Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
11 Tcu 59/2026
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 21. 4. 2026
Spisová značka : 11 Tcu 59/2026
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:11.TCU.59.2026.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Právní styk s cizinou
Dotčené předpisy: § 4a odst. 3 předpisu č. 269/1994 Sb. Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 5. 5. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz .
11 Tcu 59/2026- 20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2026 návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto: Podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky D. H., rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 024 Hv 2/2023t, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky. Odůvodnění:
1. Rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 024 Hv 2/2023t, který nabyl právní moci téhož dne, byl D. H., rozený J. C. (dále též jen „odsouzený“) uznán vinným trestným činem závažné a profesionálně prováděné krádeže podle § 127, § 128 odst. 1 bod 5, § 130 odst. 1 prvního případu rakouského trestního zákoníku (StGB) , za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. 2. Podle skutkových zjištění Zemského soudu v Innsbrucku se D. H., rozený J. C., předmětné trestné činnosti majetkového charakteru dopustil v podstatě tím, že
v XY a XY za účelem pravidelného výdělku (§ 70 odst. 1 bod 3 StGB) odcizil cizí movité věci v celkové hodnotě přesahující 5.000 eur níže uvedeným poškozeným s úmyslem neoprávněně obohatit sebe nebo třetí osobu jejich přivlastněním, a to: 1) dne 27. 8. 2022 oprávněným osobám obchodu Sporthaus Jennewein oděvy v celkové hodnotě 3.504,90 eur,
2) dne 27. 8. 2022 oprávněným osobám sportovního obchodu Alber „s´Nocontrol“ oděvy v celkové hodnotě 1.567 eur,
3) 28. 8. 2022 oprávněným osobám pobočky „Fleckalm“ společnosti Kitzsport GmbH pět dámských bund značky „Ortovox“ v celkové hodnotě 1.079,95 eur,
4) dne 22. 12. 2022 oprávněným osobám sportovního obchodu Jennewein dvě bundy značky „Toni Sailer“ v celkové hodnotě 1.998 eur a
5) dne 22. 12. 2022 oprávněným osobám obchodu „Intersport Arlberg“ lyžařské oblečení značky „Mammut“ v celkové hodnotě 1.499,80 eur.
3. Dne 15. 4. 2026 byl Ministerstvem spravedlnosti České republiky podán ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle § 4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o rejstříku trestů a evidenci přestupků, ve znění pozdějších předpisů, o tom, že se na výše citované odsouzení rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, Rakouská republika, ze dne 31. 1. 2023, sp. zn. 024 Hv 2/2023t, který nabyl právní moci téhož dne, ve vztahu k osobě D. H., rozeného J. C., hledí jako na odsouzení soudem České repub liky. 4. Nejvyšší soud předmětnou věc přezkoumal a shledal, že jsou v daném případě splněny všechny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona. 5. Předně je třeba konstatovat, že podle § 4a odst. 3 citovaného zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen. 1. Současně je namístě připomenout, že s ohledem na znění čl. II bod 18 přechodných ustanovení k zákonu č. 427/2023 Sb. je Nejvyšší soud i po datu 1. 7. 2024 nadále nadán zákonnou pravomocí aplikovat ustanovení § 4a odst. 3 zákona, pokud pravomocné odsouzení občana České republiky soudy jiného členského státu Evropské unie nebo Spojeného království Velké Británie a Severního Irska bylo přede dnem 1. 7. 2024 notifikováno českému rejstříku trestů (tzn. zaznamenáno do jeho evidence). 2. Z podaného návrhu, jakož i obsahu připojeného spisového materiálu přitom jednoznačně vyplývá, že D. H., rozený J. C. (k jehož úřední změně jména a příjmení došlo podle sdělení Magistrátu města České Budějovice, matričního úřadu s účinností ode dne 6. 2. 2025), je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, resp. soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž toto odsouzení bylo notifikováno českému rejstříku trestů již dne 3. 2. 2023. Předmětné odsouzení se navíc týká jednání, které vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky, konkrétně pokračujícího přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. zákoníku. Ze skutkových zjištění rakouského soudu totiž jasně plyne, že si odsouzený opakovaným jednáním spáchaným celkem pěti dílčími útoky (jež byly ve smyslu § 116 tr. zákoníku vedeny jednotným záměrem a byly spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení, blízkou časovou souvislostí, jakož i předmětem útoku), přisvojil cizí věci tím, že se jich zmocnil, přičemž tímto svým jednáním způsobil na cizím majetku větší škodu [tj. ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku škodu dosahující částky nejméně 100.000 Kč]. Oboustranná trestnost jednání popsaného ve výrokové části rozsudku Zemského soudu v Innsbrucku je přitom dána rovněž trestní minulostí odsouzeného, který se výše uvedeného jednání dopustil přesto, že byl za takový čin (v podobě neoprávněného přisvojení si cizí věci) v posledních třech letech potrestán. Z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů totiž jasně plyne, že se odsouzený uvedeného jednání dopustil před uplynutím zákonné tříleté lhůty [z pohledu českého trestního práva rozhodné pro naplnění zákonného znaku speciální recidivy u přečinu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. f) tr. zákoníku] poté, co dne 4. 10. 2020 vykonal společný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře třiceti šesti měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 3 T 145/2015, který nabyl právní moci dne 20. 4. 2016, za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, v tehdy účinném znění . Za daného stavu jsou tedy splněny všechny formální podmínky předpokládané ustanovením § 4a odst. 3 citovaného zákona. 3. V posuzované věci však pro rozhodnutí podle § 4a odst. 3 citovaného zákona svědčí i podmínky materiální povahy, neboť společenská škodlivost trestné činnosti odsouzeného je zvyšována zejména způsobem provedení činu, když nelze pominout, že se odsouzený dopustil celkem pěti dílčích útoků, spáchaných ve třech dnech v rámci relativně krátkého období cca čtyř měsíců, přičemž jím fakticky způsobená škoda významně přesáhla minimální hranici větší škody ve smyslu § 138 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, která je zákonným znakem přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku. Přehlédnout nelze ani jeho bohatou trestní minulost, neboť z aktuálního opisu z evidence rejstříku trestů je zřejmé, že v rozmezí let 1990 až 2016 byl na území České republiky celkem patnáctkrát trestně stíhán a odsouzen, a to převážně pro trestnou činnost majetkového charakteru, byť v důsledku zahlazení některých z těchto odsouzení je na něho třeba zčásti hledět tak, jako by nebyl odsouzen. Vyjma České republiky však byl D . H., rozený J. C., v le tech 1998 až 2015 v dalších sedmi případech pravomocně odsouzen rovněž ve Spolkové republice Německo a v Rakouské republice, a to opět za trestnou činnost výhradně majetkového charakteru. Z výše uvedeného tak plynou zjevné sklony odsouzeného k porušování závazných právních norem v podobě opakovaného delikventního jednání, páchaného navíc na území více států, když ani několik předchozích pravomocných odsouzení, včetně opakovaného výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody, tomuto nezabránilo ve spáchání dotčeného jednání, které je předmětem tohoto rozhodnutí. 4. Rovněž ve vztahu k druhu a výměře uloženého trestu lze konstatovat, že odsouzenému byla za jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným shora citovaným rozsudkem Zemského soudu v Innsbrucku, uložena (z pohledu dosavadní, konstantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) nikoli zanedbatelná sankce odpovídající právnímu řádu České republiky, konkrétně již citelnější nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře dvou let. Za tohoto stavu tak lze dospět k jednoznačnému závěru, že v daném případě byly splněny všechny zák onné podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení D. H., rozeného J. C. , příslušným soudem Rakouské republiky hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
5. Ze shora uvedených důvodů tak Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky ve vztahu k osobě výše jmenovaného odsouzeného zcela vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 4. 2026
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu