Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Lukášem Kučerou ve věci
žalobce: [anonymizováno], narozený [anonymizováno] bytem [anonymizováno] zastoupený advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno] za níž jedná [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
o zaplacení 140 000 Kč s příslušenstvím Kč,
--- VÝROK ---
I. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 140 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 140 000 Kč od [anonymizováno] do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku, která bude určena v písemném vyhotovení tohoto rozsudku, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobce se žalobou podanou dne [anonymizováno] domáhal po žalované náhrady újmy/škody v celkové výši 233 676,38 Kč s příslušenstvím vzniklé v souvislosti s trestním stíháním, které bylo proti žalobci vedeno Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. [anonymizováno]. Žalobu odůvodnil tím, že trestní stíhání bylo proti žalobci pravomocně skončeno dne [anonymizováno], a to usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [anonymizováno] sp. zn. [anonymizováno]. Trestní stíhání žalobce trvalo 7 let a 10 měsíců. Žalobce se konkrétně domáhal nároku na náhradu zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 140 000 Kč způsobenou mu nezákonným trestním stíháním, což odůvodnil tím, že trestní stíhání mělo vliv na jeho společenské postavení, sociální vazby, kdy pro celou jeho rodinu bylo trestní stíhání velmi psychicky náročně a vyčerpávající. Orgány činné v trestním řízení se pak dopustili značných pochybeních, a to konkrétně průtahů v přípravném řízení, Okresní soud v Kladně opakovaně nezaslal žalobci obžalobu, nebyla mu zachována řádně lhůta k přípravě k hlavnímu líčení a v neposlední řadě v pozdním vyhotovení rozsudku, které trvalo více než rok. Vedle toho žalobce požadoval náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení, které žalobce vyčíslil na částku 93 476,38 Kč včetně cestovného, kdy jednotlivé úkony a cestovné jsou popsány v žalobě na čl. 2-3. Žalobce pak své nároky z nezákonného trestního stíhání uplatnil u žalované dne [anonymizováno].
2.Podáním ze dne [anonymizováno] žalobce k dotazu soudu upřesnil, že částku 140 000 Kč požaduje z titulu nezákonného trestního stíhání, a nikoliv z titulu nepřiměřené délky řízení.
3.Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě učinila nesporným, že žalobce u ní svůj nárok uplatnil dne [anonymizováno]. Žalovaná v rámci mimosoudního projednání shledala požadavek žalobce na náhradu škody spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení důvodným co do částky 66 247,50 Kč a nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání posoudila tak, že bylo konstatováno vydání nezákonného rozhodnutí a žalobci byla poskytnuta omluva, což žalobci sdělila svým stanoviskem ze dne [anonymizováno]. K samotnému nároku na náhradu škody ve formě vynaložených nákladů obhajoby uvedla, že plnila na uplatněné úkony právní služby vyjma těchto: účast u hlavní líčení dne [anonymizováno], neboť obhájce ani žalobce nebyl přítomen u tohoto hlavního líčení, návrh na doplnění dokazování ze dne [anonymizováno], neboť šlo o shodné podání jako podání učiněné dne [anonymizováno], účast u hlavního líčení dne [anonymizováno], když daný den se žádné hlavní líčení nekonalo, účast u výslechu dne [anonymizováno], když tento nebyl v trestním spise dohledán, účast na veřejném zasedání odvolacího soudu dne [anonymizováno], když tento nebyl v trestním spise dohledán, žádost o dožádání Policie ČR ze dne [anonymizováno], neboť úkon byl proveden před zahájením trestního stíhání, účast u hlavního líčení dne [anonymizováno], neboť nedošlo k žádnému projednání věci, když vzhledem k nepřítomnosti předvolaných svědků došlo k odročení, a to za účelem opětovného předvolání, žalovaná tak žalobci přiznala toliko promeškaný čas za účast na jednání, které bylo odročeno bez projednání ve výši ½ úkonu, tj. 750 Kč (§ 14 odst. 2 advokátního tarifu). Vedle toho žalovaná nepřiznala žalobci cestovné, neboť chyběla specifikace jednotlivých jízd. K nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím žalovaná uvedla, trestní stíhání žalobce trvalo 6 let a 8 měsíců, kdy žalobci hrozil trest až 5 let odnětí svobody. Žalobce nebyl zadržen, ani vazebně stíhán. Trestní stíhání nebylo medializováno. Žalobce pak žádným způsobem nespecifikoval dopady do jeho života. Při posouzení nemajetkové újmy zohlednila zejména to, že dle konečných skutkových závěrů soudu I. i II. stupně se žalobce významně podílel na podvodném jednání spoluobviněného, který byl odsouzen za trestný čin úvěrového podvodu. Žalobce byl však stíhán ve stejném trestním řízení za jiný trestný čin, zpronevěry. Vzhledem k tomu, že v případě žalobce nebylo trestní stíhání zahájeno pro totožné jednání a ani při úpravě popisu skutku nešlo totožnost skutku zachovat, nezbylo soudu než žalobce zprostit obžaloby ze spáchání trestného činu, který nebyl naplněn obžalovaným skutkem. Z uvedených závěrů vyplývá, že pokud by žalobce byl stíhán ze spáchání trestného činu úvěrového podvodu, byl by shledán vinným jako spoluobviněný. S ohledem na uvedené žalovaná shledala, že dostačující náhradou nemajetkové újmy musí být pouze konstatování porušení práva a omluva.
4.Rozsudkem ze dne [anonymizováno], č. j. okresni/10_C_121_2024-139, zdejší soud rozhodl o žalobním návrhu, tento rozsudek však byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [anonymizováno], č. j. krajsky/53_Co_302_2025-168, ve výroku II. ohledně částky 140 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [anonymizováno] do zaplacení a ve výroku III. zrušen a v tomto rozsahu byl vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobci mělo být poskytnuto finanční zadostiučinění, přičemž soud I. stupně žalobci nepřiznal na nemajetkovou újmu ničeho, rozsudek soudu I. stupně je dle závěrů odvolacího soudu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů (§ 219a odst. 1 písm. b) OSŘ, občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolacímu soudu nebylo umožněno přezkoumat přiměřenost zadostiučinění ve finanční formě, které mělo být poskytnuto. Za účelem posouzení, v jaké výši je třeba finanční zadostiučinění poskytnout, si potom bude muset soud prvního stupně opatřit více případů vhodných ke srovnání. Dva případy zmíněné v odůvodnění (celkem ze čtyř) sám prvostupňový soud označuje za nevhodné ke srovnání, podle odvolacího soudu není vhodným příkladem ani věc citovaná v bodě 56. (zejména s ohledem na délku trestního stíhání). 5.Podle ustanovení § 226 odst. 1 OSŘ bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu. Odvolací soud může vyslovit závazný právní názor, i pokud jde o to, jaké důkazy je třeba v dalším řízení před soudem prvního stupně provést. Předmětem žaloby zůstal toliko jen nárok na nemajetkovou újmy, kdy nárok o náhradě škody zůstal odvoláním nedotčen. 6.Soud vázán právním názor odvolacího soudu po zrušení rozsudku na jednání konaném dne [anonymizováno] předestřel doplněnou srovnávací judikaturu k nemajetkové újmě, a to včetně předchozí srovnávací judikatury.
7.Žalovaná pak na stejném jednání vznesla námitku promlčení ve vztahu k nemajetkové újmě, když uvedla, že žalobce se dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě v okamžiku, kdy byl zproštěn obžaloby dne [anonymizováno], tento zprošťující výrok nebyl napaden odvoláním, přičemž nárok u žalované předběžně uplatnil dne [anonymizováno] a žalobu k soudu podal dne [anonymizováno].
8.Na základě shodných vyjádření bylo mezi účastníky řízení nesporné, že žalobce uplatnil nárok u žalované dne [anonymizováno].
9.Účastníci řízení při jednání konaném dne [anonymizováno] učinili nesporným průběh trestního řízení vedeného před Okresním soudem v Kladně pod sp. zn. [anonymizováno], a to konkrétně, [anonymizováno] [anonymizováno][anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]
10.Z protokolu o hlavním líčení ze dne [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalobce, jeho obhájce se účastnili jednání osobně, přičemž žalobce i státní zástupce si ponechali lhůtu k odvolání. Z doručenek k rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne [anonymizováno], č. j. [anonymizováno]-946 (čl. 954 trestního spisu), bylo zjištěno, že rozsudek byl Okresnímu státnímu zastupitelství v Kladně doručen dne [anonymizováno] a obhájci žalobce dne [anonymizováno].
11.Z výslechu žalobce bylo zjištěno, že v důsledku trestní stíhání docházelo doma k pravidelným hádkám. Trestní stíhání se pak i odrazilo na jeho zdravotním stavu, když přišel o vlasy a došlo k úbytku jeho váhy ze 125 kg na 90 kg. Dané řízení mělo vliv i na jeho podnikání, když se jeho společnost [anonymizováno] nemohla účastnit některých výběrových řízení, neboť u některých výběrových řízení je nutné podepsat čestné prohlášení, že není trestně stíhanou osobou. Jednalo se např. o zakázky na rekonstrukce žateckých kasáren, opravu radnice v [anonymizováno] atd. V rámci daných zakázek musel tak vystupovat toliko jako subdodavatel, když jiná společnost danou zakázku tzv. zaštítila, ač veškerou práci odvedla společnost žalobce. Takto mohl přijít o částku v celkové výši cca 6 000 000 Kč. K tomu však dále uvedl, že tuto škodu po státu nepožaduje.
12.Z výslechu manželky bylo zjištěno, že v důsledku trestního stíhání se doma neustále s manželem hádali. Manžel trpěl nespavostí a byl značně nervózní. Trestní stíhání manžela mělo vliv i na její zaměstnání, pracuje u Hasičského záchranného sboru, když v danou dobu se ucházela o vedoucí pozici, do té doby pracovala jako zástupce vedoucího na pracovišti prevence ochrany obyvatelstva, krizového řízení u územního odboru [anonymizováno]. Bála se, že trestní stíhání manžela může mít vliv na její výběrové řízení. Nicméně v rámci výběrové řízení uspěla a byla povýšena. Trestní stíhání manžela mělo vliv i na finanční stránku rodiny, když manžel neměl zakázky a chod domácnosti byl z převážné části na ní.
