Okresní soud Plzeň-jih rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Štěpánkou Kadlecovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] trvale bytem [anonymizováno]
o zaplacení 23 660,92 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [anonymizováno] s úroky z prodlení z této částky za dobu od [anonymizováno] do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [anonymizováno] České republice – Okresnímu soudu [anonymizováno]-jih, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [anonymizováno] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne [anonymizováno] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše [anonymizováno] s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, a to včetně příslušenství. Nedílnou součástí smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [anonymizováno], a to dne [anonymizováno] v částce [anonymizováno] a dne [anonymizováno] v částce [anonymizováno] (celkem [anonymizováno]). Žalovaný si dále zvolil rovněž volitelné služby, a to „Klidné spaní“ za poplatek ve výši [anonymizováno] a službu „Presto“ za poplatek ve výši [anonymizováno]. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, žalobkyně proto smlouvu ke dni [anonymizováno] vypověděla, o čemž žalovaného informovala e-mailem. Žalovaný na předmětný úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky [anonymizováno], která se skládá z nesplacené jistiny ve výši [anonymizováno], poplatku za vyplacení úvěru ve výši [anonymizováno], smluvního úroku ve výši [anonymizováno], dále poplatku za službu „Klidné spaní“ ve výši [anonymizováno] a poplatku za službu „Presto“ ve výši [anonymizováno]. Žalobkyně dále v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požaduje po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za období od [anonymizováno] do [anonymizováno], tedy v částce [anonymizováno].
2.Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3.O žalobě rozhodl soud bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci řízení souhlasili s tím, aby bylo v souladu s ustanovením § 115a OSŘ, občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodnuto bez nařízení jednání. Souhlas žalovaného je dovozován za použití ustanovení § 101 odst. 4 OSŘ, neboť se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil. 4.Provedenými listinnými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše [anonymizováno], a to bezhotovostně formou bankovního převodu. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím, a to v pravidelných denních splátkách. Žalovaný si v rámci volitelných služeb sjednal službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši [anonymizováno] a službu „Presto“ za poplatek ve výši [anonymizováno]. Roční procentní sazbu nákladů (tzv. RPSN) ve výši 1 988,79 % (při čerpání celého kreditního rámce) soud zjistil rovněž z úvěrové smlouvy. Úroková sazba činila 1,066 % denně. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně zaslala na účet č. [anonymizováno] dne [anonymizováno] částku ve výši [anonymizováno] a dne [anonymizováno] částku ve výši [anonymizováno] (celkem [anonymizováno]). Výše uvedené číslo účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným ve smlouvě žalovaným. Z čl. VIII odst. 1 smlouvy soud zjistil, že v případě prodlení žalovaného se splátkou úvěru, je žalobkyně oprávněna požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení až do zaplacení dluhu. Dne [anonymizováno] adresovala žalobkyně žalovanému dopis, ve kterém ho vyrozuměla o zesplatnění úvěru. Právní zástupce žalobkyně adresoval žalovanému předžalobní výzvu dne [anonymizováno].
5.Podle ustanovení § 2395 OZ, občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6.Soud došel k závěru, že mezi účastníky byla vůle uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu výše uvedených zákonných ustanovení.
7.Soud se dále zabýval platností uzavřené smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne [anonymizováno] zejména z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 OZ s ohledem na výši sjednaných úroků. Soud v tomto směru zohlednil rozhodovací praxi vyšších soudů, a to zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], ve kterém tento soud došel k závěru, že dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je v souladu s ustanovením § 39 zák. č. 40/1964 Sb., dříve platného občanského zákoníku, neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V rozsudku sp. zn. [anonymizováno] ze dne [anonymizováno] pak Nejvyšší soud ČR došel k závěru, že v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být považován za nepřiměřený úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Byť se výše citovaná judikatura Nejvyššího soudu ČR vztahuje k zák. č. 40/1964 Sb., lze ji dle přesvědčení soudu použít i na právní vztahy vzniklé za účinnosti o. z., když smlouva o zápůjčce, ve které jsou sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je dle ustanovení § 580 OZ ve spojení s § 588 OZ absolutně neplatným právním jednáním, a to pro svůj zjevný rozpor s dobrými mravy. 8.Z informací uveřejněných na internetových stránkách České národní banky/databáze časových řad ARAD/statistická data/měnová a finanční statistika/měnová statistika/b. úrokové sazby MFI/nové obchody/úrokové sazby soud zjistil, že roční procentní sazby nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu 2025, tedy v době uzavření smlouvy o úvěru, činily v průměru 8,25 %. Jestliže pak byla mezi účastníky v této době uzavřena smlouva o úvěru, ve které byla sjednána roční procentní sazba 1 988,79 % (při čerpání celého kreditního rámce), tvoří takto sjednaná RPSN mnohonásobek v této době obvyklé úrokové míry. V intencích výše uvedené judikatury pak došel soud k závěru, že ujednání smlouvy o úvěru týkající se ostatního, nežli jistiny je pro zjevný rozpor s dobrými mravy dle § 580 OZ absolutně neplatné. 9.Soud se dále zabýval tím, zda neplatnost ujednání o poplatku způsobuje neplatnost celé smlouvy o úvěru či nikoli. Dle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. V daném případě má soud za prokázané, že poskytování spotřebitelských úvěrů bylo předmětem podnikání žalobkyně. Tato společnost tedy bezpochyby neměla zájem poskytnout žalovanému bezúročný úvěr. Podmínkou uzavření smlouvy o úvěru ze strany žalobkyně byla naopak skutečnost, že žalovaný přistoupí na výši úroku včetně poplatků. Pokud by pak v rámci uzavírané smlouvy o úvěru nebyl sjednán poplatek za uzavření smlouvy případně ujednáno jiné finanční protiplnění za poskytnutí finanční hotovosti, k uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným by vůbec nedošlo. S ohledem na tyto skutečnosti došel soud k závěru, že smlouva o úvěru č. [anonymizováno], uzavřená dne [anonymizováno] mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná jako celek. 10.Dále soud konstatuje, že žalovaný uzavřel smlouvu prostřednictvím internetových stránek www.[anonymizováno].cz, kde vyplnil požadované registrační údaje v žádosti o poskytnutí úvěru. Žalovaný se sekundárně identifikoval (potvrdil správnost čísla účtu, vlastníka účtu, jméno a příjmení) prostřednictvím služby společnosti Kontomatik UAB tím, že výše uvedené společnosti zpřístupnil svůj bankovní účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslána na jím uvedenou emailovou adresu. K tomu soud uvádí, že uzavřená smlouva však nesplňuje požadavky uvedené v § 7 zák. č. 297/2016 Sb., zákon o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost nelze na smlouvu rovněž hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaný řádně dle stanovených norem nepodepsal a smlouva je tak i z tohoto důvodu neplatná. 11.Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12.V případě porušení povinnosti úvěrujícího dostatečně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru je smlouva o úvěru uzavřená v režimu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru neplatná absolutně. 13.Z tvrzení žalobkyně a z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně uváděla, že posouzení úvěruschopnosti prováděla dle interní metodiky schválené ČNB. Nejprve zjistila u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dle žalobkyně čistý měsíční příjem žalovaného činil [anonymizováno] a tento jeho příjem mu dle žalobkyně umožňoval bezproblémové splácení úvěru. Z vyžádaného výpisu z účtu žalovaného za období od května do srpna 2025 je však zřejmé, že příjem žalovaného byl v době poskytnutí úvěru daleko nižší, než uváděla žalobkyně, když v květnu 2025 mu na účet byla připsána částka [anonymizováno], v červnu 2025 částka [anonymizováno], v červenci 2025 částka [anonymizováno] a v srpnu 2025 částka [anonymizováno]. Jeho průměrný příjem za uvedené měsíce tak činil [anonymizováno]. K tomu zůstatek na účtu žalovaného činil ke konci měsíce května 2025 pouhých [anonymizováno] a na konci měsíce srpna 2025 se pak dokonce jednalo pouze o částku [anonymizováno], žalovaný tedy neměl žádnou naspořenou rezervu. Pokud by žalobkyně řádně a pečlivě zkoumala bankovní účet žalovaného k jeho úvěruschopnosti, zjistila by, že žalovaný nebude moci dostát svým závazkům. Žalobkyně navíc ani netvrdila ani nedoložila, že by dále například provedla kontrolu nebankovních a bankovních registrů. Soud má tak za to, že úvěruschopnost žalovaného nebyla žalobkyní dostatečně zkoumána, což se záhy potvrdilo, když žalovaný nezaplatil na poskytnutý úvěr ani jedinou splátku. Žalobkyně tak své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla, a i z tohoto hlediska je tak smlouva neplatná.
14.Dle § 2991 OZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Pokud tedy žalobkyně poskytla žalovanému na základě neplatného právního jednání peněžní prostředky ve výši [anonymizováno], má žalovaný povinnost tuto částku jako bezdůvodné obohacení vrátit, a to bezprostředně poté, co byl o plnění požádán. Soud proto podané žalobě vyhověl co do částky [anonymizováno] s úroky z prodlení v zákonné výši 11,5 % ročně za dobu od [anonymizováno] do zaplacení. 15.Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
16.Žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši [anonymizováno], neboť žalobkyně podala návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, který však nebyl vydán. Podle Položky 2 odst. 2 Sazebníku poplatků proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek do výše Položky 1, tedy do výše [anonymizováno] (žalobkyně však dosud uhradila pouze [anonymizováno]). Poplatek bude zaplacen na účet soudu č. [anonymizováno], VS [anonymizováno].
17.O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ Žalobkyně byla ve sporu dle poměru úspěchu a neúspěchu obou stran převážně neúspěšnou. Žalobkyně se domáhala úhrady celkové částky [anonymizováno], přičemž úspěšnou byla pro částku [anonymizováno]. [anonymizováno] = 100 %, [anonymizováno] = 42,26 % po zaokrouhlení. Poměr úspěchu a neúspěchu tak činí 100 % - 42,26 % = 57,74 %; 57,74 % - 42,26 % = 15,48 % poměru úspěchu na straně žalovaného. Žalovanému však v souvislosti s vedením sporu žádných nákladů nevzniklo. Proto bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-jih. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost stanovena tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem na pověření soudního exekutora.