Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 25.05.2026
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Vady
Přípustnost dovolání
Dotčené předpisy: § 237 OSŘ Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 24.06.2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.11.2001, sp. zn. nsoud/21_Cdo_123_2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz . USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Petry Kubáčové a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce A. K. , zastoupeného JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem se sídlem v Olomouci, Litovelská 1349/2b, proti žalovaným 1) A. K. , zastoupenému Mgr. Tomášem Steidlem, advokátem se sídlem v Šumperku, Hlavní třída 965/2 , a 2) L. H. za účasti O. K. , zastoupené městem XY, se sídlem v XY, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. okresni/8_C_187_2024, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočk y v Olomouci ze dne 15.10.2025, č. j. krajsky/75_Co_164_2025-60, takto: Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Šumperku (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 16.05.2025, č. j. okresni/8_C_187_2024–46, ve znění opravného usnesení ze dne 06.08.2025, č. j. okresni/8_C_187_2024-53, zamítl návrh žalobce, aby do řízení vstoupila O . K. jako vedlejší účastník na straně žalující (výrok I). 2. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 15.10.2025, č. j. krajsky/75_Co_164_2025-60, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 3. Odvolací soud vyšel z e zjištění, že ačkoli třetí osoba může mít právní zájem na výsledku řízení, podle § 92 odst. 1 OSŘ, občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) je pro její vstup na stranu žalobce nezbytný její souhlas. Ten však byl v projednávané věci prostřednictvím řádně ustanoveného opatrovníka výslovně odepřen. Za této situace odvolací soud uzavřel, že zákonné podmínky pro připuštění dalšího účastníka do řízení splněny nejsou a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, jehož přípustnost opír á o § 237 OSŘ s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně jde o otázku dovolacím soudem dosud neřešenou . U platňuj e dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 OSŘ 5. Dovolatel namítá, že soudy obou stupňů nesprávně právně posoudily otázku zastoupení O . K. , osoby omezené ve svéprávnosti, v řízení, v němž žalobce navrhoval její vstup jako vedlejší účastnice na straně žalující. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že opatrovaná je řádně zastoupena veřejným opatrovníkem – Městem XY – který po konzultaci s ní nesouhlasil s jejím vstupem do řízení.
6. Dovolatel tvrdí, že opatrovník neplní svou zákonnou povinnost jednat v nejlepším zájmu opatrované a hájit její objektivní zájmy, neboť se omezuje pouze na tlumočení jejího přání, aniž by zohlednil její duševní stav a neschopnost porozumět významu a důsledkům soudního řízení. Poukazuje na znalecký posudek, z něhož vyplývá, že opatrovaná není schopna samostatně obstarávat své záležitosti ani porozumět právním jednáním, a namítá, že její stanoviska jsou proměnlivá a ovlivnitelná třetí osobou.
7. Za této situace dovolatel dovozuje existenci hrozícího střetu zájmů mezi opatrovanou a jejím veřejným opatrovníkem a namítá, že soudy měly postupovat podle § 29 odst. 1 OSŘ a ustanovit opatrované kolizního opatrovníka pro toto řízení. Neustanovení kolizního opatrovníka považuje za závažnou vadu řízení, v jejímž důsledku bylo opatrované odňato právo jednat před soudem prostřednictvím kvalifikovaného zástupce a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. 8. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
10. Dovolání trpí vadami, které věcnému dovolacímu přezkumu brání.
11. Podle § 237 zákona o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle § 241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
13. Ústavní soud v nálezu ze dne 29.08.2023, sp. zn. usoud/I.__S_1564_23 (dostupném na https://nalus.usoud.cz ), zdůraznil, že u předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 OSŘ musí Nejvyšší soud vždy předně posoudit, zda z dovolání plyne otázka hmotného nebo procesního práva, kterou má Nejvyšší soud řešit. Je-li v dovolání přítomna, zbývá zhodnotit, zda dovolatel vysvětlil, který ze čtyř možných předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 OSŘ je naplněn a jak konkrétně je naplněn. Pokud například dovolatel tvrdí, že se odvolací soud odchýlil při řešení oné otázky hmotného či pro cesního práva od ustálené rozhodovací praxe, vymezí, která konkrétní rozhodnutí odvolací soud nerespektoval ve vztahu k dané otázce hmotného nebo procesního práva. 14. V usnesení Ústavního soudu ze dne 04.10.2022, sp. zn. usoud/III.__S_2494_22, Ústavní soud předeslal, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele. Naopak, přístup k Nejvyššímu soudu je zákonem záměrně omezen a formalizován tak, aby se mohl v rámci své primární role sjednocování judikatury obecných soudů podrobněji zabývat skutečně jen vybranými, právně složitými a soudní praxí dosud neřešenými případy. 15. Dovolatel je tak povinen formulovat obecnou právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívá; úkolem dovolacího soudu není zkoumat správnost postupu odvolacího soudu ohledně otázek specifických jen pro danou věc, které nemohou mít judikatorní přesah. Každý případ má totiž individuální rysy, a pokud by předpoklad přípustnosti dovolání měl směřovat jen k individuálnímu postupu soudu v konkrétní věci, pak by bylo možno takto odůvodnit přípustnost dovolání proti jakémukoliv rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí. To zákonodárce, který dovolání upravil jako mimořádný opravný prostředek, jistě neměl na mysli (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.10.2023, sp. zn. nsoud/22_Cdo_882_2023). 16. Dovolatel udává dva důvody přípustnosti, které se navzájem vylučují. Pokud má jít o právní otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, nemohl se současně odvolací soud při jejím řešení od rozhodovací praxe dovolacího soudu (kterou dovolatel ani žádným způsobem neoznačil) odchýlit. Dovolatel namítá nesprávné právní posouzení „otázky zastoupení O. K. “ neformuluje však žádnou konkrétní zobecnitelnou právní otázku, na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo. Neustanovení kolizního opatrovníka osobě, která by podle jeho názoru měla v řízení vystupovat jako vedlejší účastník, zároveň označuje za závažnou vadu řízení. Namítané vady řízení samy o sobě k přípustnosti dovolání vést nemohou, jsou subsidiárním dovolacím důvodem (§ 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 OSŘ). 17. Dovolací soud pro úplnost dodává, že postupem podle § 29 OSŘ ustanovuje soud za tam stanovených podmínek opatrovníka osobám, které již jsou účastníkem řízení. Vedlejším účastníkem se přitom ten, kdo má zájem vstoupit do řízení, stává až okamžikem, kdy svůj vstup do řízení oznámí soudu nebo kdy vysloví souhlas se svým vstupem do řízení, který navrhl jiný účastník. Není ani zřejmé, v čem by měl spočívat tvrzený střet zájmů Ot i lie Keňové se zájmy jejího opatrovníka. Vědomost opatrovníka ustanoveného podle hmotného práva o tom, že jím zastupovaná osoba není schopna samostatně obstarávat své záležitosti a porozumět právním jednáním a že její stanoviska jsou proměnlivá a ovlivnitelná třetí osobou, důvodem kolize mezi zájmy opatrovníka a opatrovance není, stejně jako postup opatrovníka, který se snaží zjistit názor opatrovance na řešenou záležitost. 18. Dovolání žalobce postrádá řádné vymezení toho, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.). Vady dovolání nebyly ve lhůtě ( § 241b odst. 3 OSŘ) odstraněny, jde o vady, které brání věcnému přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu a meritornímu rozhodnutí o podaném mimořádném opravném prostředku . Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 OSŘ odmítl. Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25.05.2026
Mgr. David Havlík
předsed a senátu