Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Michala Bartoně a soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti stěžovatelky B. M., zastoupené JUDr. Nikolou Švarcovou, advokátkou, sídlem Jugoslávská 481/12, Praha 2, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 267/2024-1178 ze dne 22. října 2025 a rozsudku Okresního soudu v Nymburce č. j. 0 P 170/2022-953 ze dne 17. září 2024, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Nymburce, jako účastníků řízení, a 1) Z. N., zastoupeného Mgr. Kryštofem Jankem, advokátem, sídlem Voršilská 130/10, Praha 1, a 2) nezletilé A. N., 3) nezletilé K. N., 4) nezletilého J. N., všech zastoupených opatrovníkem město L., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Návrh na odklad vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 100 Co 267/2024-1178 ze dne 22. 10. 2025 se zamítá.
Odůvodnění:
1.Ústavní stížností stěžovatelka (matka) napadá v záhlaví označená rozhodnutí. Krajský soud v Praze ("krajský soud") napadeným rozsudkem částečně změnil napadený rozsudek Okresního soudu v Nymburce ("okresní soud") a svěřil nezletilé vedlejší účastníky do péče otce [vedlejšího účastníka 1)]. Dále upravil styk stěžovatelky s dětmi tak, že matka je oprávněna se s nezletilými stýkat tři víkendy v měsíci od pátku 12:00 do neděle 18:00 s tím, že je povinna nezletilé převzít v místě bydliště otce a po skončení styku je předat zpět otci v místě jeho bydliště. Soudy zároveň nahradily souhlas za matku s docházkou nezletilé vedlejší účastnice 1) do základní školy nacházející se v místě bydliště otce.
2.Stěžovatelka navrhuje odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku Krajského soudu. Tvrdí, že jeho výkon způsobuje značnou újmu nejen jí, ale i nezletilým. Představuje značné omezení styku matky s dětmi s úplným vyloučením styku ve všední dny. Matku a děti nadto neúměrně zatěžuje dvěma cestami autem ve vzdálenosti 1200 km za víkend, které výrazně snižují kvalitu společného času. V důsledku rozsudku je oslabován vztah dětí k matce a její rodině. Odklad vykonatelnosti naopak situaci dětí zlepší, vyrovná zátěž rodičů dopravou a o třetinu sníží cestování dětí. V dostatečném rozsahu bude zajištěna i výuka nejstarší dcery, neboť jde o variantu dříve fungující, která by zároveň dočasně naplnila ústavní práva všech členů rodiny.
3.Opatrovník nezletilých ve svém vyjádření návrh na odklad vykonatelnosti navrhl zamítnout, a to za účelem zajištění alespoň dočasné stability prostředí dětí, které jsou dlouhodobě zatíženy rodičovským konfliktem. Rovněž podle otce nezletilých pro odklad vykonatelnosti nejsou splněny zákonné podmínky. Děti si na nově stanovený, stabilní režim u otce dobře zvykají. Odklad vykonatelnosti by vedl k opětovné destabilizaci výchovného prostředí a zejména k dalšímu narušení kontinuity školní docházky nejstarší nezletilé.
4.Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. 5.Aniž by Ústavní soud předjímal závěry svého rozhodnutí o meritu ústavní stížnosti, dospěl po posouzení obsahu návrhu a vyjádření k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky pro odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu.
6.Stěžovatelka ve svém návrhu neuvádí žádné významné skutečnosti, které by prokazovaly, že by další výkon napadeného rozhodnutí pro ni a nezletilé znamenal nepoměrně větší újmu, než která by jim hrozila v případě odložení vykonatelnosti. Nezletilí už několik měsíců tráví všední dny u otce, především nejstarší dcera začala docházet pouze do jedné školy. Odklad vykonatelnosti by pro ně znamenal další překotnou změnu režimu, která by z povahy věci nebyla stálá, ale pouze dočasná.
7.Přestože Ústavní soud vnímá, že výkon "nového" režimu péče podle napadeného rozsudku pro matku a děti představuje významnou zátěž s ohledem na čas strávený cestováním autem, "navrácení" režimu střídavé péče se stykem obou rodičů po týdnu by nutně bylo spojeno s potřebou úpravy docházky nezletilých do předškolních a školních zařízení. Úprava školní docházky "pouze" pro účely řízení o ústavní stížnosti však s sebou nese riziko negativního vlivu na psychické rozpoložení dětí, které však s ohledem na dočasnost takové změny není opodstatněné.
8.Odklad vykonatelnosti je v řízení o ústavních stížnostech mimořádným institutem, při jehož použití postupuje Ústavní soud restriktivně. Jde o výjimku z obecné zásady, podle níž ústavní stížnost nemá odkladný účinek (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2278/24 ze dne 6. 11. 2024, bod 8). Stěžovatelka v tomto ohledu své břemeno tvrzení neunesla.
9.Z výše uvedených důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a contrario tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2026
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu