Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudcem Mgr. Romanem Koťátkem ve věci
žalobce: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupený advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
t.č. Komenského 2856, 470 01 Česká Lípa
o 27 781 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % p.a. od 12.02.2026 do zaplacení, a to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do posledního dne každého příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek v případě jakéhokoliv prodlení.
II. Ve zbylém rozsahu, tj. pro částku 14 781 Kč a pro úrok z prodlení, nad rámec shora přiznaný, se řízení zastavuje.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou podanou dne 18.02.2026 se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 27 781 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([anonymizováno].) dne 21.10.2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalobu dále odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce ([anonymizováno].) dne 22.09.2024 uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté úvěry, včetně úroku a poplatků v dohodnuté lhůtě splatnosti. Na svou pohledávku žalovaný neuhradil ničeho. Předmětem žaloby je částka 13 000 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu a částka 14 781 Kč, která představuje dlužný úrok a poplatky. Smlouvami o postoupení pohledávek byla pohledávka postoupena na žalobce. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení.
2.Žalovaný se k žalobě vyjádřil v odporu proti platebnímu rozkazu, kde uvedl, že úvěry čerpal, ocitl se ve velmi nepříznivé situaci a je případně přípraven zaplatit přisouzenou částku v měsíčních splátkách, v maximální výši 1 000 Kč.
3.Na ústním jednání dne 20.05.2026 žalobce žalobu omezil, kdy nadále požaduje přiznání pouze nesplacené jistiny ve výši 6 000 Kč a 7 000 Kč s úrokem z prodlení od 12.02.2026 do zaplacení. Ve zbylém rozsahu navrhl řízení zastavit.
4.Vzhledem k tomu, že smlouva účastníků byla uzavřena za účinnosti občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), aplikoval soud na posouzení dané věci právě ustanovení toho zákoníku a dále pak ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. 5.Podle § 2395 OZ, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst.1 úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 6.Podle § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10.Podle § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11.Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 22.09.2024 a dne 21.10.2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] a [anonymizováno], na jejichž základě byl poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč a 7 000 Kč. Žalovaný nezaplatil ničeho. Soud rovněž konstatoval informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o vyplacení úvěru, upomínky, přehled emailové a SMS komunikace, předžalobní upomínku, smlouvy o postoupení pohledávek.
12.Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěry, tvrdil žalobce v žalobě, provedl lustraci žalovaného v dostupných registrech a posoudil úvěruschopnost dle informací od žalovaného. Tato tvrzení nedoložil ani neprokázal žádnými důkazy.
13.S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobce řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.
14.Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti poskytovatele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 OZ (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti) je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti) soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15.V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. [anonymizováno]).
16.Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26.02.2019, sp. zn. [anonymizováno]. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
17.Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 18.V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobce svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného řádně nesplnil. Jak bylo soudem zjištěno, respektive žalobcem tvrzeno, byla provedena pouze lustrace žalovaného v dostupných registrech. Současně však nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány podstatné příjmy a výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, čj. [anonymizováno]). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobce k hodnocení žadatele, aniž je zřejmé, na základě čeho, a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.
19.Lze tedy uzavřít, že žalobce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 OZ). Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobci částku ve výši 13 000 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného zavázal a ve zbývajícím rozsahu řízení zastavil, kdy aplikoval ustanovení § 96 odst. 1 OSŘ Soud zároveň umožnil žalovanému, v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 OSŘ, zaplacení přisouzené částky v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, čímž zohlednil jeho finanční a sociální situaci. 20.Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobci přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 13 000 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. V prodlení se splněním svého peněžitého dluhu se žalovaný ocitl dne 12.02.2026, neboť podle výzvy žalobce ze dne 04.02.2026 byl povinen dluh zaplatit nejpozději do 7 dnů. Od 12.02.2026 je žalovaný v prodlení a počínaje tímto dnem až do zaplacení má žalobce právo na úrok z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (11,5 %).
21.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 OSŘ žalovaný byl ve sporu úspěšnější, prokazatelně mu však žádné náklady nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve trojím vyhotovení.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (§ 251 OSŘ) Česká Lípa 20. května 2026 Mgr. Roman Koťátko samosoudce