Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Bohdanou Parýzkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]
proti
žalovanému: [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno]
o zaplacení 115 523 Kč s příslušenstvím + 15 864,07 Kč
--- VÝROK ---
I. Řízení se co do částky 11 229 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 229 Kč ode dne 23.04.2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 46,09 % p. a. z částky 98 024,75 Kč od 23.04.2025 do 13.05.2025, zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 75 953 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 75 953 Kč od 10.09.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba na zaplacení částky 28 341 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 104 294 Kč ve výši 12 % ročně od 23.04.2025 do zaplacení, částky 15 864,07 Kč, úroku ve výši 20 % p. a.
z částky 98 024,75 Kč od 23.04.2025 do 13.05.2025 a úroku ve výši 12 % p.a z částky 98 024,75 Kč od 14.05.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23.04.2025 dosáhne částky 343 411,00 Kč, se zamítá.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 703,60 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 115 523 Kč s příslušenstvím a smluvními pokutami ve výši 15 864,07 Kč s tím, že žalovaný nesplnil povinnosti vyplývající pro něho z uzavřené smlouvy o úvěru ze dne 21.08.2024, specifikované č. [anonymizováno], která byla uzavřena mezi žalobkyní, tj. společností [anonymizováno]., [anonymizováno]: [anonymizováno] a žalovaným, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr (peněžní prostředky) ve výši 100 000 Kč, k jehož vyplacení žalovanému došlo dne 21.08.2024. Žalovaný se zavázal úvěr společně se sjednaným příslušenstvím žalobkyni splatit formou 48měsíčních splátek po 5 962 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na což žalobkyně reagovala jeho zesplatněním. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 24 047 Kč formou splátek. Žalovanou částku tvoří a) částka odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 114 125,06 Kč (což odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 024,75 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 16 100,31 Kč) s příslušenstvím, b) smluvní pokuty dle bodu 6.1.smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, c) náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2.smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím, d) smluvní pokuta dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 114 125,06 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 23.04.2025 do zaplacení s tím, že žalobkyně žalobou požaduje tuto smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby, tedy smluvní pokutu ve výši 15 864,07 Kč, e) úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 98 024,75 Kč ode dne 23.04.2025 do zaplacení, kdy žalobkyně požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 66,09 % p.a. za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 18.03.2025), přičemž v souladu s § 122 odst. 4 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12 % p.a. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po předžalobní výzvě. 2.K výzvě soudu, jakým způsobem a v jaké intenzitě žalobkyně, jakožto poskytovatelka úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala (posuzovala) schopnost žalovaného splatit navrhovaný úvěr, žalobkyně uvedla, že tato schopnost byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, který za tímto účelem předložil k prověření své osobní doklady (občanský průkaz) a doklady ověřující jeho příjmy a výdaje, a to výpisy z čtů za období [anonymizováno]-[anonymizováno]/[anonymizováno] a dále si vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR. Nashromážděné informace byly zanalyzovány a verifikovány, mj. i na základě vyžádaných informací z veřejných registrů (zejména SOLUS, NRKI a ISIR) a posouzeny. Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěla věřitelka k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
3.Podáním ze dne 29.01.2026 vzala žalobkyně žalobu co do částky 11 229 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 229 Kč ode dne 23.04.2025 do zaplacení a co do úroku ve výši 46,09 % p. a. z částky 98 024,75 Kč od 23.04.2025 do 13.05.2025zpět, soud proto řízení podle ustanovení § 96 odst. 1,2 o.s.ř. v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil.
4.Žalovaný se ve věci nevyjádřil, v řízení byl nečinný, k jednání nařízenému soudem na den [anonymizováno] se bez omluvy nedostavil, soud proto za použití ustanovení § 101 odst. 3 OSŘ rozhodl bez jeho účasti, kdy vycházel z předložených listin. 5.Soud ve věci provedl dokazování čtením listin předložených žalobkyní, které se vztahují k prokázání existence smluvního vztahu účastníků, k výši vzájemně poskytnutého plnění žalobkyně a žalovaného a ke splnění povinnosti žalobkyně ve vztahu ke zkoumání (resp. prověřování) úvěruschopnosti žalovaného, přičemž zjistil následující skutečnosti:
6.Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, resp. registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru vedeného ČNB plyne, že žalobkyně, jako nebankovní subjekt, disponuje povolením k poskytování spotřebitelských úvěrů (včetně úvěrů na bydlení i vázaných). Z listiny označených „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / smlouva o úvěru“, opatřených číslem (VS) [anonymizováno], které akceptoval žalovaný pomocí jedinečného elektronického kódu dne 21.08.2024 a téhož dne na tuto listinu připojila podpis i žalobkyně, resp. jí zmocněná osoba, vyplývá, že se žalobkyně (jako poskytovatelka úvěru) zavázala žalovanému (klientovi) poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, který se jí žalovaný zavázal splatit celkem [anonymizováno] měsíčními splátkami ve výši 5 962 Kč, splatnými vždy k 12. dni v měsíci, s tím, že první splátka je splatná v měsíci následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 66,09 % ročně a žalovaný se tento úrok zavázal platit za dobu od poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Celková částka, kterou by měl žalovaný žalobkyni zaplatit činí 286 176 Kč. [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] se žalobkyně zavázala žalovanému poukázat na bankovní účet, který žalovaný ve smlouvě označil. Ve smlouvě byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za prodlení žalovaného se zaplacením každé splátky úvěru anebo její části o délce 30 dnů (maximálně však 2 999 Kč za každý kalendářní rok), smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru (po sjednaném automatickém zesplatnění úvěru v případě prodlení žalovaného se zaplacením kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, přičemž dlužná nová jistina úvěru sestává z dosud nezaplacené jistiny úvěru a nesplacených úvěrových úroků přirostlých k zesplatnění úvěru). Sjednána byla také paušální náhrada nákladů žalobkyně ve výši 200 Kč za každý případ prodlení žalovaného se zaplacením splátky anebo její části o délce 15 dnů. Z obsahu smlouvy rovněž vyplývá, že žalovaný při jejím uzavírání nevystupoval jako podnikatel (ani v rámci výkonu svého povolání), a dále, že výše (součet) všech smluvních pokut, které může žalobkyně po žalovaném žádat, nesmí převýšit součin čísla [anonymizováno] a celkové výše poskytnutého úvěru, maximálně však 200 000 Kč. Tyto skutečnosti vyplývají též z listiny označené jako „Předsmluvní formulář“. Schválení úvěru žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne 21.08.2024, v němž jsou připomenuty jak výše úvěru, tak splátky a úroková sazba, a téhož dne žalobkyně vyhotovila splátkový kalendář. V listině označené „Podpis na dálku“ je popsán způsob systémového řešení přijatého žalobkyní ohledně podepisování dokumentů klienty na dálku. Z listiny „Dodatek č. [anonymizováno] k Návrhu smlouvy o úvěru / Smlouvě o úvěru a listin „Základní informace o klientovi“, „Důkaz o odeslání 1,- Kč“, „Zaslaná SMS (Informace o vyplacení)“ a „Důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení)“ z téhož dne plyne bližší postup účastníků při sjednávání předmětné smlouvy, resp. ověřování totožnosti žalovaného a jeho bankovního účtu v rámci podepisování smluvní dokumentace prostředky komunikace na dálku. Obsahem „Dodatku č. [anonymizováno]“ je žádost žalovaného o uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku a rovněž je zde zmíněno, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a prohlášení žalovaného, že všechny jím poskytnuté údaje jsou úplné a pravdivé. Z listiny označené „Doklad o vyplacení úvěru“ soud zjistil, že žalobkyně dne 21.08.2024 poukázala na účet určený žalovaným ve smlouvě o úvěru částku 100 000 Kč, což potvrdilo i ze sdělení [anonymizováno] [anonymizováno] ze dne 14.01.2026. V listině „Prohlášení klienta/Informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru“, stvrzené žalovaným shodným způsobem jako smlouva dne 21.08.2024 je zaznamenáno mj. prohlášení žalovaného, že si je vědom sjednané výše úroku za poskytnutí úvěru, souhlasí s ní a považuje ji za přiměřenou a seznámil se s veškerou dokumentací. Z výpisu z registru SOLUS vyplývá, že žalovaný neměl v době posuzování žádný negativní záznam, a v položkách „dlužná částka po splatnosti“, „počet dlužných splátek“, „datum vzniku příznaku“, „datum zaplacení“, „datum posledního nahrání“, „příznak“ a „produkt“ nebyl uveden žádný údaj. Výpis obsahuje pouze identifikaci dotazu, „číslo žádosti [anonymizováno]“, a čas importu dne 18.08.2024 v 13:35:46, což potvrzuje, že dotaz byl proveden řádně a že registr v rozhodné době neobsahoval o žalovaném žádnou negativní informaci. Absence negativního příznaku v registru SOLUS však sama o sobě nevypovídá o finanční stabilitě žalovaného, ale pouze o tom, že žalovaný v daném okamžiku neměl evidovaný dluh po splatnosti u subjektů, které do registru SOLUS data poskytují. Z výpisu z registru NRKI soud zjistil, že u žalovaného byla v době podání žádosti evidována úvěrová aktivita u osmi různých finančních institucí, což je podle interní metodiky NRKI hodnoceno jako kategorie IV, odpovídající nižšímu skóre (36 bodů) a označující výrazně zvýšené riziko budoucí platební neschopnosti. Výpis dále uvádí celkovou expozici žalovaného ve výši 85 433 Kč, řazenou do kategorie III (50 bodů), tedy do pásma zatížení, které již signalizuje významnější míru úvěrového zatížení. Současně byly v NRKI vedeny revolvingové a nesplátkové limity v celkové výši 60 600 Kč, které spadají do kategorie II (48 bodů). Přestože registr NRKI neevidoval ke dni dotazu žádný dluh po splatnosti (kategorie I, 56 bodů), ostatní ukazatele – zejména vysoký počet žádostí o úvěr, významná míra úvěrové expozice a aktivní revolvingové limity – již samy o sobě představují jasný indikátor zvýšeného rizika, který je podle interních pravidel užívaných věřiteli spojen s vyšší pravděpodobností nesplácení. Z listiny označené „Karta klienta“ plyne, že žalobkyně – ve vztahu k předmětnému úvěru – eviduje platby žalovaného v celkové výši 24 047 Kč. Z dopisu ze dne 17.03.2025 vyplývá, že žalobkyně žalovaného upozornila na možnost zesplatnění celého úvěru z důvodu jeho prodlení s placením splátek č. [anonymizováno] a [anonymizováno], a na totéž žalobkyně žalovaného, z důvodu prodlení se zaplacením i splátky č. [anonymizováno], [anonymizováno] a [anonymizováno] upozornila dopisem ze dne 14.04.2025. Z dopisu ze dne 21.04.2025 („Oznámení“) plyne, že žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek ve lhůtě 10 dnů od data odeslání, s odůvodněním, že z důvodu prodlení s placením splátky o délce 65 dnů došlo k zesplatnění všech závazků z úvěrové smlouvy. V předžalobní výzvě ze dne 20.08.2025 žalobkyně vyzvala k okamžité úhradě jednotlivých dlužných částek, a to ve lhůtě 15 dnů od data jeho odeslání; výzvu odeslala žalovanému žalobkyně doporučenou poštovní zásilkou dne 20.08.2025, což vyplývá z poštovního podacího archu z téhož dne.
7.Na základě shora provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 21.08.2024 uzavřena smlouva č. [anonymizováno] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému jako úvěrovanému úvěr (peněžní prostředky) ve výši 100 000 Kč, k jehož vyplacení žalovanému došlo dne 21.08.2024. Žalovaný se zavázal úvěr společně se sjednaným příslušenstvím žalobkyni splatit formou 48měsíčních splátek po 5 962 Kč. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, na což žalobkyně reagovala jeho zesplatněním. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 24 047 Kč, zbytek do současné doby ani přes výzvy neuhradil. Před poskytnutím peněžních prostředků si dále vyžádala informace z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR a měla k dispozici výpisy z účtu žalovaného za měsíce 04-07/2024.
8.Podle ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen “zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet, podle odst. 2 téhož ustanovení při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10.Podle § 88 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. osoby oprávněné poskytovat spotřebitelský úvěr se mohou vzájemně informovat o údajích o dluzích, které vypovídají o úvěruschopnosti spotřebitele, prostřednictvím databáze spravované právnickou osobou, která a) zpracovává údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti, b) poskytuje přístup k těmto údajům osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr, c) umožňuje osobám oprávněným poskytovat spotřebitelský úvěr se sídlem nebo skutečným sídlem v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako osobám se sídlem nebo skutečným sídlem v České republice, d) nepodmiňuje přístup osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům oprávněním takové osoby k činnosti banky, zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva, e) zachovává ohledně získaných údajů mlčenlivost a chrání je před zneužitím a f) uveřejní podmínky přístupu osob oprávněných poskytovat spotřebitelský úvěr k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup, podle odst. 2 téhož ustanovení je poskytovatel povinen k údajům získaným o spotřebiteli z databáze podle odstavce 1 přistupovat tak, jako by šlo o údaje, které získal od spotřebitele sám. Poskytovatel může údaje o spotřebiteli získané prostřednictvím databáze podle odstavce 1 využít výhradně pro vyhodnocení předpokladů řádného splácení jeho dluhů, zejména ke splnění povinností podle § 85 a 86, podle odst. 3 téhož ustanovení poskytovatel informuje spotřebitele v souladu se zákonem upravujícím ochranu osobních údajů o svém záměru vyhledávat o spotřebiteli údaje v databázi podle odst. 11.Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12.Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13.Podle § 2991 odst. 2 OZ, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14.Podle závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.03.2019, sp. zn. nsoud/33_Cdo_201_2018 (který v daném ohledu vychází a ztotožňuje s již dříve vyslovenými závěry vyloženými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018) povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru a nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Ve své argumentaci odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 01.04.2015, sp. zn. nssoud/1_As_30_2015, který dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. [anonymizováno] a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání smluvního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. 15.Výše citované závěry se plně uplatní na právní úpravu zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. 16.Soud dále vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. usoud/III.__S_4129_18 ze dne 26.02.2019, v němž tento uvedl, že Nejvyšší správní soud při výkladu § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30.11.2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zák. č. 257/2016 Sb., tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Ústavní soud dále zdůraznil, že nejde o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Ústavní soud rovněž dospěl k závěru, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. 17.Podle odborné literatury „Řádným prověřením úvěruschopnosti ze strany poskytovatele se rozumí komplexní prověřování objektivní schopnosti spotřebitele splnit povinnost ke splacení úvěru, jak je smlouvou definována, s výsledkem, že není důvodná pochybnost o této schopnosti spotřebitele (srov. s § 3 odst. 1 písm. c) SpotřÚ). Přitom jde o porovnání v součinnosti se spotřebitelem zjištěných běžných příjmů a výdajů spotřebitele s výsledkem, že je v jeho možnostech plnit sjednané splátky. …. Poskytovatel se nesmí spokojit jen s čestným prohlášením spotřebitele, aniž by je prověřoval (viz rozsudek NS z 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018), vždy musí zjišťovat nejen aktuální a předpokládané příjmy, ale i výdaje spotřebitele.“ (srov. SVOBODA, Karel. Ke splatnosti dluhu z úvěru, u kterého nedošlo k prověření úvěruschopnosti spotřebitele. Soudní rozhledy, 2025, č. 7-8, s. 221.). 18.Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně neposoudila s odbornou péčí schopnost spotřebitele (žalovaného) splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně ohledně příjmové stránky žalovaného vycházela toliko z informací poskytnutých žalovaným, respektive jen z výpisů z účtu žalovného, neboť hodnocení klienta nebyla předloženo, což soud hodnotní jako nedostatečné -pokud jde o příjem ze zaměstnání, především si měla vyžádat potvrzení zaměstnavatele, ověřit délku trvání pracovního poměru, zda je uzavřený na dobu určitou nebo neurčitou a požadovat i příjmy, a to včetně výplatních pásek, ze kterých by mohla například zjistit, zda ze mzdy například nejsou prováděny srážky. Pokud jde o výdaje žalovaného, tyto neověřila vůbec, respektive ani neprovedla analýzu z předložených výpisů. Jak bylo totiž soudem zjištěno, z výpisu z běžného účtu za období duben 2024 vyplývá, že finanční situace žalovaného byla v tomto měsíci vysoce nestabilní a nesvědčila o schopnosti dlouhodobě plnit závazky z nového úvěru ve výši 100 000 Kč. Výpis vykazuje značný objem plateb směřujících k provozovatelům [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] aj.), a to ve vysoké frekvenci a často i v desítkách transakcí denně, přičemž tyto výdaje představují převážnou část všech odchozích plateb v měsíci; vedle toho se opakují časté výběry hotovosti přes [anonymizováno] [anonymizováno]. Pravidelný a stabilní příjem se neprokazuje – jediný vyšší příjem z pracovního poměru ([anonymizováno] dne 10.04.2024) je doplněn jen desítkami drobných příchozích plateb od fyzických osob (typicky 100–600 Kč, opakovaně od osob [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]), které zjevně nemají povahu mzdy ani jiného pravidelného příjmu. Současně žalovaný hradil splátky již existujícího úvěru ([anonymizováno] [anonymizováno]) a na účtu se objevují příchozí platby související s dalším úvěrovým produktem ([anonymizováno]/[anonymizováno]), což dokládá kumulaci závazků. Celkové [anonymizováno] v dubnu je sice formálně kladné (příjmy 101 484,81 Kč, výdaje 91 228,24 Kč), nicméně struktura plateb objektivně svědčí o tom, že významná část disponibilních prostředků je okamžitě spotřebována na hazard či výběry hotovosti, nikoli na úhradu základních životních potřeb či tvorbu rezerv. Chování na účtu je tedy projevem vysokého finančního rizika, absence stabilních příjmů a celkové neschopnosti udržet jakoukoli finanční rovnováhu, což vylučovalo závěr o jeho úvěruschopnosti k datu uzavření smlouvy. Z poskytnutého bankovního výpisu za období květen 2024 vyplývá, že finanční situace žadatele byla po celé sledované období vysoce nestabilní, charakterizovaná mimořádným množstvím transakcí, extrémním objemem plateb na internetové sázení a hazard ([anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] aj.), každodenními výběry hotovosti, absencí stabilního pracovního příjmu a výraznou převahou drobných příchozích plateb od fyzických osob (typicky 100–1 000 Kč, opakovaně od osob [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]), které nesvědčí o pravidelném výdělku; naopak jediný vyšší pracovní příjem (28 153 Kč dne 10. 5.) byl během téhož dne okamžitě odčerpán následnou jednorázovou transakcí ve výši 38 153 Kč. Běžný účet vykazuje soustavné negativní [anonymizováno] (výdaje 251 029,85 Kč oproti příjmům 239 569,85 Kč), vysokou míru transakčního rizika a opakované splátky úvěru z jiného závazku, zatímco žadatel současně čerpá nové půjčky (např. [anonymizováno], [anonymizováno]). Z výpisu je patrné, že významná část disponibilních prostředků je ihned spotřebována na hazardní hry či výběry hotovosti, bez tvorby jakékoli finanční rezervy. Celkově tak výpis zjevně signalizuje dlouhodobou platební nestabilitu, rizikové finanční chování, absenci doložitelných pravidelných příjmů a faktickou neschopnost splácet nový úvěr ve výši 100 000 Kč bez hrozícího předlužení; takový stav objektivně vylučoval závěr o jeho úvěruschopnosti. Z výpisu z běžného účtu za měsíc červen 2024 vyplývá, že i v tomto období vykazoval platební styk extrémní míru transakční nestability, charakterizovanou masivní koncentrací odchozích plateb na hazardní hry ([anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] aj.), včetně četných vysokých částek (např. –8 000 Kč, –2 000 Kč, –1 200 Kč, –1 181 Kč) i desítek drobných plateb v řádu 100–300 Kč téměř denně, a opakovanými výběry hotovosti přes [anonymizováno][anonymizováno][anonymizováno] v rozsahu 200–6 000 Kč. Příjmová stránka účtu je tvořena zejména četnými drobnými příchozími platbami (typicky 100–1 000 Kč) od osob [anonymizováno], [anonymizováno] a dalších fyzických osob, které nemají charakter stálého pracovního příjmu; jediný významnější příjem představoval mzda od [anonymizováno]. ve výši [anonymizováno] dne 10.06.2024, která však byla v tentýž a následující dny spotřebována na úhradu hazardních plateb, splátek úvěrů ([anonymizováno][anonymizováno][anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]) a další jednorázové odchozí transakce ve vysokých částkách (–6 855 Kč, –6 300 Kč, –4 700 Kč, –3 400 Kč aj.). Z výpisu z běžného účtu žalobce za měsíc červenec 2024 jednoznačně vyplývá, že finanční situace žalovaného byla v tomto období vysoce nestabilní, extrémně riziková a charakterizovaná naprostou absencí schopnosti vytvářet jakékoli finanční rezervy. Celkový obraz jeho hospodaření potvrzuje patologické hazardní chování, masivní zadlužování a dlouhodobě neudržitelné cashflow. Již prvé dny měsíce zachycují rozsáhlou sérii plateb směrem k provozovatelům hazardních her, kdy žalobce během jediného dne provedl desítky plateb v částkách od 100 do 1 500 Kč, přičemž se opakovaně vyskytují i částky vyšší, například platba ve výši –10 000 Kč zaúčtovaná dne 02.07.2024 prostřednictvím [anonymizováno] na [anonymizováno], a to společně s dalšími vysokými částkami na [anonymizováno] a [anonymizováno]. Celý měsíc je charakteristický nepřetržitým sledem plateb na hazardní platformy [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] ([anonymizováno]), [anonymizováno] či [anonymizováno], často i několikrát za sebou během několika málo minut, což svědčí o intenzivním, nekontrolovaném sázení. Z výpisu je rovněž zřejmé, že žalovaný během července opakovaně vybíral hotovost prostřednictvím [anonymizováno] [anonymizováno], obvykle v částkách 400 až 1 000 Kč, přičemž k výběrům docházelo i několikrát v rámci jediného dne. Tyto výběry dále snižují disponibilní zůstatky a dokládají, že žalobce nedisponoval žádným rozumně udržitelným rozpočtem a peněžní prostředky okamžitě spotřebovával. Příjmy sice za sledované období formálně činily 132 449,08 Kč, nicméně jejich struktura nepředstavuje stabilní nebo předvídatelný příjem použitelný ke splácení finančních závazků. Jediným pravidelným příjmem je mzda od společnosti [anonymizováno]. ve výši [anonymizováno] připsaná dne 10.07.2024, avšak tato částka byla v následujících dnech okamžitě spotřebována na hazardní platby a úhrady závazků. Ostatní vyšší příchozí platby – například opakované částky 26 000 Kč, 6 000 Kč či 4 000 Kč – pocházejí z hazardních výher ([anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno]), případně z mikroplateb od fyzických osob, které evidentně neslouží k zajištění základních životních potřeb, ale jsou opětovně okamžitě použity k dalšímu sázení. Výpis dále ukazuje, že žalovaný v červenci 2024 splácel několik úvěrů současně, a to zejména [anonymizováno] [anonymizováno], z níž je patrná pravidelná splátka jistiny a úroku (například dne 11.07.2024 splátka jistiny 1 410,55 Kč a úroku 658,45 Kč), a dále úvěrové produkty poskytované prostřednictvím společností [anonymizováno] / [anonymizováno] a [anonymizováno], kde se vyskytují četné odchozí okamžité úhrady i příchozí částky odpovídající čerpání drobných úvěrů či refinancování stávajících dluhů. Způsob, jakým jsou tyto úvěrové platby realizovány – tedy vždy těsně poté, co žalobce získá peněžní prostředky z hazardních výher či drobných převodů od třetích osob – svědčí o tom, že žalovaný nebyl schopen hradit splátky z vlastního pravidelného příjmu, ale činil tak jen dočasně a nahodile z prostředků získaných vysoce rizikovým a nestabilním způsobem. Celkové výdaje za měsíc červenec 2024 dosáhly 158 719,78 Kč, což představuje výrazné negativní [anonymizováno], kdy výdaje převýšily příjmy o více než 25 000 Kč. Tato disproporce potvrzuje, že žalovaný žil zcela mimo rámec svých možností a nebyl schopen udržet ani základní finanční rovnováhu. Přes vysoký objem peněžních prostředků, které během měsíce účtem prošly, činil konečný zůstatek na účtu jen 1 300 Kč, což svědčí o naprosto destruktivním finančním chování, absenci jakékoli rezervy a faktickém vyčerpání všech prostředků. Celkově vzato výpis za červenec 2024 prokazuje, že žalovaný byl v tomto období v hluboké finanční krizi, výrazně předlužen, závislý na hazardních hrách a objektivně zcela neschopen plnit jakékoli závazky z dalšího úvěru. Jakékoliv posouzení jeho úvěruschopnosti by tak muselo nutně vést k závěru, že žalovaný úvěruschopný nebyl, a to v míře ještě výraznější než v měsících předcházejících. Celkově tak výpisy zjevně signalizují dlouhodobou platební nestabilitu, rizikové finanční chování, absenci doložitelných pravidelných příjmů a faktickou neschopnost splácet nový úvěr ve výši 100 000 Kč bez hrozícího předlužení; takový stav tedy objektivně vylučoval závěr o jeho úvěruschopnosti. Ze systému ISAS bylo dále například zjištěno, že dne [anonymizováno] žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru na [anonymizováno]- [anonymizováno] [anonymizováno].
19.V souladu s ustálenou judikaturou má soud za to, že schopnost spotřebitele splatit úvěr se presumuje v situaci, kdy spotřebiteli po odečtení peněžní částky, potřebné na řádné splácení, zbývají pravidelné dostatečné prostředky v jeho obvyklém rozpočtu. Žalobkyně měla analyzovat příjmovou i výdajovou stránku rozpočtu, což evidentně neučinil, nemohla tak postupovat s odbornou péčí. V řízení bylo prokázáno, že v rámci předsmluvních povinností žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti, což má za následek neplatnost smluvního vztahu podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. Soud k neplatnosti přihlédl i bez námitky žalovaného z úřední povinnosti (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, či nález Ústavního soudu z 26.02.2019, sp. zn. usoud/III._S_4129_18). 20.Lze uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, když posouzení úvěruschopnosti neprovedla řádně. Žalobkyně uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jednala v rozporu s § 86 zák. č. 257/2016 Sb.. Jejímu jednání tak nelze přiznat právní ochranu. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele, osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. (srov. rozhodnutí NS sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018). Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.. 21.S ohledem na to, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je neplatná, má žalobkyně právo pouze na vydání částky 75 953 Kč (100 000 Kč poskytnuto, na splátkách uhrazeno 24 047 Kč žalovaným), představující bezdůvodné obohacení na straně žalovaného podle ustanovení § 2991 OZ, která byla žalovanému vyplacena a kterou žalobkyni nevrátil podle ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona o spotřebitelském úvěru, a to v době přiměřené možnostem žalovaného - výrok II., ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta(výrok III.). 22.O splatnosti závazku žalovaného musel soud rozhodnout podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Splatnost soud stanovil podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. s přihlédnutím k § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř., v délce tří dnů, neboť žalovaný ke svým současným sociálním a majetkovým poměrům, které by odůvodňovaly určení lhůty jiné, ničeho netvrdil ani neprokázal. 23.Tím, že žalovaný dosud žalobkyni ničeho nevydal, dostal se do prodlení se splněním peněžitého závazku dle § 1968 OZ a vedle práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni vzniklo též právo požadovat úrok z prodlení podle ustanovení § 1970 OZ ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to od 10.09.2025, když žalobkyně v rámci předžalobní výzvy stanovila dodatečnou lhůtu k zaplacení dlužné částky do 15 dnů od doručení výzvy a výzva byla doručena dne 25.08.2025. 24.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, ale podle § 146 odst. 2 OSŘ zavinila, že řízení muselo být částečně zastaveno, náhradu nákladů řízení ve výši 15 703,60 Kč, přičemž tato částka představuje rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 45,65 %. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 570 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z částky 104 294 Kč (pokud by bylo žalováno se sníženou úrokovou sazbou) sestávající z částky 5 300 Kč za 4 úkony právní služby- převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., předžalobní výzvu a za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. dne 24.02.2026, včetně čtyř paušálních náhrad výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %. Náhrada za doplnění žaloby s částečným zpětvzetím žaloby přiznána nebyla, když tvrzení a důkazy k otázce zkoumání úvěruschopnosti měla již být uvedena v žalobě a částečné zpětvzetí pak mohlo být učiněno při jednání soudu. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky, která žalobkyni zastupovala (ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ) a to v běžné lhůtě tří dnů podle ustanovení § 160 odst. 1 OSŘ, neboť pro jiný postup nebyly shledány důvody. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Děčíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li povinnost, uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.