Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristýnou Rozehnalovou ve věci
žalobkyně: [anonymizováno]., IČO [anonymizováno] sídlem [anonymizováno] zastoupená advokátem [anonymizováno] sídlem [anonymizováno]: [anonymizováno], narozená [anonymizováno] bytem [anonymizováno]
pro zaplacení 11 577 Kč s příslušenstvím
--- VÝROK ---
I. Řízení se co do částky 1 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 31.03.2024 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 980 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 %
ročně z částky 6 980 Kč od 06.05.2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 3 597 Kč s úrokem
z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 577 Kč od 31.03.2024 do 05.05.2025, s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 597 Kč od 06.05.2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 6 980 Kč od 06.05.2025 do zaplacení, zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
--- ODŮVODNĚNÍ ---
1.Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 577 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně společností [anonymizováno]. smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne [anonymizováno] poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se zavázala žalovaná splatit do 30.03.2024. Žalovaná však neplnila své povinnosti ze smlouvy a nevrátila poskytnuté finanční prostředky spolu s úroky v dohodnutém termínu a ocitla se v prodlení. Žalobkyně požadovala uhradit celkem částku 11 577 Kč (jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 3 360,29 Kč, úrok ve výši 236,71 Kč mínus úhrada žalované ve výši 20 Kč) a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 577 Kč od 31.03.2024 do zaplacení. Podáním ze dne 01.10.2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1 000 Kč včetně úroku z prodlení požadovaného z této částky, neboť žalovaná tuto částku uhradila ještě před podáním žaloby (dne 13.05.2024). Dle vyjádření žalobkyně tak uhradila žalovaná na svůj dluh celkem částku 1 020 Kč.
2.Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek podle § 115a OSŘ, občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání. 3.Dle § 96 OSŘ platí, že žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 4.S ohledem na žalobkyní učiněné částečné zpětvzetí žaloby rozhodl soud výrokem I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 OSŘ tak, že řízení částečně zastavil, a to pro částku 1 000 Kč a pro úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 1 000 Kč od 31.03.2024 do zaplacení. 5.Řízení tak bylo nadále vedeno již jen pro žalobkyní požadovanou částku 10 577 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 31.03.2024 do zaplacení.
6.Soud na základě předložených listinných důkazů zjistil, že mezi společností [anonymizováno] a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena dne 29.02.2024 smlouva o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit jistinu, úrok 236,71 Kč a poplatek za sjednání úvěru 3 360,29 Kč do 30.03.2024. Informace o úvěru byly shrnuty ve Formuláři pro standardní (předsmluvní) informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dne 29.02.2024 poskytla žalované částku ve výši 8 000 Kč (informace o vlastníkovi, potvrzení o provedení transakce, sdělení [anonymizováno] a. s., ze dne 05.12.2025).
7.Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11.04.2025 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností [anonymizováno]., na žalobkyni; postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11.04.2025, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25.04.2025, podací lístek ze dne 25.04.2025). Předžalobní výzvou ze dne 25.04.2025, která byla odeslána téhož dne, byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky do tří dnů (předžalobní výzva, podací lístek ze dne 25.04.2025).
8.Je zjevné, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru tak, jak ji upravuje § 2395 OZ, občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“): „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ 9.Předmětná smlouva o úvěru měla být mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku v souladu s § 561 odst. 1 OZ, který stanoví, že „K platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat,“ a s § 562 odst. 1 OZ, který stanoví, že „písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.“ 10.Shora uvedeným jiným právním předpisem je myšlen zák. č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, dle jehož ustanovení § 7 ve znění účinném do 23.07.2021 platí, že „K podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.“ 11.Soud dospěl k závěru, že ze strany žalované došlo ke kontraktaci smlouvy způsobem, který lze považovat za jiný typ elektronického podpisu tvořený kliknutím na příslušné pole v chráněném webovém rozhraní a zadáním SMS kódu po dřívějším ověření totožnosti žalovaného prostřednictvím verifikační platby. Dle závěrů soudobé judikatury je pro uzavření spotřebitelské smlouvy jiný typ elektronického podpisu (dříve prostý elektronický podpis) postačující a nevyžaduje se kvalifikovaný elektronický podpis (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28.01.2016, sp. zn. 37 ICm 4495/2014 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 05.06.2017, sp. zn. 33 Icm 547/2016). Ačkoli se tato judikatura vztahovala k zákonu o elektronickém podpisu, je dle názoru soudu použitelná i za účinnosti nového zákona o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce.
12.Na zamýšlený smluvní vztah dopadá úprava obsažená v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a žalovaná vystupovala jako fyzická osoba, přičemž ze smlouvy nevyplývá, že by jí úvěr byl poskytován v souvislosti s její podnikatelskou činností a nic takového žalobkyně ostatně ani netvrdila.
