Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno]
o zaplacení 38 239,56 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 801,01 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 21 832,11 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 606,44 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 834,15 Kč od 06.12.2024 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 38 239,56 Kč s příslušenstvím. Účastníci prostřednictvím webové stránky [anonymizováno] uzavřeli dne 30.07.2024 Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které žalovaný obdržel peněžní prostředky ve výši celkem 47 000 Kč. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal zaplatit poplatek ve výši 1,99 % z vyplacené tranše úvěru, smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny a dále poplatek za [anonymizováno] ve výši 102,48 Kč a službu [anonymizováno] ve výši 1 320 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze 32 198,99 Kč. Dlužná částka sestává z jistiny 16 999,93 Kč, poplatku za [anonymizováno] 258,70 Kč, smluvního úroku 18 798,97 Kč, poplatku [anonymizováno] ve výši 80,52 Kč a [anonymizováno] ve výši 495 Kč. Žalobkyně se dále domáhala po žalovaném zákonného úroku z prodlení z částky 17 834,15 Kč od 06.12.2024 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny od 06.09.2024 do 05.12.2024 v kapitalizované výši 1 606,44 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru prověřila žalobkyně schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr podle interní metodiky ČNB, na základě lustrace v databázích CNCB – NRKI a BRKI, ISIR a CEE. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka prostřednictvím licence [anonymizováno] [anonymizováno] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu). Příjmy a výdaje žalovaného byly ověřeny i prostřednictvím aplikace Kontomatik, která umožňuje automatické stažení informací z bankovního účtu. Žalobkyně případně vycházela i z žalovaným předložených výpisů z účtu a výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 14 261 Kč, což umožňuje bezproblémové splácení úvěru.
2.Žalovaný se k věci samé nevyjádřil. Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání za splnění podmínek dle § 115a OSŘ 3.Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 30.07.2024 smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout kreditní rámec až do výše 20 300 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky společně s úrokem ve výši 0,933 % denně a poplatkem [anonymizováno] ve výši 1,99 % z čerpané částky. Datum splatnosti první splátky bylo sjednáno na 29.08.2024. Smlouva byla žalovanému zobrazena prostřednictvím webové stránky [anonymizováno] a žalovaný smlouvu podepsal elektronicky. Žalovaný poskytl souhlas se zpracováním osobních údajů. Dále byly žalovanému poskytnuty údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru a údaje pro spotřebitele. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím bankovní identity (služby Kontomatik).
4.Dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného činila výše jeho ověřeného čistého měsíčního příjmu 14 261 Kč, výše jím sděleného příjmu pak 25 000 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho pravidelné měsíční výdaje na půjčky činí 4 500 Kč a zbytné výdaje pak uvedl v částce 3 000 Kč. Výši výdajů na bydlení žalovaný neuvedl. Žalobkyní vypočtené minimální výdaje žalovaného činily 8 420 Kč měsíčně, jí stanovená rezerva pro výdaje pak 780 Kč měsíčně. Disponibilní příjem žalovaného činil 5 800 Kč.
5.Z dokumentu [anonymizováno] bylo zjištěno, jakým způsobem žalobkyně zkoumá úvěruschopnost klientů. Nejprve posuzuje platnost a věrohodnost dokladů poskytnutých spotřebitelem. Současně spotřebitele lustruje v databázích, na základě údajů od spotřebitele proběhne ohodnocení. Ve vztahu k výdajům uvedených spotřebitelem probíhá jejich faktické dopočítávání žalobkyní mimo jiné s ohledem na situaci ve společně hospodařící domácnosti klienta či dle regionu jeho trvalého bydliště, poté je stanovena minimální výše výdajů. Při výpočtu výdajů žalobkyně využívá částky životního minima a ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) dle interních pravidel pro identifikaci posuzování úvěruschopnosti. Současně žalobkyně bere v úvahu i možné negativní scénáře, které mohou nastat v průběhu splácení.
6.Dle přehledu bankovních transakcí byla žalovanému na jeho bankovní účet poukázána částka celkem ve výši 47 000 Kč, a to platbami ze dne 30.07.2024 ve výši 10 000 Kč, ze dne 30.07.2024 ve výši 7 000 Kč, ze dne 03.08.2024 ve výši 4 700 Kč, ze dne 04.08.2024 ve výši 10 000 Kč, ze dne 05.08.2024 ve výši 2 300 Kč, ze dne 07.08.2024 ve výši 1 800 Kč, ze dne 07.08.2024 ve výši 2 900 Kč a ze dne 07.08.2024 ve výši 8 300 Kč.
7.Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve výši 38 344,56 Kč e-mailem ze dne 05.12.2024 a následně předžalobní výzvou ze dne 08.05.2025, a to do tří dnů od doručení výzvy. Výzva mu byla odeslána téhož dne.
8.Výpisem z běžného účtu v rámci aplikace Kontomatik za dobu od 30.07.2023 do 30.07.2024 byly zjištěny příchozí a odchozí platby na účtu žalovaného. Zůstatek ke dni 30.07.2024 činil 891,75 Kč. Z tohoto účtu byly prováděny běžné nákupy potravin, potřeb pro domácnost, pohonných hmot atp. Na opakující se bázi (v desítkách případů měsíčně, a to i vícekrát denně) byly uskutečňovány platby především ve prospěch sázecího internetového portálu [anonymizováno], ty byly povětšinou v řádech tisícikorun, ojediněle ve vyšších částkách např. přibližně 12 000 Kč dne 18.06.2024 či 10 000 Kč dne 22.04.2024. V průběhu sledovaného období na účet žalovaného přicházely platby od vícero různých fyzických osob (nejčastěji od [anonymizováno] či [anonymizováno]) v řádu převážně stokorun, ale ojediněle i v mnohem vyšších částkách (například ve výši 20 000 Kč). Žalovanému přicházel pravidelně příjem od spol. [anonymizováno] [anonymizováno]. v přibližné výši 22 000 Kč (v období srpen-prosinec 2023), dále od spol. [anonymizováno] v různé výši v rozpětí 3 000 Kč-38 000 Kč (v období leden-červenec 2024), dále od spol. [anonymizováno] ve výši 12 000 Kč a 7 200 Kč (v měsících leden a červen 2024) a dále sociální dávka - přídavky na dítě ve výši 1 330 Kč (v měsících květen a červen 2024) a podpora v nezaměstnanosti od Úřadu práce ve výši od 6 000 Kč do 11 796 Kč (za období leden-duben 2024). Žalovaný měl dále v daném období několikrát příjem z výhry z loterie, přičemž maximální výhra činila 50 000 Kč dne 25.04.2024. Žalovaný čerpal od společnost [anonymizováno] dne 11.07.2024 zápůjčku ve výši 12 000 Kč a dále opakovaně v měsíci červenci 2024 čerpal zápůjčku od [anonymizováno] v celkové výši 41 000 Kč.
9.Při právním posouzení věci vycházel soud ze zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10.Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 11.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12.Podle § 2991 odst. 1,2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13.Dle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15.Podle § 78 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. 16.Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že žalobkyně a žalovaný podepsali dne 30.07.2024 prostřednictvím prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný obdržel na účet peněžní prostředky v celkové výši 47 000 Kč, a to platbami ze dne 30.07.2024 ve výši 10 000 Kč, ze dne 30.07.2024 ve výši 7 000 Kč, ze dne 03.08.2024 ve výši 4 700 Kč, ze dne 04.08.2024 ve výši 10 000 Kč, ze dne 05.08.2024 ve výši 2 300 Kč, ze dne 07.08.2024 ve výši 1 800 Kč, ze dne 07.08.2024 ve výši 2 900 Kč a ze dne 07.08.2024 ve výši 8 300 Kč.
17.Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji sjednal z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 OZ, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy směřující k ochraně spotřebitele, poskytovatel spotřebitelského úvěru musí zjistit řádně a s odbornou péčí, na základě dostatečných informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dosavadní dluhové zatížení žalovaného a dále pak případně pravidelné náklady na dopravu, stravování, ošacení a splátky dosavadních závazků apod. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. 18.Soud dále poukazuje, že i když v posuzované věci nebyla poskytnuta nikterak vysoká jistina, nemá to na zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žadatele vliv. Nelze totiž odhlédnout od dalších částek, které může poskytovatel úvěru žádat v souvislosti s poskytnutím úvěru, tak i prodlením dlužníka. Ostatně i v tomto případě byla s jistinou dále žádána částka přesahující výši poskytnutých peněžních prostředků. Podstata zkoumání úvěruschopnosti spočívá v porovnání faktických a reálných příjmů a výdajů žadatele, včetně posouzení jeho celkových majetkových poměrů. Pouhé zjištění uspokojivých výdělkových poměrů žadatele, při absenci šetření výdajové stránky, není proto dostačující. Na tuto povinnost pak nelze rezignovat zkoumáním toliko statistických údajů či užitím vlastních ekonomických modelů, a to bez zjištění, zda celkové majetkové poměry žadatele umožňují přijetí a uhrazení posuzovaného závazku.
