Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudcem Mgr. Františkem Jurtíkem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
o 22.753,31 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 17.490 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky 5.263,31 Kč s úrokem z prodlení 15 % p. a. z částky 17.490 Kč od 06.10.2023 do zaplacení se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1.292 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci rozsudku.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 15.11.2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 22.753,31 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 17.490 Kč od 06.10.2023 do zaplacení ve výši 15 %. Návrh byl odůvodněn tím, že společnost [anonymizováno]., IČO: [anonymizováno], a žalobkyně uzavřeli dne 28.05.2025 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem byly pohledávky [anonymizováno], včetně pohledávky za žalovaným. [anonymizováno] žalovanému postoupení pohledávky písemně oznámil. [anonymizováno] uzavřel se žalovaným dne 01.12.2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr s počátečním úvěrovým limitem stanoveným ve smlouvě, který mohl být v případě splnění podmínek zvýšen až do výše 150.000 Kč. Poskytovaný úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně prostřednictvím vydané platební úvěrové karty. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 19,48 % ročně, a to v minimálních měsíčních splátkách po 1.835 Kč včetně pojistného a dále se zavázal platit poplatky. Žalovaný úvěr čerpal, avšak svou povinnost úvěr splácet podle smlouvy neplnil řádně a dostal se se splácením úvěrových splátek do prodlení. Při prodlení žalovaného s placením nejméně dvou splátek úvěru v dohodnutém termínu nebo jedné splátky po dobu trvající déle, než tři měsíce byl [anonymizováno] oprávněn od smlouvy odstoupit a zároveň požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. [anonymizováno] využil svého práva a od smlouvy s účinností ke dni 05.10.2023 odstoupil, čímž se stal splatným celý nesplacený zůstatek úvěru včetně veškerého příslušenství. V případě prodlení žalovaného má pak žalobkyně nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení a úroků z úvěru z dlužné jistiny ode dne následujícího po dni splatnosti zůstatku úvěru s příslušenstvím, do zaplacení (úroky z úvěru se však žalobkyně rozhodla požadovat pouze do okamžiku odstoupení od smlouvy). Žalovaná částka ve výši 22.753,31 Kč představuje dlužnou jistinu ve výši 17.490 Kč, dlužné poplatky ve výši 1.000 Kč, dlužné smluvní pokuty ve výši 1.500 Kč, dlužné pojistné ve výši 699,60 Kč, a úroky z úvěru dlužné k datu odstoupení od smlouvy ve výši 2.063,71 Kč.
2.Žalovaný se v průběhu řízení ve věci nevyjádřil.
3.Předvolání k ústnímu jednání žalovaný nepřevzal, přitom předvolání bylo doručováno na adresu pro doručování prostřednictvím doručujícího orgánu podle § 46b OSŘ Soud pak podle § 49 odst. 4, příp. § 50 OSŘ, považoval zásilku za doručenou. Protože se však žalovaný bez řádné a včasné omluvy nedostavil, soud věc projednal a rozhodl i v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 OSŘ). Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených listinných důkazů. 4.Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne 01.12.2022 mezi předchůdcem žalobkyně společností [anonymizováno] žalovaným bylo zjištěno, že úvěrující se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 20.000 Kč a s prvním čerpáním ve výši 17.490 Kč na základě koupě zboží (černá technika, obchodník [anonymizováno] [anonymizováno].), přičemž byly dohodnuty splátky úvěru 1.748 Kč měsíčně počínaje dnem 15.01.2023, měsíční platba na pojistné 87,45 Kč a roční úroková sazba 19,48 %. Úhrada částky společnosti [anonymizováno] [anonymizováno]. byla provedena dne 02.12.2022 (viz doklad č. l. 47 spisu).
5.Z odstoupení ze dne 05.09.2023 bylo zjištěno, že předchůdce žalobkyně z důvodu porušení závazků ze smlouvy o úvěru žalovaným (řádné nesplácení úvěru) odstoupil od smlouvy o úvěru s tím, že nastala okamžitá splatnost celého úvěru, resp. všech osud neuhrazených splátek a dalších závazků. Podle podacího archu bylo odstoupení odesláno žalovanému dne 07.09.2023.
6.Z upomínky ze dne 23.06.2025 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 03.07.2025. Předžalobní upomínkou ze dne 10.10.2025 odeslanou podle sledování zásilky dne 13.10.2025 pak byl žalovaný před podáním žaloby znovu vyzván k zaplacení dlužné částky z předmětné úvěrové smlouvy do 20.10.2025.
7.K aktivní věcné legitimaci žalobkyně doložila smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.05.2025, uzavřenou mezi společností [anonymizováno]. a žalobkyní, a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 23.06.2025 adresovaným žalovanému.
8.S ohledem na dobu uzavření předmětné smlouvy soud věc po právní stránce posuzoval podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29.05.2022. V posuzované věci se totiž jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., podle něhož se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9.Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. (dále také jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11.V posuzované věci žalobkyně v této souvislosti doplnila tvrzení podáním doručeným soudu dne 06.03.2026 a dále doložila zprávu o posouzení úvěruschopnosti zpracovanou společností [anonymizováno]. Podle éto zprávy měla být před uzavřením smlouvy ověřena totožnost žalovaného občanským průkazem, dále mělo být provedeno ověření v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku a bez uvedení zdroje či způsobu ověření byl uveden údaj o mzdě žalovaného 32.000 Kč měsíčně. Výdaje včetně nákladů na bydlení byly uvedeny nulové. Na základě těchto informací pak předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že žalovaný byl shledán úvěruschopným. Jiné důkazy žalobkyně i přes poučení podle § 118a odst. 3 OSŘ nenabídla ani nenavrhla doplnění dokazování. 12.Za této situace pak soud nepovažovat řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného za prokázané, neboť nebyly doloženy nebo navrženy důkazy, z nichž by bylo možné usuzovat na skutečnost, že předchůdce žalobkyně zjišťoval a ověřoval potřebné informace a posuzováním úvěruschopnosti se skutečně zabýval. Takový závěr nelze učinit jen na podkladě jednostranně zpracovaného dokladu poskytovatelem úvěru, k němuž nebyl předloženy relevantní důkazy. Ani z toho, co měl soud k dispozici nevyplývá, zda předchůdce žalobkyně zjišťoval a skutečně ověřoval, jaké jsou celkové finanční, majetkové a osobní poměry žalovaného včetně jeho zaměstnání, pravidelných výdajů na bydlení, případných dalších závazků, soužití s dalšími osobami apod. Pakliže by vycházel pouze z údajů z registru SOLUS, insolvenčního rejstříku a z výše příjmů, je takové ověření poměrů dlužníka zcela nedostačující, neboť takovým způsobem nemohly být zjištěny jeho celkové poměry, které mají nepochybně vliv na schopnost úvěr řádně splácet. Poskytovatel úvěru by měl mít komplexní představu o poměrech dlužníka před uzavřením smlouvy, a to včetně právě jeho příjmů, pravidelných výdajů, závazků, finančního hospodaření domácnosti apod., a na takovém požadavku nemůže bez dalšího nic změnit ani dohodnutá výše úvěru a splátek.
13.Již na tomto základě proto soud dovodil, že poskytovatel úvěru v postavení věřitele podle obsahu spisu řádně nedostál povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupoval s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a přesto byl žalovanému úvěr poskytnut. Následkem nesplnění uvedené povinnosti je potom podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona neplatnost uzavřené smlouvy, přičemž soud k této neplatnosti přihlíží i bez návrhu.
14.Důsledkem závěru o neplatnosti smlouvy je pak podle § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku žalobkyně vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (v době přiměřené jeho možnostem). Toto ustanovení představuje soukromoprávní sankci v podobě speciální úpravy vydání bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy (viz též § 2993 OZ). Poskytovatel naopak nemůže požadovat jiná plnění ve formě např. smluvního úroku či jiných poplatků za půjčení peněz, smluvní pokuty apod. 15.V posuzované věci byla žalovanému poskytnuta částka úvěru 17.490 Kč a z této částky pak podle obsahu spisu žalovaný dosud neuhradil ničeho. Soud proto z uvedených důvodů žalobkyni přiznal částku 17.490 Kč, která představuje rozdíl poskytnutého úvěru a zaplacených částek. Ve zbytku předmětu řízení potom byla žaloba zamítnuta.
16.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. se mění se i doba plnění, kdy spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru „v době přiměřené jeho možnostem“. Podle § 87 odst. 2 je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17.K tomu soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20.04.2022, č. j. nsoud/33_Cdo_3675_2021-262, dodává, že již z textu (tj. gramatického výkladu) ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (§ 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 OZ), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Spotřebitel je tak povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Pokud pak spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ (logický výklad). Pokud je o vrácení jistiny spor, rozhodne o jejím splácení soud. Často dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. Nejvyšší soud uzavřel, že ustanovení § 87 zák. č. 257/2016 Sb. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 OZ mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru. 18.V posuzované věci soud žalovanému stanovil k zaplacení přiznané částky obecnou třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 OSŘ, neboť žalovaný se ve věci se nevyjádřil a z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti (zejm. o poměrech žalovaného) k rozhodnutí o jiné lhůtě nebo pro rozhodnutí o splátkách. Soud si je vědom břemene tvrzení a důkazního břemene žalovaného o skutečnostech, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_1902_2025), avšak při procesní pasivitě žalovaného a absenci potřebných důkazů nebylo z hlediska citované speciální právní úpravy žádných podkladů pro rozhodnutí o jiném okamžiku splatnosti dluhu (včetně např. splatnosti vázané na výzvy k zaplacení, z nichž nelze bez dalšího na dobu přiměřenou možnostem žalovaného usuzovat). Mezi účastníky ani nebyl vyvolán spor podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.. Soud přitom vychází i z přesvědčení, že pokud poskytovatel úvěru nejedná s odbornou péčí, ať už z nedbalosti či úmyslně, jde tato skutečnost podle aktuální právní úpravy k jeho tíži a musí strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání. 19.Protože tedy s ohledem na rozhodnutí soudu splatnost přiznané částky ještě nenastala, nemohl ani vzniknout nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení. Soud proto žalobkyni požadované příslušenství ve formě úroku z prodlení nepřiznal a rovněž v tomto rozsahu byla žaloba zamítnuta.
20.Pro úplnost soud dodává, že tento závěr se objevuje i v aktuální rozhodovací praxi Krajského soudu v Brně (viz např. rozsudek ze dne 22.04.2026, č. j. krajsky/74_Co_85_2025-112), s tím, že prodlení spotřebitele se v případě předvídaném v § 87 zák. č. 257/2016 Sb. neodvíjí od výzvy věřitele k úhradě poskytnuté jistiny, ale od možností spotřebitele. Zákonodárcem bylo racionálně zvoleno objektivní kritérium určení splatnosti dle možností spotřebitele v daném konkrétním případě. Je tak třeba zjišťovat možnosti spotřebitele v podmínkách každé konkrétní věci, přičemž je třeba důsledně odlišovat zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele, jako kvalifikovaný proces zjišťování (věřitelem) schopnosti spotřebitele splácet poskytovaný úvěr, a posouzení (soudem) doby přiměřené schopnostem spotřebitele poskytnutou jistinu splatit. Odvolací soud dovodil, že byť byl žalovaný v řízení pasivní a neuvedl ke svým možnostem splatit přiznané bezdůvodné obohacení ničeho, z provedeného dokazování ani z obsahu spisu objektivně nevyplynula žádná skutečnost, ze které by bylo možné dovodit, že by bylo za daných okolností tohoto konkrétního případu v možnostech žalovaného pravomocně přiznané bezdůvodné obohacení vrátit dříve, než stanovil soud prvního stupně (zde ve lhůtě počítané od právní moci rozsudku). 21.S ohledem na uvedená zjištění a závěry nejsou pro rozhodnutí soudu relevantní některé další skutečnosti zjištěné z provedených listinných důkazů a soud je proto pro stručnost neuvádí.
22.K aktivní věcné legitimaci žalobkyně v řízení je třeba doplnit, že byla doložena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.05.2025 a oznámením původního věřitele o postoupení pohledávky ze dne 23.06.2025. Podle ustanovení § 1879 OZ může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému a byl-li žalovaný o postoupení postupitelem vyrozuměn (§ 1882 OZ), došlo k účinné změně v osobě věřitele a žalovaný je povinen plnit žalobkyni. 23.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 OSŘ za situace, kdy žalobkyně byla ve věci úspěšná v rozsahu 59,04 % předmětu řízení (požadované a přiznané příslušenství bylo přitom kapitalizováno do vyhlášení tohoto rozsudku; vyhověno bylo žalobě v částce 17.490 Kč a zamítnuta byla žaloba v částce 12.134,72 Kč) a žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni 18,08 % nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v částce 7.147,01 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.035 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22.753,31 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2.020 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (za další úkon spočívající v doplnění tvrzení soud odměnu nepřiznal, neboť byly uvedeny skutečnosti, které měly být obsaženy již v samotném návrhu) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 20.05.2026 náhrada 1.081,25 Kč za 60 ujetých km v částce 481,25 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,4 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5.051,25 Kč ve výši 1.060,76 Kč. Z toho bylo žalobkyni přiznáno 18,08 %, tedy částka 1.292 Kč. Ustanovení § 14b vyhlášky soud aplikoval na výpočet nákladů řízení, neboť žalobkyně se podobných nároků vůči dlužníkům domáhá opakovaně a na základě shodných skutkových tvrzení, přičemž se jedná o prakticky totožná a obsahově jednodušší podání, pouze s rozdílnými údaji o uzavřených smlouvách, částkách a lhůtách, a lze je tak považovat za ustálený vzor. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí.