Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Přibáně a soudců Martina Smolka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti SPV Pelhřimov, a. s., sídlem Plevnice 42, Olešná, zastoupené JUDr. Sylvií Sobolovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 31. října 2025 č. j. 5 Afs 140/2025-79, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2025 č. j. 3 A 71/2024-82, rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 25. července 2024 č. j. MZE-51975/2024-11155 a rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 10. dubna 2024 č. j. MZE-25699/2024-14112, za účasti Nejvyššího správního soudu, Městského soudu v Praze a Ministerstva zemědělství, sídlem Těšnov 65/17, Praha 1 - Nové Město, jako účastníků řízení, a Státního zemědělského intervenčního fondu, sídlem Ve Smečkách 801/33, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1.Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro tvrzené porušení svých práv zaručených v čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.
2.Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že stěžovatelka v roce 2018 uzavřela se Státním zemědělským intervenčním fondem veřejnoprávní smlouvu o poskytnutí dotace, hrazené částečně z fondů Evropské unie, částečně ze zdrojů České republiky. Nyní napadená rozhodnutí se týkají pozdějšího zrušení této smlouvy od počátku Ministerstvem zemědělství pro střet zájmů Andreje Babiše, ovládající osoby mateřské společnosti stěžovatelky. Na žádném stupni správní a soudní soustavy stěžovatelka nebyla úspěšná.
3.Správní soudy v napadených rozhodnutích potvrdily, že smlouva odporovala § 4c zákona o střetu zájmů, protože Andrej Babiš prostřednictvím svěřenských fondů mohl vykonávat faktický vliv v mateřské společnosti stěžovatelky, a tedy ve skupině Agrofert. Mohl nadále čerpat veškerý zisk a skupinu ovládat zejména díky možnosti odvolat svěřenského správce v určitých případech, v podstatě neomezeně jmenovat rodinného protektora a za určitých okolnosti i odvolat ostatní protektory. Svěřenští správci sice formálně naplňují znaky ovládající osoby podle § 75 odst. 1 a 2 zákona o obchodních korporacích, faktický vliv si však udržel Andrej Babiš. Stěžovatelce nemohla svědčit dobrá víra, že se smlouva nezruší, neboť i podle dotačních pravidel nese odpovědnost za porušení zákazu střetu zájmů jako dotační podmínky. Rozpor se zákonem o střetu zájmů zde byl již v okamžiku uzavření smlouvy. Existence střetu zájmů si stěžovatelka mohla a měla být vědoma. II.
Argumentace stěžovatelky
4.Argumentaci stěžovatelky lze rozdělit do několika námitek. Stěžovatelka zaprvé tvrdí, že je diskriminována pro politickou činnost svého zakladatele, Andreje Babiše. To se projevilo i v ukvapeném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který o kasační stížnosti rozhodl za měsíc a půl: je evidentní, že věc byla rozhodnutá předem. Zadruhé namítá svévolný a nepřezkoumatelný výklad pojmu "ovládaná osoba". Správní soudy tento pojem nevykládají v souladu s tím, jak je chápán v soukromém právu, především v zákoně o obchodních korporacích. Fakticky tento pojem nepřípustně rozšiřují a aktivisticky dotvářejí. Absence prokazování opaku u domněnek podle § 75 zákona o obchodních korporacích rovněž popírá ústavněprávní východiska dokazování. Zatřetí stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost závěrů o absenci dobré víry z uzavřené smlouvy o poskytnutí dotace. Dobrá víra se přepokládá a je na orgánech veřejné moci, aby prokázaly opak. 5.Stěžovatelka začtvrté namítá porušení svého práva na zákonného soudce, protože Nejvyšší správní soud nepředložil věc rozšířenému senátu. Nejvyšší správní soud se podle stěžovatelky rozdílným výkladem pojmu "ovládání" podle soukromého a veřejného práva odchýlil od svého rozsudku ze dne 26. 10. 