Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Aulickou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 000 Kč od 05.06.2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [anonymizováno] ze dne 16.03.2024. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel částku 30 000 Kč, kterou se zavázal žalobkyni vrátit společně s úrokem splatným ve splátkách ve výši 4 500 Kč vždy k 15. dni každého měsíce. Smlouva byla sjednána elektronicky za pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15.02.2025. Dluh byl proto posléze zesplatněn dopisem ze dne 21.05.2025. Žalovaný uhradil na sjednané úroky 45 000 Kč, naposledy hradil dne 14.03.2025. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč, zákonného úroku ve výši 12 % ročně z této částky od 05.06.2025 do zaplacení a smluvně sjednaných nákladů za dvě zaslané upomínky v celkové výši 1 000 Kč. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného úvěr splatit lustrací v databázi ISIR, SOLUS, REPI, AML a AML/CFT, výpisem z obchodního rejstříku zaměstnavatele spotřebitele, interní databázi žalobkyně a databázi neplatných a odcizených dokladů. Dále porovnala příjmy a výdaje žalovaného. Jeho průměrný příjem činil 31 342 Kč měsíčně, náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši 3 000 Kč měsíčně. Současně byly zohledněny běžné osobní náklady žalovaného dle údajů Českého statistického úřadu (statistika rodinných účtů), platby žalovaného na úvěry (pravidelné finanční závazky činily 5 399 Kč a tyto byly evidovány u společnosti [anonymizováno], splátka poskytovaného [anonymizováno] úvěru činila 4 500 Kč) a na sázky (ve výši 3 563 Kč). Rovněž byla zhodnocena pracovní pozice žalovaného, bonita jeho zaměstnavatele, rodinný stav žalovaného, místo jeho bydliště, počet jím vyživovaných osob, dosažené vzdělání, případné vlastnictví nemovitostí atd. Úvěruschopnost žalovaného byla posuzována na základě interního skóringového systému, který vyhodnocuje údaje žalovaného podle algoritmu, v němž jednotlivé parametry mají odlišné váhy. Žalovaný obdržel při posuzování úvěruschopnosti výsledné skóre „průměrná bonita.“ Skóringový systém představuje knowhow žalobkyně, které by mohlo být zneužito, a proto je soudu prezentováno pouze slovně. Skóringový systém žalobkyně byl konzultován s ČNB během licenčního řízení a je předmětem pravidelných kontrol, rovněž podléhá auditu ze strany mezinárodní auditorské společnosti, od které vlastní žalobkyně certifikát [anonymizováno] [anonymizováno]. Žalobkyně dále vlastní ISO certifikát dle mezinárodního standardu [anonymizováno] ([anonymizováno]) a ISO certifikát dle mezinárodního standardu ISO [anonymizováno] ([anonymizováno]).
2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek stanovených v § 115 a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
3.Soud na základě předložených důkazů zjistil tento skutkový stav.
4.Žalobkyně ověřila před podpisem úvěrové smlouvy identitu žalovaného jeho platným občanským průkazem a rodným listem. Žalobkyně lustrovala číslo občanského průkazu v databázi neplatných dokladů, ve které nebyl nalezen. Dále nahlédla do veřejné části obchodního rejstříku zaměstnavatele žalovaného. Dále dne 12.03.2024 lustrovala žalovaného v registru SOLUS bez negativního záznamu, v databázi ISIR s negativním výsledkem, v registru platebních informací (REPI) bez negativního záznamu.
5.Dle výplatních pásek žalovaný v měsících prosinec 2023 až únor 2024 obdržel čistou mzdu ve výši 32 301 Kč, 32 658 Kč a 29 067 Kč. Dle výpisu z bankovního účtu žalovaný obdržel za měsíc listopad 2023 čistou mzdu ve výši 51 278 Kč. Konečný zůstatek na bankovním účtu žalovaného k 31.12.2023 činil 5,28 Kč, k 31.01.2024 činil 16,70 Kč a k 29.02.2024 pak činil 13,11 Kč. V průběhu prosince 2023 provedl opakovaně platby pro on-line sázkový portál [anonymizováno] v celkové výši 4 100 Kč, v lednu 2024 pak ve výši 575 Kč a v únoru 2024 ve výši 900 Kč. V lednu 2024 pak provedl opakované platby pro on-line herní centra [anonymizováno] a [anonymizováno] v celkové výši cca 4 800 Kč a v únoru 2024 pak ve výši cca 1 300 Kč. Výpisem z účtu nelze mít za prokázané náklady žalovaného na bydlení.
6.Žalovaný odeslal dne 16.03.2024 ze svého bankovního účtu verifikační platbu [anonymizováno] na bankovní účet žalobkyně.
7.Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 16.03.2024 podepsána smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [anonymizováno]. Žalovaný smlouvu dle autorizační doložky podepsal SMS kódem, který mu byl zaslán na mobilní telefon a on jej vložil do smluvního elektronického formuláře přes internet. Na základě dané smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostní úvěr ve výši 30 000 Kč na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 15 % měsíčně (celkem 84 000 Kč) žalobkyni splatit v pravidelných 12 měsíčních splátkách ve výši 4 500 Kč; poslední splátka činila 34 500 Kč a zahrnovala i celou jistinu. V části V. bodu 5.4 smlouvy bylo uvedeno, že předtím, než se úvěr stane splatným v důsledku prodlení, zašle žalobkyně žalovanému 2 upomínky, přičemž každá je zpoplatněna částkou 500 Kč. Dle článku X. bodu 10.7 smlouvy, pro dostatečné ověření a určení identity jednající osoby byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni tzv. „verifikační platbu“ ve výši [anonymizováno] ze svého osobního bankovního účtu. Verifikační platba je vratná. Žalovanému dále byly poskytnuty předsmluvní informace.
8.Z přílohy č. [anonymizováno] ke smlouvě „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, že žalobkyně započetla příjmy žalovaného ve výši 31 342 Kč měsíčně a jím uvedené měsíční náklady na bydlení v částce 3 000 Kč a sázky ve výši 3 563 Kč, dále od příjmu žalovaného odečetla pravidelné finanční závazky ve výši 5 399 Kč a splátku poskytovaného [anonymizováno] úvěru ve výši 4 500 Kč. Žalovaný dále sdělil, že nemá jednorázové závazky (mikroúvěry). Finanční zůstatek žalovaného činil dle žalobkyně 8 880 Kč.
9.Žalobkyně převedla na běžný účet žalovaného dne 18.03.2024 částku 30 000 Kč, což plyne z dokladu „Detail pohybu – Bezhotovostní platba.“
10.Žalovaný neplatil splátky poskytnutého úvěru, žalobkyně mu proto dne 20.09.2024 zaslala upomínku č. [anonymizováno], kterou jej vyzvala k úhradě částky 4 500 Kč a platby za upomínku ve výši 500 Kč. Protože žalovaný dále neplnil své smluvní závazky, odeslala mu žalobkyně dne 05.10.2024 upomínku č. [anonymizováno] s výzvou k úhradě částky 4 500 Kč a 2 poplatků za upomínky po 500 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 21.05.2025, odeslanou téhož dne, byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru z důvodu neplnění platebních povinností a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky 50 717,67 Kč (sestávající z jistiny 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 14 137,67 Kč, nákladů na upomínání 1 000 Kč a náklady právního zastoupení 5 580 Kč) nejpozději do 04.06.2025 s tím, že jinak bude k soudu podána žaloba.
11.Dle § 2395 OZ, občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31.03.2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení mimo jiné platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 13.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14.Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16.Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17.Soud má po zhodnocení předložených listinných důkazů za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o spotřebitelském úvěru, která svým obsahem odpovídá smlouvě o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z. Na základě této smlouvy žalovaný obdržel bezhotovostně částku 30 000 Kč, kterou se zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 4 500 Kč započítaných na úrok a současně s poslední splátkou úroku byla splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru.
18.Smlouva o úvěru byla mezi účastníky uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 OZ Ke kontraktaci smlouvy ze strany žalovaného došlo způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu, tvořený zadáním jedinečného verifikačního SMS kódu v prostředí uživatelského účtu v chráněném webovém rozhraní žalobkyně. Pro uzavření spotřebitelské smlouvy je jiný typ elektronického podpisu (prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.01.2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 05.06.2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). 19.Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by ji žalovaný sjednal z pozice podnikatele. Povinností žalobkyně před poskytnutím úvěru proto bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr. Z konstantní judikatury vztahující se k zák. č. 257/2016 Sb., ve znění účinném v době sjednání posuzované smlouvy, plyne, že pokud poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr, aniž by této své povinnosti dostál, je smlouva absolutně neplatná ve smyslu § 588 OZ, neboť dané porušení zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud se proto musí z úřední povinnosti, tedy i bez návrhu spotřebitele, zabývat otázkou, zda poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy zkoumal tzv. bonitu spotřebitele. 20.Tato povinnost chrání nejen samotného věřitele a ostatní poskytovatele, kteří poskytli úvěry již dříve, ale chrání rovněž spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně poskytuje ochranu také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. Daná povinnost přitom dopadá na všechny zamýšlené žádosti o úvěr, které spadají do působnosti daného zákona a poskytovatel se jí nemůže zprostit jen tím, že výše spotřebitelského úvěru není dle jeho názoru nikterak vysoká nebo smluvní vztah nepokládá za rizikový. Bez dostatečného posouzení bonity klienta nelze podle soudu učinit závěr o nerizikovosti smluvního vztahu v tom směru, že bude celý závazek bez problémů splacen. Stejně tak ani nelze objektivně tvrdit, že úvěry s nižší částkou jistiny nebo kratší dobou splatnosti jsou z hlediska jejich „návratnosti“ méně rizikové. Rovněž je třeba přihlížet k celkové sumě, tj. i k poplatkům, které se dlužník podpisem smlouvy zavazuje uhradit, stejně jako je nutno zohlednit i další částky, které spotřebiteli plynou z dalších jeho závazků. Má-li být zachován smysl a účel citované úpravy, je třeba, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru zjistil řádně a s odbornou péčí, na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, na straně jedné příjmy a na straně druhé pak přinejmenším základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat a jeho dosavadní dluhové zatížení. Takovými výdaji jsou zejména náklady na bydlení, dále pak na dopravu, stravování apod. Při hodnocení výdajů spotřebitele je nutno brát v potaz i jistou rezervu na různé nepravidelné a neplánované výdaje, které lze u každé osoby v průběhu trvání smluvního vztahu zajisté očekávat. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný myšlenkový proces „posouzení“ dodaných čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů.
21.Ke zkoumání příjmové části žalobkyně doložila tři výplatní pásky žalovaného a výpis z účtu za tři měsíce, z nichž vyplynul relativně vysoký (dostačující) příjem žalovaného, představující mzdu ve výši přibližně 30 000 Kč. Z výpisů z účtů však vyplynulo, že i přes tyto pravidelné příjmy žalovaného byl konečný zůstatek na účtu ve všech dokladovaných měsících minimální (5,28 Kč, 16,70 Kč a 13,11 Kč). Z těchto výpisů je zjevné, že by žalovaný při dosavadním způsobu hospodaření (pokud by výpis z účtu komplexně zachycoval hospodaření žalovaného) nebyl schopen splácet 4 500 Kč měsíčně a poslední měsíc pak dokonce 34 500 Kč.
22.Co se týče výdajové stránky žalovaného, soudu nebyly doloženy listiny osvědčující, že by výši výdajů žalovaného dostatečně a řádně ověřovala tak, aby mohla získat přesvědčení, že žalovaný po vynaložení všech nákladů bude schopen dostát svým závazkům ze smlouvy. Soud nemohl zjistit výši mandatorních výdajů a nákladů na bydlení žalovaného, neboť žádné doklady k tomuto nebyly doloženy a z výpisu z účtu je nelze mít za prokázané. Výdaje žalovaného na bydlení nelze mít za ověřené, přestože zpravidla tvoří podstatnou část výdajů každého člověka a nelze je v případě potřeby ihned snížit. Tyto jsou významnou položkou rozpočtu spotřebitele a jejich ověření není spojeno s nepřiměřenými překážkami, když je možno snadno provést fotografii/kopii nájemní smlouvy či dokladu SIPO i pouze prostřednictvím mobilního telefonu. Žalobkyni nebylo známo ničeho konkrétnějšího o bytových poměrech žalovaného a vzala bez dalšího v rozporu s požadavkem odborné péče za platný žalovaným uvedený údaj o nákladech na bydlení ve výši 3 000 Kč, když z obecné znalosti se jedná o částku velice nízkou. Za situace, kdy žalovaný jako své pravidelné měsíční výdaje uvedl výdaje na bydlení ve výši 3 000 Kč a dále výdaje na sázení, splátky úvěru a pravidelné finanční závazky v celkové výši 13 462 Kč, bylo na místě, aby se žalobkyně nespokojila s pouhým tvrzením žalovaného, ale též si tato tvrzení ověřila, zejména když z výpisů z účtu byly patrné mnohonásobně vyšší výdaje žalovaného; to se však nestalo.
23.Ve vztahu k dalším životním nákladům jako jsou například náklady na stravování, drogerii a ošacení (osobní výdaje) se v zásadě jeví jako přijatelné, aby žalobkyně vycházela z částek životního minima jednotlivce dle příslušných právních předpisů, neboť jde o náklady, které lze přizpůsobit aktuální finanční situaci. Žalobkyně přitom ale soudu nesdělila, jaké měsíční osobní výdaje žalovaného byly při posuzování úvěruschopnosti započteny, když pouze sdělila, že byla započtena blíže neurčená výše běžných nákladů spotřebitele dle údajů vydávaných Českým statistickým úřadem (statistika rodinných účtů), přičemž takové sdělení soud považuje za nedostatečné. Žalovaný přitom musí být schopen úvěr splatit z příjmu ze zaměstnání či jiných obdobných příjmů, a nikoliv z dalších posléze sjednaných úvěrů, v opačném případě nelze konstatovat, že je úvěruschopný. Žalobkyně přitom nedoložila, že by se u žalovaného dále zabývala datem splatnosti dříve sjednaného úvěru ani o to, jakým způsobem je žalovaný bude splácet. Pochybnosti žalobkyně o schopnosti žalovaného řádně uhradit celý závazek z podepsané smlouvy měla vzbudit i skutečnost, že žalovaný opakovaně zasílal vyšší finanční částky (v řádu tisíců) na on-line sázení. Sázení je obecně bráno jako riziková činnost, poskytovatel úvěru musí na takové transakce nahlížet jako na rizikové. Příjmy ze sázkové činnosti nelze považovat za pravidelný příjem, na který je možno se spoléhat, když zisk či výhra zde jsou z větší části založeny na náhodě, pročež je možné, že toto sázení bude generovat pouze finanční ztrátu.
24.Žalobkyně dále odkazovala na skutečnost, že její skóringový systém k posouzení úvěruschopnosti byl konzultován s Českou národní bankou během licenčního řízení a je předmětem pravidelných kontrol, rovněž podléhá auditu ze strany mezinárodní auditorské společnosti [anonymizováno]., od které vlastní žalobkyně certifikát ISO [anonymizováno] [anonymizováno], dále vlastní ISO certifikát dle mezinárodního standardu [anonymizováno] v [anonymizováno] ([anonymizováno]), ISO certifikát dle mezinárodního standardu [anonymizováno] ([anonymizováno]). Soud nezpochybňuje že je nezbytné, aby žalobkyně dostala licenci k poskytování spotřebitelských úvěrů a že skóringový systém je předmětem pravidelných kontrol. Tyto skutečnosti ale nezbavují žalobkyni povinnosti jednat v souladu s ustálenou judikaturou soudů České republiky a posuzovat každý případ individuálně. Na ověřování informací při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se vztahuje povinnost ověřovat informace poskytnuté spotřebitelem v souladu s požadavky uvedenými v § 84 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. Soud má přitom pochybnosti o skóringovém systému žalobkyně, když z pouhého výpisu z účtu žalovaného je zřejmé, že jeho výdaje jsou daleko vyšší, než ze kterých žalobkyně vycházela. K funkčnosti skóringového systému žalobkyně se však soud nemůže blíže vyjádřit, neboť fungování interního skóringového systému je součástí know-how žalobkyně, které soudu nebylo blíže objasněno. 25.Posouzením obsahu předložených listinných dokladů nebylo podle soudu možné dospět k jinému závěru, než že finanční situace žalovaného nebyla uspokojivá. Při posuzování úvěruschopnosti nejde jen o prosté vyžádání si podkladů o majetkové situaci spotřebitele, ale rovněž o jejich kritické zhodnocení. Pokud by žalobkyně řádně zkoumala příjmovou i výdajovou stránku žalovaného a kriticky by zhodnotila shromážděná data, dospěla by k závěru, že finanční situace žalovaného rozhodně nezakládá jistotu o jeho schopnosti uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splatit. Žalobkyně zřejmě nepodnikla žádné další kroky k tomu, aby tyto zásadní pochybnosti odstranila. Na základě shora uvedených podkladů proto podle soudu nebylo možné dospět k závěru, že žalovaný je úvěruschopný a že na základě svých řádných a pravidelných příjmů a po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších případných závazků mu zbude taková částka, aby mohl splácet po sjednanou dobu dohodnuté splátky, kdy součástí poslední splátky bylo i splacení celé jistiny. Pokud přesto za nastalé situace žalobkyně spotřebitelský úvěr žalovanému poskytla, nejednala s odbornou péčí. Dané porušení povinnosti poskytovatele úvěru odporuje zákonu a současně pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti zjevně narušuje veřejný pořádek.
26.Posuzovanou úvěrovou smlouvu je proto třeba považovat za absolutně neplatnou, pročež žalobkyně má vůči žalovanému právo pouze na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, přičemž žalovaný žalobkyni v přímé souvislosti s neplatnou úvěrovou smlouvou zaplatil [anonymizováno] (verifikační platba před poskytnutím úvěru, která měla být žalobkyní žalovanému vrácena) a dále postupně ve splátkách vždy po 4 500 Kč uhradil celkem 45 000 Kč, tedy více, než bylo jeho povinností, když poskytnutou jistinu přeplatil.
27.Žalovaný se ani nedostal do prodlení. Žalobkyně požadovala po žalovaném úrok z prodlení od 05.06.2025, kdy žalovaný ani nemohl být v prodlení, jelikož přeplatil dlužnou jistinu již v rámci splátky uhrazené dne 11.12.2024.
28.Soud s ohledem na shora uvedené žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobkyně není v žádné části (tedy co do jistiny, nákladů na upomínání ani zákonných úroků z prodlení) oprávněný.
29.Ohledně nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 OSŘ Jelikož v řízení byl plně úspěšný žalovaný, měl by mít právo na náhradu nákladů řízení. Ze spisu se však nepodává, že by mu nějaké náklady v řízení vznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín.