Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Kateřiny Sedlákové a soudkyň JUDr. Ludmily Petrákové a Mgr. Alžběty Stříbrné ve věci
žalobců: a) [anonymizováno], narozená dne [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
b)[anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
oba zastoupeni advokátem [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 459 061 Kč + 459 061 Kč s příslušenstvím
k odvolání žalobců proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. října 2025, č. j. okresni/16_C_7_2025-64, --- VÝROK ---
I. Zpětvzetí žaloby v rozsahu částek přiznaných žalobcům výrokem I a III rozsudku soudu prvního stupně není účinné.
II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) [anonymizováno] částku 36 783 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [anonymizováno] do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.
III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV mění jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) [anonymizováno] částku 36 783 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [anonymizováno] do zaplacení ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, jinak se potvrzuje.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 67 608, 44 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalobců.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobci se podanou žalobou domáhají přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení o vydání dodatečného povolení stavby vedeného u [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] od [anonymizováno] do [anonymizováno]. Konkrétně se každý ze žalobců domáhá zaplacení částky 459 061 Kč s příslušenstvím. V podrobnostech jsou tvrzení a argumenty žalobců předestřeny v bodech 1 až 5 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
2.Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodech 6 až 10 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
3.Soud prvního stupně rozsudkem uvedeným v záhlaví uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku 32 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [anonymizováno] do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu co do části, ve které se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 426 365 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [anonymizováno] do zaplacení (výrok II), dále uložil žalované zaplatit žalobci b) částku 32 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [anonymizováno] do zaplacení (výrok III), zamítl žalobu co do části, ve které se žalobce b) domáhal zaplacení částky 426 365 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [anonymizováno] do zaplacení (výrok IV), a uložil žalované nahradit náklady řízení žalobkyně a) ve výši 17 770,49 Kč (výrok V) a žalobce b) ve výši 17 770,49 Kč (výrok VI). Takto rozhodl soud prvního stupně na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat. V krátkosti lze shrnout, že soud prvního stupně, jenž na zjištěný skutkový stav věci aplikoval § 5, § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), shledal, že základ nároku žalobců je dán a že význam posuzovaného řízení pro žalobce není nepatrný, a proto pro odškodnění jejich nemajetkové újmy nepostačí jako satisfakce konstatování porušení práva, nýbrž je na místě přiznat jim peněžité odškodnění. Soud prvního stupně vyšel ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení (z toho za první dva roky ve výši poloviční), což za 6 let a 5 měsíců činí 81 740 Kč. Takto stanovenou částku následně modifikoval tak, že z důvodu složitosti řízení ji snížil o 30 %, z hlediska jednání žalobců ji zvýšil o 10 % a z důvodu sdílené újmy žalobců ji snížil o 40 %. Naopak z důvodu celkové délky řízení, postupu orgánů veřejné moci a významu řízení pro žalobce soud prvního stupně základní částku nijak nemodifikoval. Tímto způsobem dospěl k výslednému peněžitému zadostiučinění pro každého ze žalobců ve výši 32 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, který žalobcům přiznal od [anonymizováno], tedy ode dne následujícího po dni, kdy uplynula lhůta k předběžnému projednání žádosti o náhradu újmy dle § 14 OdpŠk. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl dle § 142 odst. 3 OSŘ s tím, že každému ze žalobců přiznal plnou náhradu nákladů řízení, neboť výše plnění v daném případě záležela na úvaze soudu. 4.Žalobci napadli rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II a IV včasnými a přípustnými odvoláními. Namítají, že soud prvního stupně se nezabýval jejich tvrzeními o specifickém významu posuzovaného řízení, tedy že žalobci legitimně vycházeli z očekávání povolení stavby v rozsahu podané žádosti, přičemž řízení mělo dopad na jejich majetková práva a do jejich osobní sféry spočívající v možnosti realizace bydlení. Soud prvního stupně se sice zabýval typovým významem daného řízení, nikoliv ovšem jeho specifickým významem. Žalobci chtěli prostřednictvím stavby uspokojit svou potřebu bydlení, jednalo se tak o řízení s privilegovaným významem. Proto je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že řízení nevybočovalo z běžného významu řízení o povolení stavby. V souvislosti s tím se soud prvního stupně rovněž nezabýval tvrzeními žalobců ohledně individuálního významu řízení. Jedná se například o tvrzení o nájemním bydlení horší kvality, nutnosti stěhování, věku žalobců, změny podmínek pro realizaci plánu, potřeby postarat se o rodiče žalobkyně a) s nutností odstěhovat se do jejich blízkosti v případě zhoršení jejich zdravotního stavu, namísto aby o ně bylo postaráno v jejich novém domě. Napadený rozsudek je proto nesprávný už jen z toho důvodu, že soud prvního stupně význam posuzovaného řízení srovnával s typově konkrétním řízení, a navíc odhlédl od tvrzení o jeho specifickém významu, k němuž neprovedl navržené důkazy, konkrétně účastnické výslechy. Přitom i již soudem prvního stupně učiněná zjištění měla vést k navýšení základní částky zadostiučinění. Dále nelze ve vztahu k významu řízení klást žalobcům k tíži to, že podali nesprávný typ žádosti. Ostatně ani nalézací správní orgán nerozpoznal její zjevnou nesprávnost. Ke složitosti posuzovaného řízení žalobci namítají, že řízení v daném případě nebylo složité právě proto, že nalézací správní orgán jej měl hned v počátku zastavit pro zjevnou nepřípustnost. Veškeré další úkony v řízení byly neúčelné a jen oddalovaly vydání stavebního povolení žalobcům. Soud prvního stupně rovněž nesprávně zhodnotil skutečnost, že v posuzovaném řízení bylo rozhodováno ve vícero instancích, což podřadil pod kritérium postupu orgánů veřejné moci. Tato tzv. instanční složitost měla být ovšem posuzována v rámci kritéria složitosti řízení. Samotné rozhodování věci u nalézacího správního orgánu ani u samotné žalované navíc nemůže být důvodem pro moderování základní částky, neboť se tak stalo z důvodů spadajících do kritéria postupu orgánů veřejné moci. U dvou správních orgánů prvního stupně řízení probíhalo z důvodu systémové podjatosti původního nalézacího správního orgánu, která měla být navíc důvodem pro zvýšení základní částky, u žalované pak z toho důvodu, že původní nalézací správní orgán podal proti usnesení o systémové podjatosti nepřípustné odvolání. Soud prvního stupně nevzal v potaz ani to, že původní nalézací správní orgán nebyl veden snahou o objektivní posouzení věci, nýbrž se snažil prostřednictvím stavebního řízení prosadit své vlastní zájmy a za tímto účelem žalobce šikanoval. Dále pak byla nesprávně snížena základní částka zadostiučinění o 40 % z důvodu sdílené újmy. Žalobci zde odkazují na nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], dle kterého zohlednění skutečnosti, že újma byla sdílená, je sice obecně možné, ale je nutno vycházet z konkrétních okolností a důsledků posuzovaného případu a nepoužívat kritérium sdílené újmy jako pravidlo, nýbrž jako alternativu. Tomuto neodpovídají obecná dílčí zjištění soudu prvního stupně, že oba žalobci jako manželé vystupovali ve shodě a jednalo se o majetek spadající do společného jmění manželů užívaný jimi společně. Snížení základní částky o 40 % je podstatné snížení, které Nejvyšší soud ve svém stanovisku ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], připouští pouze u vysokého počtu poškozených. Taková míra modifikace základní částky z důvodu sdílení újmy je tedy excesivní. Konečně žalobci namítají, že se soud prvního stupně vypořádal s otázkou valorizace základní částky odkazem na aktuální judikaturu, kterou žalobci ovšem považují za nesprávnou. Namítají proto, že s ohledem na změnu ekonomické reality v České republice by se mělo vycházet ze základní částky, která bude této změně, k níž došlo mezi roky 2011 a 2025, odpovídat. Navrhují proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
5.Žalovaná se k odvoláním žalobců vyjádřila tak, že napadený rozsudek považuje za věcně správný a odvolání žalobců za nedůvodná. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalobcům povinnost nahradit žalované náklady odvolacího řízení.
6.Žalobci následně dne [anonymizováno] zaslali odvolacímu soudu svoji repliku k vyjádření žalované, ve které uvedli, že žalovaná jim uhradila částky přiznané každému z nich výrokem I a III rozsudku soudu prvního stupně. V důsledku toho žalobci z procesní opatrnosti vzali žalobu částečně zpět v rozsahu odpovídajícímu výroku I a III rozsudku soudu prvního stupně, tedy co do částky 32 696 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [anonymizováno] do zaplacení pro každého ze žalobců.
