Okresní soud v Děčíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Radkou Mazurkovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno]
se sídlem [anonymizováno]
zastoupená [anonymizováno]
advokát se sídlem [anonymizováno]/[anonymizováno], [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] [anonymizováno] – [anonymizováno]
proti žalovanému: [anonymizováno], narozený dne [anonymizováno]
trvale bytem [anonymizováno]
o zaplacení 45 763,68 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Žaloba na zaplacení částky ve výši 45 763,68 Kč s:
a)kapitalizovaným úrokem ve výši 2 823,11 Kč,
b)zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 763,68 Kč od 02.09.2022 do zaplacení,
c)úrokem ve výši 15 % ročně z částky 20 861,97 Kč od 02.09.2022 do zaplacení,
d)úrokem ve výši 15 % ročně z částky 5 848,41 Kč od 02.09.2022 do zaplacení,
se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se domáhala žalobou doručenou soudu dne 06.12.2024 zaplacení částky 45 763,68 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [anonymizováno]. (dříve [anonymizováno]. [anonymizováno]. [anonymizováno].), IČO [anonymizováno], se sídlem v [anonymizováno] (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) dne 20.04.2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno] (dále jen „smlouva o úvěru“), na jejímž základě poskytla žalovanému úvěrový limit ve výši 30.000,00 Kč. Z tohoto úvěrového limitu byly žalovanému dne 20.04.2021 prvně vyplaceny peněžní prostředky ve výši 15.899,00 Kč, a to bezhotovostním převodem ve prospěch účtu obchodníka na koupi ve smlouvě o úvěru sjednaného zboží, zbývající část úvěrového limitu a splacenou část účelově vázaného úvěru pak byl žalovaný oprávněn opakovaně průběžně neúčelově čerpat až do výše poskytnutého limitu. Úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím se žalovaný zavázal vrátit v pravidelných minimálních měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě o úvěru splatných vždy k patnáctému dni v měsíci. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou více jak dvou splátek, respektive s jednou splátkou po dobu delší než tři měsíce, došlo ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k zesplatnění celé dlužné částky ke dni 01.09.2022. Ke dni zesplatnění činila dlužná částka 33.586,79 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného z jím předložených dokladů a vyžádala si také informace o žalovaném z veřejných registrů, zejména SOLUS, NRKI, ISIR, CEE. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 07.11.2023 byla pohledávka za žalovaným včetně příslušenství postoupena na žalobkyni.
2.Žalobkyně dále v doplnění žaloby doručeném soudu dne 22.10.2025 uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že žalovaný byl dotazován na své příjmy a výdaje a předložil k prověření své osobní doklady a doklady ověřující příjmy a výdaje. Mimo jiné právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný dosahoval průměrného měsíčního příjmu ve výši 15.000,00 Kč a na bydlení vynakládal měsíčně 2.600,00 Kč. Zároveň zohlednila životní minimum žalovaného ve výši 3.860,00 Kč, platné v době poskytnutí úvěru. Dále žalobkyně v doplnění žaloby upřesnila, že ke dni podpisu smlouvy o úvěru žalovaný požádal o úvěrový rámec ve výši 20.000,00 Kč, avšak dle ujednání ve smlouvě ho mohl požadovat až do výše 150.000,00 Kč. Na částku 30.000,00 Kč byl úvěrový limit navýšen na žádost žalovaného dne 08.09.2021. Doplnila také, že na základě smlouvy o úvěru sjednané se žalovaným byla obchodníkovi [anonymizováno] zaslána na jeho účet číslo [anonymizováno]/[anonymizováno] vedený u [anonymizováno]., dne 20.04.2021 částka ve výši 15.889,00 Kč a žalovanému byla na jeho účet číslo [anonymizováno] vedený u [anonymizováno]., zaslána dne 09.11.2021 částka ve výši 21.417,00 Kč. Závěrem žalobkyně uvedla, že žalovaný na poskytnutý úvěr za celou dobu uhradil celkem pouze 18.152,00 Kč.
3.V doplnění žaloby doručeném soudu dne 20.01.2026 pak žalobkyně sdělila, že smlouva o úvěru byla uzavřena na dálku prostřednictvím webového portálu a náhodně vygenerovaného kódu zaslaného na předtím ověřené mobilní číslo žalovaného. Upřesnila také, jaké dlužné poplatky žádá v rámci žalované částky uhradit.
4.Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
5.Na základě provedeného dokazování soud zjistil a jelikož si skutečnosti zjištěné z jednotlivých důkazů podstatné pro rozhodnutí ve věci navzájem neodporují, má zároveň za prokázaný tento skutkový stav:
6.Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr do výše 20.000,00 Kč s prvním čerpáním na nákup [anonymizováno] [anonymizováno] u obchodníka [anonymizováno], IČO [anonymizováno], se sídlem v [anonymizováno], za kupní cenu 15.889,00 Kč a žalovaný se zavázal tento včetně sjednaného příslušenství splácet ve dvanácti měsíčních splátkách po 1.592,00 Kč, respektive včetně sjednaného pojištění ve výši 80,00 Kč měsíčně po 1.672,00 Kč. Zároveň se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému při splnění podmínek vázaný revolvingový spotřebitelský úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150.000,00 Kč. Při poskytování úvěru právní předchůdkyně žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného vycházela z toho, že žalovaný je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bydlení, nemá zřízený bankovní účet na své jméno, pracuje na pozici dělníka u [anonymizováno] Soluctions, a. s., s čistým měsíčním příjmem ve výši 15.000,00 Kč a jiný příjem nemá. Na straně výdajové pak právní předchůdkyně žalobkyně zohlednila pouze měsíční výdaje žalovaného ve výši 2.600,00 Kč na nájem, když žalovaný uvedl, že nesplácí žádné úvěry ani hypotéku a nemá exekuce (zjištěno ze smlouvy o úvěru).
7.Právní předchůdkyně žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z občanského průkazu na prodejně. Příjem žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně neověřila z žádných dokladů, neověřovala ani ostatní žalovaným tvrzené skutečnosti ohledně jeho výdajů a závazků. Lustraci žalovaného provedla v registru SOLUS, insolvenčním rejstříku a registru CRIF (zjištěno ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti ve vztahu ke smlouvě o úvěru).
8.Právní předchůdkyně žalobkyně navýšila žalovanému úvěrový limit na 30.000,00 Kč dne 08.09.2021 (zjištěno z kopie obrazovky ze systému právní předchůdkyně žalobkyně nadepsané „Navýšení úvěrového limitu sml. [anonymizováno]“).
9.Žalovaný byl právní předchůdkyní žalobkyně upozorněn na možnost odstoupení od smlouvy o úvěru z důvodu jeho prodlení s úhradou splátek (zjištěno z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 01.07.2022 nazvaného „Oznámení o prodlení a výzva k okamžité úhradě dluhu“). Jelikož byl žalovaný i nadále v prodlení s více než dvěma splátkami nebo jedné úvěrové splátky po dobu delší než tři měsíce, právní předchůdkyně žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru a požadovala okamžitě splatit celý úvěr (zjištěno z přípisu právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 01.09.2022 nazvaného „Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu, oznámení o zániku pojištění).
10.Pohledávky za žalovaným vzniklé na základě smlouvy o úvěru postoupila právní předchůdkyně žalobkyně včetně příslušenství na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 07.11.2023 a seznamu postoupených pohledávek, který je její přílohou), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 04.12.2023).
11.Pod pohrůžkou podání žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek do 08.10.2024 (zjištěno z výzvy ze dne 23.09.2024), která byla odeslána žalovanému dne 24.09.2024 (zjištěno z podacího archu).
12.Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil osmi splátkami po 1.644,00 Kč měsíčně placenými pravidelně od května do prosince 2021 a jednou splátkou ve výši 5.000,00 Kč (zaplacena jako poslední dne 21.03.2022) celkem 18.152,00 Kč (zjištěno z historie úvěrového účtu žalovaného – přehledu plateb).
13.Dne 20.04.2021 byla na účet číslo [anonymizováno]/[anonymizováno] vedený na jméno [anonymizováno] Böhmeho připsána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně pod variabilním symbolem [anonymizováno] částka ve výši 26.698,00 Kč (zjištěno ze zprávy [anonymizováno]. ze dne 30.12.2025 včetně výpisu z účtu číslo [anonymizováno]/[anonymizováno] za [anonymizováno]/[anonymizováno]). Z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla tato částka zaslána v rámci tzv. globálního financování více smluv a je tvořena součtem dvou částek ve výši 10.799,00 Kč a 15.899,00 Kč, přičemž druhá uvedená částka byla na shora uvedený účet [anonymizováno] [anonymizováno] zaslána z titulu smlouvy o úvěru uzavřené se žalovaným (zjištěno z komentáře právní předchůdkyně žalobkyně k přehledu transakcí uskutečněných z jejího účtu – skenu obrazovky z internetového bankovnictví).
14.Dne 10.11.2021 byla na účet číslo [anonymizováno] připsána z účtu právní předchůdkyně žalobkyně pod variabilním symbolem [anonymizováno] částka ve výši 21.417,00 Kč, avšak tento účet je vedený na jméno [anonymizováno], která má také jako jediná k tomuto účtu od 19.06.2012 dosud dispoziční právo (zjištěno ze sdělení [anonymizováno]. ze dne 30.12.2025 včetně výpisů z účtu číslo [anonymizováno] číslo [anonymizováno]/[anonymizováno] a [anonymizováno]/[anonymizováno]).
15.Žalovaný je od roku 2005 rozvedený, děti nemá (zjištěno lustrací v informačním systému základních registrů). Od roku 2011 do roku 2020 bylo proti žalovanému zahájeno u Okresního soudu v [anonymizováno] celkem šest exekučních nebo vykonávacích řízení (zjištěno lustrací informačního systému zdejšího soudu). Ke dni 29.12.2025 bylo vůči žalovanému vedeno celkem pět exekučních řízení, přičemž čtyři z nich byla zahájena do 27.04.2020 (zjištěno z výpisu z Centrální evidence exekucí). Žalovaný není v postavení dlužníka v insolvenčním řízení (zjištěno lustrací insolvenčního rejstříku).
16.Ze zbylých provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci samé.
17.Na základě ustanovení § 2395 OZ, občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo [anonymizováno] (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 18.Podle ustanovení § 419 OZ je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. 19.Podle ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy číslo [anonymizováno] (dále jen „ZSÚ“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 20.Na základě ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel povinen před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru (za který je dle shora uvedeného ustanovení § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. třeba považovat i peněžitou zápůjčku) nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož zákonného ustanovení posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Soudní praxe je ustálena v závěru, že při zkoumání úvěruschopnosti úvěrující nepostupuje s potřebnou odbornou péčí, pokud se spolehne jen na spotřebitelem tvrzené údaje, které nikterak neověří (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018, usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1 ICm 1382/2017, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové čj. 53 ICm 3291/2018-22, rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. nssoud/1_As_30_2015-39 či rozsudek Krajského soudu v Praze čj. krajsky/28_Co_279_2020-167). 21.Podle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ústavní soud v nálezu ze dne 26.02.2019, sp. zn. usoud/III.__S_4129_18, uvedl, že obecný soud, který nezkoumá, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele úvěr splácet, zasáhne do základního práva spotřebitele na soudní ochranu dle § 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod. Dovodil totiž, že důsledky porušení této povinnosti se netýkají jen dlužníka spotřebitele, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů, proto musí poskytovatel úvěru řádně prověřit možnost spotřebitele úvěr splácet. Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet, přičemž pokud tuto povinnost poruší, je úvěrová smlouva neplatná. Soudní dvůr Evropské unie pak ve věci sp. zn. C–679/18 rozhodl ve věci předběžné otázky tak, že české soudy jsou povinny zkoumat, zda poskytovatel úvěru řádně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, z úřední povinnosti, nikoli jen na návrh dlužníka. S ohledem na citovaná rozhodnutí je dle názoru soudu nutno smlouvu o úvěru, před jejímž uzavřením úvěrující řádně nezkoumal úvěruschopnost dlužníka, považovat za neplatnou nejen dle ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., ale i dle ustanovení § 580 odst. 1 OZ. Protože sankce neplatnosti smlouvy je stanovena nejen na ochranu dlužníka, ale i na ochranu společnosti, je tato neplatnost neplatností absolutní, tedy není nutné, aby se jí před soudem dlužník musel dovolat. Na uvedenou judikaturu ostatně reagoval i zákonodárce novelizací ustanovení § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., kdy s účinností od 29.05.2022 je soud povinen k neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti přihlédnout i bez návrhu. 22.Po právní stránce soud vztah vzniklý mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně posoudil dle ustanovení § 2395 OZ ve spojení s ustanovením § 419 OZ (žalovaný neuzavřel smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti) podle příslušných ustanovení ZSÚ jako smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně měla na základě smlouvy poskytnout žalovanému peněžní prostředky, které měl žalovaný vrátit. Žalobkyně pohledávku nabyla postoupením podle ustanovení § 1879 a následujících ustanovení OZ, proto se důvodně domáhá vrácení částky, jež byla žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně vyplacena a nebyla žalovaným vrácena. 23.Z provedeného dokazování však nevyplynulo, že by právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně splnila povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a před sjednáním spotřebitelského úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného v postavení spotřebitele. Žalobkyně sice tvrdila, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě informací od žalovaného o jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrech, které ověřila z dokumentů vyžádaných od žalovaného, případně nahlédnutím do veřejných registrů, avšak z těchto dokumentů soudu jako důkaz svého tvrzení přes opakovanou výzvu a poučení o následcích jejímu nevyhovění nepředložila ani jeden. Navíc s ohledem na výsledky dokazování neprovedla ani tvrzenou lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, z níž vyplývá, že v době uzavření smlouvy o úvěru byla vůči žalovanému vedena již čtyři exekuční řízení. Právní předchůdkyně žalobkyně zcela rezignovala na ověření žalovaným tvrzených příjmů a výdajů, přičemž tento nedostatek nelze odklidit ani odkazem na životní minimum osoby platné v době uzavření smlouvy. Bez ověření příjmů a výdajů žalovaného za situace, kdy bylo možno z veřejně dostupných zdrojů zjistit, že žalovaný nesplácí své závazky, nebyla právní předchůdkyně žalobkyně schopna kvalifikovaně posoudit, zda je žalovaný schopen úvěr splácet, respektive s ohledem na nesplácené závazky z minulosti, žalovaný bez dalšího úvěruschopný nebyl. 24.Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála své zákonné povinnosti náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr ve sjednané době, je spotřebitelská smlouva o úvěru s ohledem na shora uvedené neplatná, přičemž k této neplatnosti přihlédl soud z výše sepsaných důvodů bez návrhu. Pro neplatnost smlouvy je namístě uzavřít, že částku ve výši 15.899,00 Kč vyplatila právní předchůdkyně žalobkyně prostřednictvím zaplacení zboží u obchodníka žalovanému bez právního důvodu, čímž se žalovaný bezdůvodně obohatil. K tomuto závěru však nelze dospět u částky ve výši 21.417,00 Kč, kterou zaslala právní předchůdkyně žalobkyně dne 09.11.2021 na účet číslo [anonymizováno] vedený u [anonymizováno]., který nebyl a není veden na jméno žalovaného, přičemž žalovaný k němu ani nikdy neměl dispoziční oprávnění. S ohledem na provedené dokazování tak byl žalovaný v souladu s ustanovením § 2991 OZ z titulu bezdůvodného obohacení povinen právní předchůdkyni žalobkyně vrátit pouze částku 15.899,00 Kč, o kterou se bezdůvodně obohatil. Jelikož takto již učinil, respektive vrátil právní předchůdkyni dokonce částku vyšší, soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 25.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, občanského soudního řádu, tak, že nepřiznal jejich náhradu žádnému z účastníků řízení, neboť žalovanému, který měl v řízení plný úspěch, žádné náklady řízení nevznikly. --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Okresnímu soudu v Děčíně; o včas podaném odvolání rozhodne Krajský soud v Ústí nad Labem.
Nesplní-li žalovaný v uvedených lhůtách povinnosti uložené mu tímto rozsudkem, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu či nařízení exekuce.