jako zvýšený, neboť typově patří mezi druhy řízení, která mají pro jejich účastníky větší význam než řízení jiná (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010 sp. zn. 30 Cdo 2800/2009), přičemž neshledává, že význam správního řízení o výsluhovém příspěvku po ukončení správního řízení o doplacení služebního příjmu byl nepatrný, neboť žalobce vzhledem k výsledku řízení o doplacení [anonymizováno] musel předem vědět. Vědomost žalobce o správnosti rozhodnutí o přiznání [anonymizováno] před 4. 12. 2017 z provedeného dokazování nevyplynula. Hledisko významu se promítne zvýšením základní částky zadostiučinění o 5 % (což konstatoval odvolací soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2024, č. j. [anonymizováno]).
46.Soud dává žalované za pravdu v tom, že posuzované řízení bylo skutkově i právně složitější. Výpočet výše výsluhového příspěvku se odvíjel od celkového příjmu žalobce, což si vyžádalo poměrně složité zjišťování a rozlišování důvodů nařízení jednotlivých přesčasových služeb a posuzování, zda odpovídají zákonu č. [anonymizováno]. Toto hledisko odůvodňuje snížení základní částky zadostiučinění o 20 % (což konstatoval odvolací soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2024, č. j. [anonymizováno]). Důvody pro výraznější procentuální promítnutí tohoto hlediska do základní částky zadostiučinění shledány nebyly.
47.Žalovaná též přiléhavě argumentuje počtem instancí a opakovaným rozhodováním na více stupních. Toto hledisko se však nemůže promítnout do základní částky zadostiučinění výrazněji než snížením o 5 %, neboť hlavním důvodem opakovaného rušení správních rozhodnutí a následného přezkumu správními soudy byly vady správního řízení a nerespektování závazných právních názorů soudů správními orgány (což konstatoval odvolací soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2024, č. j. [anonymizováno]).
48.Pokud jde o postup správních orgánů, soud se ztotožňuje s argumentací žalobce, že posuzované řízení bylo postiženo opakovaným vydáváním vadných rozhodnutí a nerespektováním závazného právního názoru. Toto hledisko se projeví zvýšením základní částky zadostiučinění o 30 % (což konstatoval odvolací soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2024, č. j. [anonymizováno]).
49.Soud považuje za významné, že žalobce se snažil urychlit postup správních orgánů v posuzovaném řízení, neboť podal úspěšnou žalobu proti nečinnosti. Toto hledisko odůvodňuje zvýšení základní částky zadostiučinění o 5 % (což konstatoval odvolací soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2024, č. j. [anonymizováno]).
50.Úhrnem tak žalobci náleží odškodnění za (jedinou) újmu od prosince 2009 do prosince 2017, tj. 8 let a 1 měsíc, v základní částce 106 205 Kč (2 x 7 500 + 6 x 15 000 + 1 250), kterou je třeba jednak zvýšit o 30 % z důvodu postupu správních orgánů, o 5 % za žalobu proti nečinnosti a o 5 % za význam a druhak snížit o 20 % pro skutkovou a právní složitost a o 5 % za počet stupňů správního řízení a posléze soudního přezkumu. Celkem je tedy třeba zvýšit základní částku o 15 %, tj. na částku 122 135 Kč (106 205 + 15 930).
51.Výsledná částka 122 135 Kč podle názoru soudu respektuje zachování vztahu přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytnutým zadostiučiněním, odpovídá konkrétním okolnostem tohoto případu, je souladná se závěry zaujatými ve Stanovisku a pro žalobce představuje vhodnou a zároveň účinnou nápravu.
52.Soud proto ohledně částky 122 135 Kč žalobě vyhověl a ohledně zbývající částky 46 090 Kč žalobu zamítl.
53.O nákladech řízení před soudy tří stupňů soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce účelně vynaložil náklady, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku (§ 137 odst. 1 o. s. ř.) a nákladů právního zastoupení (vyhláška č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb - dále „a. t.“). 54.V prvostupňovém řízení, které skončilo vydáním rozsudku ze dne 8. 8. 2023, č. j. 35 C 100/2020-229, se jednalo o zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení ve výši 41 871 Kč, tj. v souhrnu 45 871 Kč (což konstatoval odvolací soud v rozsudku ze dne 16. 2. 2024, č. j. 72 Co 3/2024-268). Náklady zastoupení představuje: a) odměna za 10 úkonů po 3 100 Kč - převzetí a příprava zastoupení, žaloba, vyjádření ve věci ze dne 12. 7. 2023, závěrečný návrh ze dne 28. 7. 2023, účast na jednání před soudem dne 20. 4. 2023, 18. 5. 2023 a 13. 7. 2023, odvolání ze dne 17. 2. 2017, dovolání ze dne 15. 5. 2019, návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 3 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024) a za 1 úkon po 1 550 Kč - účast na jednání dne 8. 8. 2023, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozsudku (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 2 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024), tj. 32 550 Kč, b) náhrada hotových výdajů za 11 úkonů po 300 Kč, tj. 3 300 Kč (§ 13 odst. 3 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024), c) náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání dne 20. 