7.Odvolací soud při jednání konaném dne [anonymizováno] v souladu s § 213 odst. 2 OSŘ zopakoval dokazování čtením přípisu [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], usnesení [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], usnesení [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], a rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]. 8.Z přípisu [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], odvolací soud zjistil, že jím [anonymizováno] reagoval na podnět žalobců proti nečinnosti [anonymizováno] jako stavebního úřadu. Krajský úřad v něm žalobcům dává za pravdu, že stavební úřad několik měsíců nereagoval na jimi podanou žádost o dodatečné stavební povolení, když tuto obdržel dne [anonymizováno] a reagoval na ni až výzvou k doplnění žádosti ze dne [anonymizováno], a byl tak zjevně nečinný.
9.Z usnesení [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], odvolací soud zjistil, že jím [anonymizováno] vyloučil z projednávání a rozhodování v řízení o žádosti žalobců o dodatečné povolení stavby starostu a oba místostarosty města [anonymizováno] a dále všechny úřední osoby [anonymizováno], a to z důvodu systémové podjatosti. Dle odůvodnění pochybnosti o nepodjatosti těchto úředních osob vyplývají ze způsobu, kterým město [anonymizováno] rozhoduje o výjimkách ze stavební uzávěry, dále požadavků na to, aby žalobci na své náklady a způsobem odsouhlaseným městem vybudovali sítě pro celou lokalitu, ve které chtějí postavit svůj rodinný dům, a vybudované sítě bezúplatně převedli do majetku města, a v neposlední řadě i tím, že město nerespektuje věcná břemena chůze a jízdy váznoucí na pozemku p. č. [anonymizováno] ve prospěch okolních pozemků, včetně pozemku žalobců.
10.Z usnesení [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], odvolací soud zjistil, že jím [anonymizováno] odňal [anonymizováno] projednání a rozhodnutí v řízení o žádosti žalobců o dodatečné povolení stavby a projednáním a rozhodnutím v této věci pověřil [anonymizováno], a to z důvodu vyloučení všech úředních osob [anonymizováno].
11.Z rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], odvolací soud zjistil, že jím [anonymizováno] zrušil usnesení [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno], kterým bylo přerušeno řízení o dodatečném povolení stavby, a věc vrátil uvedenému úřadu k novému projednání, protože v napadeném usnesení byly zjištěny takové vady, které nebylo možno v odvolacím řízení odstranit.
12.Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které vydání rozsudku předcházelo (§ 212, § 212a a § 214 odst. 1 OSŘ), a shledal, že odvolání žalobců jsou částečně důvodná. 13.Odvolací soud se nejprve zabýval částečným zpětvzetím žaloby, které žalobci učinili ve své replice k vyjádření žalované ze dne [anonymizováno]. Zpětvzetí žaloby se vztahovalo k žalobnímu nároku, o kterém soud prvního stupně rozhodl výrokem I a III napadeného rozsudku, přičemž žalovaná v této části již žalobcům přiznané plnění zaplatila. Jelikož žalobci vzali žalobu za odvolacího řízení zpět až poté, co napadený rozsudek ve výše uvedeném rozsahu v souladu s § 159 OSŘ nabyl právní moci (dne [anonymizováno]), odvolací soud postupem dle § 96 odst. 5 OSŘ ve spojení s § 211 OSŘ rozhodl, že zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu není účinné. 14.Odvolací soud dále konstatuje, že soud prvního stupně správně citoval relevantní normy objektivního práva (jejichž znění proto již odvolací soud neopakuje), zmínil přiléhavou judikaturu, z níž vycházel a učinil v zásadě i správný závěr o skutkovém stavu věci (jenž byl v odvolacím řízení shora uvedeným způsobem doplněn). S jeho právním posouzením věci se však odvolací soud již beze zbytku neztotožňuje.
15.V odvolacím řízení zůstává spornou otázkou jen výše přiměřeného zadostiučinění, kterého by se žalobcům mělo dostat, neboť žalovaná závěr soudu prvního stupně o existenci odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu představovaného nepřiměřenou délkou řízení nezpochybnila, a srozuměna byla též s výší již přiznaného plnění. I tak je možno uvést, že odvolací soud shledává správným závěr soudu prvního stupně o nepřiměřenosti délky řízení, jež neodpovídala složitosti věci a na níž se nezanedbatelnou měrou podepsal postup správních orgánů, a stejně tak lze souhlasit s tím, že újmu, která žalobcům vznikla (v daném případě presumovaně, neboť posuzované správní řízení lze z hlediska jeho věcné působnosti podřadit pod řízení, s nímž se pojí právo na projednání věci v přiměřené době; srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno] a rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno]), je třeba odškodnit v penězích. Vyšel-li soud prvního stupně ze základní částky odškodnění 15 000 Kč za rok řízení (z toho za první dva roky ve výši poloviční), je to vzhledem ke všem zjištěným okolnostem dané věci adekvátní; za celou dobu řízení (6 let a 5 měsíců) se jedná o částku 81 740 Kč.
