Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 08.06.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ]
Znalecký posudek
Dotčené předpisy: § 127 OSŘ Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 22.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. ve věci posuzované H. V. , zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově , Svatojanské náměstí 47 , jako opatrovníkem, za účasti hmotněprávního opatrovníka města H . , identifikační číslo osoby XY, se sídlem v XY , a za účasti Okresního státního zastupitelství v Trutnově, se sídlem Trutnově, Horská 5 , o navrácení a o přezkum svéprávnosti a o omezení svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okre sního soudu v Trutnově pod sp. zn. 12 P 59/2008, o dovolání posuzované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 01.12.2025 , č. j. krajsky/17_Co_180_2025-677, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Okresní soud v Trutnově (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „okresní soud“) rozsudkem ze dne 12.06.2025, č. j. 12 P 59/2008-633, zamítl návrh posuzované H . V. (dále též jen „posuzovaná“) na navrácení plné svéprávnosti (výrok I). Posuzovanou nově na dobu pěti let od právní moci rozsudku omezil ve svéprávnosti tak, že není způsobilá hospodařit s částkou v úhrnu vyšší než 4 000 Kč týdně, nakládat s majetkem v hodnotě nad 4 000 Kč v každém jednotlivém případě a uzavírat smlouvy s plněním nad 4 000 Kč v každ ém jednotlivém případě, samostatně rozhodovat ve věcech nikoli běžných zdravotních úkonů, uzavírat manželství (výrok II). Opatrovníkem posuzované ponechal město H . s tím, že opatrovník je oprávněn a povinen zastupovat opatrovanku při právních jednáních a spravovat její jmění v rozsahu jejího omezení s výjimkou věcí, u nichž je to zákonem vyloučeno (výrok III). Vyslovil dále, že se tím mění rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 20.12.2022, č. j. 12 P 59/2008-379, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 03.05.2023, č. j. krajsky/17_Co_42_2023-411 (výrok IV). O nákladech řízení rozhodl tak, že Česká republika ani žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výroky V a VI). 2. Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím na základě odvolání posuzované rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, III a IV potvrdil, s tím upřesněním výroku I, že se zamítá návrh posuzované na zrušení rozhodnutí a omezení její svéprávnosti (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku II rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se posuzovaná na pět let omezuje ve svéprávnosti tak, že není způsobilá hospodařit s částkou vyšší než 4 000 Kč týdně, uzavírat smlouvy s plněním nad 4 000 Kč, nakládat s majetkem s hodnotou vyšší než 4 000 Kč, právně jednat v záležitostech nikoli běžných zdravotních úkonů, uzavřít manželství nebo partnerství a vykonávat pasivní volební právo (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a současně vyslovil, že žádný z účastníků ani Česká republika nemá právo na náhradu nákladů před okresním ani před krajským soudem (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
3. Takto soudy obou stupňů rozhodly o návrhu posuzované, aby jí byla navrácena plná svéprávnost. Posuzovaná byla rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17.09.2007, č. j. krajsky/11_Nc_5183_2007-39, zbavena způsobilosti k právním úkonům. Jejím opatrovníkem bylo usnesením téhož soudu z 16.01.2008, č. j. krajsky/11_Nc_5183_2007-50, jmenováno město T. Rozsudkem téhož okresního soudu ze dne 17.04.2013, č. j. 12 P 59/2008-80, byla posuzovaná nově omezena ve způsobilosti k právním úkonům tak, že nebyla oprávněna činit právní úkony majetkoprávní povahy, „jejichž hodnota přesahovala výši jejího invalidního důchodu“. Rozsudkem téhož soudu z 08.12.2015, č. j. 12 P 59/2008-119, ve spojení s doplňujícím usnesením z 06.01.2016, č. j. 12 P 59/2008-121, byla posuzovaná nově omezena na tři roky od právní moci rozhodnutí ve svéprávnosti tak, že nebyla způsobilá právních jednání při nakládání s majetkem, jehož hodnota přesahovala 3 000 Kč, a při uzavírání písemných smluv. Dalším rozsudkem z 30.04.2019, č. j. 12 P 59/2008-253, omezil okresní soud posuzovanou na pět let od právní moci rozhodnutí ve svéprávnosti tak, že nebyla způsobilá nakládat s majetkem, jehož hodnota přesahovala 3 000 Kč, a uzavírat smlouvy s plněním nad 3 000 Kč, a jejím novým opatrovníkem jmenoval město H. Rozsudkem téhož soudu z 20.12.2023, č. j. 12 P 59/2008-379, ve znění opravného usnesení z 24.05.2023, č. j. 12 P 59/2008-416, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 03.05.2023, č. j. krajsky/17_Co_42_2023-411, byla posuzovaná na dalších pět let omeze na ve svéprávnosti tak, že není způsobilá hospodařit s částkou v úhrnu vyšší než 4 000 Kč týdně, nakládat s majetkem v hodnotě nad 4 000 Kč v každém jednotlivém případě a uzavírat smlouvy s plněním nad 4 000 Kč v každém jednotlivém případě, samostatně rozhodovat ve věcech nikoli běžných zdravotních úkonů v oblasti psychiatrické péče, uzavírat manželství a vykonávat pasivní volební právo, ve funkci opatrovníka bylo ponecháno město H. Soudy tehdy opakovaně vycházely ze zjištění, že posuzovaná stále trpí rezid uální schizofrenií s postpsychotickým defektem osobnosti, tedy duševní poruchou trvalého charakteru, která výrazně snižuje její ovládací a rozpoznávací schopnosti. Posuzovaná v důsledku toho zůstává i lehce zneužitelná a snadno ovlivnitelná. Navíc na svou psychickou poruchu a nutnost léčby nemá odpovídající náhled. Usnesením z 22.08.2023, č. j. nsoud/24_Cdo_2470_2023-430, odmítl Nejvyšší soud dovolání posuzované proti výše uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. Usnesením z 21.02.2024, sp. zn. usoud/III.__S_53_24, Ústavní soud České republiky odmítl jako zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost posuzované proti výše uvedeným rozhodnutím soudu dovolacího, odvolacího i soudu prvního stupně. 4. Podáním došlým soudu prvního stupně dne 20.06.2024 posuzovaná navrhla, aby jí „byla vrácena plná svéprávnost“. Mínila, že už je zdravá, není nikomu nebezpečná a opatrovníka k ničemu nepotřebuje. Soud prvního stupně rozhodl tak, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto odůvodnění. Vyložil, že posuzovaná i nadále trpí reziduální schizofrenií s defektem osobnosti a zároveň její intelekt zůstává v pásmu lehké mentální retardace, tedy je stižena léčbou neovlivnitelnou, a nikoliv jen přechodnou duševní poruchou. Podle závěrů znalkyně od posledního rozhodování nedošlo v jejím zdravotním stavu k žádnému zlepšení, které z týchž důvodů nelze očekávat ani v budoucnu. Podobně se nezměnily ani její kompetence v majetkové a finanční sféře. Odvolací soud byl plně ve shodě se soudem prvního stupně. Dokazování provedené soudem prvního stupně v rámci tohoto řízení, s přihlédnutím k výsledkům předchozích fází řízení, označil za dostatečně přesvědčivé. Z dokazování podle odvolacího soudu nepochybně vyplynulo, že zdravotní stav a poměry posuzované nejsou takové, aby se omezení její svéprávnosti už jevilo z hlediska její právní ochrany zbytečné. Z aktuálního zdravotního posudku posuzované vyplývá, že od předchozích znaleckých zkoumání nedošlo z dlouhodobého hlediska k žádné podstatné změně zdravotního stavu. Znalkyně upozornila, že posuzovaná jedná pod vlivem svého partnera, a že i tato skutečnost, nikoliv však pouze ona, ukazuje na její vysokou ovlivnitelnost. Znalecký posudek odvolací soud označil za přesvědčivý a přehledný. Shodně vyzněly i předchozí znalecké posudky týkající se posuzované. Její rozpoznávací a ovládací schopnosti zůstávají v důsledku její nikoli jen přechodné duševní poruchy významně snížené. Takový závěr nemohl být dotčen ani sdělením Centra péče o duševní zdraví, došlým v průběhu odvolacího řízení. V něm bylo uvedeno, že posuzovaná absolvovala počítačový kurz Microsoft Excel pro začátečníky. Pro odvolací soud bylo totiž klíčové, že zpracovatelka předmětné zprávy situaci posuzované vnímala výlučně z pohledu sociální práce s posuzovanou, nikoli ve vztahu k různým podobám právního jednání. Stejně tak odvolací soud nepokládal za potřebné vyslýchat partnera posuzované, když v daném řízení nejsou nikterak dotčeny praktické dovednosti v oblasti faktického obstarávání nejběžnějších záležitostí každodenního života. Omezení svéprávnosti posuzované je opatřením v její prospěch, a účinnou ochranu jejích zájmů nelze zajistit mírnějšími opatřeními. Ve vz tahu k pasivnímu volebnímu právu se také odvolací soud přiklonil k úsudku, že je v zájmu úplnosti ochrany posuzované omezit i v této oblasti její svéprávnost, když by se někdo mohl pokusit jí určitými formálními kroky zneužít a v konečném důsledku způsobit konkrétní újmu. Závěrem uvedl, že pětiletá časová účinnost rozsudku nebrání tomu, aby bylo omezení přehodnoceno a novým soudním rozhodnutím upraveno, nebo i dokonce zrušeno i před uplynutím této doby. Ve vztahu k opatrovnictví zrekapituloval, že z provedeného dokazování nezbylo než prodloužit opatrovnictví veřejné.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Rozsudek odvolacího soudu posuzovaná napadla v celém jeho rozsahu dovoláním. Posuzovaná (dále rovněž „dovolatelka“) je přesvědčena, že v daném případě je dovolání přípustné, jelikož „napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe (nejen) dovolacího soudu reprezentované např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19.02.2014, sp. zn. nsoud/30_Cdo_232_2014, ze dne 17.12.2014, sp. zn. nsoud/30_Cdo_4467_2014 nebo ze dne 21.12.2016, sp. zn. nsoud/30_Cdo_5434_2016“. Důvodem je, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo založeno na nesprávném právním posouzení věci. Konkrétně při řešení otázky naplnění předpokladů pro omezení svéprávnosti člověka odvolací soud nedostatečně posoudil veškeré relevantní skutečnosti, které vypovídají o dosavadním způsobu života posuzované, jejím každodenním jednání a přístupu k životu. Rozhodnutí je založeno na odborných závěrech znalkyně, které navíc posuzovaná považuje za nesprávné. Odvolací soud podle dovolatelky zcela nedostatečně zohlednil výrazné zlepšení jejího zdravotního stavu, posuzovaná nemá psychické potíže, je schopna spravovat své záležitosti, bez problémů se stará o chod domácnosti a celkově posuzovaná funguje jako jakýkoli svéprávný člověk. Odvolací soud řádně nezohlednil zprávu Centra péče o duševní zdraví XY . Závěry této zprávy byly ze strany odvolacího soudu nepřípustně bagatelizovány. Posuzovaná namítala, že zde není naplněna zákonná podmínka existence duševní poruchy, která by vylučovala její schopnost právně jednat, a nesprávný právní závěr odvolacího soudu, podle něhož jí hrozí vážná újma. Z obsahu znaleckého posudku je dle mínění posuzované zcela zřejmé, že se znalkyně věnovala především minulosti posuzované. Znalkyně nebyla schopna na základě lékařských zpráv i samotného vyšetření posuzované rozpoznat zásadní zlepšení jejího zdravotního stavu. Závěrem posuzovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek v plném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 6. K podanému dovolání se vyjádřilo toliko Okresní státní zastupitelství v Trutnově, které vstoupilo do řízení o svéprávnosti posuzované dne 10.07.2024, s odůvodněním, že veřejný zájem spatřuje ve skutečnosti, že v případě řízení o svéprávnosti jde o závažný zásah do základních práv, a dále v hrozbě zneužití zejména majetkových práv posuzované v případě navrácení plné svéprávnosti. Poukázalo na skutečnost, že posuzovaná judikaturu Nejvyššího soudu blíže nerozebírá, tedy z jí podaného dovolání není seznate lné, od jakých konkrétních právních závěrů Nejvyššího soudu se měl odvolací soud odchýlit. Posuzovaná neformulovala žádnou konkrétní právní otázku, na níž napadené rozhodnutí závisí. Stejně tak posuzovaná namítá vadné skutkové závěry, které jsou ale výsledkem hodnocení důkazů soudem prvního stupně, popř. soudu odvolacího. Dále bylo upozorněno, že posuzovaná byla soudy vyslechnuta. Výsledek aktuálního znaleckého posudku se shoduje s předchozími čtyřmi znaleckými posudky posuzované, tedy, že dovolatelka trpí nikoliv jen přechodnou duševní poruchou, léčbou neovlivnitelnou, která snižuje její rozpoznávací a ovládací schopnosti podstatným způsobem a trvale. Odvolací soud nedospěl podle intervenujícího státního zastupitelství ke skutkovým zjištěním pouze na základě znaleckého posudku. V napadeném rozhodnutí je vysvětleno, proč nelze účinnou ochranu zájmů posuzované zajistit mírnějšími opatřeními. Důkazy nebyly opomenuty ani nepřípustně bagatelizovány. Jednotlivá skutková zjištění v napadeném rozsudku nejsou vnitřně rozporná. Závěrem navrhlo, aby Nejvyšší soud dovolání posuzované pro nepřípustnost odmítl.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a OSŘ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 OSŘ, se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 8. Podle § 236 odst. 1 OSŘ lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 9. Podle § 237 OSŘ, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.). 10. V dané věci Nejvyšší soud dospěl k názoru, že dovolání posuzované proti napadenému rozsudku není přípustné podle ustanovení § 237 OSŘ, neboť rozhodnutí odvolacího soudu (jeho závěry týkající se omezení svéprávnosti posuzované na dobu pěti let) je zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodné právní otázky byly posouzeny jinak. 11. Nejdříve nutno podotknout, že Nejvyšší soud je vázán otázkami hmotného nebo procesního práva uplatněnými dovolatelem, přičemž při jejich řešení není oprávněn přezkoumávat dovoláním neuplatněnou argumentaci (§ 242 odst. 3 věta prvá o. s. ř., srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 22.09.2020, sp. zn. usoud/III.__S_4002_19). Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby na úkor procesních práv ostatních účastníků řízení vlastním aktivismem nepřípustně extrahoval z obecného textu neúplného, a proto i neprojednatelného dovolání chybějící jednoznačně vymezený důvod přípustnosti dovolání, neboť dovolací řízení nemá být bezbřehým přezkumem, v němž procesní aktivitu stran nahrazuje soud (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2008, sp. zn. nsoud/28_Cdo_2402_2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.05.2015, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1936_2015). 12. Dovolání posuzované je ve skutečnosti v převážném rozsahu spíše pokračováním pouhé dosavadní prosté polemiky se soudy obou stupňů a v některých svých částech nevystihuje zákonem konstruovanou formální odlišnost dovolání, jakožto mimořádného opravného prostředku.
13. Jak vyplývá z obsahu dovolání, dovolatelka primárně nesouhlasí se soudem zjištěným skutkovým stavem [vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem, zejména namítá-li, že „….závěry znaleckého posudku MUDr. Hrnčiarové, na kterém odvolací soud své rozhodnutí založil, jsou nesprávné. Z obsahu znaleckého posudku je zřejmé, že se znalkyně věnovala především minulosti posuzované, aniž by však řádně zhodnotila současnou situaci posuzované…je zcela evidentní, že znalecký posudek trpí takovými vadami, že není možné z jeho závěrů v tomto řízení vycházet.“)]. Současně uplatňuje námitky proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a až na tomto – jiném – skutkovém základě teprve dovozuje vlastní (odlišný) právní názor na věc. Takový nesouhlas se skutkovým závěrem odvolacího soudu, který je výsledkem volného hodnocení důkazů a není neodůvodněný ani rozporný s obsahem spisu, přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 OSŘ nezakládá (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.09.2013, sp. zn. nsoud/29_Cdo_2394_2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.08.2016, sp. zn. nsoud/25_Cdo_292_2016, či usnesení Ústavního soudu ze dne 31.10.2017, sp. zn. usoud/I.__S_3863_16). Skutková zjištění odvolacího soudu přezkumu dovolacím soudem v zásadě nepodléhají, stejně jako problematika hodnocení provedených důkazů, jak je zřejmé z ustanovení § 241a odst. 1 OSŘ 14. Znalecký posudek ve smyslu § 127 OSŘ je jedním z mnoha důkazních prostředků, byť je svou povahou nezastupitelný. Formální náležitosti znaleckých posudků jsou upraveny v § 28 zák. č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech, a v § 39 až 47 vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti. Podle ustálené rozhodovací praxe se soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývá tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, za da jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Věcnou správnost odborných závěrů znalce soud přezkoumávat nemůže, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2009, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1810_2009; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 03.02.2011, sp. zn. nsoud/22_Cdo_4532_2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.03.2016, sp. zn. 29 Cdo 4153 /2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24.06.2020, sp. zn. nsoud/33_Cdo_472_2020). Nejvyšší soud dodává, že podle obsahu spisu soud prvního stupně nařídil znalecké zkoumání MUDr. Jelenou Hrnčiarovou, znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (na č.l. 538 a násl. procesního spisu), která posuzovanou zhlédla a z hlediska své odbornosti i náležitě vyšetřila. Při zodpovídání zadaných otázek vzala logicky v potaz výsledky předchozích znaleckých zkoumání duševního stavu posuzované (posudky znalců z let 2007, 2015, 2019 a 2022, obsahující údaje z tzv. předchorobí, stejně jako údaje anamnestické), zprávy ošetřujících psychiatrů posuzované, dlouhodobé poznatky opatrovníků o praktickém chování posuzované, aktuální informace od partnera posuzované, zprávu policie o události, k níž došlo 10.01.2024 na Městském úřadě v H. , propouštěcí zprávu z Psychiatrické nemocnice v XY , kde byla posuzovaná po zmíněné události bez svého souhlasu od 10. 1. do 01.02.2024 hospitalizovaná, zprávy ošetřující lékařky z uvedené nemocnice i zprávy Centra pro integraci osob se zdravotním postižením ze září 2024. Soud prvního stupně v průběhu řízení tuto znalkyni i vyslechl (č.l. 621 a násl. procesního spisu) a ve svém rozsudku zjištění znalkyně hodnotil i ve světle ostatních provedených důkazů a učiněných zjištění. 15. Již výše Nejvyšší soud předeslal, že civilní dovolací řízení je zákonodárcem zásadně předjímáno toliko k přezkumu otázek právních a dovolací soud není v zásadě instancí skutkovou. Provádění a hodnocení důkazů je doménou soudu prvního stupně a přezkum správnosti jeho postupu zákon vyhrazuje soudu odvolacímu. Nejvyšší soud je oprávněn, s respektem k požadavkům práva na spravedlivý proces, hodnotit skutkové závěry odvolacího soudu (případně jím převzaté od soudu prvního stupně) jen tehdy, jde-li o závěry zcela zjevně excesivní. Půjde jen o ty zcela výjimečné případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy v soudním rozhodování jsou učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s vykonanými důkazy (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2003, sp. zn. usoud/II.__S_182_02). Tzv. „extrémní exces" při realizaci důkazního procesu spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ extrémního nesouladu však nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňují požadavky formulované zněním § 132 OSŘ (zakotvujícího zásadu tzv. volného hodnocení důkazů) a ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu dovolatele, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy, které se nepříčí zásadám logiky (a tak tomu bylo bezezbytku i v poměrech právě projednávané věci). 16. Z tohoto úhlu pohledu byl postup odvolacího soudu (soudu prvního stupně) při hodnocení znaleckého posudku MUDr. Jeleny Hrnčiarové procesně zcela korektní, neboť z něho nepochybně plyne kategorický odborný závěr, že posuzovaná trpí duševní poruchou ve forenzním slova smyslu. U reziduální schizofrenie i lehké mentální retardace se jedná o duševní poruchy trvalého rázu. Pod vlivem této duševní poruchy jsou rozpoznávací a ovládací schopnosti posuzované podstatně snížené. Jak uvedl i odvolací soud ve svém odůvodnění, tento závěr nemohl být dotčen ani sdělením Centra péče o duševní zdraví, došlým v průběhu odvolacího řízení. Při hodnocení předmětného sdělení je klíčové, že situaci posuzované sociální pracovnice Centra vnímala výlučně z pohledu sociální práce s posuzovanou, na podkladě činností probíhajících v počítačovém kurzu Microsoft Excel pro začátečníky, tedy nikoli ve vztahu k různým podobám právního jednání, jak s nimi bude posuzovaná konfrontována v budoucnosti.
17. Ve vztahu k posuzovanou namítanému nesprávnému právnímu závěru napadeného rozsudku o tom, že jí hrozí vážná újma, se odvolací soud nijak od závěrů znaleckého posudku (ale nakonec ani od posudků dřívějších) neodchýlil, pokud s podrobnější argumentací uzavřel, že posuzovaná je velmi snadno ovlivnitelná a manipulovatelná. Omezení svéprávnosti je skutečně opatřením ve prospěch posuzované, které ji má chránit, aby kvůli svému nepříznivému duševnímu stavu neutrpěla v oblasti právního jednání újmy, a to jak aktivním konáním, tak i opomenutím konat tam, kde je právní jednání v jejím zájmu potřebné. Konkrétně např. z vyjádření hmotněprávního opatrovníka posuzované soud prvního stupně zjistil, že přítel posuzované opatrovníkovi sdělil, že peníze z účtu posuzované vybírá on „na dluh pro kamarády“. Dále hmotněprávní opatrovník sdělil, že posuzovaná dříve dostávala celou týdenní částku 3 000 Kč na účet, ale stávalo se, že ve středu již žádné peníze neměla (vizte bod 13. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
18. Nad rámec řečeného Nejvyšší soud doplňuje, že zákon nestanoví předpoklady ani pro posuzovanou zmíněné vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává jejich naplnění na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde samotný soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.06.2008, sp. zn. nsoud/22_Cdo_1290_2007), o tento případ se však v posuzované věci nejedná. V řízení byl formálně vypracován jen jediný znalecký posudek ve smyslu § 127 OSŘ, o jehož správnosti soudy obou stupňů nepochybovaly. Je rovněž zřejmé, že v dovolání (a v řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem) posuzovaná – při kritice domněle vadné práce znalkyně – poukazuje na skutečnost, že se tato věnovala především její minulosti, aniž by řádně zhodnotila její současnou situaci, a současně znalkyně nebyla na základě lékařských zpráv i samotného vyšetření schopna rozpoznat zásadní zlepšení jejího zdravotního stavu. Z vlastního textu posudku vyplývá, že získané starší informace znalkyně v potřebném rozsahu konfrontovala s výsledky aktuálního vyšetření. Jak uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku, bylo by bezesporu zásadní chybou, pokud by znalkyně se závěry předchozích znalců a s dostupnými relevantními a podstatnými poznatky o chování posuzované v dřívějších obdobích nijak nepracovala nebo kdyby je, byť jen podcenila. Znalkyně se nakonec výslovně vyjádřila také k otázce změny zdravotního stavu posuzované v poslední době. Upozornila, že posuzovaná jedná pod vlivem svého partnera, a že nejen tato skutečnost ukazuje na její vysokou ovlivnitelnost. Posuzovaná rovněž není schopna si rozplánovat použití přidělené částky v období měsíce. 19. Nelze proto přijmout kritiku posuzované, že by soudy nižších stupňů rezignovaly na náležité hodnocení důkazů. Naopak lze shrnout, že odvolací soud (ale i soud prvního stupně) se od posuzovanou zmiňované ustálené judikatury Nejvyššího soudu v otázce hodnocení podmínek, za nichž lze posuzovaného omezit ve svéprávnosti, neodchýlil, pročež dovolání nebylo shledáno po jeho tzv. kvazimeritorním přezkumu přípustným a bylo podle § 243c odst. 1 ve spojení s § 237 OSŘ odmítnuto. 20. Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, není podle § 238 odst. 1 písm. h) OSŘ objektivně přípustné. 21. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat ( § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 08.06.2026
JUDr. David Vláčil
předsed a senátu