Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Tomáše Langáška a Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelky A. D., zastoupené JUDr. Antonem Spišákem, advokátem, sídlem Radhošťská 1942/2, Praha 3, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 23. dubna 2025 č. j. 100 Co 21/2025-659 a rozsudku Okresního soudu v Příbrami ze dne 11. listopadu č. j. 30 P 244/2017-633, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Příbrami, jako účastníků řízení, a B. M. a nezl. B. M., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), resp. právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Napadenými rozhodnutími měly být dále porušeny čl. 32 Listiny, čl. 8 a čl. 13 Úmluvy, čl. 5, čl. 7, čl. 9 odst. 1 a odst. 3 Úmluvy o právech dítěte a čl. 4 Ústavy. 2.Z ústavní stížnosti a jejích příloh vyplývá, že stěžovatelka se jako matka domáhala úpravy styku s nezletilým vedlejším účastníkem (dále jen "nezletilý"). Okresní soud v Příbrami (dále jen "okresní soud") její návrh napadeným rozhodnutím zamítl. Nezletilý je aktuálně v péči vedlejšího účastníka (otce nezletilého). Stěžovatelka styk s nezletilým není schopna realizovat bez účasti D. K. (biologického otce nezletilého). Opatrovnické soudy přitom v minulosti pravomocně rozhodly, že není v zájmu nezletilého se s ním stýkat. Oběma rodičům v tomto směru bylo vysloveno i napomenutí. Stěžovatelka i v průběhu soudního řízení tato rozhodnutí nerespektovala. Nerespektovala ani přání nezletilého, který se nechce s D. K. stýkat. Toto jeho přání je již několik let neměnné. Okresní soud proto dospěl k závěru, že není v zájmu nezletilého upravovat přesně ve stanovených termínech a časech styk s matkou.
3.Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem rozhodnutí okresního soudu potvrdil. Postoj nezletilého je aktuálně velmi pevný, až zarputilý. Nechce se se stěžovatelkou stýkat. Stěžovatelka totiž opakovaně nerespektovala jeho přání vzájemná setkání nerealizovat v přítomnosti D. K. Nezletilý má navíc pocit, že o něj nejeví opravdový zájem. Nevolá mu, ani mu nepíše. Vedlejší účastník kontaktu nezletilého se stěžovatelkou nijak nebrání. Nebylo proto nutné stanovit pevně daný styk formou soudního rozhodnutí. Stěžovatelka má totiž neomezenou možnost se s nezletilým stýkat. Pokud by se v budoucnu ukázalo, že hledá cestu, jak styk s nezletilým obnovit skutečně, nejen zdánlivě, bude v tomto směru aktivní a styku bude bránit okolnost nikoli na její straně, s vysokou pravděpodobností by byl dán prostor pro zásah formou soudního rozhodnutí.
II.
Argumentace stěžovatelky
4.Podle stěžovatelky napadená rozhodnutí porušují nejen její ústavně chráněná práva, ale také práva nezletilého a D. K. Dříve spolu s vedlejším účastníkem byli obecnými soudy napomínáni, aby došlo k narovnání vztahů s D. K. Vedlejší účastník tato dřívější napomenutí na rozdíl od stěžovatelky nereflektuje. D. K. má na vztahu s nezletilým velký zájem. Podle stěžovatelky nezletilý přejímá názory vedlejšího účastníka, který má k D. K. nevraživý vztah a nijak pozitivně nezletilého k setkáním nemotivuje. Za této situace nelze považovat za ústavně souladné odepření jakéhokoli kontaktu nezletilého se stěžovatelkou a D. K. jen pro nevůli nezletilého. Stav je napadenými rozhodnutími zakonzervován, neboť nelze očekávat žádnou změnu. Bez soudní úpravy vedlejší účastník styk s nezletilým dobrovolně neumožní.
