I.ÚS 50/26

Předmět řízení

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti doc. Ing. Radka Pokorného, Ph.D., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2025 č. j. 33 Cdo 525/2025-185, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. 8. 2024 č. j. 15 Co 56/2024-168 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6. 11. 2023 č. j. 33 C 321/2022-90,

Plný text rozhodnutí

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudce Tomáše Langáška a soudce zpravodaje Jana Wintra o ústavní stížnosti doc. Ing. Radka Pokorného, Ph.D., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21.10.2025 č. j. nsoud/33_Cdo_525_2025-185, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.08.2024 č. j. krajsky/15_Co_56_2024-168 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 06.11.2023 č. j. okresni/33_C_321_2022-90, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov jako účastníků řízení a Bc. Renáty Pokorné, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1.Vedlejší účastnice žalovala stěžovatele o zaplacení částky 214 150 Kč s příslušenstvím, která představuje úroky z prodlení z částky 3 860 000 Kč za dobu od 03.07.2022 do 15.11.2022. Obecné soudy žalobě vyhověly.

2.Stěžovatel v ústavní stížnosti vznáší totožnou argumentaci jako v řízení před obecnými soudy. Tvrdí především, že vedlejší účastnice uplatnila nárok na úroky z prodlení (příslušenství) v rozporu s dobrými mravy. K tomu stěžovatel podrobně rozvádí některé skutkové okolnosti případu, jako např. to, že mu vedlejší účastnice v době manželství byla nevěrná. Stěžovatel rovněž namítá, že při výpočtu úroků z prodlení nemá soud vycházet z retroaktivního stanovení právní moci rozsudku podle § 222 odst. 1 OSŘ, ale má vycházet z "faktického stavu, jaký tu je v každý posuzovaný den údajného prodlení".

3.Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. V takovém případě postačí, je-li usnesení Ústavního soudu stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

4.Uvedený postup je ve zde posuzovaném případě přiléhavý a zcela postačující. Stěžovatel totiž Ústavnímu soudu nepředložil žádnou relevantní ústavněprávní otázku, pouze Ústavní soud fakticky vyzval k tomu, aby přehodnotil naplnění skutkových okolností pro mimořádné použití korektivu dobrých mravů. To však není rolí Ústavního soudu. Obecné soudy se se všemi okolnostmi projednávané věci vypořádaly, na všechny stěžejní námitky stěžovatele reagovaly a svá rozhodnutí řádně odůvodnily. Není rovněž žádného důvodu, proč by se v případě stěžovatele, který vzal v původním řízení své odvolání zpět, nemělo použít ustanovení § 222 odst. 1 OSŘ. I tomuto aspektu projednávané věci se navíc obecné soudy již věnovaly (srov. bod 13 odůvodnění rozsudku městského soudu).

5.Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. března 2026

Dita Řepková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj: originální text →Databáze Ústavní soud →

⚖CZ Rozhodnutív0.1.0