lex.One
něco nefunguje?
Okresní soudRozsudekČíslo jednací: 19 C 28/2017-253Soud: Okresní soudAutor: JUDr. Pavlína JuráškováDatum vydání: 2018-09-04Datum zveřejnění: 2026-06-01Identifikátor ECLI: ECLI:CZ:OSKI:2018:19.C.28.2017.1Graf vazeb →

19 C 28/2017-253

odvoláníspoluvlastnictvípodílové spoluvlastnictvívěcná břemena

Předmět řízení

zrušení rozhodnutí spoluvlastníků ze dne 13.3.2017

Plný text rozhodnutí

b)[anonymizováno], narozená dne [anonymizováno]
2.[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
3.[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
4.[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
1.Žalobou ze dne 9. dubna 2017 se žalobci domáhali, aby soud určil, že rozhodnutí spoluvlastníků o odměně správkyně ve výši 150 Kč/1 hodinu a rozhodnutí spoluvlastníků o potvrzení [anonymizováno] ve funkce správkyně nemají právní účinky pro žádného ze spoluvlastníků a v případě, že soud dospěje k závěru, že zákonné podmínky pro přijetí těchto rozhodnutí stanovené v ustanovení § 1128 odst. 2 věta první zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ), byly splněny, že k jejich porušení nedošlo, pak nechť in eventum soud zruší rozhodnutí spoluvlastníků o odměně správkyně ve výši 150 Kč/1 hodinu rozhodnutí spoluvlastníků o potvrzení [anonymizováno] ve funkci správkyně. Svou žalobu odůvodnili tvrzením že v daném případě žalobci nebyli vůbec vyrozuměni o potřebě rozhodnout nejen o „odměně správkyně“, ale ani o „potvrzení [anonymizováno] ve funkci správkyně“ – popř. ani o „volbě správce či správkyně společné věci“ (ve smyslu ustanovení § 1134 OZ), přičemž v případě rozhodování o odměně správce či volbě správce se zcela jistě nejedná a nejednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě, za této situace obě shora citovaná rozhodnutí (přijatá hlasováním dne 13.03.2017) nemohou mít právní účinky ve smyslu ustanovení § 1128 odst. 2 věta první NOZ pro žádného ze spoluvlastníků. Pokud totiž ustanovení § 1128 odst. 2 věta první NOZ stanoví, že rozhodnutí „má právní účinky pro všechny spoluvlastníky“ pouze za splnění v zákoně stanovené podmínky („pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout“), pak při nesplnění této podmínky nelze jinak, nežli dospět k závěru, že rozhodnutí nemá právní účinky pro žádného ze spoluvlastníků. Právní zástupce žalobců již od roku 2015 jednal se žalovanými o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, a to dohodou, přičemž předložil žalovaným celou řadu písemných návrhů na vypořádání spoluvlastnictví, když současně žádal o stanovení termínu osobního projednání předmětné záležitosti za účasti všech spoluvlastníků. Ze strany žalovaných bylo ohledně termínu „osobního projednání“ reagováno až podáním ze dne 20.02.2017, jímž jejich právní zástupkyně [anonymizováno] [anonymizováno], advokátka, za účelem projednání ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, navrhla osobní schůzku v její advokátní kanceláři dne 13.03.2017 ve 14.00 hodin. Na této osobní schůzce dne 13.03.2017 tedy mělo být jednáno toliko ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem, kdy předmětem měla být pouze jednání za účelem dosažení dohody spoluvlastníků o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem. Rozhodně jejím předmětem nebyla a ani nemohla být „odměna správkyně“ či „volba správkyně“ (správce společné věci), neboť byla svolána za zcela jiným účelem. V této souvislosti poukazovali žalobci na to, že dle ustanovení § 1128 odst. 2 věta první NOZ by pro závěr, že „rozhodnutí nemá právní účinky pro žádného ze spoluvlastníků“ stačilo nedodržení podmínky, totiž „vyrozumění o potřebě rozhodnout“ i jen vůči jednomu ze spoluvlastníků. Žalobci přitom tvrdí a zároveň prokazují, že zákonná podmínka nebyla dodržena ani vůči jednomu ze žalobců, ani jeden za žalobců nebyl vyrozuměn o tom, že dne 13.03.2017 bude rozhodováno o „odměně správkyně“ a ani o tom, že téhož dne bude rozhodováno „o potvrzení [anonymizováno] ve funkci správkyně“, popř. „o volbě správkyně/správce společné věci“. Žalobci přitom mají za to, že tato podmínka, totiž vyrozumění o potřebě rozhodnout „o odměně správkyně“ a „o potvrzení správkyně v její funkci, popř. „o volbě správkyně“, nebyla dodržena vůči žádnému ze spoluvlastníků. Proto obě shora citovaná rozhodnutí (jak „o odměně“, tak „o potvrzení ve funkci