5.Podle stěžovatelky dále projevy nezletilého svědčí o tom, že je ovlivněn názory vedlejšího účastníka. Obecné soudy žádným způsobem nezohlednily nehodu nezletilého na motocyklu, která nasvědčuje možným problémům v řádnosti péče o nezletilého. Okresní soud vyšel z výslechu vedlejšího účastníka, zatímco výslech matky jako celek odmítl. Zájem na stabilitě výchovného prostředí nezletilého nemůže převážit nad zájmem nezletilého mít kontakt se stěžovatelkou.
III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
6.V právě posuzované věci jsou naplněny procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem, a bylo proto možné přistoupit k posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti.
7.Napadenými rozhodnutími bylo rozhodnuto o návrhu stěžovatelky na úpravu styku s nezletilým. K rozhodnutím ve věcech rodinných přitom Ústavní soud přistupuje obzvlášť rezervovaně (srov. usnesení ze dne 21. 3. 2025 sp. zn. I. ÚS 3289/24 , bod 8, nebo nález ze dne 22. 12. 2020 sp. zn. IV. ÚS 2611/20 , bod 12). Jeho přezkum se soustředí zejména na to, zda řízení před obecnými soudy bylo vedeno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte), zda byly shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla vydaná rozhodnutí náležitě odůvodněna (srov. např. nález ze dne 29. 8. 2023 sp. zn. I. ÚS 1609/23 , bod 30, nebo ze dne 12. 6. 2023 nález sp. zn. III. ÚS 1318/22 , bod 29).
8.Při rozhodování o péči o dítě a styku s dítětem je nezbytné zohlednit, že dítě má právo udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči a oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte (čl. 9 odst. 3 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte). Jelikož má dítě právo na pravidelný styk s oběma rodiči (čl. 4 odst. 1 Úmluvy o styku s dětmi), lze tento styk omezit nebo vyloučit, je-li to nezbytné v nejlepším zájmu dítěte (čl. 4 odst. 2 Úmluvy o styku s dětmi a v podrobnostech nález ze dne 29. 10. 2025 sp. zn. III. ÚS 2271/25 , odst. 31 a násl.). V řízení pak musí být prokázány konkrétní skutečnosti, o které se tento zájem opírá (srov. nález ze dne 15. 5. 2025 sp. zn. II. ÚS 603/25 , bod 26, nebo ze dne 15. 3. 2016 sp. zn. III. ÚS 2298/15 , bod 16).
9.Obecné soudy nevyhověly návrhu matky na úpravu styku s nezletilým právě s ohledem na ochranu jeho zájmů. Nejprve je třeba zdůraznit, že napadená rozhodnutí nejsou překážkou styku nezletilého se stěžovatelkou. Obecné soudy pouze nepovažovaly za vhodné a nezbytné nastavení pevného režimu styku. A to i s ohledem na postoj vedlejšího účastníka, který nebrání styku stěžovatelky s nezletilým. Ačkoliv v ústavní stížnosti stěžovatelka tuto okolnost zpochybňuje, jde z její strany pouze o domněnky a nijak nepodloženou polemiku se skutkovými zjištěními. Sama v ústavní stížnosti ani neuvádí, že by vedlejší účastník někdy setkání skutečně zabránil.
10.Obecné soudy za této situace přihlédly k postojům nezletilého a stěžovatelky. Nezletilý se nechce se stěžovatelkou stýkat. Ta opakovaně proti jeho přání styk realizuje v přítomnosti D. K. Nezletilý tak má mj. i pochybnosti o opravdovosti zájmu stěžovatelky o něj. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně upozornil na důležitost zjišťování stanoviska dítěte při nalézání jeho nejlepšího zájmu. Soudy musí vzít v úvahu přání nezletilých, avšak nemohou vycházet izolovaně pouze z jejich názoru, ale musí souhrnně vzít v úvahu všechny pro posouzení věci významné okolnosti (srov. nález ze dne 29. 10. 2025 sp. zn. III. ÚS 2271/25 , bod 33, nebo ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. II. ÚS 4160/12 ). V právě posuzované věci obecné soudy uvedenému dostály. Vysvětlily, z jakých důvodů se nezletilý se stěžovatelkou, potažmo s D. K. nechce vídat. Z velké části je jeho přístup způsoben právě postojem stěžovatelky. Nejde přitom o jednorázový názor nezletilého, ale o jeho dlouhodobé a opodstatněné smýšlení. Pokud za takové situace obecné soudy shledaly, že stanovení pevného režimu by bylo kontraproduktivní a mohlo naopak vést k úplnému zavržení stěžovatelky, nelze jim z ústavněprávního hlediska nic vytknout. Ústavní soud zároveň připomíná, že přístup rodiče je jedním z faktorů, které je nezbytné zohlednit při rozhodování o formě a rozsahu styku, nebo dokonce zda vůbec styk umožnit (srov. nález ze dne 29. 10. 2025 sp. zn. III. ÚS 2271/25 , bod 44, a judikatura v něm uvedená).
11.Přes výše uvedené je značná část stěžovatelčiny argumentace zaměřena právě na osobu D. K. Lze tak mít za to, že na svém postoji popsaném v napadených rozhodnutích setrvala. Opatrovnické soudy přitom opakovaně rozhodly, že není v zájmu nezletilého se s ním stýkat (srov. bod 7 napadeného rozhodnutí okresního soudu). Stěžovatelka s tímto závěrem v ústavní stížnosti polemizuje. Je pravdou, že spolu s vedlejším účastníkem byli rozhodnutím okresního soudu ze dne 24. 3. 2022 č. j. 30 P 244/2017-485 napomenuti, aby negativně neovlivňovali postoj nezletilého k D. K. Zároveň ale z tohoto rozhodnutí jasně vyplývá, že styk s D. K. (i s ohledem na postoj nezletilého) nebyl v zájmu nezletilého. Stěžovatelka pouze přizpůsobuje výklad rozhodnutí své argumentaci. Ani v tomto směru tak nesvědčí její argumentace o opodstatněnosti ústavní stížnosti.
12.Na neopodstatněnosti ústavní stížnosti nic nemění ani to, že okresní soud neprováděl dokazování ohledně nehody nezletilého na motocyklu. Zásah Ústavního soudu do procesu dokazování a hodnocení důkazů přichází v úvahu až v případě zásadních pochybení, tedy zejména pokud vyvozené právní závěry nelze o zjištěný skutkový stav jednoznačně opřít, eventuálně lze-li konstatovat extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a z něho vyvozenými skutkovými a právními závěry (srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1604/13 , body 20 až 21, nebo ze dne 24. 10. 2007 sp. zn. I. ÚS 761/06 ). Z argumentace stěžovatelky není zřejmé, jak by se prokázání případného jednorázového pochybení vedlejšího účastníka mělo v napadených rozhodnutích o styku nezletilého se stěžovatelkou projevit. Napadená rozhodnutí primárně zohlednila názor nezletilého a postoj stěžovatelky. Okresní soud tak neprováděl další důkazy, neboť zjevně dospěl k závěru, že další důkazy nemohly ovlivnit výsledek řízení. Za takových okolností není prostor pro zásah Ústavního soudu dán.
13.Ústavněprávní relevanci postrádá i námitka stěžovatelky ohledně hodnocení její výpovědi okresním soudem. Okresní soud srozumitelně vysvětlil, z jakých důvodů její výpověď nepovažoval za hodnověrnou. Stěžovatelka v ústavní stížnosti ani nijak nezpochybňuje existenci okresním soudem poukazovaných nesrovnalostí v její výpovědi. Okresní soud tak nevykročil ze zásady volného hodnocení důkazů a v tomto ohledu se nedopustil ani jiného zásadního pochybení.
14.Ústavní soud uzavírá, že neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatelky. Lze přitom odkázat na napadené rozhodnutí krajského soudu, podle něhož je jen na její aktivitě a citlivém přístupu, aby byl její styk s nezletilým obnoven. Dojde-li v budoucnu ke změně poměrů, bude na obecných soudech, aby pečlivě vážily, zda nemá dojít k úpravě dosavadního režimu.
15.Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému odmítl ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2026
Dita Řepková v. r.
předsedkyně senátu