13.Z výslechu dcery žalobce bylo zjištěno, že trestní stíhání otce nijak neřešila na rozdíl od matky, která trestní řízení otce řešila. Rodiče se doma pořád hádali, tudíž byla ráda, když se v 18ti odstěhovala od rodičů. Dále uvedla, že i dříve se rodiče hádali, kdy hádky většinou byly kvůli financím. Otec v důsledku trestního stíhání trpěl nespavostí. Trestní stíhání mělo vliv i na finanční stránku rodinu, kdy v té době rodinu živila převážně její matka.
14.Soud ve věci učinil závěr o skutkovém stavu, který koresponduje s výše popsanými skutkovými zjištěními. Toto se týká zejm. průběhu trestního řízení. Pokud jde o zásahy vyvolané trestním řízením (nezákonným rozhodnutím) do osobnostní sféry žalobce, soud tyto blíže rozvádí v rámci právního posouzení těchto nároků níže. Z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění plně postačující pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.
15.Soud v odůvodnění rozsudku nerozvádí dílčí skutková zjištění učiněná z těch provedených důkazů, o něž rozhodnutí o věci samé posléze neopřel.
16.Soud posoudil věc po právní stránce podle těchto ustanovení:
Podle ustanovení § 1 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v účinném znění (dále i jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 citovaného zákona odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.
Podle ustanovení § 5 OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.
Podle ustanovení § 7 odst. 1 OdpŠk právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.
Podle ustanovení § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.
Podle ustanovení § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.
Podle ustanovení § 32 OdpŠk se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.
Podle ustanovení§ 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.
Podle ustanovení § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o. z.“).
Podle ustanovení § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.
Ustanovení § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.
17.V řízení bylo prokázáno, že žalobce svůj nárok u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).
18.Předpokladem odpovědnosti státu za škodu je splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik škody a 3) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem nebo nezákonným rozhodnutím a vznikem škody. Nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup a vznik škody tudíž musí být ve vzájemném poměru příčiny a následku.
19.Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 TŘ je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.03.2003, sp. zn. nsoud/25_Cdo_1487_2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. Nezákonným rozhodnutím tak je usnesení Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Dne [anonymizováno] byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v Kladně. Dne [anonymizováno] byl vydán odsuzující rozsudek na oba obžalované. Dne [anonymizováno] odvolací soud zrušil rozsudek v celém rozsahu a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu projednání. Dne [anonymizováno] soud I. stupně rozhodl o zastavení trestního stíhání obou obžalovaných pro neúčelnost, a to z důvodu nepřiměřené délky trestního řízení. Dne [anonymizováno] odvolací soud zrušil usnesení I. stupně a věc vrátil k dalšímu řízení. Dne [anonymizováno] soud vydal rozsudek, kterým žalobce zprostil obžaloby a druhé obžalovaného uznal vinným. Dne [anonymizováno] si žalobce podal odvolání, a to jen do výroku o propadnutí věci ve vztahu ke spoluobžalovanému. Dne [anonymizováno] odvolací soud usnesením částečně zrušil rozsudek soudu I. stupně, a to ve vztahu k obžalovanému č. [anonymizováno] do výroku o trestu propadnutí věci, a odvolání žalobce zamítl. Rozsudek soudu I. stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu nabyl právní moci dne [anonymizováno]. 20.Žalobce se domáhal nároku na náhradu nemajetkové újmy vyvolané vydáním nezákonného rozhodnutí ze dne [anonymizováno], kterým došlo k zahájení trestního stíhání vůči žalobci, za které žalobce v řízení nárokovala odškodnění ve výši 140 000 Kč.
21.Žalovaná na tomto nároku žalobci dobrovolně přiznala konstatování porušení práva a omluvu, finanční odškodnění žalobci nepřiznala, přičemž toto žalobci sdělila stanoviskem ze dne [anonymizováno].
22.Usnesení o zahájení trestního stíhání podle § 160 odst. 1 TŘ je nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 odst. 1 OdpŠk v případě, kdy trestní stíhání neskončí pravomocným odsouzením (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/25_Cdo_1487_2001). V daném případě byl žalobce obžaloby zproštěn, čímž je dána odpovědnost žalované za škodu a nemajetkovou újmu vzniklou žalobci z titulu vydání nezákonného rozhodnutí dle § 7 odst. 1 OdpŠk. 23.Nezákonným rozhodnutím je tak usnesení [anonymizováno], Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, územní odbor [anonymizováno] ze dne [anonymizováno], kterým bylo zahájeno trestní stíhání žalobce pro spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Toto nezákonné rozhodnutí bylo odklizeno rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [anonymizováno].
24.V případě vydání nezákonného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, není dána vyvratitelná domněnka, že jím byla dotčené osobě způsobena imateriální újma. Naopak, v řízení je na žalobci, aby spolu s odpovědnostním titulem tvrdil a prokazoval i existenci skutečností, které lze právně kvalifikovat jako porušení konkrétního práva žalobce, a vznik nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s danými skutečnostmi. Teprve dojde-li soud po provedeném dokazování k závěru, že odpovědnostním titulem byla porušena konkrétní práva žalobce a že v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, může se zabývat otázkami formy a případné výše zadostiučinění podle § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk [k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/30_Cdo_1747_2014, uveřejněný pod číslem 67/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek]. 25.Soud se tak zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním konstatování nezákonnosti rozhodnutí a poskytnutí omluvy nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 OdpŠk). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře poškozeného, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 OdpŠk se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/30_Cdo_2813_2011 nebo ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/30_Cdo_2256_2011). Forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/30_Cdo_2813_2011, uveřejněný pod číslem 122/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). 26.Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, kladeného osobě poškozené za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou osoba poškozená konkrétní trestní řízení proti ní vedené negativně vnímá. Ta souvisí i s hrozbou trestního postihu (druhem a výší trestu) a případného společenského odsouzení, jež se zrcadlí v charakteru veřejného zájmu chráněného trestními předpisy v konkrétním případě (tedy v těch veřejných hodnotách, které jsou chráněny konkrétní skutkovou podstatou obsaženou ve zvláštní části trestního zákoníku).
27.Žalobce byl stíhán pro podezření ze spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku, přičemž mu hrozila trestní sazba až 5 let odnětí svobody. Žalobce nebyl zadržen, ani vazebně stíhán Povaha trestné činnosti s sebou nenese zvýšené společenské odsouzení, jako je tomu například u trestných činů směřujících proti životu nebo zdraví či se sexuálním podtextem. Soud s povahou trestné činnosti v rámci porovnání pracoval tak, že vyšel z případů poškozených, kteří byli stíháni pro stejnou či obdobnou trestnou činnost co do povahy trestné činnosti. Trestní stíhání žalobce ani nebylo nijak medializováno.
28.Délka trestního řízení zohledňuje zejména to, po jak dlouhou dobu zásah do osobnostních složek jednotlivce v důsledku proti němu vedeného trestního řízení trval. Je však na místě porovnávat vliv tohoto kritéria s ostatními a nečinit z něj mechanicky určující hledisko, neboť trvání trestního stíhání může způsobovat jak kontinuální nárůst újmy projevující se v osobnosti člověka, tak i uvadající zájem společenského prostředí o daný případ, tedy pokles zásahů do sféry poškozeného.
29.Předmětné trestní stíhání žalobce trvalo cca 6 let a 8 měsíců (kdy soud vyšel z druhého usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce do pravomocného skončení daného trestního řízení, když je třeba rozlišovat skutečnost, že v dané věci bylo vícero usnesení o zahájení trestního stíhání, k tomu soud odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/30_Cdo_2266_2021). Věc byla vedena v rámci řízení přípravného a následně před soudem I. a II. stupně. Pokud jde o průběh trestního řízení a postup orgánů činných v trestním řízení, lze konstatovat, že řízení mohlo být plynulejší a skončit dříve, soud se však nezabýval jednotlivými kritérii ohledně samotné délky řízení, neboť žalobce se nedomáhal nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky řízení. Soud se pak ani blíže nezabýval namítanými pochybeními ze strany orgánů činných v trestním řízení, které se samozřejmě promítli do samotné délky řízení, nicméně žalobce se danou žalobou domáhal nezákonného trestního stíhání, nikoliv nesprávného úředního postupu ve formě nepřiměřené délky, kdy soud toliko v rámci nezákonného trestního stíhání přihlédl k samotné délce trestního řízení, když tato pochybení neshledal natolik závažnými, aby se jimi více musel zabývat, když tato pochybení se převážně promítla do samotné délky řízení. 30.Následky způsobené trestním řízením v osobnostní sféře poškozené osoby zohledňují individuálních následky trestního stíhání v osobnostní sféře poškozené osoby, jež mohou být umocněny či zmírněny v důsledku objektivních skutečností daného případu formulovaných výše. Jinými slovy řečeno, negativní dopady zahájeného trestního stíhání do osobnosti člověka – morální narušení osobnosti (integrity) poškozeného v době trestního stíhání a narušení její profesní, soukromé, rodinné, popřípadě i jiné sféry života (viz výše) - mohou být zvýrazněny či naopak potlačeny podle intenzity naplnění prvních dvou kritérií. Které konkrétní složky osobnosti mohou být zahájením a vedením trestního stíhání v konkrétním případě narušeny, nelze předem taxativně stanovit.
31.Obecně lze říci, že každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. usoud/I.__S_554_04). Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění „liché“, což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. usoud/II.__S_590_08). Toto samo je však (bohužel) průvodním jevem každého takového trestního stíhání, tedy nelze pouze z těchto skutečností dovozovat nárok na zadostiučinění každého poškozeného za tvrzenou nemajetkovou újmu, ale právě naopak je třeba konkrétně u každého poškozeného individuálně zkoumat zásahy do jeho osobnostní sféry a jejich konkrétní projevy. 32.Žalobce tvrdil, že vydáním nezákonného rozhodnutí ve formě usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne [anonymizováno] byl zasažen v tom směru, že dané trestní stíhání mělo dopad na celou jeho rodinu, tedy i na manželku a jeho dceru, která se v důsledku trestního stíhání odstěhovala od rodičů, v rámci rodiny docházelo k hádkám. Manželka pak v rámci svého zaměstnání nemohla povýšit na vyšší pozici, když v rámci rodiny byl někdo trestně stíhaný. Žalobce pak měl i problémy v rámci svého podnikání, kdy se nedostal k některým zakázkám, když u některých zakázek je třeba podepsat čestné prohlášení, že není trestně stíhán. U daných zakázek tak mohl vystupovat toliko jako subdodavatel, což se odrazilo na zisku jeho společnosti [anonymizováno].
33.Soud i bez výslechu žalobce, jeho manželky a dcery, a to pouze na základě obsahu trestního spisu uvěřil tomu, že trestní stíhání bylo pro žalobce stresující a že žil v nejistotě a obavách z výsledku trestního stíhání, když částečně trpěl i nespavostí.
34.Soud pak i uvěřil žalobci v rámci jeho účastnického výslechu žalobce a svědeckých výpovědí, že se v důsledku nezákonného trestního stíhání narušil jeho osobní život, když v rámci rodiny docházelo k častým hádkám, nicméně k tomu je třeba i dodat, že k hádkám docházelo i dříve, kdy příčinnou těchto hádek byly finance, jak bylo zjištěno zejména ze svědecké výpovědi jeho dcery. Soud pak i uvěřil tomu, že se v důsledku trestního stíhání zhoršila finanční situace rodiny, kdy žalobce se nemohl prostřednictvím své společnosti [anonymizováno] účastnit některých veřejných zakázek, neboť byl trestně stíhán. K tomu je však nutné i dodat, že v rámci tohoto řízení žalobce nepožadoval žádnou majetkovou škodu. Žalobce pak neprokázal, že jeho trestní stíhání mělo dopad na kariéru jeho manželky, když v průběhu jeho trestního stíhání byla v zaměstnání povýšena. Ze svědecké výpovědi jeho dcery pak má soud za prokázané, že ta se od rodičů odstěhovala z důvodu jejich častých hádek, kdy rodiče se hádali již před samotným trestním stíháním žalobce, tím bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že dcera se od nich odstěhovala z důvodu namítaného trestního stíhání otce, což podtrhuje i skutečnost, že dcera žalobce nijak zvlášť trestní stíhání otce neřešila, jak sama uvedla ve své svědecké výpovědi.
35.Při posouzení nemajetkové újmy soud rovněž zohlednil to, že dle konečných skutkových závěrů soudů I. a II. stupně se žalobce významně podílel na podvodném jednání spoluobviněného, který byl odsouzen za trestný čin úvěrového podvodu. Žalobce byl pak stíhán ve stejném trestním řízení za jiný trestný čin, a to konkrétně přečin zpronevěry. Z odůvodnění zprošťujícího rozsudku ve vztahu k žalobci má soud konkrétně za prokázané, že žalobce konkrétně jednal dílem tak, jak je vymezeno ve skutku obžaloby, tedy že dne [anonymizováno] na magistrátu města [anonymizováno] nechal zaregistrovat na svoji společnost [anonymizováno][anonymizováno]., kterou vlastní, motocykl tovární značky [anonymizováno]., [anonymizováno], že před tím dne [anonymizováno] nechal na státní technické kontrole udělat jménem své společnosti [anonymizováno] [anonymizováno]. evidenční kontrolu tohoto motocyklu, a to na základě antedatované kupní smlouvy mezi obžalovaným č. [anonymizováno] a společností [anonymizováno] [anonymizováno]. (datované [anonymizováno]), že předmětný motocykl užíval od [anonymizováno], kdy jej s vědomím a se souhlasem obžalovaného č. [anonymizováno] odvezl z prodejny [anonymizováno] v [anonymizováno] a že motocykl obžalovanému č. [anonymizováno] poté nevydal. Okolnosti, za nichž žalobce převzal na základě uzavřené úvěrové smlouvy zakoupený motocykl, tedy že to byl právě žalobce, kdo celou transakci inicioval, kdo motocykl v prodejně rezervoval, kdo poskytl zálohu na jeho zakoupení, kdo motocykl fakticky převzal, ať už s tím, že bude splácet úvěr či nikoli, a následně motocykl převedl na společnost [anonymizováno] [anonymizováno]., svědčí o významném podílu žalobce na podvodném jednání, kterým byl vylákán úvěr ve výši 175 000 Kč od úvěrující společnosti, a způsobena jí tak majetková škoda v této výši. Jeho jednání jako osoby, v jejíž režii jednal obžalovaný č. [anonymizováno], tak přichází posoudit jako účastenství (ať už formou návodu či pomoci) či spíše jako spolupachatelství na jednání obžalovaného č. [anonymizováno] Za této situace ovšem žalobce nemohl zpronevěřit motocykl dofinancovaný úvěrem, který v zájmu žalobce sjednal obžalovaný č. [anonymizováno], jak mu bylo kladeno za vinu obžalobou pod bodem II. Vzhledem k tomu, že v jeho případě nebylo zahájeno trestní stíhání pro totožné jednání či následek, a ani při úpravě popisu skutku podle skutkových zjištění, která vyplynula v průběhu řízení, nelze totožnost skutku zachovat, pak soudu nezbylo než žalobce zprostit obžaloby podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť jednání, které je žalobci kladeno za vinu, není trestným činem. V odůvodnění usnesení odvolací soud pak zopakoval ve vztahu ke zproštění žalobce závěry učiněné soudem I. stupně, konkrétně uvedl, že je sice pravdou, že žalobce se podílel na trestné činnosti, ale s ohledem na vymezení skutku v usnesení o zahájení trestního stíhání a obžaloby nemůže v daném skutku být spatřován trestný čin, nicméně by mohlo jít o jiný skutek, který by mohl znaky trestného činu naplnit, pokud by pro něj byl žalobce stíhán a posléze by na něj byla podána obžaloba. Vzhledem k tomu, že v případě žalobce nebylo trestní stíhání zahájeno pro totožné jednání a ani při úpravě popisu skutku nešlo totožnost skutku zachovat, nezbylo trestním soudům než žalobce zprostit obžaloby. Z daného je tak zřejmé, že pokud by žalobce byl stíhán pro trestný čin úvěrového podvodu byl by shledán vinným jako spoluobviněný, což soud musí zohlednit při samotném odškodnění.
36.Nejvyšší soud v rozhodnutí R 67/2016 pak uzavřel, že „Výše zadostiučinění přiznaného podle ustanovení § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) na náhradě nemajetkové újmy způsobené trestním stíháním, které skončilo zproštěním obžaloby nebo zastavením, musí odpovídat výši zadostiučinění přiznaného v případech, které se s projednávanou věcí v podstatných znacích shodují; významnější odchylka je možná jen tehdy, bude-li soudem řádně a přesvědčivě zdůvodněna. Nelze-li nalézt takový případ, který by se v podstatných znacích shodoval s projednávanou věcí, je třeba provést srovnání s jinými případy náhrad nemajetkové újmy (např. z titulu odpovědnosti státu za nezákonné omezení osobní svobody, nepřiměřenou délku řízení, náhrady nemajetkové újmy na zdraví ve formě bolestného nebo ztížení společenského uplatnění, újmy na osobnostních právech v rámci ochrany osobnosti, újmy z titulu porušení zákazu diskriminace podle obecné úpravy i v pracovněprávních vztazích apod.). Soud přitom neopomene uvést podstatné společné a rozdílné znaky a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlit, jakým způsobem se tyto společné a rozdílné znaky promítly do výše stanoveného zadostiučinění, tj. z jakého důvodu je přiznané zadostiučinění přiměřené ve srovnání s jiným zadostiučiněním přiznaným z jiného právního důvodu.“ 37.Soud účastníkům řízení při jednání předestřel judikaturu, kterou navrhl žalobce k prokázání výše nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání. Soud rovněž účastníkům předestřel judikaturu, kterou si i soud sám vyhledal.
38.Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26.09.2019, č. j. krajsky/8_Co_1141_2019-170, bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin zvlášť závažného zločinu podvodu dle § 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku. Tamní žalobce byl nepravomocně odsouzen k trestu odnětí svobody na 5 let, trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání 4 let a dále mu byla uložena povinnost nahradit poškozeným škodu způsobenou trestným činem v milionových výších. Následně byl odvolacím soudem zproštěn obžaloby, když odvolací soud dospěl k závěru, že skutek není trestným činem. Trestní stíhání tamního žalobce trvalo 6 let a 8 měsíců. Trestní stíhání tamního žalobce souviselo s jeho podnikáním, o jeho trestním stíhání se dozvědělo jeho okolí, když tamní žalobce žil v menším okresním městě. Stranil se svému okolí, obchodní partneři v něm ztratili důvěru což se odrazilo na jeho podnikatelské činnosti jakožto zdroji jeho obživy. Trestní stíhání mělo i dopad na jeho rodinný život, když se od něj začali odvracet i dva synové, kteří se odstěhovali ze společného domu, v průběhu trestního řízení došlo i k rozpadu manželství, které trvalo 32 let. Tamnímu žalobci byla přiznána částka 200 000 Kč. 39.Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.09.2017, č. j. krajsky/30_Co_224_2017-146, bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku spáchaného formou účastenství dle § 220 TZ. Žalobce byl zproštěn obžaloby soudem I. stupně, což následně potvrdil i odvolací soud. Trestní řízení trvalo cca 6 let. Žalobce byl ohrožen trestem odnětí svobody v rozmezí 6 měsíců až pěti let nebo peněžitým trestem. Tamní žalobce v rámci konkursu zajišťoval výběr nejvyšší nabídky na zpeněžení majetku, kdy měl manipulovat konkursním řízením. Tamní žalobce následně začal působit jako advokát, zahájení trestního stíhání oznámil České advokátní komoře, trestní stíhání mělo vliv na odliv klientů, žalobce se s trestním stíháním své partnerce svěřil až později, neboť v době zahájení trestního stíhání čekala jeho partnerka narození druhého dítěte, žalobce byl podrážděný, nervózní, došlo ke změně chování žalobce v rodinných vztazích, žalobce rodinu zanedbával, jeho partnerka trpěla pocitem odloučení, se synem musela partnerka vyhledat pomoc psychologa. Soud tamnímu žalobci přiznal zadostiučinění ve výši 180 000 Kč. 40.Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 09.11.2011, č. j. krajsky/30_Co_224_2017-146, bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin nadržování dle § 166 trestního zákona, kdy soud neshledal tuto srovnávací judikaturu za vhodnou, a to s ohledem na jiný typ trestného činu. 41.Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25.09.2020, č. j. okresni/15_C_227_2019-113, bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 TZ. Trestní stíhání tamního žalobce trvalo cca 4 roky. Tamní žalobce byla osoba bezúhonná a nehrozil mu nepodmíněný trest odnětí svobody. Tamní žalobce nebyl ani nepravomocně odsouzen, byl zproštěn soudem I. stupně, což následně potvrdil i odvolací soud. Došlo k zásahu do profesní stránky tamního žalobce, stejně tak do stránky rodinné. V rámci profesní činnosti byl stíhán i další jednatel společnosti, ve které je žalobce taktéž jednatelem, jednalo se o trestný čin, který měl být spáchán právě v souvislosti s jejich podnikáním. Ze strany zaměstnanců i klientů i konkurence s uvedenou společností potom jejich trestní stíhání vešlo v známost a toto vedlo také k určitému zásahu do podnikání žalobce. Dále žalobce trpěl stresem. Toto se projevilo vše také v rodinné sféře. Soud přiznal tamnímu žalobci částku 55 000 Kč. 42.Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 18.07.2019, č. j. okresni/19_C_97_2018-223, bylo zjištěno, že proti tamní žalobkyni bylo vedeno trestní stíhání pro trestný čin zpronevěry dle ustanovení § 206 odst. 1, 3 trestního zákoníku společně s jejím manželem, v průběhu řízení byla žalobkyně 3x zproštěna obžaloby, 1x nepravomocně odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku podmíněně na 2 roky a náhradě škody společně s manželem ve výši 115 000 Kč. Trestní stíhání tamní žalobkyně trvalo 3 roky a 5 měsíců. Žalobkyně byla do té doby osobou bezúhonnou. Tamní žalobkyně bezúhonnost potřebovala bezprostředně k výkonu svého zaměstnání, když vystupovala před trestním stíháním jako manažer v bance, kde působila již po dobu 23 let, tedy celou svou profesní kariéru. Případné odsouzení potom by znamenalo nutný odchod z tohoto postu. V důsledku nepravomocného odsouzení odstoupila z manažerské pozice a setrvala na pozici nižší, což se odrazilo na rodinném rozpočtu. Trestní stíhání mělo vliv na její psychiku, byla ve stresu, v nejistotě ohledně výsledku trestního stíhání. Vedení trestního stíhání pak zasáhlo do pověsti a cti žalobkyně. Tamní žalobkyni bylo přiznáno zadostiučinění ve výši 60 000 Kč. 43.Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 02.11.2021, č. j. krajsky/16_Co_338_2021, bylo zjištěno, že tamní žalobce byl stíhán pro trestný čin zpronevěry dle § 206 odst. 1,3 tr. zákoníku. Tamní žalobce byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na dobu 30 měsíců, žalobce byl následně zproštěn odvolacím soudem dle § 226 písm. b) tr. řádu s tím, že skutek není trestným činem. Trestní stíhání trvalo cca 1 rok a 4 měsíce. Žalobce trpěl stresem a nejistotou, omezil svoji činnost v oblasti vymáhání pohledávek, v důsledku čehož došlo ke snížení příjmů rodiny, měl problémy se spaním, byl apatický k okolí. Tamnímu žalobci nehrozil nepodmíněný trest odnětí svobody. Tamnímu žalobci byla přiznána částka 20 000 Kč, kdy k danému rozsudku odvolací soud uvedl, že má za to, že tato srovnávací judikatura je nevhodná, s ohledem na dobu trvání trestního stíhání, které trvalo toliko 1 rok a 4 měsíce. 44.V daném případě nebyly z převážné části prokázány tvrzené dopady do osobní sféry žalobce, kdy soud uvádí, že konkrétně nebylo prokázáno, že v důsledku trestního stíhání žalobce se od nich odstěhovala dcera, že trestní stíhání mělo vliv na karierní růst jeho manželky. Částečně pak bylo prokázáno, že v rodině docházelo k častějším hádkám, nicméně k hádkám docházelo i dříve. V řízení pak bylo prokázáno, že trestní stíhání ovlivnilo podnikatelskou činnost žalobce, která představoval zdroj obživy rodiny. Soud však musel přihlédnout i k tomu, že pokud by žalobce byl stíhán za trestný čin úvěrového podvodu byl by shledán vinným jako spoluobviněný, což se musí projevit v přiznaném zadostiučinění, neboť forma a případná výše zadostiučinění nesmí být v rozporu s obecně sdílenou představou spravedlnosti, tj. její přiznání je nad rámec konstatování porušení práva namístě pouze tehdy, jestliže by se z hlediska obecné slušnosti poškozenému satisfakce skutečně mělo dostat. K tomu soud uvádí, že ani v jednom ze srovnávaných případů (kde se tamním žalobcům dostalo finanční satisfakce) nenastala situace, že v případě, kdyby tamní žalobce byl stíhán pro jiný trestný čin, než byl uveden v usnesení o zahájení trestního stíhání/popř. v obžalobě, mohl být shledán vinným, ale chybou státu musel být zproštěn obžaloby. Soud tak uzavírá, že přiznané zadostiučinění přiznané žalovanou, tedy ve formě konstatování porušení práva a omluvy, je dostatečné. Soud tak nárok žalobce z titulu nemajetkové újmy způsobené nezákonným trestním stíháním v celém rozsahu zamítl.
45.Soud však předtím, než rozhodl o přiznání nemajetkové újmy, se musel zabývat vznesenou námitkou promlčení ze strany žalované.
46.Podle ustanovení § 32 odst. 3 věty první OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. V případě trestního stíhání, které skončilo zastavením nebo zproštěním obžaloby, popřípadě postoupením věci jinému orgánu se má za zrušující rozhodnutí právě pravomocné rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nebo zproštění obžaloby, popřípadě postoupení věci jinému orgánu (NS nsoud/30_Cdo_1687_2013). To platí i pro případy náhrady nemajetkové újmy, u kterých věta druhá odst. 1 modifikuje počátek běhu promlčecí lhůty podle odst. 3. Je tomu tak proto, že ačkoliv nemajetková újma typicky vzniká trestně stíhanému již v průběhu trestního stíhání, nárok na její náhradu může uplatnit teprve ve chvíli, kdy jeho trestní stíhání skončí zastavením nebo zproštěním obžaloby. Žalobce byl zproštěn obžaloby dne [anonymizováno], kdy se daného hlavního líčení společně se svým obhájcem účastnil osobně, shodně se státním zástupcem si ponechal lhůtu pro odvolání proti danému rozsudku. Státní zástupce se v neprospěch žalobce neodvolal, přičemž rozsudek byl státnímu zástupci doručen dne [anonymizováno], shodně jako obhájci žalobce. Marným uplynutím lhůty státnímu zástupci pro odvolání tak odpadla nejistota ohledně výsledku daného trestního stíhání žalobce (již od daného okamžiku musel žalobce vědět, že byl zproštěn obžaloby), kdy rozsudek ve zprošťujícím výroku ve vztahu k žalobci nabyl právní moci dne [anonymizováno], kdy od tohoto okamžiku běžela 6měsíční promlčecí lhůta, která uplynula dne [anonymizováno], přičemž žalobce svůj nárok na nemajetkovou újmu u žalované uplatnil až dne [anonymizováno], tedy po uplynutí této lhůty. Soud tak dospěl k závěru, že nárok žalobce na nemajetkovou újmu je promlčen. 47.Soud rovněž posoudil námitku promlčení a jejího souladu s dobrými mravy. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/25_Cdo_1839_2000, ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/21_Cdo_486_2002, ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/25_Cdo_2905_99, ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/33_Cdo_1864_2000, ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/25_Cdo_484_99, ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/21_Cdo_992_1999). Je přitom nutno zdůraznit, že tyto okolnosti by musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [anonymizováno], sp. zn. nsoud/25_Cdo_2905_99). 48.V judikaturou zmiňovaných případech se pak jedná o zcela výjimečné okolnosti, které nastaly po vzniku nároku na náhradu příslušné újmy (např. sebevražda blízkého člena rodiny a nutnost poškozeného starat se o rodinu výlučně sám, což do té doby nečinil, a s tím související opomenutí nárok uplatnit apod.). V případě žalobce žádné takovéto výjimečné okolnosti tvrzeny nebyly, pročež soud vznesenou námitku promlčení neshledal rozpornou s dobrými mravy.
49.Soud dále uvádí, že žalovaná neplnila dobrovolně v zákonné 6měsíční lhůtě ve vztahu k náhradě škody na obhajném, když žalobce svůj nárok u žalované uplatnil dne [anonymizováno], nárok žalobce tak měl být dobrovolně uspokojen nejpozději dne [anonymizováno], když žalovaná až dne [anonymizováno] vydala své stanovisko, tudíž částečně dobrovolně plnila až po tomto datu. Soud však dále přihlédl k tomu, že žalovaná nepřiznala žalobci cestovné, neboť žalobce v rámci předsoudního projednání nároku žalobce neposkytnul žalované nezbytnou součinnost, pročež se co do nákladů na cestovné nemohla dostat do prodlení.
50.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 OSŘ V souzeném případě byl předmět řízení v tarifní hodnotě 143 676,38 Kč (50 000 Kč za nemajetkovou újmu; dle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/30_Cdo_3378_2013) + 93 676,38 Kč za škodu, to vše dle AT do [anonymizováno], a to s ohledem na to, že žaloba byla podána před tímto datem). Žalobce byl z pohledu nákladů řízení tarifně úspěšný co do částky 122 781,50 Kč, přičemž tato částka představuje 70,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,46 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,54 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky AT z tarifní hodnoty ve výši 143 676,38 Kč sestávající z částky 6 860 Kč za každý z 8 úkonů (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, částečné zpětvzetí ze dne [anonymizováno], účast na jednání dne [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno], podané odvolání proti rozsudku ze dne [anonymizováno], účast na jednání dne [anonymizováno]) uvedených v ustanovení § 11 odst. 1 AT včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. účinného do [anonymizováno] a šesti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 a. t. účinného od [anonymizováno] a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 58 180 Kč ve výši 12 217,80 Kč (§ 137 odst. 3 OSŘ), když advokátka žalobce je plátcem této daně. Tedy celkem 71 097,80 Kč (před krácením), když žalobci z této částky náleží 70,92 %, což je částka po zaokrouhlení ve výši 50 423 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta (§ 149 odst. 1 OSŘ). 51.O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř.; takto prodloužená pariční lhůta odpovídá podmínkám čerpání finančních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaná při výplatě peněžních plnění řídí, přičemž soudu současně nejsou známy okolnosti, pro něž by bylo důvodné se domnívat, že stanovení delší lhůty k plnění oproti třídenní lhůtě zákonné může způsobit žalobci jakoukoliv újmu.
--- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Městskému soudu v Praze do patnácti dnů od jeho doručení prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem splněny dobrovolně, lze se domáhat nuceného splnění povinnosti návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.