2005 č. j. 2 Afs 81/2004-54, z něhož vyplývá požadavek nahlížet na srovnatelné právní instituty napříč právním řádem stejně. Tytéž úvahy odporují rozsudku ze dne 13. 7. 2010 č. j. 3 Ads 148/2008-70, podle nějž je třeba respektovat zákonnou domněnku, dokud se neprokáže opak. Napadené rozhodnutí odporuje také rozsudku ze dne 11. 11. 2010 č. j. 1 Afs 77/2010-81, podle něhož příjemce dotace nelze postihovat za nedodržení zákonné povinnosti zapříčiněné orgánem veřejné moci. Konečně, zapáté, stěžovatelka namítá porušení práva na ochranu vlastnictví - stěžovatelce vzniklo v okamžiku poskytnutí dotace legitimní očekávání jako majetkové právo. Zásah do takto nabytého práva musí obstát podle čl. 11 odst. 4 Listiny. Nelze tedy bez dalšího uzavřít, že nad v dobré víře nabytým majetkovým nárokem stěžovatelky mohl převážit veřejný zájem. III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6.Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou, je včasná a přípustná. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátkou.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7.Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti, který stojí mimo soustavu soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Ve své ustálené judikatuře Ústavní soud rovněž akcentuje zásadu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci. Vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich použití při řešení konkrétních případů, je proto zásadně věcí (správních) soudů. O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat pouze u tzv. kvalifikovaných vad. 8.Nynější věc se týká zrušení dotační smlouvy společnosti ze skupiny Agrofert pro střet zájmů jejího zakladatele. Věc není ojedinělá, Ústavní soud se obdobnými případy jiných společností z téže skupiny a zastoupených toutéž právní zástupkyní již zabýval. Téměř totožné ústavní stížnosti Ústavní soud jako zjevně neopodstatněné odmítl v usneseních ze dne 17. 12. 2025 sp. zn. IV. ÚS 3359/25 a ze dne 5. 2. 2026 sp. zn. III. ÚS 3444/25 .
9.V těchto usneseních Ústavní soud uvedl, že správní soudy na podstatu námitek stěžovatelky uplatněných dříve v řízení adekvátně reagovaly. Ústavní soud se vypořádal s námitkou diskriminace a nespatřil pochybení ve výkladu pojmu "ovládání", jímž se dospělo k závěru o faktickém vlivu Andreje Babiše na skupinu Agrofert. Ústavní soud se tehdy vypořádal s námitkami stěžovatelky o uplatnění vyvratitelných domněnek ovládajících osob podle zákona o obchodních korporacích i s tvrzením o nepřípustném, svévolném dotváření práva (zejména bod 19 a 20 usnesení sp. zn. IV. ÚS 3359/25 ).
10.Ústavní soud již také reagoval na obdobné námitky stěžovatelky o absenci dobré víry. S tím podle Ústavního soudu souvisí i námitky stěžovatelky o porušení jejího práva na ochranu vlastnictví - z napadených rozhodnutí je dostatečně patrné, z jakých důvodů stěžovatelce legitimní očekávání nevzniklo (na dotaci není právní nárok, odpovědnost za splnění dotačních podmínek spočívá na příjemci dotace, stěžovatelka je nedodržela při uzavření smlouvy). Námitkou ochrany legitimního očekávání jako majetkového práva tak stěžovatelka již jen rámuje své dříve uplatněné a vypořádané jiné věcné námitky. Uvedená usnesení rovněž reagují na odkazy stěžovatelky na dřívější judikaturu Nejvyššího správního soudu.
11.Jak je tedy ze shora uvedeného patrné, na uvedená usnesení lze v podrobnostech beze zbytku odkázat. Kontext věcí je srovnatelný, nosné důvody napadených rozhodnutí jsou stejné jako v těchto dřívějších věcech. Také námitky stěžovatelky jsou obsahově totožné. Ústavní soud nemá důvod své dřívější závěry přehodnocovat, argumentace stěžovatelky k tomu ostatně ani nesměřuje. Ústavní soud uzavírá, že správní soudy se věcně a racionálně vypořádaly se vším podstatným a jejich rozhodnutí jako ústavně obhajitelná obstojí.
12.Proto Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. března 2026
Jiří Přibáň v. r.
předseda senátu