9 Azs 161/2025- 33 - html 9 Azs 161/ 2025 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: R . S . , zast oupen ý Mgr. Tomášem Císařem, advokátem se sídlem Vyšehradská 415/9, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců , se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 26 . 6 . 2024 , č. j. MV ‑ 78418 ‑ 8/SO ‑ 2024, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3 . 10 . 2025 , č. j. 62 A 6 / 2024 ‑ 36 ,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Ž ádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Věc se týká nevydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) , z důvodu, že cizinec nesplňuje podmínku uvedenou v § 42g odst. 2 písm. a) tohoto zákona. P racovní pozice, na kterou měla být zaměstnanecká karta vydána, byla totiž vyřazena z centrální evidence volných pracovních míst obsaditelných držiteli zaměstnanecké karty (dále též „evidence“). Řešena je právní otázka, zda může důvod nevydání zaměstnanecké karty odpadnout , je ‑ li v průběhu správního řízení v evidenci nově evidována stejná pracovní pozice u téhož zaměstnavatele, avšak pod jiným číselným označením volného pracovního místa obsaditelného držitelem zaměstnanecké karty ve smyslu § 42h odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. [2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) je státním příslušníkem Indické republiky. Dne 24 . 1 . 2024 podal na Velvyslanectví České republiky v Dillí žádost o vydání zaměstnanecké karty. V úředním tiskopisu uvedl, že zaměstnanecká karta měla být vydána na pracovní pozici vedenou v evidenci pod čís elným označením 22 570 380 787 – řidič nákladních automobilů, tahačů a speciálních vozidel (8332) u obchodní společnosti MEZADO, s.r.o. (dále jen „zaměstnavatel“). Ministerstvo vnitra zjistil o , že tato pracovní pozice byl a z evidence vyřazen a z důvodu pokuty uložené zaměstnavateli. Rozhodnutím ze dne 11 . 4 . 2024 , č. j. OAM ‑ 9720 ‑ 20/ZM ‑ 2024, zaměstnaneckou kartu podle výše uvedených ustanovení zákona o pobytu cizinců nevydalo .
[3] Toto rozhodnutí žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím potvrdila a odvolání stěžovatele zamítla. K námitce, že od 16 . 5 . 2024 byl a v evidenci evidován a u téhož zaměstnavatele stejná pracovní pozice pod čís elným označením 29 326 440 778 , žalovaná uvedla, že chtěl ‑ li stěžovatel posoudit svou žádost ve vztahu k jiné pracovní pozici, měl požádat o změnu obsahu své žádosti ve smyslu § 41 odst. 8 správního řádu. [4] Krajský soud v Plzni (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalované. Ve svém posouzení vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 29 . 8 . 2025 , č. j. 5 Azs 186 / 2024 ‑ 32 , z něhož vyplývá, že z aměstnanecká karta je vázán a na určit ou konkrétní pracovní pozici uveden ou v evidenci , která je identifikov ána r eferenčním číslem. Nenachází ‑ li se tato pracovní pozice v evidenci, je dán zákonný důvod pro nevydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 42g odst. 2 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Není podstatné, zda byla stejná pracovní pozice evidována i pod jiným referenčním číslem. Zaměstnanecká karta se vždy týká výlučně referenčním číslem určeného pracovního místa , které je podle § 42h odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců zákonnou náležitostí žádosti o vydání zaměstnanecké karty . Měla ‑ li být žádost posuzována ve vztahu k jiné pracovní pozici, stěžovatel měl požádat o změnu obsahu své žádosti. II. K asační stížnost žalobce a vyjádření žalo vané
[5] Stěžovatel podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) , b), c) a d) s. ř. s. Napadený rozsudek navrhl zrušit spolu s rozhodnutím žalované a věc jí vrátit k dalšímu řízení. Krajský soud měl nesprávně posoudit právní otázku, zda je změna (nikoli zánik) referenčního čísla volného pracovního místa právně relevantním důvodem pro zamítnutí žádosti o vydání zaměstnanecké karty. Podle stěžovatele jde pouze o technický a evidenční údaj. Pracovní pozice je definována zaměstnavatelem, druhem vykonávané práce a místem jejího výkonu , č íslo volného pracovního místa ovšem není jejím definičním nebo obsahovým znakem. Nejde ani o údaj ve smyslu § 37 zákona č. 435/2004 Sb. , o zaměstnanosti, který definuje volné pracovní místo. Bude ‑ li v průběhu správního řízení evidováno ke stejné pozici a místu výkonu práce číslo nové, podle stěžovatele tím odpadne důvod nevydání zaměstnanecké karty . Krajský soud se odlišným přístupem dopustil přepjatého formalismu. [6] Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že s těžovatel uplatnil stejnou argumentaci jako ve správním řízení. Kasační stížnost navrhla odmítnout pro nepřijatelnost, případně zamítn out .
III. Posouzení věci Nejvyšší m správní m soud em
[7] Nejvyšší správní soud konstatuje , že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou , včas a z důvodů, které zákon připouští . S těžovatel je zastoupen advokátem .
[8] Pro posouzení zákonných předpokladů, za nichž lze kasační stížnost věcně projednat, má význam, že stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí o žádosti o vydání oprávnění k pobytu . O takovéto žalobě je podle § 31 odst. 2 s. ř. s. oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „ svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele “, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná . [9] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu § 104a s. ř. s. je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo ‑ li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26 . 4 . 2006 , č. j. 1 Azs 13 / 2006 ‑ 39 , č. 933/2006 Sb. NSS ). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy (např. usnesení NSS ze dne 16 . 6 . 2021 , č. j. 9 As 83 / 2021 ‑ 28 , č. 4219/2021 Sb. NSS , odst. [11]) . [10] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[11] Na posuzovanou věc plně dopadají právní závěry vyslovené v již zmíněném rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 186 / 2024 ‑ 32 . Tento rozsudek řešil situaci, kdy správní orgán zamítl žádost o vydání zaměstnanecké karty podle § 46 odst. 6 písm. b) zákona o pobytu cizinců z důvodu, že nebyla splněna podmínka uvedená v § 42g odst. 2 písm. a) tohoto zákona . Potenciálnímu zaměstnavateli byla totiž v období posledních 4 měsíců pravomocně uložena pokuta za umožnění nelegální práce, v důsledku čehož bylo volné pracovní místo, na které měla být zaměstnanecká karta vydána, podle § 37a odst. 7 písm. a) zákona o zaměstnanosti vyřazeno z evidence . Samotná skutečnost, že po uplynutí uvedené doby je volné pracovní místo na tutéž pozici na základě oznámení zaměstnavatele krajské pobočce Úřadu práce České republiky a po případném novém provedení testu trhem práce ( § 37a odst. 4 zákona o zaměstnanosti ) zařazeno do evidence, nemůže na důvodu nevydání zaměstnanecké karty nic změnit. Jde již o nové pracovní místo, na které se původní žádost o vydání zaměstnanecké karty – bez případného povolení změny jejího obsahu podle § 41 odst. 8 správního řádu – nevztahuje. [12] Kromě toho se Nejvyšší správní soud v tomto rozsudku zabýval povahou referenčního čísla, tedy číselného označení volného pracovního místa obsaditelného držiteli zaměstnanecké karty ve smyslu § 42h odst. 1 písm. h) zákona o pobytu cizinců. Dospěl k závěru, že referenční číslo není toliko technickým a evidenčním údajem, ale má svůj nezpochybnitelný význam, neboť je jím identifikováno právě konkrétní volné pracovní místo, které je v daném okamžiku evidováno v evidenci. Jde o definiční znak pracovního místa ( srov. rozsudek NSS č. j. 5 Azs 186 / 2024 ‑ 32 , odst. [ 21 ] až [ 24 ] ). [13] Ke shodným závěrům dospěl Nejvyšší správní soud rovněž v rozsudku ze dne 16 . 10 . 2025 , č. j. 4 Azs 170 / 2025 ‑ 24 , který se týkal téhož zaměstnavatele a pracovního místa téhož referenčního čísla jako v nyní posuzované věci .
[14] Lze uzavřít, že ve věci stěžovatele n evyvstává žádná právní otázka, v níž by bylo možné spatřovat některý z předpokladů přijatelnosti kasační stížnosti. Krajský soud se nedopustil ani žádného pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele.
IV. Závěr a náklady řízení
[15] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. [16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 vět ou první ve spojení s § 120 s. ř. s. podle úspěchu ve věci. Je tomu tak z toho důvodu, že p ři odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25 . 3 . 2021 , č. j. 8 As 287 / 2020 ‑ 33 , č. 4170/2021 Sb. NSS ). Ustanoven í § 60 odst. 3 s. ř. s. se neuplatn í . Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, byť měl a ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec je jí běžné úřední činnosti nevznikly. Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 1 3 . května 202 6
JUDr. Radan Malík
předseda senátu