Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 17.06.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Odpovědnost státu za škodu [ Odpovědnost státu za újmu ]
Ušlý zisk
Úroky
Dotčené předpisy: § 237 OSŘ ve znění od 01.01.2022 Kategorie rozhodnutí: D
Zveřejněno na webu: 22.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobkyně S. W. , zastoupené Mgr. Ing. Davidem Srchem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 4 695 236,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. okresni/43_C_113_2024, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 09.10.2025, č. j. krajsky/17_Co_277_2025-224, takto: I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení náhrady škody a nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřeně dlouhém řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. krajsky/39_Cm_85_2002. Její právní předchůdce (zemřelý manžel) F. W. byl jediným společníkem a jednatelem společnosti PODZÁMČÍ s.r.o., v likvidaci (dále také jen „Společnost“), která byla zrušena usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30.01.2004, č. j. krajsky/39_Cm_85_2002, s účinky zrušení ke dni 10.03.2004, a vstoupila do nedobrovolné likvidace. Téměř jediným majetkem Společnosti byly nemovitosti, které byly likvidátorem zpeněženy již v roce 2004. Po více než 17 letech od zahájení likvidace vyplatil dne 15.03.2021 likvidátor na účty F. W. a účet soudního exekutora částku v celkové výši 7 045 598 Kč, další část likvidačního zůstatku ve výši 1 234 517 Kč zaslal F. W. dne 11.02.2022. Od dvou dcer žalobkyně si právní předchůdce žalobkyně půjčil celkem 1 120 000 Kč s tím, že se zavázal zaplatit každé z věřitelek úrok 9 % p. a., který naroste jako příslušenství k okamžiku vrácení vypůjčené jistiny, s věřitelkami se dohodl, že půjčku vrátí poté, co dojde k prodeji nemovitostí ve vlastnictví Společnosti. Pokud by pak právní předchůdce žalobkyně obdržel čistý likvidační zůstatek koncem roku 2007 (kdy dle žalobkyně likvidace Společnosti měla být při běžném chodu věcí ukončena), byl by z těchto prostředků schopen obratem uhradit své dluhy včetně do té doby přirostlých smluvních úroků. K výplatě majoritní části likvidačního zůstatku však došlo až 15.03.2021, v období od 01.01.2008 do 15.03.2021 tak došlo ke zvětšení dluhu o smluvní úroky ve výši 9 % p. a. z dlužné částky 1 120 000 Kč, tedy o částku 1 331 941 Kč (škoda v podobě přirostlých smluvních úroků). Právní předchůdce žalobkyně měl v případě řádného průběhu likvidace obdržet částku 8 310 115 Kč. Pokud by prostředky uložil k 01.01.2009 na termínovaný vklad, ke konci roku 2020 by celková částka činila 11 447 195 Kč. Rozdíl, částka 3 137 080 Kč, pak představuje dle žalobkyně další škodu (ušlý zisk) vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu. Žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody a nárok na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu u žalované podáním ze dne 26.10.2022. Žalovaná odmítla nárok na náhradu škody, na nárok na náhradu nemajetkové újmy vyplatila 356 667 Kč. Předmětem dovolacího řízení je nárok na náhradu škody v podobě přirostlých smluvních úroků ve výši 1 331 941 Kč s příslušenstvím a v podobě ušlého zisku (snížení hodnoty peněz) ve výši 3 137 080 Kč s příslušenstvím. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16.05.2025, č. j. okresni/43_C_113_2024-201, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 695 236,90 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení od 27.04.2023 do zaplacení (výrok I), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II). 3. Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 900 Kč (výrok II rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně ve výroku I co do zamítnutí nároku na náhradu škody ve výši 1 331 941 Kč s příslušenstvím a 3 137 080 Kč s příslušenstvím, včasným dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 OSŘ, občanský soudní řád, ve znění účinném od 01.01.2022 (viz čl. II a XII zák. č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, jako nepřípustné odmítl. 5. Co se týče uplatněného nároku žalobkyně na náhradu škody v podobě ušlého zisku, který měl spočívat v tom, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) nemohla zhodnocovat vyplacený likvidační zůstatek v období od 01.01.2009 na termínovaném účtu, odvolací soud uzavřel, že nebylo prokázáno, že by vyplacený likvidační zůstatek byl uložen na termínovaný vklad (viz bod 25 napadeného rozsudku). Co se týče náhrady škody v podobě přirostlých smluvních úroků, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala své tvrzení o tom, že splatnost půjček ze stran dcer žalobkyně nastala dříve než v okamžiku vyplacení likvidačního zůstatku na účet F. W. v roce 2021, tj. nebylo prokázáno, od kterého okamžiku měly smluvené úroky narůstat (viz bod 24 napadeného rozsudku). V bodě 28 napadeného rozsudku pak odvolací soud navíc uzavřel, že se oba nároky vylučují, neboť nemůže současně platit, že by právní předchůdce žalobkyně býval vyplacený likvidační zůstatek uložil v plné výši na termínovaný vklad a zároveň z něj splatil půjčky dcerám žalobkyně. Žádný z těchto závěrů odvolacího soudu žalobkyně ve svém dovolání nenapadá, což činí všechny její 3 dovolací námitky nezpůsobilými založit přípustnost dovolání dle § 237 OSŘ, neboť ani jejich odlišné právní posouzení se v poměrech žalobkyně nemůže nijak projevit. 6. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 OSŘ). 7. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 17.06.2026
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu