Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele nezletilého A. A. (jedná se o pseudonym), zastoupeného zákonnou zástupkyní B. B. (jedná se o pseudonym), zastoupeného JUDr. Pavlem Pechancem, Ph.D., advokátem, sídlem Štefánikova 3326, Zlín, proti postupu Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, Okresního státního zastupitelství ve Zlíně a Policie České republiky, Územní odbor Zlín, Oddělení obecné kriminality, spočívajícím v neumožnění nahlédnout do spisu sp. zn KRPZ-63347/TČ-2025-150571, za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně - pobočky ve Zlíně, Okresního státního zastupitelství ve Zlíně a Policie České republiky, Územní odbor Zlín, Oddělení obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a dosavadní průběh řízení
1.Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že orgány činné v trestním řízení svým v záhlaví označeným postupem porušily jeho právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a aby zakázal v porušování jeho práva dále pokračovat. 2.Z ústavní stížnosti a jejích příloh bylo zjištěno, že na základě § 158 odst. 3 trestního řádu byly Policií České republiky, Krajským ředitelstvím policie Zlínského kraje, Územním odborem Zlín, Oddělením obecné kriminality, zahájeny úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání provinění ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit nezletilý stěžovatel (z pohledu trestního práva mladistvý). Opatřením soudkyně Okresního soudu pro mládež ve Zlíně ze dne 15. 10. 2025 č. j. 0 Ntm 142/2025-3 byl stěžovateli podle § 42a odst. 1 písm. a) zákona o soudnictví ve věcech mládeže ustanoven obhájce (stejný advokát nyní stěžovatele zastupuje i v řízení o ústavní stížnosti, a to na základě plné moci udělené mu matkou stěžovatele). 3.Stěžovatel prostřednictvím svého obhájce následně dne 27. 10. 2025 požádal policejní orgán o nahlédnutí do spisu. Vyrozuměním policejního orgánu ze dne 30. 10. 2025 č. j. KRPZ-63347-46/TČ-2025-150571 mu bylo sděleno, že jeho žádost byla zamítnuta, neboť vůči stěžovateli dosud nebylo zahájeno trestní stíhání ve smyslu § 160 odst. 1 trestního řádu. 4.Stěžovatel se proto obrátil na dozorového státního zástupce Okresního státního zastupitelství ve Zlíně s tím, že mu právo nahlížet do spisu náleží již od okamžiku sepsání záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a toto může být omezeno pouze ze závažného důvodu (§ 65 odst. 1 věta první a odst. 2 trestního řádu). Takovým důvodem však není, že dosud nebylo zahájeno trestní stíhání. Dále namítal, že postup policejního orgánu porušuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800 ze dne 11. května 2016 o procesních zárukách pro děti, které jsou podezřelými nebo obviněnými osobami v trestním řízení, která v čl. 6 odst. 2 a čl. 18 garantuje dětem (a to včetně mladistvých) právo na účinnou pomoc obhájce. Dozorový státní zástupce neshledal žádost o přezkum důvodnou, o čemž obhájce vyrozuměl přípisem ze dne 13. 11. 2025 č. j. ZN 3413/2025-12. Odkázal se přitom na § 65 trestního řádu, z něhož plyne, že osoba, proti které se trestní řízení vede, má toto právo až v postavení obviněného (tedy až po sdělení obvinění podle § 160 odst. 1 trestního řádu). Podezřelý (resp. jeho obhájce) toto právo nemá. Právní úprava tedy umožňuje řádně prověřit konkrétní podezření tak, aby podezřelý nemohl případně mařit trestní řízení na základě skutečností, které by se dozvěděl z vyšetřovacího spisu. 5.S obsahově totožnou argumentací se pak stěžovatel prostřednictvím svého obhájce obrátil na Krajské státní zastupitelství v Brně - pobočku ve Zlíně s podnětem k výkonu dohledu. Podnět nebyl shledán důvodným, o čemž byl obhájce stěžovatele vyrozuměn přípisem ze dne 4. 12. 2025 č. j. 7 KZN 1082/2025-12. Dohledový státní zástupce se totiž s argumentací dozorového státního zástupce ztotožnil a jeho argumentaci dále doplnil s tím, že ačkoli se v případě trestního řízení vedeného proti mladistvému vznik nutné obhajoby "předsouvá před okamžik zahájení trestního stíhání, neznamená to, že by obhájce mohl ve stádiu prověřování vykonávat práva, která mladistvý ještě nemá". Výkon obhajoby je odvislý od procesního postavení osoby, proti níž se trestní řízení vede, a není-li tedy zákonem podezřelému umožněno nahlížet do spisu, nenáleží toto právo ani jeho obhájci. Vzhledem k tomu, že toto právo stěžovateli dosud nevzniklo, nemůže mu být ani postupem orgánů činných v trestním řízení podle § 65 odst. 2 trestního řádu odepřeno. 6.Dohledový státní zástupce dále podotkl, že stěžovateli, resp. jeho obhájci, by toto právo mohlo teoreticky vzniknout na základě § 65 odst. 1 věty třetí trestního řádu jako tzv. "jiné osobě", a to pokud by to bylo nezbytné k uplatnění jeho práv a současně za souhlasu policejního orgánu. Policejní orgán, který trestní řízení vede, je totiž odpovědný i za jeho taktiku, v níž musí zohlednit jak naléhavost potřeby žadatele, tak zájem na řádném objasnění šetřeného protiprávního jednání. S ohledem na uvedené tedy dohledový státní zástupce konstatoval, že k nahlížení do trestního spisu před zahájením trestního stíhání může dojít pouze zcela výjimečně a policejnímu orgánu a dozorovému státnímu zástupci nelze vyčítat, že jej stěžovateli, resp. jeho obhájci, odepřeli. Konečně, dohledový státní zástupce nesouhlasil ani s argumentací výše citovanou směrnicí, která má dětem zajistit minimální procesní záruky, a to zejména přístup k obhájci, informování dítěte a jeho zákonného zástupce, ochranu soukromí a individuálního posouzení každé věci. Právo nahlížet do spisu je totiž ponecháno na vnitrostátní úpravě, která jej osobě, proti níž se trestní řízení vede, přiznává až od okamžiku, kdy je osoba obviněna; před zahájením trestního stíhání může být přístup k informacím omezen. Omezení sice nesmí bránit účinné obhajobě, ale současně není přípustné, aby v konkrétní věci ohrozilo účel trestního řízení. II.
Argumentace stěžovatele
7.Stěžovatel ve své ústavní stížnosti tvrdí, že orgány činné v trestním řízení porušily jeho právo na obhajobu, když jeho obhájci nedovolily před tím, než měl podat jako podezřelý vysvětlení, nahlédnout do spisu. Argumenty, jimiž orgány činné v trestním řízení odůvodnily svůj postup, tj. že stěžovatel nemá jako podezřelý obecně právo do spisu nahlédnout, protože proti němu nebylo dosud zahájeno trestní stíhání podle § 160 trestního řádu (nemá tedy postavení obviněného, kterému trestní řád toto právo explicitně přiznává), neobstojí. Trestní řád totiž v obecné rovině přiznává právo nahlížet do spisu v přípravném řízení jako takovém a neomezuje jej pouze na fázi vyšetřování. Pokud orgány činné v trestním řízení právo stěžovatele omezily, měly svůj postup pečlivě odůvodnit s odkazem na konkrétní a závažné důvody, avšak tak neučinily. 8.Stěžovatel dále rozporuje konstatování dohledového státního zástupce, že by stěžovateli mohlo právo nahlédnout do spisu teoreticky vzniknout podle § 65 odst. 1 věta třetí trestního řádu, tj. v postavení "jiné osoby", avšak toto právo je podmíněno souhlasem policejního orgánu. Taková interpretace podle něj porušuje právo na spravedlivý proces, princip právní jistoty a zásadu enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí. Konečně, stěžovatel trvá na své argumentaci, že postup policejního orgánu porušuje směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800. Pokud obhájce nemá přístup ke spisu, nemůže účinně vykonávat obhajobu. Jestliže vnitrostátní právo nahlížení do spisu nepřipouští, je namístě postupovat podle směrnice, a to na základě jejího přímého nebo nepřímého účinku. III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9.Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje, že právo na obhajobu zaručené čl. 40 odst. 3 Listiny představuje jednu z nejdůležitějších garancí spravedlnosti trestního řízení. Toto právo se sice nejintenzivněji projevuje v hlavním líčení, avšak v omezené míře jej lze uplatnit ve všech fázích trestního řízení, a to včetně fáze tzv. prověřování (před zahájením trestního stíhání). Neoddělitelnou součástí tohoto práva je právo nahlížet do spisu, jehož účelem je zajistit obviněnému a jeho obhájci přístup k informacím a důkazům, které mají orgány činné v trestním řízení k dispozici, a tím vytvořit reálné podmínky pro přípravu a uplatnění obhajoby. Současně skrze toto právo dochází k realizaci principů transparentnosti, veřejnosti a zejména kontradiktornosti trestního řízení, neboť umožňuje stranám seznámit se s podklady řízení a vyjádřit se k nim. Právo nahlížet do spisu není absolutní a může být za kumulativního splnění podmínek legality, legitimity a proporcionality omezeno, a to především v přípravném řízení (viz nález ze dne 8. 11. 2021 sp. zn. II. ÚS 2156/21 , body 16 až 20 a judikaturu tam citovanou). 10.Jádrem ústavní stížnosti je pokračující polemika stěžovatele se závěry orgánů činných v trestním řízení, které mu na základě § 65 trestního řádu odepřely možnost nahlédnout do spisu. Stěžovatel v podstatě pouze opakuje své argumenty, s nimiž se již dostatečným způsobem vypořádaly orgány policie a státního zastupitelství. Ústavní soud nemá, co by jim z hlediska ústavnosti vytknul, neboť se adekvátně vypořádaly s námitkami stěžovatele a svůj postup dostatečným způsobem zdůvodnily. 12.Lze připustit, stejně jako to činí dohledový státní zástupce, že existuje-li ještě další právní titul pro nahlížení do spisu, který přísluší podle § 65 odst. 1 věty třetí trestního řádu "jiným osobám", a to "pokud je toho třeba k uplatnění jejich práv", může svědčit i podezřelému před sdělením obvinění. Tato možnost je však podmíněna souhlasem předsedy senátu a v přípravném řízení souhlasem státního zástupce nebo policejního orgánu. Ten v posuzované věci nebyl dán. Ani v kontextu § 65 odst. 1 věty třetí trestního řádu nebyl postup orgánů činných v trestním řízení v rozporu se zákonem. Stěžovatel sice tvrdí, že tímto došlo k flagrantnímu porušení práva na spravedlivý proces, principu právní jistoty a zásady enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí, avšak pro podporu těchto závěrů nepřipojuje žádnou další argumentaci. 13.Rozhodovací praxe Ústavního soudu vychází z toho, že v počátcích vyšetřování nelze vždy zajistit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením, zničením či mařením vyšetřování. Ohroženy mohou být i jiné společenské a individuální zájmy, např. bezpečnost svědků či citlivé osobní údaje nezúčastněných osob apod. Při kolizi mezi zájmem státu na účinném postihu kriminality a právem obviněného na obhajobu proto právní úprava i praxe připouští dočasné omezení tohoto práva v přípravném řízení (srov. nález ze dne 17. 6. 2004 sp. zn. III. ÚS 239/04 či usnesení ze dne 16. 5. 2023 sp. zn. I. ÚS 1053/23 ). Ústavní soud dále v usnesení ze dne 19. 11. 2025 sp. zn. I. ÚS 2750/25 zdůraznil, že výslech obviněného je významným důkazním prostředkem a dočasné odepření nahlížení do spisu může být v rané fázi vyšetřování odůvodněno taktikou jeho vedení a veřejným zájmem na řádném objasnění věci.
14.Tyto závěry byly formulovány ve vztahu k obviněným ve fázi vyšetřování. Tím spíše (a maiori ad minus) je tedy možné ústavně konformně omezit právo nahlížet do spisu již vůči podezřelému a v dřívější fázi trestního řízení, tedy ve fázi prověřování, což je i nyní posuzovaný případ. Na tom nic nemění ani fakt, že stěžovatel je mladistvý. Specifické postavení mladistvého je v trestním řízení sice posíleno mimo jiné rozšířením nutné obhajoby již do fáze před zahájením trestního stíhání, to však nic nemění na potřebě ochrany legitimních cílů, kterou mohou s právem na obhajobu kolidovat. Stále tedy platí, že v rané fázi vyšetřování je odmítnutí nahlédnout do spisu odůvodnitelné taktikou vedení vyšetřování, veřejným zájmem na řádném objasnění věci, ochranou svědků apod.
15.Ústavní soud proto vyhodnotil jako neopodstatněnou i námitku stěžovatele stran domnělého porušení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/800. S touto námitkou se již dostatečným způsobem vypořádal dohledový státní zástupce a Ústavní soud nemá, co by jeho argumentaci vytknul. Stěžovatel se sice dovolává jak přímého, tak i nepřímého účinku směrnice, avšak směrnice nárok na ničím neomezené právo nahlédnout do spisu před zahájením trestního stíhání osobou podezřelou nezakotvuje. Stěžovatel ani neuvádí, z kterého ustanovení směrnice by snad bylo možné takový nárok dovodit. Obecné právo na účinnou obhajobu mladistvých pachatelů, kterým argumentuje stěžovatel, je ostatně garantováno již čl. 40 odst. 3 Listiny. Právo na účinnou obhajobu mladistvých však nemůže vést k absolutizaci práva na nahlížení do spisu ve všech fázích trestního řízení. 16.Ústavní soud neshledal, že by orgány činné v trestním řízení porušily právo stěžovatele (mladistvého podezřelého) na obhajobu neumožněním nahlédnout do spisu. Lze shrnout, že právo na obhajobu spočívající v právu nahlížet do spisu není absolutní a může být omezeno ve prospěch jiných ústavně chráněných hodnot, a to zejména v počátečních fázích trestního řízení. To byl i nyní posuzovaný případ stěžovatele.
17.Ústavní soud proto odmítl jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. dubna 2026
Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu