Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Greplovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o 14.644 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3.709 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá co do částky 8.776 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12.485 Kč od 24.04.2025 do zaplacení, co do částky 2.159,22 Kč a co do úroku ve výši 68,42 % ročně z částky 9.514,18 Kč od 24.04.2025 do 17.05.2025 kapitalizovaný částkou 416,64 Kč, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 9.514,18 Kč od 18.05.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24.04.2025 dosáhne částky 35.308 Kč.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 04.11.2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 12.485 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 2.159,22 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodnila tím, že dne [anonymizováno] uzavřela prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (vyplněním jedinečného kódu) s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 10.000 Kč, který byl žalovanému poskytnut dne 09.04.2024, a to na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši 68,42 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 699 Kč, které byly splatné vždy k 16. dni v měsíci, počínaje květnem 2024. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, jakož i z jiných zdrojů. Žalovaný na úvěr uhradil 6.291 Kč, avšak neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Vzhledem k tomu, že nebyla uhrazena splátka splatná dne 16.02.2025, došlo dne 22.04.2025 k zesplatnění celého úvěru, kdy novou jistinu úvěru ve výši 11.129,37 Kč byl žalovaný povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobkyni dle jejího tvrzení právo na zaplacení smluvních pokut ve výši 498 Kč a na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 600 Kč. Od 24.04.2025 pak dle žalobkyně vznikla žalovanému povinnost zaplatit jí smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou této nové jistiny. Tuto smluvní pokutu žalobkyně vypočetla k datu vyhotovení žaloby na částku 2.159,22 Kč. Po zesplatnění úvěru žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně tak po žalovaném požadovala žalobou uhradit částku 12.485 Kč (jistina ve výši 11.129,37 Kč, smluvní pokuty ve výši 498 Kč, náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, 258 Kč úhrada za pojištění) se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokutu ve výši 2.159,22 Kč a dále smluvní úrok ve výši 68,42 %, podrobně specifikovaný v žalobě.
2.Dne 22.04.2026 se uskutečnilo jednání, ke kterému se přes řádné předvolání nedostavil žalovaný a na kterém soud provedl listinné důkazy, ze kterých zjistil následující:
- Z listiny nazvané jako „hodnocení klienta“ ze dne 08.04.2024, která byla podepsána žalovaným vyplněním jedinečného kódu, soud zjistil, že finanční potřeba žalovaného byla 250.000 Kč, celková výše úvěru byla 10.000 Kč. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u společnosti [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] a jeho pravidelný měsíční příjem činí 31.711 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, nežije ve společné domácnosti s manželkou/partnerkou, forma bydlení je „vlastní“. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto uvedl ve výši 10.156 Kč (životní minimum 4.860 Kč, bydlení 5.296 Kč).
- Z předsmluvního formuláře ze dne 08.04.2024 a z listiny nazvané jako „prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru“ ze dne 08.04.2024 soud zjistil, že žalovaný svým podpisem potvrdil, že v dostatečném časovém předstihu před zprostředkováním a uzavřením smlouvy mu bylo poskytnuto jedno vyhotovení druhého ze shora uvedených dokumentů, který obsahoval informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru. Žalovaný dále mimo jiné prohlásil, že se seznámil s informacemi týkajícími se spotřebitelského úvěru, nemá žádné splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku a veškeré informace uvedené k jeho osobě jsou pravdivé a úplné.
- Z listiny nazvané jako „návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. [anonymizováno]“ ze dne [anonymizováno] (dále jen „smlouva o úvěru“) a dodatku č. [anonymizováno] ke smlouvě o úvěru vyplývá, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřeno ujednání, ve kterém se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10.000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku žalobkyni vrátit a zaplatit sjednané úroky za poskytnutí úvěru ve výši 68,42 % ročně. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 29.424 Kč a měla být hrazena ve 48 měsíčních splátkách ve výši 699 Kč, a to vždy do 16. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Dle čl. 2.2. smlouvy o úvěru je žalobkyně oprávněna na úrocích, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 35.308,80 Kč. Dle čl. 4.2. smlouvy o úvěru se úvěr splácí anuitními splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a úroku, kdy tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. Pokud bylo sjednáno pojištění, zahrnuje v sobě splátka i sjednanou měsíční úhradu za pojištění. Dle čl. 6.1. smlouvy o úvěru je žalovaný, pokud se ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 249 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po případném zesplatnění úvěru již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu smlouvy nevzniká. Smluvní pokuty dle tohoto bodu smlouvy o úvěru jsou splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Dle čl. 6.2. smlouvy o úvěru má žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dle čl. 6.3. smlouvy o úvěru, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, je žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků a automaticky dojde k zesplatnění úvěru. Dle čl. 6.5. smlouvy o úvěru, jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. K žalobě byla doložena i přihláška do pojištění a příloha č. [anonymizováno] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr.
- Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala jeho návrh na uzavření smlouvy o úvěru. Dále v souladu se smlouvou o úvěru oznámila i základní parametry poskytovaného úvěru, kdy celková výše úvěru činí 10.000 Kč, celková částka, kterou má žalovaný zaplatit, činí 29.424 Kč, doba trvání úvěru je 48 měsíců, celková výše splátky je 699 Kč a zápůjční úroková sazba činí 68,42 % ročně. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru vyplývá, že první splátka ve výši 699 Kč je splatná dne 16.05.2024 a poslední splátka úvěru je splatná dne 16.04.2028.
- Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru byla dne 09.04.2024 vyplacena částka 10.000 Kč.
- Ze 3 příchozích transakcí na účet žalovaného vyplývá, že dne 12.12.2023 byla na účet žalovaného připsána částka 39.416 Kč od [anonymizováno] [anonymizováno]., dne 11.01.2024 byla na účet žalovaného připsána částka 26.964 Kč od [anonymizováno] [anonymizováno]. a dne 12.03.2024 byla na účet žalovaného připsána částka 33.076 Kč od [anonymizováno] [anonymizováno]. Z výpisu záznamů z registru SOLUS soud zjistil, že tento byl žalobkyní předložen zcela prázdný bez jakékoliv informace o solventnosti žalovaného. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaný si již žádal o úvěr u 5 bank/finančních institucí jiných než žalobkyně. Součet celkové zbývající částky kreditních karet, celkové čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací v roli žadatele a spolužadatele byla u žalovaného 1.050.856 Kč. Dluh po splatnosti byl 0 Kč. Žalobkyně k žalobě doložila kopii občanského průkazu žalovaného, kdy z této skutečnosti vyplývá, že ji měla k dispozici k ověření totožnosti žalovaného.
- Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na pohledávku uhradil celkem 6.291 Kč.
- Z výzev k zaplacení ze dne 19.03.2025 a ze dne 16.04.2025 soud zjistil, že žalobkyně upozornila žalovaného, že se ocitl v prodlení s úhradou splátek a opakovaně ho vyzývala ho k úhradě těchto splátek, náhrady účelně vynaložených nákladů, které vznikly v souvislosti s prodlením a smluvních pokut ve výši 249 Kč za splátku. Žalobkyně žalovaného upozorňovala na možnost zesplatnění úvěru. Z oznámení ze dne 22.04.2025 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že s ohledem na jeho prodlení s úhradou dlužných splátek o délce 65 dnů došlo k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru a vyzvala ho k okamžité úhradě částky 12.485 Kč.
- Z předžalobní výzvy ze dne 14.10.2025 včetně podacího archu dokládajícího odeslání této výzvy vyplývá, že žalovaný byl vyzván právní zástupkyní žalobkyně k úhradě dlužné částky a byl upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání.
- Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že povolenou činností žalobkyně je poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.
3.Soud na základě shora uvedeného dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným bylo uzavřena smlouva, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok ve výši 68,42 % ročně, tedy celkem částku 29.424 Kč, a to v pravidelných 48 měsíčních splátkách ve výši 699 Kč. [anonymizováno].000 Kč byla žalovanému vyplacena dne 09.04.2024. Žalovaný uhradil celkem částku 6.291 Kč.
4.Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
5.Dle § 419 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 OZ, kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. 6.Dle § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7.Dle § 2398 odst. 1 OZ, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 8.Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 9.Dle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10.Dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11.Dle ustanovení § 122 odst. 1, 2, 3, 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla [anonymizováno] a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. U dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. 12.Dle ustanovení § 1802 OZ, mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 13.Dle ustanovení § 2048 odst. 1 OZ, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 14.Dle ustanovení § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15.Soud je dle zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy a rovněž dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18 s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018. Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C-679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka, jak dříve uváděla právní úprava zák. č. 257/2016 Sb.). 16.Soud má s ohledem na shora uvedené za prokázáno, že žalovaný uzavřel dne [anonymizováno] s žalobkyní prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 10.000 Kč. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 OZ). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., § 1810 an. o. z., o komerčně nazývaný „rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka. Povinností žalobkyně bylo posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet, neboť jak je známo, spotřebitelé často „vytloukají klín klínem“, tedy jeden finanční produkt splácí druhým a dostávají se tak do dluhové pasti. Povinnost zkoumat úvěruschopnost dlužníka vyplývá ze samotného zákona o spotřebitelském úvěru, rovněž z čl. 8, čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, přičemž podrobně se nesplněním této povinnosti zabýval, jak je uvedeno shora, Ústavní soud či také Nejvyšší soud. Nesplnění povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření dlužníka věřitelem dostatečně, nebo poskytnutí úvěru i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. 17.Žalobkyně k plnění své zákonné povinnosti uvedla, že vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Úvěrová historie žalovaného byla ověřována v databázích SOLUS a NRKI. Žalobkyně doložila 3 potvrzení o příchozích úhradách na účet žalovaného ve výši 26.964 Kč až 39.416 Kč, přičemž se zřejmě jednalo o příjem ze zaměstnání. Pracovní smlouvu či výplatní pásky žalobkyně po žalovaném nepožadovala.
