II.ÚS 585/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky BigBoard Praha, a.s., sídlem Na strži 2097/63, Praha 4, zastoupené JUDr. Martinem Solilem, advokátem, sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 7. 1. 2026 č. j. 70 C 108/2025-67, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Ředitelství silnic a dálnic s.p., sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavn

Citované předpisy

2/1993 čl.36

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Přibáněm o ústavní stížnosti stěžovatelky BigBoard Praha, a.s., sídlem Na strži 2097/63, Praha 4, zastoupené JUDr. Martinem Solilem, advokátem, sídlem Na strži 2102/61a, Praha 4, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 07.01.2026 č. j. okresni/70_C_108_2025-67, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4, jako účastníka řízení, a Ředitelství silnic a dálnic s.p., sídlem Čerčanská 2023/12, Praha 4, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1.Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 4 ("obvodní soud") v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl námitku žalované stěžovatelky ohledně nedostatku pravomoci civilního soudu. Rozhodl tak v řízení o zaplacení částky 302 962,92 Kč představující náhradu nákladů za odstranění reklamního zařízení specifikovaného v žalobě.

2.Stěžovatelka toto rozhodnutí obvodního soudu napadá ústavní stížností, přičemž se dovolává porušení svého základního práva zaručeného § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nadále má za to, že ve věci není dána pravomoc civilních soudů, neboť žalobce, vedlejší účastník řízení, vystupuje jako subjekt veřejného práva s vrchnostenským postavením. Namítá nedostatečné odůvodnění napadeného rozhodnutí. Současně odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, z níž dovozuje přípustnost ústavní stížnosti i proti dílčím procesním rozhodnutím.

3.Dříve než lze přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda jsou k jejímu projednání splněny podmínky stanovené zákonem o Ústavním soudu. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnou osobou, jež je řádně zastoupena advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní soud se dále zabýval její přípustností ve smyslu § 75 téhož zákona.

4.Podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (vyjma návrhu na obnovu řízení). Ústavní stížnost je tak založena na zásadě její subsidiarity k jiným zákonným procesním prostředkům. To znamená, že ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, není-li možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany.

5.Jak Ústavní soud konstatoval např. v nálezu ze dne 12.01.2005 sp. zn. usoud/III.__S_441_04 , jedná se zejména o procesní prostředky proti meritorním rozhodnutím, a tedy nikoli proti dílčím procesním rozhodnutím. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky představuje subsidiární prostředek ochrany základních práv jednotlivce, který lze uplatnit jen v situaci, v níž v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo nelze-li případný zásah do práv odčinit jiným způsobem. Jinými slovy, musí nastat situace, v níž se stěžovatel nemůže domáhat ochrany svých základních práv či svobod jiným zákonným způsobem. Dílčí procesní postupy jsou napadnutelné ústavní stížností v zásadě jen tehdy, pokud nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základního práva stěžovatele (srov. např. usnesení ze dne 26.09.2006 sp. zn. usoud/II.__S_597_06 ).

6.V případě stěžovatelky o takovou věc nejde. Stěžovatelka napadá rozhodnutí o námitce nedostatku pravomoci soudů, přičemž je zjevné, že řízení dosud nebylo ukončeno a nadále pokračuje. Nebylo tak (ani zatímně) rozhodnuto o právních poměrech účastníků řízení, a tudíž ani nebylo bezprostředně zasaženo do jejich ústavně zaručených práv. Nic na tom nemůže změnit ani to, že stěžovatelka s určením pravomoci civilních soudů v tomto řízení nesouhlasí. Ústavní soud takto postupoval již dříve (k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí námitky nedostatku pravomoci soudů srov. obdobně usnesení ze dne 10.10.2023 sp. zn. usoud/I.__S_2168_23 , ze dne 24.02.2021 sp. zn. usoud/IV.__S_3281_20 , nebo ze dne 03.09.2012 sp. zn. usoud/IV.__S_3582_11 ).

7.Jelikož má stěžovatelka s ohledem na stále probíhající řízení, což Ústavní soud ověřil z databáze infoSoud, k dispozici procesní prostředky k ochraně svých práv, tedy odvolání [ § 201 o. s. ř. ve spojení s § 205a písm. a) o. s. ř.], žalobu pro zmatečnost [§ 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], případně dovolání (§ 242 odst. 3 OSŘ), je ústavní stížnost proti napadenému rozhodnutí nepřípustná. Pro úplnost je třeba dodat, že stěžovatelka se v ústavní stížnosti nedovolává postupu podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a ani Ústavní soud samotný nezjistil žádné okolnosti, jež by mohly svědčit pro naplnění podmínek tohoto zákonného ustanovení.

8.Z uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto ji soudce zpravodaj odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne března 13. března 2026

Jiří Přibáň v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0