19.Z předložených listinných důkazů vyplynulo, že si žalobkyně řádně ověřila pravidelné příjmy žalovaného na základě výpisu z běžného účtu v rámci aplikace Kontomatik. V tomto směru nelze žalobkyni nic vytknout. K předloženému výpisu z účtu lze v obecné rovině uvést, že v zásadě může sloužit jako dostačující doklad o majetkové situaci žalovaného. Z konkrétního předloženého výpisu z účtu žalovaného ovšem nelze mít za prokázané, jaké částky žalovaný vynakládá za bydlení (ubytování a za případný nájem a platby energií). Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 11.03.2021, sp. zn. krajsky/28_Co_279_2020-167, „má-li být zachován smysl a účel dané úpravy, není toto odborné posouzení možné bez skutečného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta, ale i alespoň základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele předpokládat.“ Soud nemohl zjistit výši výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy. Navíc žádná částka nebyla placena z účtu žalovaného pravidelně tak, aby se dalo alespoň usuzovat, že by se mohlo jednat o platby spojené s bydlením. Jejich ověření přitom dle názoru soudu není spojeno s nepřiměřenými překážkami, když je možno snadno provést fotografii (kopii pod/nájemní či jiné ubytovací smlouvy či dokladu SIPO) i třeba jen prostřednictvím mobilního telefonu, a to v situaci, kdy tato informace prokazatelným způsobem neplyne z předloženého výpisu z účtu spotřebitele. Žalobkyně tedy vzala v rozporu s požadavkem odborné péče za platný žalovaným uvedený údaj o měsíčních výdajích v celkové výši 7 500 Kč, aniž by ověřila „fakticitu a reálnost“ této částky, a to i s přihlédnutím k poukazované sumě prostředků vynakládané na on-line sázení. Z uvedených důvodů nelze považovat posouzení úvěruschopnosti za dostatečné. 20.Pochybnosti žalobkyně o schopnosti žalovaného řádně uhradit celý závazek z podepsané smlouvy měla vzbudit i skutečnost, že žalovaný opakovaně zasílal finanční částky na on-line sázení. Byť se nejedná o zakázanou činnost, sázení je obecně bráno jako riziková činnost co do majetkové stability osoby. Poskytovatel úvěru musí na takové transakce nahlížet jako na rizikové především v případě, že spotřebitel utrácí za tímto účelem částky v řádech vyšších stovek až tisíců korun měsíčně, bez garance zisku prosázených částek. Pro ilustraci jen za měsíc červenec 2024 žalovaný celkem prosázel (internetové portály [anonymizováno]) přibližně 74 000 Kč, přičemž jeho příjem za tento měsíc činil pouze 7 190 Kč. Příjmy ze sázkové činnosti (např. od [anonymizováno] dne 03.07.2024), z úvěrů (např. od [anonymizováno] dne 25.07.2024), ani příjmy od třetích osob (bez prokázání důvodů těchto plateb a jejich promítnutí do majetkových poměrů žalovaného) nelze považovat za pravidelný příjem, na který je možno se spoléhat, když zisk či výhra zde jsou z větší části založeny na náhodě. O pravděpodobně nepříliš dobré finanční kondici žalovaného svědčí též skutečnost, že v témže měsíci jako žalobkyní, byly žalovanému poskytnuty i další půjčky, a to od společnosti [anonymizováno] ve výši 12 000 Kč a dále od [anonymizováno] v celkové výši 41 000 Kč. Lze tak v tomto směru uzavřít, že nelze mít za dostatečně prokázané, že by se žalobkyně skutečně zabývala důsledně výdajovou stránkou žalovaného. Soud uvádí, že úvěruschopnost musí být posuzována takovým způsobem, aby byl žalovaný schopen úvěr splatit ze svých příjmů.
21.Jestliže žalobkyně dále tvrdí, že využila statistické modely a vzala v úvahu ukazatele nákladů na život v krajích ČR (regionální koeficient) i možné negativní scénáře v průběhu splácení, k tomuto nebylo objasněno, jakým způsobem žalobkyně provedla tento výpočet a jakým způsobem ohodnotila žalovaného při posuzování jeho úvěruschopnosti. Nadto nebylo ani doloženo, že by žalovaný byl skutečně lustrován v registrech dlužníků a obdobných registrech. Ve vztahu k životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje), se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze poměrně snadno přizpůsobit aktuální finanční situaci. To však nelze říct o nákladech spojených s bydlením. Ty totiž tvoří podstatnou část výdajů každé osoby, které zpravidla není možno v případě potřeby rychle a výrazně omezit, a proto by ze strany poskytovatele úvěru měly být ověřeny a soudu následně doloženy, jak bylo uvedeno shora. Jak již bylo uvedeno, soud nevylučuje použití statistického modelu u nákladů na bydlení, avšak pouze za situace, kdy má žalobkyně k dispozici dostatečné a alespoň částečně ověřené vstupní údaje o spotřebitelovi, které může takto porovnávat (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018). Není zřejmé, jakým způsobem byly stanoveny výdaje na bydlení žalovaného, když žalobkyní nebylo doloženo ničeho o tom, jakým způsobem žalovaný uspokojuje své bytové potřeby. 22.Dle shora uvedených podkladů proto podle soudu nebylo možné před sjednáním smlouvy dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a že na základě svých řádných a pravidelných příjmů dokáže poskytnuté finanční prostředky včetně sjednaného úroku a dalších poplatků řádně a včas splatit. Žalobkyně zřejmě nepodnikla žádné další kroky k tomu, aby shora popsané pochybnosti o tzv. bonitě žalovaného odstranila. Pokud přesto za nastalé situace spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, nejednala s odbornou péčí, ale naopak postupovala toliko formálně. Soud proto smlouvu o úvěru posoudil jako absolutně neplatnou a žalobkyně tak měla vůči žalovanému od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny.
23.Na základě neplatné smlouvy měl žalovaný vrátit poskytnutou částku 47 000 Kč, přičemž na dluh dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 32 198,99 Kč, což žalovaný ani nikterak nevyvrátil, a proto soud žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil jí požadovanou zbývající část jistiny 14 801,01 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a § 2993 OZ 24.Co se týče splatnosti dlužné jistiny, podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. platí, že „spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“. Soud na tomto místě odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 20.04.2022, sp. zn. nsoud/33_Cdo_3675_2021 (který byl též schválen k publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek), podle kterého, je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle 87 odst. 1 téhož zákona, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Tato zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy je projevem ochrany spotřebitele, když stanoví, že spotřebitel není poskytnutou jistinu povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem, případně ve splátkách, které je schopen splácet. Soud dále uvedl, že výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá. 25.Vzhledem k tomu, že v posuzované věci nedošlo mezi stranami ke sjednání dohody ohledně doby plnění, přistoupil soud k určení doby plnění dle kritérií uvedených v § 87 zák. č. 257/2016 Sb. a podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. určil, aby žalovaný uhradil zbývající část poskytnuté jistiny do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku. V řízení nebylo prokázáno, jaké jsou možnosti žalovaného poskytnutou jistinu vrátit a jaká je tedy doba přiměřená těmto možnostem, neboť žalovaný byl po celou dobu řízení nečinný. Soud tedy stanovil k plnění lhůtu patnácti dnů jakožto lhůtu, která se mu jeví přiměřená s ohledem na výši dlužné částky. Současně má za to, že úhrada přisouzené částky tímto způsobem není nepřiměřeným znevýhodněním žalobkyně. 26.Ve zbytku nároku žalobkyně je žaloba nedůvodná, jak plyne z výroku II. tohoto rozsudku, a proto ji soud v uvedeném rozsahu zamítl.
27.O náhradě nákladu řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 OSŘ Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, a to včetně příslušenství, které žalobkyně požadovala ke dni vyhlášení tohoto rozsudku, přičemž je zcela zjevné, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný. S ohledem na skutečnost, že žalovaný byl po celou dobu nečinný a žádné náklady mu v tomto řízení dle obsahu spisu nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.