Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Klimentem ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátkou [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]
proti
žalované: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro zaplacení částky 73 012,09 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč, které je oprávněna uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy k 15. dni v měsíci, a to pod ztrátou výhody splátek, přičemž první splátka je splatná k 15. dni v měsíci následujícím po právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 39 012,09 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 676,60 Kč od 05.08.2025 do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Návrhem se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit jí částku 72 535 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že dne 02.04.2025 uzavřela jako úvěrující s žalovanou jako úvěrovaným smlouvu o úvěru [anonymizováno] na základě kterého se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 45 400 Kč s možností postupného čerpání. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [anonymizováno] Žalovaná poskytla žalobkyni identifikační údaje, a následně jejich správnost potvrdila ve smlouvě a tuto odsouhlasila podpisem úvěrové smlouvy, která byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované nejprve zpřístupněn formulář [anonymizováno], který odsouhlasila a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, který žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář [anonymizováno] zaslán na jí uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet č. [anonymizováno] prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce, a to dne 02.04.2024 v částce 34 000 Kč. Nedílnou součástí shora uvedené smlouvy byl i Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky. Konec kreditového rámce měl nastat dne 24.09.2026, žalovaná byla dle smlouvy povinna vedle jistiny uhradit rovněž smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny a poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně proto využila svého práva dle smlouvy a úvěrovou smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 04.08.2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 05.08.2025. V důsledku prodlení žalované pak žalobkyně dále vyúčtovala žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky jistiny Kč, a to za dobu 90 dnů prodlení, tj. ve výši 476,22 Kč. Žalovaná i přes předžalobní výzvu zástupce žalobkyně na předmětný dluh dosud ničeho neuhradila.
2.Žalovaná k nároku uvedla, že částka jistiny ve výši 34 000 Kč jí byla poskytnuta, jak uváděla žalobkyně. Bylo jí to poskytnuto na základě uv. smlouvy. Povinnost k úhradě této částky de facto uznala. Požádala toliko o úhradu částky ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně. Vyšší částku si není schopna dovolit.
3.Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně podle ustanovení § 101 odst. 3 OSŘ, občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, když se žalobkyně z jednání omluvila a nežádala jeho odročení. 4.Z předložených listinných důkazů má soud ohledně uzavření žalobkyní tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru a poskytnutí peněžních prostředků za prokázané následující pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:
5.Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] bylo zjištěno, že žalující strana a žalovaná strana uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru, kterou se žalující zavázala poskytnout žalované úvěr do maximální výše 45 400 Kč. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila na účet č. [anonymizováno] dne 02.04.2025 částku 34 000 Kč, což žalovaná ani nesporovala.
6.Z dokumentu Autorizace ověření totožnosti a výpisu ze služby BankID od společnosti [anonymizováno]., bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované prostřednictvím přímého náhledu na bankovní účet č. [anonymizováno].
7.Z dokumentu nazvaného Identifikované příjmy vypracovaného žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně uvedla, že ověřila čistý měsíční příjem žalované ve výši [anonymizováno].
8.Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti bylo zjištěno, že se jedná o formulář, ve kterém je uvedeno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalované činila 39 495, sama žalovaná však uvedla čistý měsíční příjem ve výši 27 000 Kč. Žalobkyně v návrh uváděla ověřený příjem 25 000 Kč. Ze strany žalující dokonce ani nebylo poskytnuto žádné tvrzení ohledně výdajové stránky žalované.
9.Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14.12.2025 a připojeného podacího lístku bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované dne 16.12.2025 výzvu k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost podání žaloby, pokud nebude výzvě vyhověno.
10.Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval následující právní úpravu a učinil následující právní závěry:
11.Podle § 2395 OZ, občanský zákoníku, v pozdějším znění (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12.Podle § 75 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28.05.2022 (dále jen „z. s. ú.“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. 13.Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14.Podle § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 15.Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 16.Podle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 17.Podle § 87 odst. 3 zákona spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18.Účastníci uzavřeli smlouvu, kterou soud vzhledem k jejímu obsahu právně posoudil jako smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 OZ, neboť žalobkyně se na jejím základě zavázala poskytnout peníze, které se žalovaná zavázala sjednaným způsobem vrátit a zaplatit smluvní úrok v projednávaném případě představovaný kapitalizovanou částkou poplatku za sjednání smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná je spotřebitelem ve smyslu § 419 OZ, jedná se o úvěr spotřebitelský ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. 19.Posouzením všech provedených důkazů, na základě zjištěného skutkového stavu (§ 153 odst. 1 OSŘ), když soud zhodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, s ohledem na relevantní právní stav a vše, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 OSŘ), co učinili nesporným (§ 120 odst. 3 OSŘ), dospěl k závěru, že žaloba byla podána částečně důvodně. 20.Předmětem podnikání žalobkyně je nebankovní poskytování spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 9 zák. č. 257/2016 Sb. Vzhledem k tomu je žalobkyně podle § 75 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. povinna při posuzování úvěruschopnosti konkrétního žadatele o spotřebitelský úvěr postupovat s odbornou péčí. Nejvyšší správní soud v rámci své činnosti vyložil pojem odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru v rozsahu jeho povinnosti posuzovat úvěruschopnost žadatele o úvěr tak, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či doložením výpisu z účtu žadatele (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 01.04.2015, č. j. nssoud/1_As_30_2015-39, který se vztahoval k § 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného do 30.11.2016, avšak lze jej aplikovat i ve vztahu k obsahově shodnému § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.). Z uvedeného plyne, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen při posuzování nejen vyžadovat od konkrétního žadatele o úvěr údaje o jeho majetkových a výdělkových poměrech, ale tyto údaje i náležitě, po obsahové stránce prověřit. Teprve na základě takového náležitého prověření lze učinit závěr o tom, zda je žadatelova úvěruschopnost dostatečná či nikoli. 21.Soud v projednávaném případě dospěl k závěru, že z důkazů předložených žalobkyní, které soud provedl při ústním jednání, vyplývá, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posuzovala schopnost spotřebitele (žalované) splácet poskytnutý úvěr. Žalovaná v projednávané věci v rámci postupu před uzavřením smlouvy o úvěru sdělila údaje o svém výdělku a svých životních nákladech a dluzích. Ač žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované v registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob (registr Starostové), katastru nemovitostí, sankčním seznamu a interním registry historie klienta, NRKI a BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí k těmto tvrzením nenavrhla žádné důkazy, což její procesní odpovědnost. Ani tvrzení, že žalobkyně ověřila příjem žalované náhledem na její bankovní účet, soud rovněž nemá za prokázané, neboť prokazuje toto tvrzení vlastním dokumentem, jímž sama potvrzuje, že identifikovala čistý měsíční příjem žalované 39 495 Kč.
22.Dle § 101 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména (a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, (b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem. Dle § 120 odst. 1 OSŘ jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Dle § 118a odst. 1 OSŘ; ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Dle § 118a odst. 3 OSŘ; zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy. 23.Vzhledem k povaze tohoto řízení, pro které platí zásada dispoziční a projednací, je zásadně věcí účastníků řízení tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých skutkových tvrzení, a proto je žalující strana povinna tvrdit veškeré pro rozhodnutí věci významné skutečnosti (ohledně posouzení přezkumu úvěruschopnosti žalované strany) a k jejich prokázání označit důkazy.
24.Vzhledem k neodstranění nedostatků, když neučinila žalující strana dostatečná skutková tvrzení, jakým konkrétním způsobem věřitel zjišťoval skutečnosti rozhodné pro náležité posouzení bonity žalovaného ke splácení spotřebitelského úvěru (úvěruschopnosti) a následné platné uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a nenavrhla důkazy potřebné k prokázání těchto tvrzení, navíc se objevily rozpory mezi tvrzeními a předkládanými důkazy, bylo nutné ve věci nařídit jednání s tím, že soud byl připraven postupovat podle § 118a odst. 3 OSŘ, tedy při tomto jednání vyzvat žalující stranu, aby k prokázání tvrzených skutečností navrhla a předložila potřebné důkazy. Žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila, pročež se sama ze své vůle zbavila možnosti být při jednání poučena o povinnosti tvrzení a důkazní ve smyslu § 118a OSŘ, které vymezuje poučovací povinnost soudu poskytovanou účastníku, jemuž hrozí neúspěch ve sporu pro neunesení břemene tvrdit a prokazovat, jehož konkrétní obsah si účastník bez své viny neuvědomil. Ustanovení § 118a OSŘ totiž upravuje poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, znemožnil tím soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a OSŘ, jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 OSŘ Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a OSŘ proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.01.2009, sp. zn. nsoud/21_Cdo_5232_2007 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.12.2016, sp. zn. nsoud/22_Cdo_4881_2015.). Tím, že se žalobkyně k jednání nedostavila, znemožnila soudu postup předpokládaný v ust. § 118a OSŘ V tomto případě tedy nemohlo být žalující straně dáno poučení směřující k předložení důkazů potřebných k prokázání svých skutkových tvrzení, neboť žalobkyně se svojí procesní nečinností práva na poskytnutí těchto poučení zbavila. Za této situace není soud povinen, ba ani oprávněn poskytnout žalobkyni potřebné poučení jiným způsobem. 25.Pokud by se žalobkyně dostavila k jednání, byla by v souladu s § 118a odst. 3 OSŘ soudem poučena o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení ohledně platného sjednání úvěrové smlouvy a kvalifikovaného prověření bonity žalované ke splácení úvěru. Svou neúčastí na jednání však žalobkyně znemožnila soudu poskytnout jí poučení dle § 118a odst. 3 OSŘ a současně se tohoto dobrodiní soudu vzdala (viz. např. usnesení Ústavního soudu ČRsp. zn. usoud/II.__S_175_04 či rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. nsoud/11_Cmo_294_2001), když jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. nsoud/21_Cdo_4314_2008), potřebná poučení soud poskytuje pouze přijednání, popřípadě při přípravném roku, nařízeném podle ustanovení § 114c OSŘ, a není tedy možné poučovat žalobkyni o neunesení důkazního břemene mimo jednání či přípravný rok. 26.Žalobkyně tedy neprokázala, že by postupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované dle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., proto je třeba smlouvu o úvěru podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. hodnotit jako neplatnou. Soud k této neplatnosti přihlédl i bez námitky žalované z úřední povinnosti, neboť její uzavření odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek a je tedy absolutně neplatná ve smyslu § 588 OZ (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 25.07.2018, sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, či nález Ústavního soudu z 26.02.2019, sp. zn. usoud/III._S_4129_18). 27.Plyne z rozsudku Nejvyššího soudu č. j. nsoud/33_Cdo_3675_2021-262 ze dne 20.04.2022, že v případě neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dané nedostatečným zkoumáním úvěruschopnosti, má spotřebitel povinnost vrátit jistinu v době přiměřené jeho možnostem (dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb.). Splatným stává se takto založený dluh buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu, který (dle § 87 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb.) určí dobu na návrh některého z účastníků podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Následkem neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú., je tedy pouze povinnost žalované vrátit žalobkyni peníze, které jí byly na základě neplatné úvěrové smlouvy poskytnuty, a to v době přiměřené jejím možnostem. To, že žalovaná má peníze vrátit v době přiměřené jejím možnostem, odlišuje postavení žalované jako úvěrovaného spotřebitele od postavení dlužníka majícího povinnost vrátit plnění přijaté z neplatné smlouvy, jak je upraveno obecným ustanovením § 2993 OZ Splatnost dluhu žalované tak není vázána na výzvu věřitele (§ 1958 odst. 2 OZ), nýbrž je určena buď dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Není-li zde takového určení, nelze dovozovat prodlení žalované jako dlužníka (§ 1968 OZ) a nelze žalobkyni přiznat právo na úroky z prodlení (§ 1970 OZ). K určení přiměřené doby soudem může dojít na návrh některého z účastníků nejen v samostatném řízení o žalobě na určení doby plnění, nýbrž i v rámci řízení o žalobě, kterou se úvěrující domáhá zaplacení pohledávky ze smlouvy o úvěru příp. vrácení jistiny spotřebitelského úvěru. 28.Žalované bylo na základě smlouvy o úvěru žalobkyní poskytnuto 34 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by původnímu věřiteli nebo žalobkyni dluh splnila, že její povinnost k úhradě této částky nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto žalované uložil výrokem I. povinnost zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč.
29.Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. má dále za následek, že povinnost úvěrované žalované vrátit peníze z takové smlouvy není vázána na výzvu úvěrující žalobkyně. Tato povinnost žalované je podmíněna případnou dohodou účastníků nebo rozhodnutím soudu. Proto není žalovaná v prodlení s plněním dluhu 34 000 Kč, a žalobkyně proto nemá nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 OZ z této přiznané částky. Proto soud žalobu zamítl co do uplatněného nároku na zákonný úrok z prodlení. 30.Vzhledem k tomu, že v dané věci splatnost účastníky dohodnuta nebyla, určil jí soud, jak je uvedeno výše ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně. Vzal v potaz postoj žalované k řízení, i k dluhu samotnému, jehož litovala, a její sociální situaci, ochotu dlužnou částku uhradit. Výše příjmu žalované rozložení plateb odůvodňuje. V daném případě je třeba zohlednit především to, že zákon o spotřebitelském úvěru určuje za zákonných podmínek (nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti dlužníka) určit lhůtu plnění podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran spolu s přihlédnutím k dalším okolnostem. Soud má v daném případě za to, že žalovaná není schopna zaplatit celou částku najednou, své povinnosti však bude schopna dostát v případě možnosti uhradit dluh po částech. Vymezená částka není vůči celkové výši dluhu disproporční, umožní žalované, bude-li splátky řádně dodržovat, vyhnout se exekuci, ovšem aniž by toto neúměrně znevýhodnilo žalující stranu. Při rozhodování o výši splátek tudíž soud vzal na zřetel nejen situaci žalované, nýbrž i zájem žalující, aby žalovaná svůj dluh splnila v rozumné době. Pakliže bude částka vyšší, žalovaná nebude schopna hradit dluh. V konečném důsledku může svoji situaci řešit jiným způsobem, a je těžko představitelné, že žalobkyni bude uhrazena vyšší částka. Pohledávka bude uhrazena cca do jednoho roku, což žalující stranu existenčně neohrozí a těžko by ji v případě nedobrovolného plnění vymohla dříve. Ve výroku uvedená výše splátek se jeví přiměřená výši plnění přisouzenému a především výdělkovým a majetkovým možnostem žalované. Soud tedy určil, že žalovaná je povinna zaplatit zůstatek jistiny spotřebitelského úvěru ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, počínaje následujícím měsícem po právní moci rozsudku. Znamená to, že nejpozději rok po právním moci rozsudku soudu měly by být peníze (po dvou letech od jejich poskytnutí žalované) žalobkyni vráceny.
31.Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, dle kterého má účastník nárok na poměrnou část nákladů odpovídající poměru jeho úspěchu v řízení. Žalované, jež byla v řízení úspěšná v poměru 6,86 % z celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 53,43 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 46,57 %), však podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Liberci, písemně nebo v elektronické podobě podepsané způsobem, se kterým zvláštní právní předpis spojuje účinky vlastnoručního podpisu. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud v Ústí nad Labem.
Právo odvolání nenáleží tomu, kdo se jej vzdal.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.