správkyně“) nemohou mít, resp. nemají právní účinky pro žádného ze spoluvlastníků, a to za použití ust. § 1128 odst. 2, věta první NOZ. Z důvodu právní jistoty žalobci upozorňovali, že v dané věci nejde o případ předvídaný (upravený) ve větě druhé ustanovení § 1128 odst. 2 OZ, neboť v případě předmětného „hlasování“ tedy obou rozhodnutí přijatých hlasováním na schůzce všech spoluvlastníků dne 13.03.2017, nejde o případ „opominutého spoluvlastníka“ při rozhodování, o takový případ by šlo tehdy, pokud by takovému hlasování (rozhodování) nebyl vůbec přítomen (byl by proto opominut). Protože oba žalobci byli tomuto rozhodování (tj. hlasování dne 13.03.2017) přítomni, osobně, či v zastoupení, avšak nebyli (předem) vyrozuměni o tom, že se bude přijímat rozhodnutí právě o „odměně správkyně“ či o „volbě správkyně“, pak jde o určení právní neúčinnosti obou předmětných rozhodnutí dle věty první ustanovení § 1128 odst. 2 OZ pro všechny spoluvlastníky a nikoli o určení právní neúčinnosti těchto rozhodnutí vůči oběma žalobcům dle věty druhé ustanovení § 1128 ost. 2 NOZ (neboť se v jejich případě nejedná o opominuté spoluvlastníky). Dále žalobci poukazovali na tu skutečnost, že pokud soud dospěje k závěru, že všichni spoluvlastníci byli řádně vyrozuměni o potřebě rozhodnout (jak ukládá, co by zákonnou podmínku – zákonný předpoklad právní účinnosti rozhodnutí pro všechny spoluvlastníky) jak „o odměně správkyně“, tak „o potvrzení [anonymizováno] ve funkci správkyně ve smyslu § 1134 OZ“, pak se žalobci dovolávají toho, aby soud obě předmětná rozhodnutí, přijatá hlasováním na jednání spoluvlastníků dne 13.03.2017 zrušil, a to jak dle ustanovení § 1139 odst. 2, za použití odst. 1 citovaného ustanovení NOZ, tak dle ustanovení § 1130 OZ. Žalobci proto rovněž poukazovali na to, že z obsahu samotného „zápisu z jednání o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem“ ze dne 13.03.2017 není vůbec zřejmé, kdo ze spoluvlastníků hlasoval, resp. jakým způsobem ten který spoluvlastník hlasoval, když u obou, žalobou napadených „rozhodnutí“ přijatých hlasováním, je toliko konstatováno, že „bylo rozhodnuto většinou 2/3 hlasů všech spoluvlastníků“, aniž by však bylo konkrétně specifikováno, jakým způsobem konkrétní osoba hlasovala (zda pro či proti či se zdržela hlasování). Žalobci mají proto za to, že zároveň, vedle shora uvedeného důvodu (§ 1128 odst. 2 věta první NOZ), jsou obě shora citovaná rozhodnutí přijatá hlasováním na jednání spoluvlastníků dne 13.03.2017 vadná, není totiž na jisto postaveno, zda bylo dosaženo potřebné většiny, a soud by je proto měl zrušit podle ustanovení § 1139 odst. 2 OZ, za použití ustanovení § 1139 odst. 1 OZ. Žalobci jsou přitom toho názoru, že k závěru, že „při rozhodování o společné věci se nedosáhlo potřebné většiny“, a proto soudu nezbývá jinak, nežli obě rozhodnutí přijatá dne 13.03.2017 zrušit, lze dospět i na základě výše uvedeného zjištění skutkového stavu, totiž, že „všichni spoluvlastníci nebyli o předmětu rozhodování (hlasování) předem řádně vyrozuměni“, jak ukládá zákon tj. § 1128 odst. 2 věta první NOZ, a pokud tedy nebyli spoluvlastníci řádně vyrozuměni předem (přitom by stačilo nevyrozumění byť i jen jediného spoluvlastníka), pak dle přesvědčení žalobců nelze přijmout ani závěr, že následné rozhodnutí přijaté hlasováním na tomto „nezákonném základě“, splňuje zároveň podmínku „dosažení potřebné většiny“. Žalobci mají za to, že i z tohoto důvodu (nedodržení podmínky dané v ustanovení § 1128 odst. 2 věta první NOZ) takto přijatá rozhodnutí nemohou a nesplňují podmínku dosažení potřebné většiny, když „potřebné většiny“ nebylo dosaženo způsobem souladným se zákonem. V této souvislosti žalobci poukazovali rovněž na tu skutečnost, že v případě rozhodování o věcech týkajících se „správce společné věci“ vůbec nezná (neupravuje) „potvrzení ve funkci správce“ (NOZ upravuje pouze „volbu“ a „odvolání“ správce), a proto i z tohoto důvodu je rozhodnutí, že „[anonymizováno] se potvrzuje ve funkci správkyně ve smyslu § 1134 OZ“ vadné, nemůže požívat právní ochrany, když je nezákonné, a proto by mělo být soudem zrušeno i z tohoto důvodu. Přitom není vůbec jisté, zda [anonymizováno], vzhledem k tomu, že dne 13.03.2017 bylo rozhodováno o jejím „potvrzení ve funkci správkyně“, byla řádně a v souladu se zákonem dříve, tzn. před tímto datem (v uplynulém období) zvolena správkyní společné věci řádně, tj. v souladu se zákonem. Žalobci totiž o volbě [anonymizováno] do funkce správkyně společné věci nikdy dříve nehlasovali, ani k rozhodnutí o takovém návrhu nebyli nikdy dříve voláni (vyrozuměni) a když se prokázání toto skutečnosti dožadovali na jednání dne 13.03.2017, tak jim tato skutečnost, totiž, že [anonymizováno] byla řádně zvolenou správkyní společné věci již před datem 13.03.2017, prokázána vůbec nebyla. Zároveň však žalobci poukazují rovněž na to, že rozhodnutí, že „správkyni náleží za správu nemovitostí odměna ve výši 150 Kč/hodinu“ je neurčité, neboť není vůbec zřejmé o správu kterých konkrétních nemovitostí se jedná, není vůbec určeno správou kterých konkrétních nemovitostí, jež tvoří společnou věc (ve smyslu ustanovení § 1126 a násl. NOZ), byla správkyně pověřena, které části ze společného celku správkyně „spravovala“ v souladu s ustanovení § 1134-1138 NOZ. Pokud v žalobou napadeném rozhodnutí není určeno (specifikováno), za správu kterých nemovitostí náleží správkyni odměny, pak se jedná o rozhodnutí neurčité a toto právní jednání (právní úkon) je proto absolutně neplatné a již z tohoto důvodu musí být soudem toto rozhodnutí, že „správkyni náleží za správu nemovitostí odměna ve výši 150 Kč/hodinu“ zrušeno. Žalobci dále detailně rozvedli, proč by jim přijetím rozhodnutí o tom, že správkyni náleží odměna ve výši 150 Kč/hodinu, nejenom hrozila těžká újma v podobě značně nepřiměřen odměny pro správkyni, ale, že by žalobcům tímto rozhodnutím tato těžká újma de facto vznikla, neboť údajná správkyně [anonymizováno] (viz shora tvrzení o neprokázání, nedoložení oprávněnosti [anonymizováno] ve funkci správkyně za uplynuté období, tj. především jí tvrzené období let 2006-2016) na jednání dne 13.03.2017 předložila požadavky na přiznání „hodinové“ odměny za léta 2006-2016, když zároveň předložila rozpis hodin za toto období, a proto by jí podle rozhodnutí „o odměně ve výši 150 Kč/hodinu“ náležela celková odměna ve výši 1 436 850 Kč, čímž by žalobcům zcela jistě vznikla značná újma, když na 1/3 spoluvlastníka by dopadalo 478 958 Kč, a proto žalobci tuto výši považují za značně nepřiměřenou a nepoměrnou k hodnotě jejich podílu. Na základě sdělení ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem ze dne 20.02.2017 bylo navrženo ze strany právní zástupkyně žalovaných [anonymizováno] [anonymizováno], uskutečnění schůze dne 13.03.2017 ve 14.00 hod. v Advokátní kanceláři [anonymizováno]&Kaczynská, [anonymizováno]. Předmětem jednání na této schůzi měla být dohoda o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví mezi spoluvlastníky. Během jednání žalovaný [anonymizováno] poděkoval správkyni za její dosavadní práci při správě a hospodaření se společnými nemovitostmi. Považoval za vhodné, aby byla ohodnocena i finančně. S ohledem na to navrhl, aby bylo hlasováno o odměně správkyně ve výši 150 Kč/hodinu. Právní zástupce žalobců na jednání opakovaně prohlásil, že odmítá, aby bylo hlasováno o odměně správkyně a žádal, aby se jednalo pouze o vypořádání spoluvlastnictví, které mělo být předmětem tohoto jednání. Pokud by výše uvedené rozhodnutí spoluvlastníků nebylo soudem zrušeno, přehlasovaným spoluvlastníkům by hrozil vznik značné újmy. Celkový počet odpracovaných hodin na údržbu pozemku v letech 2006-2016 údajně činil celkem 9 328 hodin a celkový počet nákladů na právní úkony a náklady na jednání se stranami v podílu 1/3, činí 251 hodin. Celkový počet odpracovaných hodin tedy činí 9 579 hodin x 150 Kč/hodinu = 1 436 850 Kč. Pokud by spoluvlastníci žádali zaplacení odpracovaných hodin správkyně zpětně od roku 2006 do roku 2016, na 1/3 spoluvlastníka by dopadalo 478 950 Kč. Žalobci tuto výši považují za značně nepřiměřenou a nepoměrnou k hodnotě jejich podílu. V průběhu schůze byl následně podán návrh ze strany [anonymizováno] [anonymizováno] o „potvrzení [anonymizováno] ve funkci správkyně“. V této věci bylo rozhodnuto většinou 2/3 hlasů všech spoluvlastníků, že [anonymizováno] se potvrzuje ve funkci správkyně ve smyslu § 1134 OZ. Žalobci podávají návrh na zrušení tohoto rozhodnutí z důvodu rozvedených výše, když se však přednostně dovolávají toho, aby soud určil, že i toto rozhodnutí o „potvrzení [anonymizováno] ve funkci správkyně“ nemá právní účinky pro žádného ze spoluvlastníků“.
2.Žalovaní navrhovali zamítnutí žaloby s odůvodněním, že napadená většinová rozhodnutí spoluvlastníků jsou neformálním úkonem. Žádné zvláštní náležitosti nejsou vyžadovány, není povinna ani písemná forma, a žalovaní jsou tak přesvědčeni, že podmínky pro platné a účinné přijetí rozhodnutí ze dne 13.03.2017 byly splněny bezezbytku. Jedná se zejména o to, že všichni spoluvlastníci byli na jednání 13.03.2017 předem vyrozuměni o potřebě rozhodnout a byli seznámeni s návrhy. Rozhodnutí byla přijata na jednání konaném za přítomnosti 100 % spoluvlastníků, o rozhodnutí bylo hlasováno, kdy pro přijetí obou napadených rozhodnutí se vyslovila 2/3 většina spoluvlastníků. Žádný ze spoluvlastníků nebyl při rozhodování opomenut, napadená rozhodnutí jsou tak oprávněným a platným rozhodnutím spoluvlastníků. Žalovaní namítali, že právní argumentace žalobců a výklad ustanovení občanského zákoníku jsou zcela nepřiléhavé. Dále žalovaní namítali, že žalobci mají zřejmě za to, že byť vyrozuměni předem byli, měli být vyrozuměni dříve, přičemž kdy se tak mělo dle jejich názoru stát, vůbec neuvádějí, a to ani přes to, že právní úprava vůbec termín „dříve“ nepoužívá a časový okamžik či lhůtu pro vyrozumění (zcela záměrně) nestanoví. Pokud jde o právní základ sporu, o který žalobci opírají svůj žalobní nárok (§ 1128 odst. 2 věta první obč.z.), a rovněž pokud jde o formulaci žalobního petitu, tyto jsou zcela nepřiléhavé a vadné. Žaloba neobsahuje ani pasáž věnovanou naléhavému právnímu zájmu na určení konkrétně hrozící újmy na jejich právech a žalobci se ani nezabývali vymezením sporných právních poměrů (společné spravování nemovitostí). Žalobci vůbec neřeší jakoukoliv vlastní představu uspořádání poměrů mezi spoluvlastníky ve smyslu § 1139 obč.z. týkající se správy nemovitostí, byť na toto ustanovení ve svých podáních odkazují a je zřejmé, že pokud by soud jejich žalobnímu návrhu měl vyhovět, musel by se současně zabývat uspořádáním právních poměrů spoluvlastníků a zda zrušení či vyslovení neúčinnosti předmětných rozhodnutí odpovídá skutečně uspořádání poměrů ohledně spravování společných nemovitostí slušnému uvážení. Žalobní návrh nenapadá existenci právního poměru či práva ve smyslu § 80 OSŘ Určení neplatnosti či neúčinnosti předmětných rozhodnutí mají pouze povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci právního poměru správy nemovitostí [anonymizováno] a práva na odměnu za výkon funkce správkyně. Ustanovení § 80 OSŘ vyžaduje existenci objektivního naléhavého právního zájmu žalobců na určovací žalobě, který by byl dán tím, že bez takového určení by byl ohrožen právní vztah (spoluvlastnický) žalujících spoluvlastníků a rozhodnutí soudu by předešlo dalším případným sporům spoluvlastníků. Na pouhém určení předběžné otázky platnosti či neúčinnosti přijatých rozhodnutí nemůže být dán ve věci právní zájem a je na místě, aby z tohoto důvodu soud žalobu zamítl proto, že zde naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 OSŘ není. Žalobní návrh ani nespecifikuje žádná subjektivní práva žalobců, která jsou v důsledku přijatých rozhodnutí ohrožena nebo která jejich práva byla porušena. V žalobě sice uvedli částku odpovídající údajné újmě, která jim hrozí, nicméně ve skutečnosti sledují jiný cíl, a tím je bezúplatný výkon správy společných nemovitostí ze strany správkyně, na který však právo nemají. Žalobní návrh překračuje meze speciální právní úpravy § 1128 odst. 2 věty druhé. V případě, že by soud dle obsahu žaloby kvalifikoval žalobní návrh jako návrh opominutých spoluvlastníků ve smyslu ust. § 1128 odst. 2 věty druhé obč.z., aniž považoval za nutné prokazovat naléhavý právní zájem dle § 80 OSŘ, je zřejmé, že žalobci v žalobním návrhu překročili meze stanovené ust. § 1128 odst. 2 věty druhé v tom, že se domáhají určení neúčinnosti přijatých rozhodnutí vůči všem spoluvlastníkům, nikoliv pouze vůči opomenutým spoluvlastníkům jak výslovně vyplývá z dikce citovaného ustanovení. I z tohoto důvodu tedy nelze žalobnímu návrhu vyhovět. Žalobní návrh neodpovídá požadavku slušného uvážení ve smyslu § 1139 OZ. S ohledem na to, že soud je vázán žalobním návrhem, měl být formulován tak, aby odpovídal požadavku § 1139 obč. z. a umožnil soudu upravit poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení. Žalobci se však vůbec nezabývali právními poměry spoluvlastníků, které mají být v nynějším sporu upravovány podle slušného uvážení. Je nepochybné, že naléhavý právní zájem na určení neexistuje, ale naopak existuje naléhavá potřeba spravovat nemovitosti a vykonávat řadu neodkladných úkonů, a to jak nyní, tak i v době přijetí předmětných rozhodnutí, jako byla např. příprava na ústní jednání před Krajským soudem v Ostravě ve věci odvolání proti rozhodnutí Okresního soudu v Karviné o odstranění telekomunikačního vedení společností Telia ze společných nemovitostí, které bylo nařízeno na den 11.04.2017, a tedy bezprostředně po konání společné schůzky, jakož i celá řada dalších úkolů, jichž se správkyně bezprostředně po přijetí předmětných rozhodnutí zhostila a řádně. S ohledem na dosavadní přístup žalobců ke správě společných nemovitostí, kdy od udělení plné moci k hospodaření s nemovitostmi před téměř dvaceti lety veškerou správu nemovitostí vykonávala výhradně správkyně, nelze předpokládat spoluúčast při spravování nemovitostí ze strany žalobců, a tedy veškeré úkoly bude muset vykonávat i nadále správkyně, aby zabránila případným hrozícím škodám. Žalobní návrh nemá preventivní povahu. Zrušení či určení neplatnosti přijatých rozhodnutí nemůže zabránit případným budoucím sporům, naopak vznikne celá řada sporů o to, kdo má výkon správy a jednotlivé úkony správy vykonávat, aby celá řada zákonných povinností vyplývajících z vlastnictví k rozsáhlým nemovitostem nebyla zanedbána a nevznikla tak spoluvlastníkům nebo třetím osobám újma (zastupování nebo poskytování součinnosti právnímu zástupci v probíhajícím soudním řízení, odklízení spadlých větví, povinná výsadba stromů a udržování zeleně, daňové odvody, apod.). S ohledem na to, že spoluvlastníci v případě absence jakékoliv dohody o správě společné věci, který by zrušením nebo vyslovením neúčinnosti předmětných rozhodnutí nastal, mají pečovat o nemovitosti všichni ve stejném rozsahu, vznikala by celá řada sporů o to, zda někteří ze spoluvlastníků se podílejí na správě ve stejném rozsahu jako ostatní, případně by se museli ti, kteří mají za to, že se podílejí a vynakládají správě více úsilí, domáhat po ostatních výkonu jednotlivých úkonů či kompenzací, apod. Zamítnutím žaloby nedojde ze strany soudu k odmítnutí poskytnutí spravedlnosti žalobcům, resp. žalobci mají pro případ skutečně hrozící újmy celou řadu jiných právních prostředků, kterými se vzniku újmy na jejich právech mohou bránit. Např. mohou se kdykoliv bránit případné úhradě odměny správkyně, pokud se správkyně vůči žalobcům bude vůbec nějaké odměny za odvedenou práci kdykoliv domáhat a kde by mohli namítat jako předběžnou otázku určení neplanosti zvolení správkyně nebo rozhodnutí o stanovení její odměny. Event. mohou předejít vzniku nároku na odměnu správkyně svým osobním výkonem správy společných nemovitostí namísto zvolené správkyně, čímž by „újmě“ v podobě povinnosti úhrady odměny za vykonanou práci správkyně mohli zcela předejít. Žalobci vůbec neřeší, jak mají v úmyslu reparovat správkyni neodkladné úkoly, kterých se zhostila od doby přijetí předmětných rozhodnutí do současnosti. Určení neplatnosti nebo neúčinnosti předmětných rozhodnutí tyto otázky vůbec neřeší a v případě jejich zrušení by tak vznikla správkyni újma. Žalobní návrh neslouží potřebám praktické správy spoluvlastněných nemovitostí. Za nedovolenou lze určovací žalobu pokládat tam, kde neslouží potřebám praktického života, tudíž tam, kde spor mezi účastníky řízení neodstraňuje a naopak vede k dalšímu (zbytečnému) množení sporů mezi nimi. Určovací žaloba je přípustná, jestliže se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu. Sporným právním poměrem je správa nemovitostí jako taková, žalobní petit sporné právní poměry mezi spoluvlastníky ohledně správy nemovitostí prakticky neodstraňuje. Nedostatek doložení naléhavého právního zájmu ze strany žalobců je samostatným a prvořadým důvodem, pro který nemůže určovací žaloba obstát a který by sám o sobě bez dalšího měl vést k jejímu zamítnutí. V poměrech projednávané věci to znamená, že naléhavý právní zájem žalobců na určení neplatnosti nebo neúčinnosti předmětných rozhodnutí není dán, neboť žalobci se mohou přímo domáhat určení, že žalovaná [anonymizováno] není správkyní nemovitostí a nenáleží jí odměna za správu nemovitostí. S ohledem na samotný nedostatek naléhavého právního zájmu na určení mají žalovaní za to, že by soud měl žalobu zamítnout, aniž by se současně zabýval meritem věci. V případě, že by se soud zabýval meritem věci, žalovaní z procesní opatrnosti poukazují na skutečnost, že žalobci na schůzce, kde byla přijata předmětná rozhodnutí, byli přítomni, byli seznámeni s potřebou rozhodnout a samotného následného přijetí rozhodnutí se účastnili. Zákonná podmínka vyrozumění tedy byla splněna a napadená rozhodnutí vadou v podobě nedostatku vyrozumění netrpí. Žalovaní neupírají žalobcům právo domáhat se svých tvrzených práv určovací žalobu, prokáží-li splnění podmínek stanovených pro tento druh žalob obecnou úpravou ustanovení § 80 OSŘ Věta první ust. § 1128 odst. 2 věta první obč.z. neobsahuje speciální právní úpravu ve vztahu k obecné úpravě § 80 OSŘ, jak se nesprávně domnívají žalobci. Pokud jde o formální náležitosti rozhodnutí o společné věci, zákon kromě práva účastnit se rozhodování o správě společné věci, žádné další formální náležitosti nestanoví. Žalovaní jsou přesvědčení, že většinová dohoda o správě nemovitostí se stanovením symbolické odměny správkyni odpovídá slušnému uspořádání poměru mezi stranami nynějšího sporu. Potvrzením právního rozsahu spravování současně odpovídá požadavkům právní jistoty ohledně rozsahu zmocnění [anonymizováno] při správě nemovitostí i generální prevenční povinnosti za zanedbání povinností a předcházení případným hrozícím škodám. Dřívější dohoda o hospodaření s nemovitostmi z roku 1999 tak byla v podstatě zúžena na pouhou správu nemovitostí. Jakékoliv hospodaření, zejména pak výslovné zmocnění k získávání dotací na hospodaření s pozemky, bylo vždy ze strany žalobců odmítáno z důvodu nutnosti počátečních investic, na kterých se odmítali podílet a které byly podmínkou získání státních dotací. Je zarážející, s jakým úsilím se žalobci věnují akademickému výkladu právní úpravy ustanovení § 1128 odst. 2 obč.z., prostřednictvím kterého napadají řádné a neodkladné rozhodnutí většiny ostatních spoluvlastníků týkající se správy společných nemovitostí, aniž by se jakkoliv zabývali reálnou potřebou každodenního výkonu správy společných nemovitostí. Jasné určení podmínek správy je vyžadováno k plnění celé řady každodenních bezodkladných záležitostí s ohledem na velikost nemovitostí a řady zákonných povinností s nimi spojených, viz např. zák. č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), zák. č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), zák. č. 252/1997 Sb., o zemědělství, a další. Bylo by zcela nepraktické, kdyby měla být před každým jednotlivým úkonem správy svolávána schůze všech spoluvlastníků na základě písemné pozvánky zaslané s dostatečným předstihem a přesně stanoveným programem, na které by se projednávalo každé rozhodnutí ohledně každého úkonu správy. Například k odklizení spadlých větví z veřejné komunikace by bylo nutné projednat způsob a náklady odstranění spadlých větví z komunikace. Žalobci nespecifikovali svou přesnou představu dostatečného časového předstihu k zaslání pozvánky, nicméně na uvedeném příkladu se lze domnívat, že řešení problematiky spadlých větví by již od doby zaslání pozvánky do doby konání schůze nebylo zapotřebí, namísto toho by bylo nutné řešit následky způsobené spadlými větvemi na projíždějícím motorovém vozidle. Tuto problematiku by však nebylo možno projednat, když v zaslané pozvánce nebyl tento bod uveden. Svolaná schůzka by tedy byla bezpředmětná a bylo by nutné svolávat další schůzku s uvedením bodu o náhradě škody způsobené vlastníkovi nebo provozovateli poškozeného projíždějícího vozidla, apod. Pokud by se navíc po doručení pozvánky na schůzi některý ze spoluvlastníků rozhodl vycestovat na dovolenou, jak tomu bylo v případě schůzky ze dne 13.03.2017, nebo by se z jakéhokoliv důvodu nedostavil, nebylo by možné na schůzi řešit vůbec nic pod sankcí neplatnosti nebo neúčinnosti přijatých rozhodnutí.
3.Z výpisů z katastru nemovitostí bylo zjištěno (a mezi účastníky bylo zcela nesporným), že jsou spoluvlastníky nemovitostí, a to žalobci 1. a 2. a žalovaní 3. a 4., každý s majetkovým podílem ve výši 1/6 a žalovaní 1. a 2. s majetkovým podílem ve výši 1/3 ve společném jmění manželů, jsou spoluvlastníky těchto pozemků:
4.Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. okresni/17_C_107_2017 bylo zjištěno, že žalobou ze dne 10.04.2017 se žalobci a) a b) domáhají zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žalobců a) a b) a žalovaných 1. až 4. k nemovitostem zapsaným u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Karviná na listu vlastnictví č. [anonymizováno], na listu vlastnictví č. [anonymizováno], na listu vlastnictví č. [anonymizováno] a č. [anonymizováno], vše v k. ú. [anonymizováno], obec [anonymizováno]. Řízení dosud ukončeno nebylo. Z dopisu právního zástupce žalobců ze dne 18.09.2015 se podává, že tímto dopisem žalobci navrhovali mj. žalovaným zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ke shodným nemovitostem; součástí dopisu je též návrh žalobců na sjednání schůzky za účelem prodiskutování předloženého návrhu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem. Následným přípisem ze dne 23.10.2015 reagovali žalobci na odpověď žalovaných 1. a 2. ze dne 02.10.2015, jež svým obsahem byla jiným návrhem na vypořádání spoluvlastnictví, současně pak požádali žalované o doložení informací, jak bylo v posledních 10 letech s pozemky hospodařeno, požádali o doložení výnosů a kopií nájemních či jiných smluv vztahujících se ke spoluvlastněným pozemkům. Z odpovědi ze dne 23.11.2015 se podává, že žalovaní setrvali nadále na svém návrhu ohledně vypořádání s tím, že vítají a bez výhrad přijímají návrh na vyúčtování, avšak nikoli za dobu deseti let, byť mají zato, že tato doba je pro tyto účely nedostatečná a vypořádání by mělo být provedeno za celou dobu spravování společných nemovitostí, event.. za celou dobu trvání spoluvlastnictví.