Soud prvního stupně nepochybil ani v tom, pokud následně přistoupil k modifikaci základní částky v závislosti na působení jednotlivých faktorů uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk, jejich vliv na celkovou délku řízení však nevyhodnotil zcela správně. Souhlasit lze s tím, že řízení vykazovalo, zejména po procesní stránce, složitost, kterou je třeba do úvah o výši přiměřeného zadostiučinění promítnout. Je nutno zohlednit, že bylo rozhodováno na vícero stupních a vícero správními orgány, neboť řízení ve více instancích délku řízení objektivně prodlužuje (o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému orgánu, o dobu potřebnou pro jeho posouzení a rovněž dobu potřebnou pro případné zohlednění výsledků přezkumu v dalším postupu v řízení), a podobně je tomu i v případě přikázání věci jinému úřadu téhož stupně. Přehlédnout nelze ani to, že stavební úřad si vyžadoval rozsáhlou stavebně-technickou dokumentaci a zajišťoval stanoviska dotčených orgánů, činil opakované výzvy žalobcům a řízení bylo z toho důvodu několikrát přerušeno, rozhodoval o opakovaných žádostech o prodloužení lhůty, dále bylo v řízení rozhodováno o námitce podjatosti a přikázání věci jinému správnímu orgánu. Soud prvního stupně tyto aspekty správně zohlednil, a snížil-li z důvodu složitosti základní částku o 30 %, lze s tím souhlasit. Zhodnotit (a případně promítnout do závěru o výši zadostiučinění) je ovšem třeba i ostatní kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk, a to ve stejném poměru, v jakém se na celkové délce řízení podílela. Se žalobci lze souhlasit, že tímto způsobem je třeba do výsledné částky odškodnění promítnout i postup orgánů veřejné moci, neboť třebaže byl zohledněn již v závěru o nepřiměřené délce řízení, nelze přehlédnout některá procesní pochybení, která lze hodnotit jako závažná neboli taková, jež měla podstatný vliv na celkovou délku posuzovaného řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno] či sp. zn. [anonymizováno]). Nikoliv nevýznamný byl z tohoto pohledu průtah (nečinnost) správního orgánu v úvodní fázi řízení, kdy po dobu pěti měsíců nereagoval na žádost žalobců o dodatečné stavební povolení, a k tíži státu je třeba přičíst i okolnosti spojené se „systémovou podjatostí“ (byť samotné rozhodování o této podjatosti bylo naopak namístě zohlednit v rámci kritéria složitosti), a v neposlední řadě i procesní vady, které byly důvodem zrušení rozhodnutí prvostupňového správního úřadu. Naopak víceinstančnost řízení, jak správně namítají žalobci, nelze – ve prospěch státu – zvažovat v rámci kritéria postupu orgánů státu, ale je třeba ji zohlednit (a tak se také stalo; viz shora) v rámci složitosti věci. Jakkoliv se jedná o nedostatky v postupu orgánů veřejné moci, které v rámci úvah o výši zadostiučinění nelze opomenout, jejich podíl na celkové délce řízení přece jen nedosahuje míry složitosti věci, a z hlediska proporcionality se tak jeví adekvátním zvýšení základní částky odškodnění o 20 %. Pokud jde o kritérium chování poškozených (žalobců), ani zde se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně neztotožňuje. Je sice pravda, že se žalobci bránili podnětem podaným ke krajskému úřadu proti nečinnosti stavebního úřadu, na druhou stranu ovšem opakovaně žádali o prodloužení lhůt, což se rovněž projevilo na celkové délce řízení. Odvolací soud tak nevidí důvod pro to, aby základní částka odškodnění byla na základě uvedeného kritéria jakkoliv modifikována. Přihlédl-li soud prvního stupně i k tomu, že újma žalobců byla sdílená, nelze tomu v zásadě nic vytknout. Modifikace základní částky odškodnění na základě tohoto (doplňkového) kritéria je možná, přičemž koncept sdílené újmy lze použít zejména v situaci, kdy jednotliví poškození mohou objektivně vnímat odškodnění újmy každého z nich jako alespoň částečné odškodnění újmy vlastní, jejich újma je z tohoto důvodu v určité intenzitě mírnější. Typicky se jedná o osoby příbuzné (včetně manželů) nebo společníky právnických osob (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. [anonymizováno] nebo rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno]). Nicméně snížil-li soud prvního stupně z tohoto důvodu základní částku zadostiučinění o 40 %, nebyl tím zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. Dle odvolacího soudu lze za přiměřené považovat snížení základní částky o pouhých 5 %.