13.Pro právní předchůdkyni žalobkyně proto z § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (tj. ke dni [anonymizováno]) vyplývala následující povinnost: „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“ 14.Způsob, jakým měla právní předchůdkyně žalobkyně tuto povinnost splnit je blíže rozveden v navazujícím odst. 2 téhož ustanovení: „Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“
15.Zároveň je třeba při hodnocení postupu poskytovatele úvěru vzít v úvahu § 75 zák. č. 257/2016 Sb., který obecně stanoví, že „Poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.“ 16.Výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jsou legislativní transpozicí v režimu tzv. „maximální harmonizace“ (unijní opatření zcela pokrývají věcnou působnost úpravy a členské státy nemohou mít vlastní předpisy přísnější ani mírnější) směrnice Evropského parlamentu a Rady okresni/28_C_329_2025 2008/48/ES ze dne 23.04.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále také jen „Směrnice“) do českého právního řádu. Povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele je zakotvena již v samotné preambuli Směrnice (bod 26.) a dále je rozvedena v článku 8 Směrnice: „1. Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ Výklad tohoto článku provedl Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C-449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další a uzavřel, že „musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem.“
17.I podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. nsoud/33_Cdo_2178_2018 ze dne 25.07.2018, odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků). 18.Z citovaného § 86 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že výchozím (nezbytným) krokem posouzení je „porovnání příjmů a výdajů“ a „způsob plnění dosavadních dluhů“ (pochopitelně pokud spotřebitel nějaké dluhy měl/má). Pokud tedy má poskytovatel postupovat v souladu se zákonem, je nutné, aby za účelem porovnání příjmů a výdajů, jejich výši zjistil, přesněji, aby za tímto účelem učinil potřebné kroky. Kvalitu a kvantitu těchto zjištění podrobněji vymezuje samotný zákon o spotřebitelském úvěru, a to v citovaném § 86 odst. 1, který hovoří o informacích „nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených.“ 19.Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované její právní předchůdkyně posuzovala na základě lustrace žalované v externích registrech a dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, současně však nedoložila žádné doklady, jimiž by proces posuzování úvěruschopnosti žalované doložila. Není tak vůbec zřejmé, z jaké výše příjmů a výdajů právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela, ani zda si tyto nějak ověřovala. Soud tak uzavírá, že žalobkyně ničím neprokázala, že její právní předchůdkyně dostála své povinnosti zkoumat před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované.
20.Dle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost uzavřené smlouvy: „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ 21.Předmětnou smlouvu tak je nutno považovat za absolutně neplatnou z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná tak byla od počátku povinna vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze poskytnutou jistinu ve výši 8 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení tak, jak je to upraveno v § 2993 OZ: „Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.“ Pohledávka za žalovanou byla následně v souladu s ustanovením § 1879 OZ, který stanoví, že „věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi)“, postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání. 22.Jelikož žalovaná na svůj dluh žalobkyni dosud uhradila částku 1 020 Kč, soud žalobkyni přiznal jistinu ve zbývající výši 6 980 Kč včetně požadovaného úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalované s úhradou. Nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 07.04.2010, sp. zn. nsoud/28_Cdo_4260_2009). Soud vázal počátek prodlení žalované na zaslanou předžalobní upomínku, jejíž odeslání dne 25.04.2025 žalobkyně prokázala podacím lístkem. V této výzvě byla žalované pro úhradu určena lhůta 3 dnů. Podle § 570 odst. 1 OZ platí, že „Právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.“ Zákonná domněnka zakotvená v § 573 OZ stanoví, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V souladu s touto domněnkou byla žalované předžalobní upomínka doručena dne 30.04.2025. Vzhledem k tomu, že byla žalované pro úhradu určena lhůta tří dnů, jejímž uplynutím se stal závazek splatným, byla žalovaná povinna provést úhradu do 05.05.2025 (konec lhůty k plnění byl v souladu s § 607 OZ posunut na nejbližší pracovní den) a ode dne následujícího, tj. ode dne 06.05.2025, pak vzniklo žalobkyni právo požadovat úrok z prodlení dle § 1970 OZ: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Soud tedy přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 6 980 Kč od 06.05.2025 do zaplacení. 23.Soud žalobu zamítl co do zbývající požadované částky ve výši 3 597 Kč skládající se jednak dílem z části uhrazené jistiny a dílem z poplatku za poskytnutí úvěru a úroku, na něž žalobkyni nevznikl nárok, neboť smlouva o úvěru byla shledána absolutně neplatnou. Stran požadovaného úroku z prodlení soud připomíná, že žalovaná se dostala do prodlení až dne 06.05.2025, a to pouze s částkou 6 980 Kč, tudíž na úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 577 Kč od 31.03.2024 do 05.05.2025, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 597 Kč od 06.05.2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 2,75 % ročně z částky 6 980 Kč od 06.05.2025 do zaplacení žalobkyni taktéž nárok nevznikl a soud žalobu v této části také zamítl.
24.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 146 odst. 2 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu žalobkyně a úspěchu žalované byl poměrně stejný (za účelem poměření úspěchu a neúspěchu ve věci bylo příslušenství žalované pohledávky kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž do úspěchu žalované byl započítán i předmět řízení včetně příslušenství, ohledně něhož bylo řízení zastaveno, neboť žalobkyně v této části zastavení řízení zavinila). --- POUČENÍ ---
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně, sídlem Velkomoravská 2269/4, 695 01 Hodonín. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo nařízení exekuce.