5.Z výpovědi svědkyně [anonymizováno] [anonymizováno] bylo zjištěno, že převzala zastoupení rodiny [anonymizováno] a že už předtím probíhala komunikace mezi oběma stranami, a to v době, kdy [anonymizováno] byli zastoupení [anonymizováno] [anonymizováno]. Jednalo se o záležitosti kolem vypořádání jejich podílového spoluvlastnictví. Svědkyně pak psala dopis adresovaný buď přímo žalobcům a) a b) anebo jejich právnímu zástupci s tím, že navrhuje setkání za účelem vypořádání podílového spoluvlastnictví. Domluvili se na schůzce dne 13.03.2017. Schůzka se konala v advokátní kanceláři svědkyně, zúčastnili se ji [anonymizováno], paní [anonymizováno], [anonymizováno], dr. Junga a [anonymizováno] [anonymizováno], který zastupoval oba žalobce. Svědkyně zahájila setkání a [anonymizováno] sdělil, že se rovněž bude projednávat záležitost kolem správcovství jeho matky [anonymizováno], navrhoval, aby se jednalo nějakým způsobem o tom, že se jeho matka potvrzuje ve funkci správkyně společných nemovitostí a o tom, že se jí přiznává odměna ve výši 150 Kč/hod. Druhá strana o tom nechtěla jednat, v té chvíli [anonymizováno] poukazoval na skutečnost, že sami žalobci ve vzájemné korespondenci už dříve poukazovali na nutnost předložit vyúčtování, tedy aby paní [anonymizováno] vyúčtovala správu společného majetku. [anonymizováno] navrhl hlasovat jak o potvrzení dr. [anonymizováno] ve funkci správkyně, tak hlasovat o odměně ve výši 150 Kč/hod. Následně proběhlo hlasování, jehož se dr. Junga a [anonymizováno] [anonymizováno] odmítli zúčastnit. Hlasovali tedy pouze žalovaní 1., 2. a 3. s tím, že [anonymizováno] měl k dispozici rovněž plnou moc svého bratra Marka.
6.Z přípisu [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 20.02.2017 bylo zjištěno, že adresován byl právnímu zástupci žalobců a označen byl – sdělení ve věci zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem. Advokátka sdělila, že převzala právní zastoupení žalovaných, kteří odmítají žalobci navrhovaný způsob vypořádání, souhlasí však s osobním projednáním předmětné záležitosti za účasti všech zainteresovaných osob. S ohledem na uvedené advokátka navrhla schůzku v advokátní kanceláři dne 13.03.2017 ve 14 hod. Ze zápisu z jednání o vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem se podává, že se konalo dne 13.03.2017 od 14:20 hod. v Advokátní kanceláři [anonymizováno]&[anonymizováno] se sídlem v [anonymizováno] [anonymizováno]. Jako pořad jednání je označeno: I. Zpráva o hospodaření s nemovitostmi, II. Vypořádání spoluvlastnictví k nemovitostem zapsaným na listech vlastnictví č. 506, 591, 655 a 790 v katastrálním území [anonymizováno], obec [anonymizováno]. Z obsahu se dále podává, že bylo hlasováno o odměně správkyně za správu nemovitostí ve výši 150 Kč/hodinu a o potvrzení [anonymizováno] ve funkci správkyně; v obou případech zápis obsahuje závěr o tom, že bylo rozhodnuto kladně většinou 2/3 hlasů všech spoluvlastníků.
7.Z dalších provedených důkazů soud neučinil relevantní skutková zjištění.
8.Podle ust. § 1128 odst. 2 věta prvá zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě.
9.Podle ust. § 580 odst. 1 zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
10.Soud s ohledem na závěry dokazování a ve smyslu citovaného ustanovení § 1128 odst. 2 věty prvé občanského zákoníku žalobě vyhověl, a to pokud jde o primárně navrhovaný rozsudečný výrok, neboť žalobci prokázali důvodnost tohoto svého žalobního požadavku. Podle § 1126 OZ platí, že každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správě společné věci, takže žádného spoluvlastníka nelze při rozhodování o běžné správě opominout. Aby mohlo rozhodnutí většiny spoluvlastníků nabýt právních účinků, je nutno, aby byli všichni spoluvlastníci předem, jinými slovy řádně a včas vyrozuměni o potřebě rozhodnout. Jen pokud se tak stane, rozhodnutí většiny zavazuje i přehlasovaného spoluvlastníka. V opačném případě je rozhodnutí ostatních spoluvlastníků neplatné pro rozpor se zákonem. V daném případě bezesporu nebyli žalobci předem informováni o potřebě rozhodnout v jakékoli záležitosti, když avizovaným výlučným účelem schůzky spoluvlastníků dne 13.03.2017 bylo projednání otázek zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem. Lze přisvědčit žalovaným pouze v tom, že zákon skutečně časový okamžik či lhůtu pro vyrozumění nestanoví, nicméně pakliže se tak stane až v průběhu jednání návrhem jednoho ze spoluvlastníků, nelze toto považovat za řádné a včasné vyrozumění. Toto pravidlo je modifikováno toliko v případě rozhodování o tzv. neodkladných záležitostech, tedy záležitostech, které by vyžadovaly okamžité jednání, tudíž v daném případě nejde a nemůže jít o otázku opominutého spoluvlastníka. V této souvislosti je zapotřebí zdůraznit, že procesní obrana žalovaných, totiž že v žalobě absentuje tvrzení o naléhavosti právního zájmu žalobců na požadovaném určení ve smyslu § 80 OSŘ, neobstojí. Jako žalobu na určení (s nutností tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení) je možno logickým výkladem považovat žalobu opominutého spoluvlastníka, neboť ten požaduje po soudu vyslovení právní neúčinnosti rozhodnutí o neodkladné záležitosti vůči své osobě (§1128 odst. 2 věta druhá), naproti tomu logickým výkladem věty prvé lze dospět k závěru, že se nejedná o žalobu s nutností tvrdit vlastní, osobní, naléhavý právní zájem, když zákon sankcionuje přímo nesprávný postup spoluvlastníků (vyjádřeno slovy - rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě…). Na tomto místě je záhodno uvést, že v důvodové zprávě k §§ 1126 až 1133 je výslovně uvedeno: „Správa společné věci přísluší všem spoluvlastníkům společně, stejně jako držba a užívání, přičemž je každý omezen stejným právem ostatních. Předpokládá se, že rozhodnutí budou přijímat všichni spoluvlastníci společně, k čemuž je ovšem nutné, aby se všem dostala informace o tom, co se chystá, resp. že má být nebo je třeba rozhodovat. Zásadně jen za předpokladu, že se každý ze spoluvlastníků o rozhodování dozvěděl, lze po každém z nich žádat, aby přijatá rozhodnutí akceptoval.“ V předmětné věci se nejen žalobcům nedostalo předem informace o potřebě rozhodnout, nýbrž žalobci ústy svého právního zástupce účast na hlasování jednoznačně odmítli; za této situace lze další postup – hlasování zbylých spoluvlastníků považovat za rozporné se zákonem a výsledek hlasování pak za rozhodnutí nemající účinky pro žádného ze spoluvlastníků. Jelikož soud vyhověl primárnímu petitu, je nerozhodným tvrzení žalobců vztahující se k navrhovanému eventuálnímu petitu (k postupu podle §1139 obč. zákoníku), stejně jako je nerozhodným žádání ať již žalobců či žalovaných na rozhodnutí, jímž by soud nahradil zrušené rozhodnutí spoluvlastníků, tedy uspořádal právní poměry spoluvlastníků podle slušného uvážení.
11.O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 OSŘ a procesně plně úspěšným žalobcům byla přiznána jejich náhrada. Náklady žalobců jsou představovány částkou 2 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále náklady jejich právního zastoupení, z toho na odměně advokáta 56 000 Kč za 14 úkonů právní služby po 4 000 Kč dle §§ 7 a 9 odst. 3 písm. a), § 12 odst. 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., v platném znění (tj. z částky 35 000 Kč za jeden úkon právní služby za dva zastupované v rozsahu 2 x 2 500 Kč, snížený o 20% za zastupování dvou žalobců, tj. v částce 4 000 Kč za 1 úkon právní služby), přičemž úkony právní služby byly v souladu s ust. § 11 odst. 1 cit. vyhlášky – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, 3 x podání ve věci samé – vyjádření žalobců ze dne 18.10.2017, 21.12.2017 a 23.03.2018, 4 x porada s klienty dne 03.10.2017, 08.12.2017, 06.01.2018 a 22.08.2018, 5 x účast na jednání ve dnech 30.11.2017, 12.01.2018, 18.07.2018, 20.08.2018 a 04.09.2018, K uvedeným úkonům pak 14 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši celkem 4 200 Kč, 10 x po 100 Kč na náhradě za promeškaný čas dle § 14 odst. 3 (za 10 začínajících půlhodin – k jednání ve dnech 30.11.2017, 12.01.2018, 18.07.2018, 20.08.2018 a 04.09.2018). Dále na jízdném zástupce žalobců k jednání soudu byla přiznána částka 280,50 Kč (dne 30.11.2017), totiž náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 93,30 Kč (při ujetých 48 km z Ostravy do Karviné a zpět, os. vozidlem s kombinovanou, nikoli průměrnou, spotřebou 6,8 l nafty na 100 km a ceně dle vyhl. 440/2016 Sb. ve výši 28,60 Kč) a na základní náhradě dle téže vyhlášky 187,20 Kč (48 km po 3,90 Kč za ujetý km jízdy). Na jízdném k jednáním ve dnech 12.01.2018, 18.07.2018, 20.08.2018 a 04.09.2018 bylo vždy shodně přiznáno 289,30 Kč, z toho náhrada za spotřebované pohonné hmoty ve výši 97,30 Kč (při ujetých 48 km z Ostravy do Karviné a zpět os. vozidlem opět s kombinovanou spotřebou 6,8 l nafty na 100 km a ceně dle vyhl. č. 463/2017 Sb. ve výši 29,80 Kč) a na základní náhradě dle téže vyhlášky 192 Kč (48 km po 4 Kč za ujetý km jízdy), celkem tedy 1 157,20 Kč (4 x 289,30 Kč). Z odměny a náhrad, tedy z částky 62 637,70 Kč, bylo na dani přiznáno 13 153,90 Kč (21% DPH), neboť právní zástupce žalobců je ke dni rozhodnutí soudu plátcem DPH. Celkem tak náklady činí výsledných 77 791,60 Kč a tuto částku byli žalovaní zavázáni zaplatit žalobcům k rukám jejich právního zástupce dle ust. § 149 odst. 1 OSŘ
CZ Rozhodnutív0.1.0