16.Konečně co se týče významu řízení jako zásadního kritéria pro modifikaci základní částky zadostiučinění, nemá odvolací soud za to, že by soud prvního stupně pochybil, pokud posuzovanému řízení přisoudil význam standardní (tedy ani zvýšený, ale ani snížený). Jakkoliv nelze souhlasit s některými dílčími úvahami soudu prvního stupně (týkajícími se např. výsledku řízení), je zřejmé, že tyto úvahy se ve výsledném závěru o běžném významu předmětu řízení nakonec neprojevily, a správně soud prvního stupně posoudil i to, že řízení nepatřilo mezi ta, u nichž lze dle judikatury dovozovat význam typově zvýšený. Současně nelze dovodit ani význam individuálně zvýšený, a to již na základě tvrzení, která k tomu sami žalobci ve své žalobě předestřeli. Za této situace k nim nebylo zapotřebí provádět ani žádné dokazování. Pokud žalobci tvrdili, že řízení zahájili, neboť chtěli stavět a saturovat potřebu vlastního bydlení, jedná se zájem (význam), který je ze samotné podstaty věci spojen s řízením o (dodatečné) povolení stavby. Poukazovali-li v hypotetické rovině na okolnosti, k nimž v průběhu času může dojít, totiž, že se mohou změnit podmínky hypotečních úvěrů, může dojít ke změnám jejich příjmů, jakož i že stavbu zamýšleli též jako bydlení pro své rodiče pro dobu, až se o sebe nebudou schopni sami postarat, ani v tomto ohledu se nejedná o skutečnosti, které by (individuální) význam řízení zvyšovaly. Konečně tvrdili-li psychickou nepohodu, která měla dopad do jejich běžného života, jedná se právě o projevy nejistoty, v níž je účastník dlouhotrvajícím řízení udržován a pro niž je odškodňován, a nepředstavuje tak neobvyklý důsledek nepřiměřeně dlouhého řízení.
17.Odvolací soud snížil základní částku zadostiučinění náležejícího žalobcům o 15 % (- 30 % za složitost řízení, + 20 % za postup orgánů veřejné moci, 0 % za chování poškozených, - 5 % za sdílenou újmu a 0 % za význam řízení), tudíž každému ze žalobců náleží částka 69 479 Kč, od níž je však třeba odečíst částku již pravomocně přisouzenou soudem prvního stupně. V této souvislosti je možno připomenout, že – jak ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatoval Nejvyšší soud – při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku. Nelze totiž zapomínat, že jde v těchto případech o posouzení vzniku nemajetkové újmy na straně poškozeného, tedy o posouzení kategorie objektivně jen obtížně zjistitelné a zcela jistě nespočítatelné (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno]). Odvolací soud je přesvědčen, že s těmito závěry výše uvedená částka zadostiučinění plně koresponduje, a představuje tak spravedlivou náhradu újmy, která žalobcům v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla.
18.Závěrem lze dodat, že ani odvolací soud neshledal důvod pro valorizaci odškodnění, a v tomto ohledu odkazuje na recentní judikaturu Nejvyššího soudu i Ústavního soudu, která dovodila, že není dán důvod pro takový postup mimo jiné i z toho důvodu, že částky přiznávané českými soudy za nemajetkovou újmou způsobenou nepřiměřenou délkou řízení stále velmi dobře obstojí s částkami přiznávanými Evropským soudem pro lidská práva (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno], a nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. [anonymizováno]).
19.Ve světle shora uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku II a IV postupem dle § 220 odst. 1 písm. b) OSŘ změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 36 783 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od [anonymizováno] do zaplacení, jinak jej dle § 219 OSŘ jako věcně správný potvrdil. 20.Vzhledem k tomu, že odvolací soud částečně změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 OSŘ). Tím byl odklizen nákladový výrok V a VI rozsudku soudu prvního stupně. V souladu s ustálenou judikaturou vyšel pro účely stanovení výše náhrady z plného úspěchu žalobců v řízení, byť se svými nároky uspěli toliko částečně (§ 142 odst. 1 OSŘ). Žalobci tak mají právo na plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů 21.Náklady řízení před soudem prvního stupně na straně každého ze žalobců tvoří odměna advokáta za úkon právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném do [anonymizováno] (dále jen „a. t. účinný do [anonymizováno]“), konkrétně za převzetí a přípravu zastoupení dne [anonymizováno] ve výši 2 480 Kč (odměna ve výši 3 100 Kč za úkon z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a/, § 7 bodu 5 a. t. účinného do [anonymizováno], snížená o 20 % z důvodu společných úkonů při zastupování dvou osob dle § 12 odst. 4 a. t. účinného do [anonymizováno]) spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. účinného do [anonymizováno]. Dále náklady tvoří odměna advokáta za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od [anonymizováno] (dále jen „a. t.“), konkrétně za žalobu ze dne [anonymizováno], repliku k vyjádření žalované ze dne [anonymizováno], účast na jednání před soudem prvního stupně dne [anonymizováno] a účast na jednání před soudem prvního stupně dne [anonymizováno] v celkové výši 14 040 Kč (odměna 3 900 Kč za úkon z tarifní hodnoty dle § 9a odst. 2 písm. a) a. t., tj. výše přiznané náhrady 69 479 Kč, snížená o 10 % z důvodu společných úkonů při zastupování dvou osob dle § 12 odst. 4 a. t., tedy 3 510 Kč; viz též usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. [anonymizováno]) spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 1 800 Kč. Každému ze žalobců rovněž náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč a polovina hotových nákladů a cestovních výdajů ve výši 3 528,49 Kč (k tomu v podrobnostech viz bod 36 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Celkově náklady každého ze žalobců za řízení před soudem prvního stupně činí 24 148,49 Kč (=2 480+300+14 040+1 800+2 000+3 528,49).
22.Náklady odvolacího řízení každého ze žalobců tvoří odměna advokáta za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a. t., konkrétně za odvolání ze dne [anonymizováno] (včetně jeho doplnění ze dne [anonymizováno]) a účast na jednání před odvolacím soudem dne [anonymizováno] v celkové výši 7 020 Kč (odměna 3 900 Kč za úkon z tarifní hodnoty dle § 9a odst. 2 písm. a) a. t., tj. výše přiznané náhrady 69 479 Kč, snížená o 10 % z důvodu společných úkonů při zastupování dvou osob dle § 12 odst. 4 a. t., tedy 3 510 Kč) spolu s náhradou hotových výdajů ve výši 450 Kč za úkon dle § 13 odst. 4 a. t., tj. celkem 900 Kč. K nákladům žalobců se rovněž řadí cestovní výlohy spojené s cestou konanou k jednání odvolacího soudu a zpět (cesta konána osobním automobilem Audi Q5 s průměrnou spotřebou 7,5 l/km, celkem 342 km) v celkové výši 2 892,47 Kč, parkovného ve výši 349 Kč a nákladů na jednodenní dálniční známku 230 Kč, z čehož na každého ze žalobců připadá polovina, tj. částka 1 735,73 Kč. Celkově tak každému ze žalobců náleží za odvolací řízení náhrada nákladů ve výši 9 655,73 Kč (=7 020+900+1 735,73).
23.Jako účelně vynaložené náklady žalobců odvolací soud neshledal náklady vynaložené na repliku žalobců k vyjádření žalované k odvolání ze dne [anonymizováno], která v sobě zahrnovala též částečné zpětvzetí žaloby. K zaslání této repliky nebyli žalobci soudem vyzváni, přičemž částečné zpětvzetí žaloby bylo odvolacím soudem shledáno jako neúčinné (viz výše).
24.Odvolací soud proto uložil žalované povinnost nahradit žalobcům na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 67 608, 44 Kč (= 2 x 24 148,49 + 2 x 9 655,73).
25.Lhůta k plnění a místo plnění jsou stanoveny dle § 160 odst. 1 v části věty před středníkem o. s. ř. a § 149 odst. 1 OSŘ (vždy ve spojení s § 211 OSŘ). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku je v rozsahu výroku II a III, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu prostřednictvím soudu prvního stupně do dvou měsíců od jeho doručení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Ve zbývající části výroku II a III, v níž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, a proti výroku I a IV tohoto rozsudku dovolání přípustné není.