lex.One
něco nefunguje?
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 17 C 68/2026-21Soud: Okresní soudAutor: Mgr. Milena RejchováDatum vydání: 2026-04-20Datum zveřejnění: 2026-06-02Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSHK:2026:17.C.68.2026.1Graf vazeb →

17 C 68/2026-21

dokazováníexcesnáklady řízeníbezdůvodné obohaceníneplatnost smlouvynáhrada nákladůsmlouva o úvěru

Předmět řízení

o zaplacení částky 18 899,15 Kč s příslušenstvím

Plný text rozhodnutí

1.Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26.02.2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 840,49 Kč s příslušenstvím, dále částky 58,66 Kč jako smluvní pokuty a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že dne 13.02.2025 uzavřela se žalovaným distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 306 Kč, přičemž žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s příslušenstvím formou pravidelných denních splátek. Součástí Smlouvy byly rovněž všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, formulář SECCI, předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a další dokumenty uvedené ve Smlouvě. Žalovaný plnil pouze částečně, když dne 27.02.2025 zaplatil částku ve výši 2,64 Kč, dne 14.03.2025 částku ve výši 2,32 Kč, dne 19.03.2025 částku ve výši 1,22 Kč, dne 03.04.2025 částku ve výši 0,96 Kč, dne 06.04.2025 částku ve výši 0,98 Kč, dne 23.04.2025 částku ve výši 0,68 Kč, dne 26.04.2025 částku ve výši 2,84 Kč, dne 04.05.2025 částku ve výši 5,19 Kč, dne 14.05.2025 částku ve výši 3,35 Kč a dne 20.05.2025 částku ve výši 5,09 Kč, tedy celkem 25,27 Kč. Žalovaný se následně dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, a proto žalobkyně dne 18.08.2025 Smlouvu vypověděla, přičemž žalovaný je tak ode dne 19.08.2025 v prodlení. Žalobkyně se kromě jistiny domáhá též zaplacení smluvního úroku, poplatků za volitelné služby „Presto“, „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“ a smluvní pokuty.
2.Žalovaný se k žalobě přes poučení a výzvy soudu nevyjádřil.
3.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když účastníci s tímto postupem soudu souhlasili (§ 101 odst. 4 OSŘ).
4.Z listinných důkazů soud zjistil následující právně významné skutečnosti:
5.Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne 13.02.2025 soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový spotřebitelský úvěr s možností postupného i opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 8 400 Kč, jehož platnost byla sjednána do 07.08.2026. Smlouva obsahuje přesně vymezené parametry úvěru, zejména pevnou denní úrokovou sazbu ve výši 1,016 % z nesplacené části jistiny, celkovou roční procentní sazbu nákladů (dále jen „RPSN“) ve výši 2 000,62 % a poplatek za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný si při sjednání úvěru rovněž zvolil tři volitelné doplňkové služby, a to službu „Presto“, službu „Klidné spaní“ a službu „Informační SMS servis“, s nimiž byly spojeny poplatky v celkové výši 451,92 Kč. Úvěr se měl splácet v pravidelných denních splátkách, jejichž konkrétní výše je uvedena v Předpisu denních splátek tvořícím nedílnou součást smlouvy; první denní splátka byla splatná dne 15.03.2025 a celková splatnost úvěru připadala na 07.08.2026. Veškeré úhrady provedené žalovaným se podle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávají v pořadí nejprve na úhradu úroků, poté poplatků a následně na úhradu jistiny. Smlouva dále stanoví, že všechny platby mají být hrazeny na účet žalobkyně pod variabilním symbolem [anonymizováno]. Nedílnou součástí Smlouvy jsou podle čl. I odst. 3 též Formulář SECCI, informace pro spotřebitele, Předpis denních splátek, souhlas se zpracováním osobních údajů a Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byl žalovaný před uzavřením Smlouvy seznámen, souhlasil s nimi a odsouhlasil je v klientském profilu.
6.Z dokumentu „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ soud zjistil, že žalobkyně posuzovala čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 14 662 Kč, přičemž žalovaný sám uvedl příjem 16 000 Kč. Žalovaný dále uvedl pravidelné měsíční výdaje na půjčky 0 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a zbytné výdaje 0 Kč. Žalovaný žije sám a netvoří společně hospodařící domácnost s žádnou další osobou. Disponibilní měsíční příjem činil 2 600 Kč. Posouzení úvěruschopnosti bylo vyhodnoceno žalobkyní jako úspěšné.
7.Z dokumentu „Identifikované příjmy“ soud zjistil, že žalovaný dle tvrzení žalobkyně doložil příjem ve výši 14 662 Kč prostřednictvím bankovního výpisu, který měl obsahovat příjmové transakce. S ohledem na skutečnost, že tento dokument neobsahoval informace o označení účtu žalovaného ani přehled jednotlivých transakcí, nelze na jeho základě učinit spolehlivý závěr o skutečné výši a povaze příjmů žalovaného. Žalobkyně byla usnesením soudu ze dne 12.03.2026 vyzvána k doplnění svých tvrzení a označení relevantních důkazů, avšak tak neučinila, a proto nebyly příjmy žalovaného v řízení dostatečně prokázány.
8.Z dokumentu „Autorizace ověření totožnosti“ soud zjistil, že totožnost žalovaného byla dne 13.02.2025 ověřena prostřednictvím přímého náhledu do bankovního účtu (AISP). Protiúčet použitý k ověření byl veden na jméno [anonymizováno], číslo účtu [anonymizováno].
9.Z dokumentu „BankID výpis“ soud zjistil, že žalobkyně provedla další ověření údajů žalovaného prostřednictvím služby BankID, a to v rozsahu osobních údajů vedených poskytovatelem bankovní identity. Dokument obsahuje ověřené identifikační údaje spotřebitele (jméno, příjmení, datum narození, pohlaví a další ověřené atributy), a potvrzuje tak shodu identity žalovaného s údaji uvedenými ve smlouvě.
10.Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že dne 13.02.2025 byla na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno] převedena částka 3 000 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobkyně, bankovní identifikátor transakce je creditas: [anonymizováno]-[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno] odpovídá číslu úvěrové smlouvy. V poznámce transakce je uvedeno: „[anonymizováno] Váš FlexiFin úvěr; [anonymizováno]:[anonymizováno] [anonymizováno]:[anonymizováno]“. Dne 13.02.2025 byla na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno] převedena další částka 3 000 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobkyně, bankovní identifikátor transakce je creditas: [anonymizováno]-[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno] odpovídá číslu úvěrové smlouvy. V poznámce transakce je uvedeno: „[anonymizováno] Váš FlexiFin úvěr; [anonymizováno]:[anonymizováno] [anonymizováno]:[anonymizováno]“. Dále byla dne 01.04.2025 na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno] převedena částka 2 306 Kč. Převod byl proveden z účtu žalobkyně, bankovní identifikátor transakce je creditas: [anonymizováno]-[anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno] odpovídá číslu úvěrové smlouvy. V poznámce transakce je uvedeno: „[anonymizováno] Váš FlexiFin úvěr; [anonymizováno]:[anonymizováno] [anonymizováno]:[anonymizováno]“.
11.Z e-mailové výpovědi smlouvy ze dne 18.08.2025 soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovaného o ukončení smlouvy pro prodlení, kdy nejstarší splátka byla ke dni odeslání 93 dní po splatnosti. Celková dlužná částka činila 18 971,82 Kč, zahrnující jistinu, všechny smluvní úroky a smluvní pokuty. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě celého dluhu.
12.Z předžalobní výzvy ze dne 14.12.2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 19 282,41 Kč na účet č. [anonymizováno], variabilní symbol [anonymizováno], a dále k úhradě nákladů právního zastoupení ve výši 4 400 Kč na účet č. [anonymizováno]. Výzva byla sepsána jménem žalobkyně [anonymizováno]. a adresována na žalobkyni poslední známou adresu žalovaného v [anonymizováno]. Dluh nebyl ke dni odeslání výzvy uhrazen.
13.Z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne 16.12.2025 soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána doporučeně pod podacím číslem [anonymizováno][anonymizováno]s uvedenou adresou žalovaného [anonymizováno].
14.O skutkovém stavu věci soud uzavřel, že žalobkyně uzavřela se žalovaným distančním způsobem, tj. prostřednictvím internetových stránek provozovaných žalobkyní, dne 13.02.2025 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno]. Touto smlouvou byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše schváleného kreditního rámce 8 400 Kč, s dobou platnosti úvěrového rámce do 07.08.2026. Podle této smlouvy žalobkyně bezhotovostně převedla na bankovní účet žalovaného č. [anonymizováno] peněžní prostředky v celkové výši 8 306 Kč, přičemž dne 13.02.2025 byly převedeny dvě částky po 3 000 Kč a dne 01.04.2025 částka ve výši 2 306 Kč. Zbytek tranše úvěru ve výši 94 Kč zůstal nevyčerpán. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny, poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za volitelné služby, které si při sjednání úvěru aktivoval, konkrétně službu „Presto“, službu „Klidné spaní“ a službu „Informační SMS servis“, s nimiž byly spojeny poplatky v celkové výši 451,92 Kč. Úvěr měl žalovaný splácet prostřednictvím pravidelných denních splátek, přičemž první denní splátka byla splatná dne 15.03.2025. Smlouva rovněž stanoví, že všechny úhrady se započítávají postupně na úroky, poplatky a poté na jistinu. Žalovaný plnil pouze částečně, když dne 27.02.2025 zaplatil částku ve výši 2,64 Kč, dne 14.03.2025 částku ve výši 2,32 Kč, dne 19.03.2025 částku ve výši 1,22 Kč, dne 03.04.2025 částku ve výši 0,96 Kč, dne 06.04.2025 částku ve výši 0,98 Kč, dne 23.04.2025 částku ve výši 0,68 Kč, dne 26.04.2025 částku ve výši 2,84 Kč, dne 04.05.2025 částku ve výši 5,19 Kč, dne 14.05.2025 částku ve výši 3,35 Kč a dne 20.05.2025 částku ve výši 5,09 Kč, tedy celkem 25,27 Kč. Dále však již žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel. Nejstarší neuhrazená splátka byla ke dni vypovězení 93 dní po splatnosti, žalobkyně proto Smlouvu vypověděla s okamžitou účinností a zesplatnila celý dluh, který činil 18 971,82 Kč. Žalovaný dlužnou částku ke dni splatnosti neuhradil a je se zaplacením zůstatku dluhu v prodlení. Žalobkyně ověřila čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 14 662 Kč, zatímco žalovaný sám uvedl příjem 16 000 Kč. Současně byly ověřeny i pravidelné měsíční výdaje žalovaného, a to výdaje na půjčky 0 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč, další nezbytné výdaje 2 000 Kč a zbytné výdaje 0 Kč; žalovaný žije sám a netvoří společně hospodařící domácnost s žádnou další osobou. Disponibilní měsíční příjem žalovaného činil 2 600 Kč. Součástí prověření úvěruschopnosti bylo i ověření identity a účtu žalovaného prostřednictvím přístupu do bankovního účtu (AISP), ale i ověření osobních údajů prostřednictvím služby BankID. Z předžalobní výzvy ze dne 14.12.2025 soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 19 282,41 Kč, a to doporučeně zaslanou výzvou na adresu žalovaného. Žalovaný však ani na tuto výzvu nereagoval a dluh neuhradil.
15.Po právním zhodnocení skutkových zjištění a zhodnocení všech důkazů v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 OSŘ dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.
16.Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Žalobkyně v dokumentu „Identifikované příjmy“ tvrdila, že žalovaný doložil své příjmy ve výši 14 662 Kč prostřednictvím výpisu z bankovního účtu. který měl obsahovat příjmové transakce. Tento dokument však neobsahoval označení bankovního účtu žalovaného ani přehled jednotlivých transakcí, a proto na jeho základě nebylo možné učinit spolehlivý závěr o skutečné výši a povaze příjmů žalovaného. Žalobkyně nepředložila žádné další podklady, které by tyto údaje potvrzovaly či doplňovaly, ačkoliv byla usnesením soudu ze dne 12.03.2026 vyzvána k doplnění svých tvrzení a k označení relevantních důkazů vztahujících se k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na tuto výzvu žalobkyně nijak nereagovala. Soud proto uzavírá, že příjmy žalovaného nebyly v řízení dostatečně prokázány, přičemž žalobkyně neověřila vstupní údaje z dalších nezávislých a spolehlivých zdrojů. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak nebylo založeno na dostatečných, přiměřených a spolehlivých informacích, jak vyžaduje § 86 ZoSÚ. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ, je smlouva neplatná, přičemž soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Soud proto uzavírá, že Smlouva je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), neboť žalobkyně při jejím uzavření porušila povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 ZoSÚ.
17.Soud po důkladném zhodnocení práv a povinností vyplývajících z uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru dospěl k závěru, že Smlouva je absolutně neplatná také ve smyslu ustanovení § 576, § 577 a § 588 OZ, a to z důvodu rozporu jejího obsahu s dobrými mravy. Za rozhodující považuje soud zejména ujednání o výši úplaty za poskytnutí úvěru, podle něhož byl žalovaný povinen hradit smluvní úrok ve výši 1,016 % denně z nesplacené části jistiny, což v ročním přepočtu odpovídá přibližně 370,84 % ročně, přičemž smluvní RPSN činí 2 000,62 %, což vyplývá přímo z údajů uvedených ve Smlouvě a jejích přílohách. Je-li toto srovnáno s průměrnou úrokovou sazbou u spotřebitelských úvěrů, kterou ČNB uvádí kolem 9 % ročně pro nové spotřebitelské úvěry domácnostem (v dřívějších obdobích uváděno i kolem 7-10 %, údaj např. z června 2024 činil přibližně 9,1 %), takto extrémně vysoké úročení, kombinované s poplatkem za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a dalšími pravidelnými poplatky za volitelné doplňkové služby („Presto“, „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“), představuje podle názoru soudu nepřiměřenou a pro spotřebitele výrazně zatěžující úplatu, jejíž výše nemůže obstát z hlediska zásad poctivosti a slušnosti. Soud má za to, že takové nastavení ceny úvěru je již svou povahou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 1 odst. 2 OZ, a že nemravnost ujednání o úplatě je natolik závažná, že zasahuje do samotné podstaty právního jednání. Jelikož se jedná o ujednání, které bylo pro žalobkyni nepochybně podstatné a určující pro rozhodnutí o poskytnutí úvěru (bez něhož by k uzavření smlouvy zjevně nedošlo), nelze dospět k závěru, že by smlouva mohla obstát i bez této části. Smlouva je proto neplatná ex tunc jako celek, a to absolutně, ve smyslu § 588 OZ, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti.
18.V tomto smyslu lze odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (např. rozhodnutí sp. zn. nsoud/33_Odo_234_2005 a nsoud/21_Cdo_1484_2004), nikoli však úrok, který několikanásobně překračuje běžnou sazbu. V projednávané věci sjednaná denní úroková sazba 1,016 %, odpovídající ročnímu úroku přesahujícímu 370 %, a RPSN ve výši 2 000,62 %, představují zcela extrémní odchylku od úrovně úročení, které lze považovat za přiměřené. K přiměřenosti úrokové sazby u nebankovních poskytovatelů soud uvádí, že ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů bývají obecně vyšší než sazby bank, tato skutečnost nehraje roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku z hlediska dobrých mravů. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro bankovní instituce, vedlo by to k závěrům zakládajícím nepřípustnou nerovnost mezi poskytovateli úvěrů. Soud dále dospěl k závěru, že moderace podle ustanovení § 577 OZ na obvyklou, ještě přípustnou výši úroku z úvěru zde možná není. Přistoupením k moderaci by byl oslaben preventivní účinek pravidla dobrých mravů a žalobkyně by nebyla motivována sjednávat podmínky úvěru v mezích poctivosti a férového jednání. Ostatně k moderaci nedochází ani v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 OZ (srov. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29.06.2023, sp. zn. krajsky/47_Co_87_2023).
19.Podle § 2993 OZ platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20.V řízení bylo zjištěno, že žalovaný přijal z titulu ex tunc neplatné smlouvy peněžní prostředky v celkové výši 8 306 Kč, které představují částky poskytnuté žalobkyní ve dnech 13.02.2025 a 01.04.2025 jako čerpané tranše úvěru, a z těchto částek žalovaný uhradil dne 27.02.2025 částku ve výši 2,64 Kč, dne 14.03.2025 částku ve výši 2,32 Kč, dne 19.03.2025 částku ve výši 1,22 Kč, dne 03.04.2025 částku ve výši 0,96 Kč, dne 06.04.2025 částku ve výši 0,98 Kč, dne 23.04.2025 částku ve výši 0,68 Kč, dne 26.04.2025 částku ve výši 2,84 Kč, dne 04.05.2025 částku ve výši 5,19 Kč, dne 14.05.2025 částku ve výši 3,35 Kč a dne 20.05.2025 částku ve výši 5,09 Kč, tedy celkem 25,27 Kč. Práva a povinnosti mezi účastníky soud posoudil podle zásad pro vypořádání bezdůvodného obohacení, které vzniklo na straně žalovaného podle § 2993 OZ, neboť žalovaný obdržel plnění z absolutně neplatného právního jednání. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky 8 280,73 Kč, odpovídající rozsahu jeho bezdůvodného obohacení. S ohledem na absolutní neplatnost Smlouvy nebylo možné vycházet ze smluvně stanoveného data splatnosti dluhu ani z mechaniky smluvního splácení. Soud proto pro účely stanovení prodlení žalovaného vycházel z § 1958 odst. 2 OZ, podle něhož nemají-li strany sjednáno, kdy má být dluh splněn, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Tímto okamžikem je doručení výzvy k plnění. Předžalobní výzva byla žalobkyní odeslána dne 16.12.2025, jak vyplývá z potvrzení o podání doporučené zásilky. Podle domněnky doby dojití dle § 573 OZ se má za to, že zásilka zaslaná na adresu žalovaného došla třetí pracovní den po odeslání, tedy dne 19.12.2025. Žalovaný svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnil, a proto se dostal do prodlení od 20.12.2025, tj. následujícího dne po doručení výzvy. Žalobkyně má tak vůči žalovanému právo na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ (výrok I.).
21.V celém zbývajícím rozsahu, tj. ohledně smluvního úroku, poplatku za vyplacení tranše úvěru, poplatků za volitelné služby „Presto“, „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“, a dále ohledně smluvní pokuty soud žalobu výrokem II. zamítl. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku, dovozovanou jednak podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a zároveň s ohledem na rozpor obsahu smlouvy s dobrými mravy ve smyslu § 588 OZ, jsou neplatná veškerá její ujednání o výši úroků, poplatků a sankcí, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 OZ předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, pokud by strany neplatnost rozpoznaly včas. Soud má za to, že výše sjednaného úroku, RPSN a rovněž soubor dalších poplatků (poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatek za volitelnou doplňkovou službu) byla natolik excesivní, že tvořila podstatnou náležitost smlouvy, bez níž by žalobkyně úvěr neposkytla. Vzhledem k tomu, že smlouva byla shledána absolutně neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žádné plnění nad rámec povinnosti žalovaného vydat přijaté bezdůvodné obohacení, jak je uvedeno ve výroku I., a z tohoto důvodu musela být žaloba ve zbytku zamítnuta (výrok II.).
22.O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 OSŘ, když úspěch žalovaného (56 %) převážil úspěch žalobkyně (44 %). Jelikož však z obsahu spisu nevyplynulo, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoli účelně vynaložené náklady, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).
CZ Rozhodnutív0.1.0