4. 2023, 18. 5. 2023 a 13. 7. 2023 (osobním automobilem z [anonymizováno] do Prahy a zpět) za 24 půlhodin po 100 Kč, tj. 2 400 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024), d) náhrada cestovních výdajů v souvislosti s účastí na jednání dne 20. 4. 2023, 18. 5. 2023 a 13. 7. 2023 za použití osobního automobilu zn. [anonymizováno] z [anonymizováno] do Prahy a zpět, kdy při jedné jízdě bylo ujeto 163 km, průměrná spotřeba paliva činila 5 litru na 100 km (tj. 0,05 litru na 1 km), průměrná cena paliva činila 44,10 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila 5,20 Kč (163 x 0,05 x 44,10 + 163 x 5,20), tj. 3 621 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024, vyhláška č. 467/2022 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování náhrad pro rok 2023)[anonymizováno] 55.V odvolacím řízení, které skončilo vydáním rozsudku ze dne 16. 2. 2024, č. j. [anonymizováno], se jednalo o náklady právního zastoupení v souhrnné výši 8 628,20 Kč (což konstatoval odvolací soud v uvedeném rozsudku). Tyto náklady představuje: a) odměna za 2 úkony po 3 100 Kč - vyjádření k odvolání ze dne 14. 2. 2024 a účast na jednání před soudem dne 16. 2. 2024 (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 1 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024), tj. 6 200 Kč, b) náhrada hotových výdajů za 2 úkony po 300 Kč, tj. 600 Kč (§ 13 odst. 3 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024), c) náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání dne 16. 2. 2024 (osobním automobilem z [anonymizováno] do Prahy a zpět) za 6 půlhodin po 100 Kč, tj. 600 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024), d) náhrada cestovních výdajů v souvislosti s účastí na jednání dne 16. 2. 2024 za použití osobního automobilu zn. [anonymizováno] z [anonymizováno] do Prahy a zpět, kdy při jedné jízdě bylo ujeto 163 km, průměrná spotřeba paliva činila 5 litru na 100 km (tj. 0,05 litru na 1 km), průměrná cena paliva činila 38,70 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila 5,60 Kč (163 x 0,05 x 38,70 + 163 x 5,60), tj. 1 228,20 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024, vyhláška č. 398/2023 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování náhrad pro rok 2024). 56.V dovolacím řízení, které skončilo vydáním rozsudku ze dne 16. 4. 2025, č. j. 30 Cdo 3584/2024-306, s jednalo o náklady právního zastoupení v souhrnné výši 1 850 Kč. Tyto náklady představuje: a) odměna za 1 úkon po 1 550 Kč - odvolání ze dne 10. 5. 2024 proti usnesení o vyměření soudního poplatku za dovolání (§ 7, § 9 odst. 4 písm. a/, § 11 odst. 2 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024), b) náhrada hotových výdajů za 1 úkon po 300 Kč (§ 13 odst. 3 a. t. ve znění platném do 31. 12. 2024). 57.V prvostupňovém řízení, které skončilo vydáním tohoto rozsudku, se jednalo o náklady právního zastoupení v souhrnné výši 34 219 Kč. Tyto náklady představuje: a) odměna za 4 úkony po 6 020 Kč - účast na jednání před soudem dne 9. 9. 2025 a 30. 10. 2025, vyjádření ze dne 13. 10. 2025 a 14. 11. 2025 (§ 7, § 9a odst. 2 písm. a/, § 11 odst. 1 a. t. v platném znění) a za 1 úkon po 3 010 Kč - účast na jednání dne 25. 11. 2025, při kterém došlo pouze k vyhlášení 6 020 Kč rozsudku (§ 7, § 9a odst. 2 písm. a/, § 11 odst. 2 a. t. v platném znění), tj. 27 090 Kč, b) náhrada hotových výdajů za 5 úkonů po 450 Kč, tj. 2 250 Kč (§ 13 odst. 4 a. t. v platném znění), c) náhrada za promeškaný čas strávený cestou k jednání dne 9. 9. 2025 a 30. 10. 2025 (osobním automobilem z [anonymizováno] do Prahy a zpět) za 16 půlhodin po 150 Kč, tj. 2 400 Kč (§ 14 odst. 3 a. t. v platném znění), d) náhrada cestovních výdajů v souvislosti s účastí na jednání dne 9. 9. 2025 a 30. 10. 2025 za použití osobního automobilu zn. [anonymizováno] z [anonymizováno] do Prahy a zpět, kdy při jedné jízdě bylo ujeto 163 km, průměrná spotřeba paliva činila 5,2 litru na 100 km (tj. 0,052 litru na 1 km), průměrná cena paliva činila 34,70 Kč za 1 litr a sazba základní náhrady za 1 km jízdy činila 5,80 Kč (163 x 0,052 x 34,70 + 163 x 5,80), tj. 2 479 Kč (§ 13 odst. 5 a. t. v platném znění, vyhláška č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování náhrad pro rok 2025). Tarifní hodnotou byla výše přiznaného zadostiučinění, tedy částka 122 135 Kč, čemuž odpovídá odměna 6 020 Kč za 1 úkon právní služby. 58.Úhrnem tak náklady řízení činily 90 568,20 Kč (45 871 + 8 628,20 + 1 850 + 34 219). Místo k plnění vyplývá z § 149 odst. 1 o. s. ř. 59.O lhůtě k plnění do 15 dnů od právní moci rozsudku rozhodl soud podle ustanovení § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. z organizačně-technických důvodů na straně žalované, kdy jde o plnění ze státního rozpočtu podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1.
Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).