18.Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí finančních produktů u nebankovních společností (tedy klienti, kteří takový produkt od banky nedostanou právě kvůli jejich špatné finanční situaci). Důsledkem nesplnění povinnosti stanovené v § 86 zák. č. 257/2016 Sb. je neplatnost smlouvy o úvěru a jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že v tomto případě žalobkyně nedostála zákonné povinnosti § 86 zák. č. 257/2016 Sb., když poskytla spotřebitelský úvěr, ačkoli bylo pochybné, zda je žalovaný schopen sjednaný závazek splácet. Byť měl žalovaný před sjednáním úvěru stálý příjem, samotná výše příjmu není dostačující pro odůvodnění poskytnutí úvěru a pouze výší příjmů nemůže být odůvodněna solventnost žalovaného, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaný může mít řadu jiných závazků u jiných věřitelů (takové riziko v případě osob, které vyhledávají nebankovní poskytovatele úvěru, nepochybně existuje). Žalovaný navíc dle databáze NRKI již předchozí závazky v nemalé výši měl, a tím spíš se měla žalobkyně zabývat výdaji žalovaného a nespoléhat se pouze na jeho tvrzení ohledně výdajů a splátek jiných úvěrů či zápůjček, kdy žalovaný uvedl výdaje ve výši 4.860 Kč coby životní minimum a 5.296 Kč na bydlení. Pokud by žalovaný skutečně měl jen takto nízké výdaje oproti svým příjmům, velmi pravděpodobně by si opakovaně nepůjčoval peníze. V této situaci by obezřetný úvěrující vyžadoval po osobě žalovaného další informace k jeho majetkové situaci (například úplný výpis z bankovního účtu za období předcházející uzavření smlouvy o úvěru). Žalobkyně se spokojila s tvrzením žalovaného, že jeho měsíční výdaje jsou 10.156 Kč a výši těchto měsíčních výdajů žalobkyně nikterak neověřila. Tyto skutečnosti vzbuzují dojem, že úvěruschopnost žalovaného byla ověřována toliko pro formu. Soud je toho názoru, že žalobkyně si měla ověřit a požadovat doložení žalovaným tvrzených skutečností. Po žalovaném mělo být požadováno větší množství informací, které by mohly vést k ověření toho, zda se jedná o solventní osobu. Na základě informací, které žalobkyně měla k dispozici, nemohla učinit odůvodněný závěr, že žalovaný je dostatečně solventní osobou a může mu být úvěr poskytnut, přesto však žalovanému peněžní prostředky poskytla. 19.Co se týče povinnosti zabývat se výdaji žalovaného a nespokojit se pouze s jejich tvrzenou výší, odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 09.02.2023, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2981_2022, který je možné použít i na současnou právní úpravu a podle kterého „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. (…) V rozsudku ze dne 20.03.2019, sp. zn. nsoud/33_Cdo_201_2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. (…) Nemůže se prosadit právní závěr odvolacího soudu, že předchůdkyně žalobkyně splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 9 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. tím, že měla „dostupné informace z interních a externích databází“, zejména bankovního a nebankovního registru, za situace, kdy se spokojila pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřovala a ani nezjišťovala údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti – jeho právní posouzení je v této části nesprávné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 OSŘ byl uplatněn důvodně. Dovolací soud uzavírá, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostupovala s odbornou péčí, která předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. V nyní posuzovaném případě porušení povinnosti žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je dáno již tím, že si údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti od žalovaného neobstarala a spoléhala pouze na statistické údaje, aniž zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr.“ 20.Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (i kdyby byly žalovaným takto tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, jelikož ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu se shora uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. Tímto však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, jelikož jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Žalovanému byla poskytnuta částka 10.000 Kč, a tím mu vzniklo bezdůvodné obohacení v částce 10.000 Kč, které měl žalovaný vrátit v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný uhradil celkem částku 6.291 Kč, je nutné tuto částku započíst jako úhradu na poskytnuté bezdůvodné obohacení. Žaloba je tedy důvodná pro vydání částky, která představuje bezdůvodné obohacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., kdy uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3.709 Kč. (výrok I.)
21.Ve zbytku je žaloba nedůvodná a soud ji zamítl. Žalobkyni nebyl přiznán ani zákonný úrok z prodlení z částky 3.709 Kč, jelikož nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení doposud nevznikl, a to s ohledem na závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, podle kterého ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. (…) s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (možností žalované podle § 87 odst. 1) ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. (výrok II.) 22.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na vzájemný poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně ve věci rozhodl soud tak (při zohlednění požadovaného příslušenství, v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30.08.2010, sp. zn. I ÚS 2717/08), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, když žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. (výrok III.) --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného
vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nebude-li dobrovolně ve lhůtě splněna povinnost uložená vykonatelným rozhodnutím, může být podán návrh na výkon rozhodnutí.