Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky H. H., zastoupené Mgr. Karin Poncza Hadwigerovou, advokátkou, sídlem Příčná 327/1, Havířov, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. září 2025 č. j. 13 Co 183/2025-819, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. listopadu 2025 č. j. 13 Co 183/2025-831, a rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 17. dubna 2025 č. j. 100 P 155/2023-761, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově, jako účastníků řízení, a 1. J. H. a nezletilých 2. N. H. a 3. J. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Ústavní stížností se stěžovatelka podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byly porušeny čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 2.Stěžovatelka je matkou druhé nezletilé vedlejší účastnice a třetího nezletilého vedlejšího účastníka. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rodiče spolu od června 2022 nežijí a od června 2023 jsou rozvedeni. Nezletilí byli od roku 2022 ve výlučné péči stěžovatelky. Rodiče mají značně rozdílné představy o výchově nezletilých, což bylo i jednou z hlavních příčin rozpadu manželství. Předešlá řízení o péči o nezletilé byla doprovázena i předběžnými opatřeními, které vyústily např. v přechodnou pěstounskou péči či výlučnou péči otce. První vedlejší účastník (otec) navrhoval v řízení před soudy odnětí obou nezletilých z péče stěžovatelky a jejich svěření do jeho výlučné péče, později navrhoval péči střídavou.
3.Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově rozhodl tak, že nezletilé odňal z péče stěžovatelky a svěřil je do střídavé péče rodičů v týdenním intervalu s předáváním vždy každou neděli s tím, že odlišná úprava péče byla stanovena pro dobu vánočních svátků a prázdnin. Neztotožnil se se závěry znaleckého posudku, ve kterém znalec vyslovil nesouhlas se střídavou péčí. Stanovil rodičům také vyživovací povinnost a náhradu nákladů řízení státu. Dále zastavil řízení o výchovném opatření a nepřiznal náhradu nákladů řízení mezi účastníky. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba rodiče.
4.Krajský soud v Ostravě se ztotožnil se skutkovými závěry okresního soudu, nicméně zohlednil skutečnost, že nezletilí, kteří jsou ještě dosud nízkého věku, více inklinují ke stěžovatelce. Proto změnil rozsudek okresního soudu tak, že zvolil časovou dotaci střídavé péče ve prospěch stěžovatelky v poměru 9 ku 5 v rámci 14denního cyklu. S ohledem na to změnil i výroky o výživném (stěžovatelce stanovil povinnost platit 1 800 Kč měsíčně na každé z dětí, otci 2 500 Kč měsíčně na každé z dětí). U náhrady nákladů řízení státu postupoval podle § 150 o. s. ř. a zavázal každého z rodičů k úhradě pouze 1/4 celkových nákladů řízení. II.
Argumentace stěžovatelky
5.Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti svěření nezletilých do střídavé péče a namítá nezohlednění jejich nejlepšího zájmu. Soudy nezohlednily přání nezletilých a nevysvětlily proč je model střídavé péče nejvhodnější. Namítá, že soudy měly akceptovat znalecký posudek v celém jeho rozsahu a uvádí, že výše výživného stanoveného otci nezletilých je nízká.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6.Ústavní soud úvodem připomíná, že posouzení nejlepšího zájmu dítěte není právními předpisy nijak vymezeno. Nejlepší zájem dítěte je definován vždy individuálně s ohledem na specifickou situaci, v níž se dítě, jehož se věc týká, nachází, přičemž pozornost by měla být věnována jeho osobním poměrům, situaci a potřebám. Jde vždy o posouzení konkrétních skutkových okolností případu (srov. např. nález ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 ). Zde je nutno s ohledem na subsidiaritu ústavního přezkumu, jakož i referenční kritérium přezkumu, kterým je ochrana ústavně zaručených práv, nikoli další instanční přezkum rozhodnutí obecných soudů, zdůraznit, že posuzování skutkových otázek, zejména pak v rodinněprávních věcech, musí být v prvé řadě úkolem obecných soudů.
7.Pokud obecné soudy vezmou v potaz všechna relevantní kritéria důležitá pro rozhodnutí tak, jak plynou z judikatury Ústavního soudu, přičemž se nedopustí zjevné libovůle při jejich hodnocení, nemůže Ústavní soud suplovat roli další skutkové instance, která by přehodnocovala závěry obecných soudů či opětovně prováděla dokazování, zvláště
jde-li o specifickou agendu rodinněprávní, konkrétně agendu péče o nezletilé, kde je velmi silný zájem na co nejrychlejším právním etablování rodinných, výchovných a citových vztahů v situaci po rozpadu rodiny zejména ve vztahu k nezletilým dětem a jejich potřebám.
8.K samotnému procesu hodnocení důkazů Ústavní soud pro úplnost dodává, že důvod ke zrušení rozhodnutí obecného soudu by byl dán pouze tehdy, pokud by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly (srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 ). Pokud jde o pouhou věcnou polemiku se správností rozhodnutí, resp. se způsobem hodnocení důkazů, není v kompetenci Ústavního soudu, jak bylo uvedeno, suplovat činnost další soudní instance.
9.Ústavní soud neshledal jakékoliv nedostatky v rozhodnutích soudů a jejich odůvodnění. Okresní soud provedl rozsáhlé dokazování, přičemž krajský soud se s jeho skutkovými závěry ztotožnil. Soudy se dostatečně zabývaly nejlepším zájmem dětí. Zohlednily jejich názory a vypořádaly se s nimi v odůvodněních (srov. body 10 a 11 rozsudku krajského soudu). Krajský soud poté zohlednil větší fixaci nezletilých na matku a rozložení střídavé péče podle toho upravil. Nelze přisvědčit námitce stěžovatelky, že by se soudy nejlepším zájmem dětí nezabývaly a své závěry nezdůvodnily.
10.K námitce stěžovatelky spočívající v nedostatečném zohlednění znaleckého posudku, Ústavní soud dodává, že znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz a nepožívá a priori větší důkazní síly (nález ze dne 24. 7. 2013 sp. zn. I. ÚS 4457/12 ). Okresní soud přitom v odůvodnění výslovně uvedl, že se s ním zčásti neztotožnil (srov. bod 76 a násl. rozsudku okresního soudu) a svou úvahu dostatečně odůvodnil. Vyšel mj. z toho, že všechna kritéria pro střídavou péči jsou naplněna a žádné překážky pro její nařízení nebyly prokázány. Odkázal přitom též na rozhodovací praxi Ústavního soudu. V tomto postupu nelze shledat jakékoliv pochybení ústavního významu.
11.Co se týče výživného, soudy dostatečně odůvodnily jeho výši, jak ve vztahu ke stěžovatelce, tak ve vztahu k prvnímu vedlejšímu účastníkovi a podrobně rozvedly své úvahy, resp. výpočty (srov. body 83 až 88 rozsudku okresního soudu). Ústavní soud ani v tomto neshledává jakékoli ústavně významné pochybení soudů. Nadto je třeba uvést, že krajský soud přihlédl právě ke změně úpravy styku a prvnímu vedlejšímu účastníkovi stanovil vyšší vyživovací povinnost než stěžovatelce.
12.Ústavní soud žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky neshledal. Proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. března 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu