Okresní soud v Chrudimi rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Horáčkem ve věci
žalobce: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
zastoupený advokátkou [anonymizováno]
sídlem [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
bytem [anonymizováno]
o zaplacení 628. 800,90 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 487.715,-- Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5.000,-- Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem, v němž rozsudek nabude právní moci.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 141.085,90 Kč s úrokem ve výši 12,75% ročně z částky 628.800,90 Kč od 15.7.2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75% ročně z částky 628.800,90 Kč od 15.7.2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 58.241,10 Kč a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 57.760,95 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že žalovaný uzavřel s žalobcem dne 17.5.2023 smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 707.885,-- Kč. Žalovaný se jej zavázal splácet měsíčními splátkami po 12.057,-- Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 12,99 %. Žalovaný režim splátek nedodržel, žalobce proto ke dni 2.11.2024 prohlásil úvěr za splatný a vyzval jej k okamžitému splacení úvěru.
2.Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, žalovaný proti němu podal odpor. V něm uvedl, že s žalobcem uzavřel smlouvu o úvěru, zpočátku úvěr hradil, poté se dostal do potíží v zaměstnání, nebyla mu vyplacena mzda, zaměstnání proto změnil. Kvůli tomu se dostal do prodlení se splácením a úvěr byl zesplatněn. V současné době se nachází ve složité situaci. Žádá o splátky ve výši 3.000,-- Kč měsíčně.
3.K výzvě soudu žalobce sdělil, že v rámci ověřování úvěruschopnosti vycházel z příjmu žalovaného ve výši 24.121,-- Kč, životní výdaje vyčíslil na částku 7.902,-- Kč měsíčně. Nové splátkové zatížení činilo 12.357,-- Kč. Žalovaný zaplatil na splátkách celkem částku 220.170,-- Kč.
Zjištěné skutečnosti
4.Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejím základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 707.885,-- Kč, z toho částka 657.885,-- Kč byla použita na konsolidaci předchozích úvěrů žalovaného, částka 50.000,-- Kč neměla žádné účelové užití. Výše měsíční splátky činila 12.057,-- Kč. Úvěr byl zesplatněn pro řádné nesplácení splátek. Při posouzení úvěruschopnosti vycházel žalobce z příjmu žalovaného 24.121,-- Kč, jeho výdajů 7.902,-- Kč, celkové splátkové zatížení 12.357,-- Kč. Z výpisů z účtu žalovaného vedeného žalobcem za březen a duben 2023 vyplynulo, že žalovaný byl v obou měsících v mínusu, jeho příjem činil 24.121,-- Kč (příjem ze zaměstnání + invalidní důchod), pravidelné výdaje vysoko přesahují částku 7.902,-- Kč.
Posouzení věci
5.Žalobce se domáhá zaplacení žalované částky z titulu smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 a násl. občanského zákoníku a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobce nedostatečně ověřil úvěruschopnost žalovaného. Tato povinnost vyplývá z ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v odst. 2 je pak uvedeno, jakým způsobem má při takovém posouzení poskytovatel úvěru postupovat. Sankcí za porušení této povinnosti je potom podle § 87 odst. 1 cit. zákona absolutní neplatnost smlouvy. V projednávané věci poskytovatel úvěru vycházel z příjmů žalovaného ve výši 24.121,-- Kč, tato výše příjmu byla doložena. Žalovaný však řádně nehodnotil výdaje žalovaného. Žalovaný správně vycházel z toho, že celkové úvěrové zatížení žalovaného včetně splátky aktuálně poskytovaného úvěru činí 12.357,-- Kč měsíčně. Již tato skutečnost měla žalobce varovat před poskytnutím tak vysokého úvěru – žalovaný jako osoba spíše s nižšími příjmy se zavázal ke splácení dluhů ve výši, která představuje 51 % jeho příjmů. To je samo o sobě riskantní, zvlášť uváží-li se, že úvěr má být splácen po dobu osmi let. Co je však ještě důležitější, žalobce evidentně podcenil existenční výdaje žalovaného. Ty hodnotí částkou 