Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele V. M., zastoupeného Mgr. Tomášem Zárazem, advokátem, sídlem U Radbuzy 4, Plzeň, proti usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 22. ledna 2025 č. j. 50 To 26/2025-522, 50 To 27/2025-525 a 50 To 28/2025-528 a usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 14. října 2024 č. j. 32 T 86/2023-458, 32 T 86/2023-460 a 32 T 86/2023-462, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň-město jako účastníků řízení a E. S. a J. S. a D. S., jako vedlejších účastnic řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Proti stěžovateli bylo vedeno trestní řízení, v němž vedlejší účastnice vystupovaly jako poškozené a byly zastoupeny zmocněnkyní. Trestní soudy uznaly stěžovatele vinným přečinem usmrcení z nedbalosti (§ 143 odst. 1, 2 trestního zákoníku) a uložily mu povinnost zaplatit každé z vedlejších účastnic částku přesahující 500 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu, konkrétně za duševní útrapy vzniklé usmrcením osoby blízké (§ 2959 občanského zákoníku). V návaznosti na to trestní soudy napadenými usneseními rozhodly o povinnosti stěžovatele nahradit vedlejším účastnicím náklady řízení. 2.Okresní soud Plzeň-město v napadených usneseních ze dne 14. 10. 2024 při výpočtu náhrady považoval za tarifní hodnotu výši náhrady nemajetkové újmy přiznané vedlejším účastnicím, a to podle § 10 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v tehdy účinném znění. 3.Krajský soud v Plzni se v napadených usneseních s tímto výpočtem tarifní hodnoty ztotožnil a uvedl, že je v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1788/23 . Neshledal tedy důvodnou námitku stěžovatele, že mělo být vycházeno z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu. Za opodstatněnou však považoval jeho námitku, že od přiznané náhrady je třeba odečíst částku, kterou již vedlejším účastnicím vyplatila stěžovatelova pojišťovna. Proto rozhodnutí okresního soudu zrušil a sám rozhodl tak, že vedlejším účastnicím přiznal náhradu nákladů ve výši 53 119 Kč, 71 462 a 71 462 Kč. II.
Argumentace stěžovatele
4.Stěžovatel namítá, že napadenými usneseními bylo porušeno jeho právo na ochranu majetku a na soudní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 5.Podle stěžovatele trestní soudy při určení tarifní hodnoty pochybily tím, že vycházely z výše náhrady nemajetkové újmy přiznané vedlejším účastnicím podle § 10 odst. 5 advokátního tarifu. Tento postup je podle stěžovatele rozporný s "recentní judikaturou" Ústavního soudu, například s usnesením ze dne 17. 9. 2024 sp. zn. IV. ÚS 3049/23 . Kdyby trestní soudy správně vyšly z tarifní hodnoty 50 000 Kč, byla by celková výše nákladů řízení podstatně nižší, konkrétně o 196 044 Kč, tedy o částku nikoliv bagatelní. I když je stěžovateli znám zdrženlivý přístup Ústavního soudu k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení, má za to, že napadená rozhodnutí jsou v extrémním rozporu s principy spravedlnosti a zasahují do jeho práva na ochranu majetku. Trestní soudy podle něj pochybily i tím, že svá rozhodnutí nedostatečně odůvodnily, neboť se nevypořádaly se stěžovatelovou argumentací a s odkazy na judikaturu Ústavního soudu. III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6.Ústavní soud se staví zdrženlivě k přezkumu rozhodnutí o nákladech řízení. Byť i rozhodnutí o náhradě nákladů řízení může mít citelný dopad do majetkové sféry účastníka řízení, je ve vztahu k věci samé jednoznačně podružné a samo o sobě většinou nedosahuje intenzity způsobilé porušit základní práva a svobody jednotlivce. Ústavní stížnosti proti takovým rozhodnutím "jsou zpravidla zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny významnou" (stanovisko pléna ze dne 5. 3. 2025 sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24, bod 11 a 34; nález ze dne 8. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2552/24 , bod 21 a násl.).
7.Žádné takové mimořádné okolnosti Ústavní soud v posuzované věci neshledal. Trestní soudy odůvodnily, proč v řízení, v němž byla vedlejším účastnicím přiznána náhrada nemajetkové újmy podle § 2959 občanského zákoníku, vycházely při určení tarifní hodnoty z přisouzené výše náhrady, a nikoliv z paušální částky 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu v tehdy účinném znění. Tento výklad není zjevně nerozumný. Ústavní soud ostatně dosud v žádném nálezu neshledal, že by takový postup porušoval základní práva stěžovatelů - obviněných, kterým byla uložena povinnost nahradit poškozeným náklady řízení. Usnesení sp. zn. IV. ÚS 3049/23 , na které stěžovatel odkazuje, není přiléhavé, protože se netýká případu, v němž by byla poškozeným přiznána náhrada nemajetkové újmy podle § 2959 občanského zákoníku. 8.Je pravda, že určení tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu by více odpovídalo judikatuře Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 29. 4. 2021 sp. zn. 25 Cdo 2060/2020). Jak však již Ústavní soud upozornil, i když judikatura obecných soudů při aplikaci advokátního tarifu "kolísá", ani případné "rozpory v rozhodovací praxi obecných soudů [...] zpravidla nedosahují roviny ústavnosti" (usnesení ze dne 26. 8. 2025 sp. zn. I. ÚS 1691/25 , bod 6). 9.Dalším důvodem, proč v posuzované věci Ústavní soud neshledává žádné mimořádné okolnosti, je skutečnost, že novelizace advokátního tarifu účinná od 1. 1. 2025 (vyhláška č. 258/2024 Sb.) výslovněji řeší, jak má být ve věcech srovnatelných s věcí stěžovatele určována tarifní hodnota. U úkonů potřebných k uplatnění nároku poškozeného na peněžitou náhradu nemajetkové újmy se za tarifní hodnotu považuje výše přiznané částky, a to do částky 500 000 Kč (§ 10 odst. 5 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025). V budoucích věcech tedy bude postupováno již podle této novější úpravy, a není tedy dán ani přesah vlastních zájmů stěžovatele, který by opodstatňoval případný zásah Ústavního soudu (srov. obdobně usnesení ze dne 23. 4. 2025 sp. zn. I. ÚS 2670/24 , bod 11). 10.Ústavní soud z těchto důvodů odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. února 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu