Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Františka Zálešáka, zastoupeného JUDr. Josefem Vrabcem, advokátem, sídlem Jiráskova 378, Dobřichovice, proti postupu Městského soudu v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 92 K 96/95, za účasti Městského soudu v Praze, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1.Stěžovatel v ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud vyslovil řadu konstatování hodnotících průběh a délku konkurzního řízení vedeného u Městkého soudu v Praze pod sp. zn. 92 K 96/95 a zakázal orgánům veřejné moci pokračovat v porušování jeho práv. Podle jeho názoru v řízení došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv uvedených v čl. 36 odst. 1 a § 11 odst. 1 Listina základních práv a svobod. 2.Z ústavní stížnosti a předložených podkladů vyplývá, že stěžovatel je úpadcem v konkursním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 92 K 96/95, které trvá od roku 1996 a dosud neskončilo. Stěžovatel v letech 1991 až do prohlášení konkursu podnikal jako fyzická osoba pod obchodním jménem "FAZAK PRAHA, stavební a obchodní firma". Stěžovatel s prohlášením konkurzu a vedením konkurzního řízení nesouhlasí. V ústavní stížnosti polemizuje s postupem soudu i konkurzního správce i reakcemi na jeho procesní obranu v bezmála 30 let trvajícím řízení. Konkrétně se zmiňuje o dlouhodobé nečinnosti soudu ve věci návrhu na obnovu řízení podaného dne 12.12.1996. Výslovně uvádí, že ústavní stížnost nesměřuje proti jednomu izolovanému rozhodnutí, nýbrž proti protiústavnímu stavu zapříčiněnému Městským soudem v Praze. Domáhá se určení, že konkurzní řízení bylo od samého počátku zatíženo zásadními procesními vadami a že "veškeré úkony orgánů konkursu a obecného soudu, které byly učiněny na základě výše uvedeným vad, postrádají ústavně konformní právní základ a nemohou požívat ochrany právní jistoty".
3.Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V posuzované věci dospěl k závěru, že tyto podmínky splněny nejsou.
4.Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).
5.Z citovaných ustanovení vyplývá, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, a Ústavní soud může zasáhnout až v případě věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících dané řízení.
6.Posuzovaná ústavní stížnost směřuje podle svého obsahu z velké části proti tvrzené nečinnosti městského soudu. Předpokladem přípustnosti je v těchto případech podání návrhu na určení lhůty pro provedení procesního úkonu podle § 174a zák. č. 6/2002 Sb. (usnesení ze dne 24.02.2025 sp. zn. usoud/III.__S_425_25 , bod 6, a judikatura tam citovaná). 7.Ústavnímu soudu je známo, že stěžovatel se v civilním řízení domáhal náhrady újmy za nepřiměřenou délku konkursního řízení a byl částečně úspěšný. Ústavní stížnost, kterou se požadoval přezkum výše přiznané náhrady, Ústavní soud odmítl jako zjevně neopodstatněnou usnesením ze dne 04.06.2025 sp. zn. usoud/IV.__S_3394_24 . Ústavní soud nemá důvod se od závěrů v tomto usnesení uvedených nyní jakkoli odchylovat. 8.Ohledně návrhu na obnovu řízení ze dne 12.12.1996 stěžovatel uvádí, že soud připustil, že se originál podání ve spisu nenachází, a soud proto rozhodoval na základě stěžovatelem dodatečně předložené kopie. Návrh na obnovu řízení soud údajně zamítl s odkazem na jeho nedostatečnost. Z toho lze dovodit, že v době rozhodování Ústavního soudu už stěžovatelem tvrzený zásah spočívající v nerozhodnutí o jeho návrhu netrvá.
9.Ústavní soud s ohledem na výše uvedené mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost včetně akcesorického návrhu na přiznání náhrady nákladů řízení zčásti jako nepřípustnou podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu zčásti proto, že k jejímu projednání není příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2026
Jiří Přibáň v. r.
soudce zpravodaj