Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Solanskou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení částky 17 985 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 347 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do zaplacení částky ve výši 6 038 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky ve výši 17 385 Kč za dobu od [anonymizováno] do zaplacení zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 650 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku soudní poplatek ve výši 200 Kč na účet č. [anonymizováno], variabilní symbol: [anonymizováno], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobou doručenou soudu dne [anonymizováno], doplněnou dne [anonymizováno] se žalobkyně vůči žalované domáhala zaplacení částky 17 985 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru eventuelně z titulu bezdůvodného obohacení. Tvrdila, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [anonymizováno] mezi společností [anonymizováno], a společností [anonymizováno]. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [anonymizováno] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále jen Smlouva), na jejímž základě poskytl žalované úvěr v původní výši 3 700 Kč, žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 12 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [anonymizováno]. Žalovaná úvěr v poskytnuté výši čerpala, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná se dostala prokazatelně do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná načerpaný úvěr do data splatnosti nesplatila a dostala se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit smluvní úrok ve výši 5 985 Kč. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 17 985 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč a ze smluvního úroku 5 985 Kč nejpozději splatných dne [anonymizováno], to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne [anonymizováno] převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované [anonymizováno]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [anonymizováno]. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [anonymizováno].
Podáním ze dne [anonymizováno] žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Dále vycházel z dokladů poskytnutých žalovanou. Na základě této lustrace a prohlášení žalované původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalované úvěr splatit. Žalobkyně nedisponuje dalšími listinnými doklady, které žalovaná předkládala původnímu věřiteli k prokázání úvěruschopnosti. Žalovaná na daný úvěr uhradila dne [anonymizováno] částku ve výši 653 Kč.
2.Usnesením ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno] soud řízení částečně zastavil, co do částky ve vši 600 kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [anonymizováno] do zaplacení.
3.Žalovaná se k předmětné žalobě nijak nevyjádřila a do spisu nedoložila žádné důkazy stavící na svou obranu. Za situace, kdy jak žalobkyně, tak žalovaná v souladu s ustanovením § 115a OSŘ souhlasily s tím, aby soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání, soud postupoval v souladu s tímto zákonným ustanovením a rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4.Soud provedl dokazovaní následujícími listinami: smlouva o úvěru ze dne [anonymizováno], dodatek ke smlouvě o úvěru ze dne [anonymizováno] Obchodní podmínky [anonymizováno] pro produkt [anonymizováno], 2 x výpis z účtu, potvrzení o finančních transakcích, smlouva o postoupení pohledávek dne [anonymizováno], dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno], seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [anonymizováno] vč. dokladu o odeslání, předžalobní výzva k plnění vč. dokladu o odeslání. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o tomto skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne [anonymizováno] uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 3 700 Kč a to dne [anonymizováno]. Dne [anonymizováno] byl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřen dodatek ke smlouvě o úvěru, na základě kterého právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku ve výši 8 300 Kč a to dne [anonymizováno] (2 x výpis z účtu, potvrzení o finančních transakcích). Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 279,83 % ročně. RPSN činila 660 % (smlouva o úvěru ze dne [anonymizováno] včetně dodatku). Žalovaná na svůj dluh, dle tvrzení žalobkyně, uhradila celkem 653 Kč (potvrzení o finančních transakcích). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [anonymizováno], ve znění dodatku, včetně seznamu postupovaných pohledávek prokázala žalobkyně svou aktivní legitimaci a oznámením o postoupení pohledávky, že žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a vyzvána k její úhradě. Žalovaná úhradu dluhu neprovedla ani poté, co jí byla odeslána předžalobní upomínka.
5.Po právní stránce, soud posoudil smluvní vztah žalobkyně a žalované podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění ke dni uzavření smlouvy jako smlouvu o úvěru, přičemž vzhledem ke skutečnosti, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, jedná se zároveň o spotřebitelskou smlouvu a je nutné na ni vztáhnout i ustanovení § 1810 násl. občanského zákoníku a zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření smlouvy (dále jen ,,ZoSÚ“). 6.Podle ust. § 2993 OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 7.Podle ust. § 580 odst. 1 OZ, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8.Podle ust. § 588 OZ, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9.Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10.Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ, Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11.Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12.Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12.12.2019, sp. zn. krajsky/27_Co_221_2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.03.2019, sp. zn. nsoud/33_Cdo_201_2018. 13.S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně nezkoumal úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel zejména lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Výsledky provedených lustrací však nedoložila. Dále měl právní předchůdce žalobkyně vycházet toliko z údajů sdělených žalovanou a prohlášení žalované, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Výši konkrétních výdajů a příjmů žalované však žalobkyně neuvedla, ani neuvedla, jakým způsobem, či z jakých zdrojů příjmy a výdaje žalované ověřovala. Právní předchůdce žalobkyně, tak neověřil údaje o příjmech žalované, nezkoumal výdaje žalované. Posouzení úvěruschopnosti žalované proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné a právní předchůdce žalobkyně nedostál svým povinnostem, které pro něj vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil zákonnou povinnost zkoumat s odbornou péčí před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru schopnost žalované splácet úvěr, proto soud posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou podle ust. § 87 ZoSÚ, ve spojení s § 580 a § 588 OZ. 14.Okresní soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy s ohledem dobré mravy. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout určitou částku úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. V řízení bylo prokázáno, že v úvěrové smlouvě ze dne [anonymizováno] si účastníci dohodli úrok ve výši 279,83 % ročně. RPSN činila 660 %. Úrok ve výši 279,83 % ročně je dle názoru soudu odměnou nepřiměřeně vysokou přesahující mnohonásobně průměrnou odměnu bank za jimi poskytované úvěry a půjčky. Za této konkrétní situace je nutno posoudit takto ujednaný úrok pro jeho nepřiměřenou výši hraničící s lichvou jako úrok ujednaný v rozporu s dobrými mravy, tedy úrok ujednaný neplatně, přičemž se jedná o neplatnost absolutní podle ust. § 580 odst. 1 OZ, ke které soud přihlíží podle ust. § 588 OZ z úřední povinnosti. Jelikož ujednání o úrocích není možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy, považuje soud z důvodu neplatnosti ujednání o úrocích za absolutně neplatnou celou smlouvu o úvěru. Ostatně i sama žalobkyně požadovala dlužnou částku případně z titulu bezdůvodného obohacení 15.Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ má žalobkyně s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru ze dne 05.04.2025, právo na vrácení toho, co bylo plněno, tedy vrácení poskytnuté jistiny ve výši 12 000 Kč ponížené o žalovanou provedené úhrady. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatil 653 Kč, soud proto zavázal žalovanou k povinnosti uhradit žalobkyni částku ve výši 11 347 Kč.
16.Pokud se týká žalobkyní požadovaného zákonného úroku z prodlení, soud jej žalobkyni nepřiznal, když s ohledem na absenci dohody stran a rozhodnutí soudu dosud splatnost zbývající části jistiny nenastala, pročež nemohl zatím vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Z § 87 ZSoÚ, které je ustanovením speciálním k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, totiž vyplývá, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, tedy lhůta splatnosti neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021, který zdůrazňuje, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má v případě aplikace § 87 ZSU nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků nadto v nové době splatnosti, která je buď mezi účastníky dohodnutá anebo soudem určená). Až marným uplynutím této lhůty se může žalovaná jako dlužník dostat do prodlení se splacením dluhu a žalobkyně může požadovat zaplacení úroku z prodlení. K tomu lze odkázat i na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.01.2024, č. j. krajsky/8_Co_5_2024-160. Jelikož žalovaná žalobkyni uhradila je částku ve výši 653 Kč dne [anonymizováno], je naprosto zjevné, že zatím nebylo v jejích možnostech uvedený dluh splnit. S ohledem na výše uvedené soud žalobě částečně vyhověl, uložil žalované zaplatit žalobkyni 11 347 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Lhůta k plnění má oporu v ust. § 160 odst. 1 OSŘ Nárok na další žalobou uplatněné nároky (smluvní úrok), nemá oporu v provedeném dokazování. Ve zbytku proto byla žaloba zamítnuta. 17.Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 2 OSŘ Z požadovaných částek a obsahu výroků I. a II. vyplývá, že žalobkyně byla ve sporu úspěšná v rozsahu 63 %, žalovaná v rozsahu 37 %. Žalovaná je tak povinna hradit žalobkyni 26 % náhrady nákladů řízení. Jedná se o soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, náklady právního zastoupení za 3 úkony právní služby po 400 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), z částky 300 Kč za 3 paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. za provedené úkony právní služby. Soud aplikoval ust. § 14b advokátního tarifu, jelikož byly splněny všechny podmínky pro jeho použití. Z úřední činnosti je soudu známo, že ve skutkově i právně obdobných věcech, uplatňuje žalobce své nároky opakovaně formou ustáleného vzoru, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, když současně byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Dle § 149 odst. 1 OSŘ je žalovaná povinna zaplatit náklady řízení ve výši celkem 650 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně. Soud nepřiznal žalobkyni náklady právního zastoupení za doplnění žaloby ze dne [anonymizováno], neboť doplněná tvrzení měla být součástí žaloby samotné. 18.Podle položky 2 bod 2 ve spojení s položkou 1 bod 1 písm. a) sazebníku soudních poplatků – přílohy zák. č. 549/1991 Sb., soud ve výroku IV. rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit soudní poplatek, resp. doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, když ve věci nebyl vydán platební rozkaz. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.