7.902,-- Kč měsíčně, což je zcela nerealistické číslo. Soud si nedovede představit, že v roce 2023 žije dospělý člověk za částku necelých 8 tis Kč měsíčně, je zcela evidentní, že náklady na živobytí jsou výrazně vyšší (jídlo, bydlení, základní životní potřeby jako oblečení, obuv, hygiena apod.). Člověk v 21. století však nežije pouze tak, aby přežil, má nepochybně i výdaje další spojené se zábavou, kulturou a volnočasovými aktivitami. Tyto výdaje žalovaný nehodnotí vůbec, tváří se, jako by neexistovaly. Žalobce dále nezjišťoval žádné další podrobnosti o žalovaném, např. existenci vyživovacích povinností apod. Žalobce přitom vedl běžný účet pro žalovaného a z tohoto účtu mohl velmi snadno zjistit, že skutečné výdaje žalovaného se podstatně vyšší než oněch 7.902,-- Kč, které si sám stanovil. Pokud by žalobce postupoval řádně s odbornou péčí, musel by dojít k závěru, že žalovanému není možné poskytnout tak vysoký úvěr s tak vysokou splátkou, neboť není v silách žalovaného takový úvěr splácet. 7.Žalobce poskytl žalovanému částku 707.885,-- Kč, žalovaný uhradil částku 220.170,-- Kč, rozdíl ve výši 487.715,-- Kč je povinen žalovaný žalobci vrátit. Na nic dalšího žalobce nárok nemá. Nemá nárok ani na úroky z prodlení, neboť žalovaný nebyl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaný se tak dosud neocitl v prodlení.
8.Pokud jde o lhůtu k plnění, vycházel soud z ust. § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Spotřebitel má povinnost vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V daném případě v odporu žalovaný uváděl, že by byl schopen dluh splácet částkou 3.000,-- Kč měsíčně. K jednání však již nepřišel, soud tak neměl možnost zkoumat jeho bližší poměry. Vycházel proto z toho, že podle smlouvy o úvěru měl být úvěr splacen během osmi let. Tato doba by tedy měla stačit žalovanému ke splacení částky podstatně nižší než původní úvěr. Stejně tak by tato lhůta měla být akceptovatelná pro žalobce, ostatně úvěr měl být splacen ve stejné době. Výše měsíční splátky proto byla stanovena na částku 5.000,-- Kč, dluh by tak měl být zhruba za osm let umořen.. Součástí splátkového režimu je ztráta výhody splátek, což znamená, že v případě nesplnění jedné splátky se splatným stává celý dluh. 9.O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř. Soud má za to, že pokud jde o vymáhání pohledávky z úvěru, pak žalobce by jako velká bankovní instituce disponující svými kvalifikovanými právníky měl být schopen absolvovat spor bez právního zastoupení. Nejedná se o spor nijak složitý, jde o spor, který přímo vyplývá z činnosti žalobce jako banky – poskytování úvěrů. Pokud se žalobce přesto nechá zastoupit advokátem, je to jeho věc, nicméně soud nevidí důvod, proč by v takovém případě měl žalobci přiznávat náklady za právní zastoupení, které výrazně prodražují celý spor. Vynaložení talových nákladů považuje soud za neúčelné. Toto platí tím spíše, že v daném případě celý spor vznikl do značné míry v důsledku porušení zákonných povinností žalobce. Kdyby žalobce řádně ověřil úvěruschopnost žalovaného a úvěr neposkytl, pak by k žádnému sporu nedošlo. Žalobce flagrantně porušil svoji povinnost vyplývající ze zákona o spotřebitelském úvěru. Pak ovšem náklady spojené s vymáháním takové pohledávky by si měl nést sám. V této souvislosti soud připomíná nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zejm. body 18 až 20 odůvodnění nálezu. Zde Ústavní soud mj. deklaruje, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze a neposkytl úvěr s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen. Přesně takto se zachoval žalobce v dané věci. Soud mu přesto bezdůvodné obohacení přiznal. Náklady řízení mu však přiznat nehodlá, žalobce by se měl napříště vyvarovat naprosté ignorace zákona o spotřebitelském úvěru a tímto způsobem se vyhnout podobným sporům. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení v potřebném počtu stejnopisů prostřednictvím Okresního soudu v Chrudimi ke Krajskému soudu v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.