Vyhledávání - Nejvyšší soud
Rozhodnutí a stanoviska Nejvyššího soudu
Zpět na list
Nové hledání
33 Cdo 2250/2025
citace
citace s ECLI
Právní věta:
Soud: Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí: 24. 3. 2026
Spisová značka : 33 Cdo 2250/2025
ECLI: ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2250.2025.1
Typ rozhodnutí: USNESENÍ
Heslo: Přípustnost dovolání
Smlouva darovací
Dobré mravy
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí: E
Zveřejněno na webu: 13. 4. 2026
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz .
33 Cdo 2250/2025-430
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce a) Z. P. , zastoupeného Mgr. Martinou Leitnerovou, advokátkou se sídlem ve Slavkově u Brna, Koláčkovo náměstí 727, a b) Z. P. , zastoupeného Mgr. Janem Hrežem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Purkyňova 143/18, proti žalované L. T. , zastoupené Mgr. et Mgr. Pavlem Střelcem, advokátem se sídlem ve Vyškově, Masarykovo náměstí 47/33, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 3 C 23/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. dubna 2025, č. j. 16 Co 48/2024-406, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 022 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám Mgr. Martiny Leitnerové, advokátky.
III. Ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovanou nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobou ze dne 26. 1. 2018 se původní žalobkyně Jarmila Petrášová domáhala vůči žalované určení, že je vlastnicí „ nemovitých věcí, a to pozemku parcela č. st. XY, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba XY č.p. XY, bydlení, stojící na pozemku parcela č. st. XY, dále pozemku parcela č. XY, zahrada, a pozemku parcela č. XY, orná půda, všech zapsaných na Listu vlastnictví č. XY, pro obec XY a katastrální území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY “ (dále jen „nemovitosti“) z titulu vrácení daru pro nevděk obdarované (žalované).
Po smrti původní žalobkyně J. P. dne 29. 7. 2021 Okresní soud ve Vyškově usnesením ze dne 16. 2. 2022, č. j. 3 C 23/2018-285, rozhodl, že místo ní bude v řízení pokračováno s jejím pozůstalým manželem Z. P. starším (žalobce a/) a s pozůstalým synem Z. P. mladším (žalobcem b/). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. j. 16 Co 69/2022-305, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 12. 2023, č. j. 3 C 23/2018-355, určil, že žalobce a) Z. P., narozený XY, je vlastníkem podílu ve výši ideální jedné třetiny na nemovitých věcech, a to pozemku parcela č. st. XY, o výměře 303 m2, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba XY č.p. XY, rodinný dům, stojící na pozemku parcela č. st. XY, pozemku parcela č. XY, o výměře 1424 m 2 , zahrada, a pozemku parcela č. XY, o výměře 477 m 2 , orná půda, zapsaných na listu vlastnictví č. XY, pro obec XY a katastrálního území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, žalobce b) Z. P., narozený XY, je vlastníkem podílu ve výši ideální jedné třetiny na nemovitých věcech, a to pozemku parcela č. st. XY, o výměře 303 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba XY č.p. XY, rodinný dům, stojící na pozemku parcela č. st. XY, pozemku parcela č. XY, o výměře 1424 m 2 , zahrada, a pozemku parcela č. XY, o výměře 477 m 2 , orná půda, zapsaných na listu vlastnictví č. XY, pro obec XY a katastrálního území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY, a žalovaná L. T., narozená XY, je vlastnicí podílu ve výši ideální jedné třetiny na nemovitých věcech, a to pozemku parcela č. st. XY, o výměře 303 m 2 , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba XY č.p. XY, rodinný dům, stojící na pozemku parcela č. st. XY, pozemku parcela č. XY, o výměře 1424 m 2 , zahrada, a pozemku parcela č. XY, o výměře 477 m 2 , orná půda, zapsaných na listu vlastnictví č. XY, pro obec XY a katastrálního území XY, u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště XY; současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 2. 4. 2025, č. j. 16 Co 48/2024-406, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že smlouvou ze dne 23. 8. 1990 původní žalobkyně Jarmila Petrášová darovala žalované (dceři) v žalobě specifikované nemovitosti. Současně s darovací smlouvou byla uzavřena smlouva o zřízení věcného břemene, jíž se žalovaná zavázala za sebe i své právní nástupce poskytovat svým rodičům, tj. původní žalobkyni a žalobci a) doživotní bezplatné bydlení v domě čp. XY v obci XY. Dopisem ze dne 6. 12. 2017 J. P. jako dárkyně od darovací smlouvy odstoupila a vyzvala žalovanou (obdarovanou) k vrácení daru, přičemž uvedla důvody, které ji k tomu vedou (tj. popsala chování, jímž žalovaná hrubě porušila dobré mravy). Vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu vysloveným v rozsudku ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 387/2021, poměřoval odvolací soud zjištěný skutkový stav ustanovením § 630 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a shodně se soudem prvního stupně právně uzavřel, že ve výzvě k vrácení daru popsané a v řízení prokázané chování žalované vůči dárkyni a jejímu manželovi, spočívající v tom, že žalovaná dárkyni a jejímu manželovi vyhrožovala, nevhodně je často slovně atakovala, znepříjemňovala jim bydlení v darovaném domě tím, že nezajistila, aby v době od června do října 2017 tekla teplá voda, dne 4. 11. 2017 vypnula v domě hlavní jistič, v důsledku čehož byl dům bez elektřiny, a umožnila návštěvu domu realitní makléřce, což s přihlédnutím k délce trvání a k míře intenzity v souhrnu naplnilo skutkovou podstatu § 630 obč. zák. Žalovaná spatřuje přípustnost dovolání, kterým napadla rozsudek odvolacího soudu, v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované např. jeho rozhodnutí ze dne 31. 1. 2019, sp. zn. 33 Cdo 1180/2017, ze dne 29. 9. 2022 sp. zn. 33 Cdo 2716/2021, nebo ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Cdo 228/2000, v nichž byly posuzovány totožné skutky odlišně od toho, jak je nyní posoudil odvolací soud. Formuluje přitom otázku, „ jaká kritéria musí soud dodržet při aplikaci kategorie dobrých mravů na jednotlivé projevy lidského jednání, aby aplikace nebyla nepřezkoumatelná a neurčitá z důvodu vágnosti a proměnlivosti (dobové společenské podmíněnosti) etických norem při zachování individualizace skutků “. Prosazuje přitom, že skutky vymezené dárkyní ve výzvě k vrácení daru nebyly hrubě nemravné, případně byly morálně indiferentní a některé se vůbec nestaly. Popírá, že by se vůči rodičům dopouštěla jednání, které by dosahovalo intenzity odůvodňující vrácení daru v intencích závěrů dovozených v rozhodnutích sp. zn. 29 Cdo 228/2000 a sp. zn. 33 Cdo 1406/2007, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k otázce hrubého porušení dobrých mravů. Je přesvědčena, že některé skutky, pro které byl dar odvolán, a to úmyslné vypnutí teplé vody, slovní napadání a urážky nebyly v řízení prokázány, jiné, např. vytápění v domě na 19 až 20 stupňů nebo návštěva makléřky nelze mít podle jejího názoru za nemorální. Vypnutí elektrické energie bylo jejím ojedinělým počinem, a protože se k němu doznala a litovala ho, nebylo způsobilým důvodem k vrácení daru. Dovolatelka viní odvolací soud z toho, že provedené důkazy nesprávně hodnotil z hlediska závažnosti i věrohodnosti a že mezi jeho skutkovým zjištěním o opakovaných slovních útocích na rodiče a provedenými důkazy je extrémní rozpor. Odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za argumentačně nedostatečné a nepřesvědčivé. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2718/2019, kterým odvolací soud podpořil svou argumentaci, dovolatelka považuje sice za přiléhavý, nicméně odvolací soud závěry tohoto rozhodnutí na nyní posuzovanou věc nesprávně aplikoval.
Žalobce a) navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto. Je přesvědčen, že soudy obou stupňů se neodchýlily od rozhodovací praxe dovolacího soudu při interpretaci dobrých mravů. Skutky obdarované, které vedly dárkyni k žádosti o vrácení daru, byly v hrubém rozporu s dobrými mravy a naplňovaly znaky skutkové podstaty ustanovení § 630 obč. zák. Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 630 obč. zák. se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Pojem „dobré mravy“ činí z ustanovení § 630 obč. zák. právní normu s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem. Vymezení skutkové podstaty právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, je věcí zhodnocení konkrétní situace. Úvaha soudu, zda byla naplněna skutková podstata ustanovení § 630 obč. zák., se proto vždy odvíjí od posouzení všech zvláštností každého případu individuálně; nelze ji „objektivizovat“. Nelze proto přisvědčit dovolatelce, že v rozhodnutích, které uvedla na podporu svých dovolacích námitek, Nejvyšší soud řešil totožné skutky odlišně od napadeného rozhodnutí. Odborná literatura i soudní praxe jsou zajedno v tom, že k zániku darovacího vztahu, tj. obnově vlastnického práva dárce k věci, dojde na základě dvou právních skutečností, a to hrubého porušení dobrých mravů obdarovaným vůči dárci nebo členům jeho rodiny a jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému směřujícího k vrácení daru, k jehož platnosti je nezbytné, aby v něm dárce uvedl konkrétní skutečnosti, v nichž spatřuje hrubé porušení dobrých mravů obdarovaným vůči němu nebo členům jeho rodiny (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 25 Cdo 453/2000, ze dne 28. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 127/96 a ze dne 12. 12. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1620/2001, popř. usnesení ze dne 28. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1416/2013). Jen tak – při současném splnění zákonných předpokladů podle § 630 obč. zák. - nastanou zamýšlené právní účinky jednostranného hmotněprávního úkonu dárce, tj. zrušení darovací smlouvy a obnovení jeho vlastnictví s právními účinky ex nunc (okamžikem, kdy projev vůle došel obdarovanému). Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích, v nichž se obecně vyjadřoval k aplikovatelnosti § 630 obč. zák., opakovaně vyložil pojem „ rozpor s dobrými mravy “ (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 29 Odo 228/2000, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Odo 538/2003, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Odo 1420/2005, ze dne 28. 11. 2000, sp. zn. 33 Cdo 2425/98, ze dne 25. 10. 2004, sp. zn. 33 Cdo 538/2003, ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 33 Cdo 903/2011, ze dne 27. 9. 2012, sp. zn. 33 Cdo 767/2011, ze dne 28. 7. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1989/2014, ze dne 10. 12. 2015, sp. zn. 33 Cdo 5055/2015, ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 3097/2015, ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3693/2015, ze dne 23. 2. 2017, sp. zn. 33 Cdo 2228/2016, nebo ze dne 25. 5. 2021, sp. zn. 33 Cdo 578/2021). Přijal a odůvodnil závěr, že k naplnění skutkové podstaty pro vrácení daru směřuje pouze takové závadné jednání obdarovaného vůči dárci (nebo členům jeho rodiny), které s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu nevzbuzuje z hlediska svého rozsahu a intenzity a při zohlednění vzájemného chování účastníků právního vztahu objektivizovaně (nikoli jen podle subjektivního názoru dárce) pochybnosti o hrubé kolizi s dobrými mravy. Soudy vždy hodnotí nejen to, zda chování obdarovaného vykazuje znaky závadnosti, ale i zda jde o porušení značné intenzity nebo o porušení dlouhodobé či soustavné, a to ať již fyzickým násilím, psychickým týráním, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Zodpovězení otázky, zda jde o jednání obdarovaného hrubě porušující dobré mravy vedoucí k úspěšné revokaci daru spočívá v komplexním hodnocení závadnosti, jež v sobě nese prvky subjektivního a objektivního vyhodnocení tvrzeného revokačního důvodu. Rozhodujícím je především objektivní hledisko, teprve na místě druhém nastupuje úvaha, jak nemravné chování pociťoval sám dotčený dárce. Nepochybně je třeba vyhodnotit, jak moc intenzivně dárce vnímá závadné chování obdarovaného, tj. jak moc se cítí amorálním činem ublížen. Teprve vzájemným srovnáním a následným vyhodnocením obou hledisek lze dospět k závěru o důvodnosti revokace. Pouhé subjektivní přesvědčení dárce o tom, že obdarovaný se vůči němu zachoval v rozporu s dobrými mravy, samo o sobě nestačí k revokaci; závěr o patřičnosti revokace je třeba objektivizovat testem dobrých mravů. Je třeba vzít v úvahu všechny skutkové okolnosti a chování obdarovaného, tak i samotného dárce hodnotit v závislosti na tom, jak k němu došlo a z jakých příčin. Vzájemné chování aktérů právního vztahu je proto nezbytné vždy zohlednit. Dobrými mravy je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních obecně zachovávaných a uznávaných zásad. Řečeno jinak, nezáleží tolik na subjektivním názoru jednotlivce, jako na hodnocení společenském, objektivizovaném.
V posuzovaném případě se odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou zabýval všemi relevantními skutečnostmi, neopomenul zohlednit rovněž chování dárkyně a jejího manžela i vzájemný vztah dárkyně a obdarované, který trpí dlouhodobými neshodami. Zjišťoval, jaké poměry mezi aktérkami darování panovaly, a to i ve vztahu k dalším rodinným příslušníkům. Ze svědeckých výpovědí vzal za prokázané, že žalovaná dárkyni a jejího manžela často nevhodně slovně atakovala, zvažoval, zda a jaký důsledek by měl prodej domu pro rodiče žalované, kteří jednání žalované směřující ke zcizení daru vnímali úkorně (dům byl historicky rodinným majetkem), a přihlédl i k tomu, že žalovaná rodičům znepříjemňovala bydlení v darovaném domě tím, že nepatřičně zamezila přívodu teplé vody a omezila vytápění místností, které užívali její rodiče, kteří neměli přístup k termostatu. Samotná závada na kotli sice nebyla způsobena žalovanou, nicméně to, že nezajistila jeho opravu, lze považovat za její hrubou nedbalost, neboť pro své rodiče nevytvořila uspokojivé hygienické podmínky. Současně neopomněl zohlednit incident z listopadu 2017, kdy žalovaná úmyslně vypnula elektřinu s cílem zamezit dárkyni dovaření oběda. Odvolací soud tak nerezignoval na kontext celého případu a zabýval se i tím, co předcházelo skutkům specifikovaným a vytčeným žalované ve výzvě dárkyně k vrácení daru. Jeho úvaha, že chování obdarované s přihlédnutím ke všem vytčeným a prokázaným skutkům dosahuje takové intenzity, že se hrubě příčí dobrým mravům, není nepřiměřená; odvolací soud se závěrem, že došlo k naplnění skutkové podstaty § 630 obč. zák. neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Námitky, kterými dovolatelka brojí proti správnosti, případně úplnosti skutkových zjištění, na nichž odvolací soud založil právní posouzení věci, nevystihují způsobilý dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř. Dovolatelka to pomíjí, prosazuje-li, že v řízení nebylo prokázáno, že by rodiče slovně napadala a urážela, nebo že nepatřičně zamezila přívodu teplé vody do jejich bytu. Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost) nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. Dovolacím důvodem uvedeným v § 241a odst. 1 o. s. ř pak nelze úspěšně napadnout ani samotné hodnocení důkazů soudem opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v § 132 o. s. ř. Zákon nepředepisuje (a předepisovat ani nemůže) pravidla, z nichž by mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu (viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 ve spojení s § 211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). Hodnotící úvahy odvolacího soudu v nyní posuzované věci nejsou nelogické a napadené rozhodnutí není překvapivé. Z toho, že žalovaná na základě vlastního (subjektivního) hodnocení provedených důkazů prosazuje, že nebylo prokázáno, že rodiče často verbálně atakovala a znepříjemňovala jim bydlení v darovaném domě, nelze dovozovat, že hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými skutkovými závěry (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 181/2005, nebo usnesení ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, nebo jeho usnesení ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), se v posuzovaném případě nejedná. Přípustnost dovolání nejsou s to založit ani výhrady žalované ke kvalitě odůvodnění napadeného rozsudku (hodnotí ho jako nepřesvědčivé, vnitřně rozporné a nepodložené), ani námitky, že soudy obou stupňů stranily protistraně a rozhodovaly tendenčně, čímž bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Dovolatelka prostřednictvím uvedených námitek nezpochybnila žádný právní závěr odvolacího soudu vyplývající z hmotného nebo procesního práva, nýbrž odvolací soud viní z toho, že řízení zatížil vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 2758/2013, ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 185/2014, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2266/2014). K vadám řízení, jsou-li skutečně dány, však dovolací soud přihlédne, jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit.
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 24. 3. 2026
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu