201.
Zákon
ze dne 14. července 1949
o notářství.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
(1)Notáři ve své působnosti jako veřejné orgány sepisují veřejné listiny o právních jednáních a prohlášeních a skutečnostech právně významných a provádějí řízení a úkony z příkazu soudu. Mimo to, jako zmocněnci stran sepisují pro strany podání a jiné listiny a udělují jim právní porady a přijímají listiny a hodnoty do úschovy. Při své činnosti jsou notáři povinni přispívat k zachovávání a upevnění lidově demokratického právního řádu.
(2)Notář nesmí vykonávat jiné placené zaměstnání kromě vědecké činnosti.
§ 3
(1)Notář vykoná před nastoupením úřadu do rukou předsedy krajského soudu tento slib:
(2)„Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice a jejímu lidově demokratickému zřízení, že při výkonu svého úřadu a při plnění ostatních povinností budu zachovávat zákony a nařízení a přispívat k zachovávání a upevnění lidově demokratického právního řádu a že budu své povolání vykonávat podle svého nejlepšího vědomí ku prospěchu lidu a státu.“
§ 4
(1)Notář je povinen vykonávat svůj úřad a plnit převzaté úkoly náležitě a poctivě: je povinen zkoumat zákonnost právních jednání před ním konaných a zda jsou v souladu s lidově demokratickým zřízením.
(2)Jest též povinen přesvědčit se o způsobilosti stran k právům a právním činům a zjistit jejich skutečnou vůli, dát jim právní poučení o obsahu a následcích zamýšleného právního jednání, řízení mezi stranami vést a právní jednání osvědčovat jasně a úplně tak, aby byly podle možnosti vyloučeny pochybnosti.
(3)Notář smí odepřít požadovanou právní pomoc jen ze závažných důvodů.
§ 5
(1)O věcech, které mu byly svěřeny, je notář povinen zachovat mlčenlivost, pokud ho strany tohoto závazku nezprostily.
(2)Notář není povinen vypovídat u soudu nebo jiného veřejného orgánu o svěřených věcech, leč by ho ministr spravedlnosti z důležitého státního zájmu zprostil závazku mlčenlivosti.
(3)Povinnosti zachovávat mlčenlivost nemůže se notář dovolávat, jde-li o čin, jejž je každý občan ze zákona povinen oznámit bezpečnostnímu úřadu.
§ 8
(1)Důvody zániku úřadu notáře jsou:
- a)pozbude-li notář některé z vlastností, předepsaných pro jmenování;
- b)stane-li se pro chorobu trvale nezpůsobilým zastávat svůj úřad;
- c)nevykonává-li svůj úřad po delší dobu bez vážného důvodu;
- d)zřekne-li se úřadu a přijme-li ministr spravedlnosti jeho prohlášení;
- e)pravomocným nálezem kárného soudu o zbavení úřadu.
(2)O tom, je-li takový důvod dán, rozhodne v případech uvedených v odstavci 1, písm. a) až c) na návrh ústředního sboru notářského ministr spravedlnosti; úřad notáře zaniká dnem doručení tohoto rozhodnutí. Před rozhodnutím o zániku úřadu může krajský sbor notářský zakázat notáři výkon úřadu a ustanovit mu zástupce.
§ 10
Organisace notářství.
(1)Notáři každého kraje tvoří krajský sbor notářský (dále jen „krajský sbor“), který se zřizuje v sídle krajského soudu.
(2)Ministr spravedlnosti může určit, že se zřizuje jen jeden krajský sbor pro dva nebo více krajů, vyžaduje-li toho veřejný zájem. Z téhož důvodu může ministr spravedlnosti krajské sbory slučovat.
(3)Orgány krajského sboru jsou:
- a)členská schůze,
- b)krajský výbor notářský (dále jen „krajský výbor“),
- c)předseda.
§ 12
(1)Při výkonu dozoru může krajský výbor notářům a notářským koncipientům, kteří se při výkonu notářství dopustili nepořádností, udělovat výstrahy, výtky a napomenutí a v závažnějších případech ukládat i pořádkové pokuty, a to notářům do 10.000 Kčs a notářským koncipientům do 2.000 Kčs.
(2)Do opatření podle odstavce 1 je přípustna stížnost k ústřednímu sboru notářskému.
§ 16
(1)Složení a působnost orgánů krajských sborů a ústředního sboru, jakož i účast notářských koncipientů a ostatních notářských zaměstnanců v krajských výborech a ústředním výboru stanoví organisační řády, které vydá ministr spravedlnosti nařízením.
(2)Jednací řády vydá ústřední sbor; schvaluje je ministr spravedlnosti.
§ 17
(1)Ministerstvo spravedlnosti dohlíží na výkon notářství a na činnost krajských sborů, ústředního sboru i všech jejich orgánů.
(2)Ministerstvo spravedlnosti může zrušit nebo měnit usnesení a opatření krajských sborů nebo ústředního sboru, vyžaduje-li toho veřejný zájem; rovněž může zastavit výkon jejich usnesení nebo opatření.
(3)Orgány krajských sborů a ústředního sboru může ministr spravedlnosti rozpustit, odvolat nebo zastavit jejich činnost, je-li v rozporu s právními předpisy nebo veřejným zájmem. Byl-li rozpuštěn krajský nebo ústřední výbor, může ministr spravedlnosti ustanovit správní komisi k dočasnému plnění jejich úkolů.
§ 18
Notářští koncipienti.
(1)Notářským koncipientem může být jen československý občan, státně spolehlivý, oddaný lidově demokratickému zřízení a zachovalý, který prokáže předepsanou odbornou způsobilost.
(2)Notářští koncipienti jsou zaměstnanci krajského sboru v soukromoprávním poměru. Krajský sbor je přiděluje k výkonu právní praxe jednotlivým notářům. Ustanovení § 5 platí pro ně obdobně.
§ 22
Všeobecné předpisy.
(1)Při zřizování veřejných listin nesmí být notář činný, jde-li o věc, na níž má osobní zájem, nebo ze které má mít prospěch, o věc, na které jsou účastny nebo ze které mají mít prospěch osoby jemu blízké nebo osoby, jejichž jest zákonným zástupcem, nebo o věc, ve které působil jako soudce nebo ve které byl nebo ještě je zmocněncem některého účastníka.
(2)Osobami notáři blízkými jsou: manžel (druh) notáře, předkové, potomci, sourozenci, osvojitelé a osvojenci notáře a jeho manžela (druha).
§ 23
(1)Notář nesmí vykonat úřední úkon, jde-li o jednání nedovolené nebo je-li tu důvodné podezření, že účastníci činí jednání na oko nebo aby obešli zákon nebo někoho poškodili, nebo jde-li o osoby, o nichž ví nebo se může důvodně domnívat, že nejsou způsobilé k právům nebo k právním činům.
§ 25
Notářské zápisy.
(1)Má-li být o právním jednání nebo o jiném projevu podle zákona nebo podle vůle účastníků sepsána notářem veřejná listina, zřídí se o právním jednání nebo projevu notářský zápis a účastníku se z něho vydá notářské osvědčení. Nařízení ministra spravedlnosti stanoví, kdy lze vydat prvopis.
§ 26
(1)Mají-li být osvědčeny skutečnosti nebo příběhy, které by mohly být podkladem pro uplatňování práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní účinky, zřídí se o zjištění skutečnosti nebo příběhu notářský zápis a žadateli se vydá z něho notářské osvědčení.
(2)Za účelem uvedeným v odstavci 1 je notář povolán osvědčovat:
- a)pravost podpisu nebo znamení ruky na listině,
- b)že někdo je naživu nebo na určitém místě,
- c)dobu, kdy byla listina předložena,
- d)že bylo odesláno nebo sděleno prohlášení a že mělo určitý obsah,
- e)co bylo usneseno ve shromáždění,
- f)jiné skutečnosti, které se staly v jeho přítomnosti nebo které sám zjistil.
§ 27
(1)Notářský zápis musí obsahovat:
- a)místo, den, měsíc a rok jednání,
- b)jméno, příjmení a sídlo notáře,
- c)jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků,
- d)obsah jednání nebo projevu,
- e)potvrzení, že zápis byl účastníkům přečten a jimi schválen,
- f)podpisy účastníků, svědků, důvěrníků a tlumočníků,
- g)podpis notáře a jeho pečeť.
(2)Údaje zmíněné v odstavci 1 je nutno při osvědčení podle § 26, odst. 2 uvést v notářském zápise jen, pokud to odpovídá povaze osvědčované skutečnosti nebo příběhu.
§ 30
Protesty.
(1)Notář je oprávněn přijímat do úschovy listiny všeho druhu.
(2)Hotové peníze, cenné papíry a jiné cenné hodnoty je notář oprávněn přijmout do úschovy, jestliže mu byly odevzdány, aby je vydal určitému příjemci nebo aby je složil k soudu nebo k úřadu nebo jestliže mají být podle vůle účastníků jistotou pro určitý účel.
(3)O cenných hodnotách do úschovy přijatých je notář povinen vésti knihu úschov.
§ 31
Úschova listin a cenných hodnot.
(1)Soudy mohou přikázat notáři, aby prováděl určité řízení nebo jednotlivé úkony.
(2)Zejména je možno přikázat notáři, aby konal takovou činnost ve věcech pozůstalostních, poručenských a opatrovnických nebo aby konal odhady a dražby nebo aby prováděl rozdělení majetku a majetková vypořádání.
(3)Notář takto z příkazu činný musí ve věcech jemu přikázaných zachovávat předpisy platné pro soud, který ho pověřil.
§ 32
Činnost z příkazu soudu.
(1)Sazby za výkony notářů stanoví ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem-předsedou státního úřadu plánovacího nařízením.
(2)Notář i strana, pro kterou byl činný, mají právo žádat na soudu, aby určil odměnu a náklady; o tom rozhodne obecný soud notáře v nesporném řízení.
(3)Odměnu za výkon notáře činného z příkazu a jeho náklady určí soud, který notáře pověřil, rozhodnutím, po jehož pravoplatnosti lze je vymáhat podle předpisů o vymáhání soudních poplatků.
§ 37
(1)Stíhání kárných přečinů se promlčí po pěti letech od té doby, kdy byly spáchány, nahradí-li obviněný úplně škodu z nich vzešlou a nedopustí-li se v promlčecí lhůtě nového kárného přečinu. Promlčení se nemůže skončit, jde-li o čin, který zároveň zakládá skutkovou podstatu činu trestného soudně, dokud nenastane promlčení tohoto činu podle trestního zákona.
(2)Promlčení kárného přečinu se přerušuje, jakmile pro týž čin bylo zahájeno kárné řízení nebo byla podána na notáře stížnost u krajského nebo ústředního sboru. Nová lhůta promlčecí se počíná dnem přerušení.
(3)Promlčení se staví, dokud nesmí být zahájeno podle zákona kárné řízení nebo v něm nemůže být pokračováno. Bylo-li o činu zavedeno trestní řízení, promlčení se staví až do pravomocného skončení trestního řízení.
§ 38
(1)Kárným soudem pro notáře je krajský soud, příslušný podle sídla krajského sboru, jehož byl notář členem v době stíhaného porušení povinností.
(2)Kárný soud se skládá z předsedy krajského soudu nebo jeho náměstka jako předsedy kárného senátu, ze dvou členů krajského sboru, jmenovaných krajským sborem a ze dvou soudců z lidu jako přísedících.
(3)O odvolání proti nálezům krajských soudů jako soudů kárných rozhoduje nejvyšší soud v senátech, složených z prvého nebo druhého předsedy nejvyššího soudu jako předsedy senátu, ze dvou notářů k tomu ustanovených ústředním sborem a ze dvou soudců z lidu jako přísedících.
(4)Jako kárný zástupce je u kárného soudu činný krajský prokurátor, u nejvyššího soudu generální prokurátor.
§ 44
Ustanovení přechodná.
(1)Po dobu až do ustavení řádných orgánů krajských sborů a ústředního sboru jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti správní komise, jimž náleží všechna práva a povinnosti orgánů těchto sborů.
(2)Ministr spravedlnosti rozhodne o ponechání dosavadních notářů v jejich úřadě; nepřevzatí notáři ztrácejí svůj úřad dnem doručení rozhodnutí ministra spravedlnosti.
(3)O ponechání dosavadních náměstků notářství jako správců notářství rozhodne ústřední sbor; nepřevzatí náměstci ztrácejí svůj úřad dnem doručení rozhodnutí ústředního sboru. Dosavadní náměstkové notářů vykonávají jako zástupci notářů svou funkci i nadále, pokud nejsou krajským sborem odvoláni.
(4)Dosavadní kandidáti notářství zapsaní v seznamu kandidátů notářství; kteří vykonávají právní praxi u notářů, stanou se dnem počátku účinnosti tohoto zákona jako notářští koncipienti zaměstnanci krajského sboru, v jehož obvodě je sídlo notářství, v němž jsou činni.
(5)Kde se v předcházejících odstavcích mluví o notářích, rozumějí se tím na Slovensku veřejní notáři.
§ 45
(1)Dosavadní notářské sbory (komory) se zrušují. Jejich práva a závazky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na krajské sbory, po případě na ústřední sbor; o tom, která práva a závazky přešly na jednotlivé krajské sbory, po případě na ústřední sbor, rozhodne ministr spravedlnosti.
§ 46
(1)Až do jiné zákonné úpravy lze i nadále zřizovat poslední pořízení písemně nebo ústně před notářem. Při písemném posledním pořízení musí pořizovatel poslední pořízení, které vlastní rukou podepsal, odevzdat notáři osobně před dvěma svědky. Při ústním posledním pořízení musí pořizovatel prohlásit poslední vůli před notářem a dvěma svědky.
(2)O písemném i ústním posledním pořízení před notářem musí být sepsán notářský zápis; takové poslední pořízení rovná se co do svého významu poslednímu pořízení soudnímu.
(3)O zřízení posledního pořízení se vydá pořizovateli potvrzení.
§ 47
(1)Kde dosavadní právní předpisy vyžadují pro platnost právního jednání formu notářského spisu (notářského protokolu, veřejnonotářské listiny), je předpisu vyhověno, je-li zřízen notářský zápis podle tohoto zákona.
(2)Z notářských spisů (veřejnonotářských listin) zřízených před účinností tohoto zákona lze vydávat místo dosavadních snímků (hodnověrných vyhotovení) nadále jen notářská osvědčení.
§ 49
Ustanovení zrušovací a závěrečná.
(1)Zrušují se všechny předpisy, týkající se věcí tímto zákonem upravených, zejména: 1. zákon ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. z., kterým se uvádí notářský řád, 2. ustanovení hlavy XIII. notářského řádu uvedeného patentem ze dne 21. května 1855, č. 94 ř. z., 3. zák. čl. XXXV/1874 o veřejných notářích ve znění zák. čl. VII/1886, s výjimkou ustanovení §§ 21 až 23 zák. čl. VII/1886, 4. zákon ze dne 8. dubna 1919, č. 196 Sb., o způsobilosti k notářskému úřadu (veřejných notářů) na Slovensku, 5. zákon ze dne 5. listopadu 1919, č. 600 Sb., kterým se mění dosavadní ustanovení o notářských sazbách a předpisy podle něho vydané, 6. vládní nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 657 Sb., kterým upravují se pečetě notářů (veřejných notářů), 7. zákon ze dne 11. prosince 1923, č. 267 Sb., jímž se rozšiřuje úřední působnost veřejných notářů na Slovensku, 8. ustanovení §§ 3 a 4 zákona ze dne 18. března 1941, č. 48 Sl. z., o změnách v přípravné službě soudcovské, o rovnoprávnosti soudcovské a advokátní zkoušky a o změnách v právní službě veřejnonotářských kandidátů, 9. nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 62 Sb. n. SNR, o některých opatřeních v oboru veřejného notářství, 10. zákon ze dne 16. května 1946, č. 138 Sb., o úpravě některých otázek týkajících se notářství.
§ 50
(1)Tento zákon nabývá s výjimkou ustanovení § 49, č. 5 účinnosti dnem vyhlášení. Ustanovení § 49, č. 5 nabude účinnosti dnem, který stanoví ministr spravedlnosti nařízením.
(2)Zákon provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády. Gottwald v. r. Dr. John v. r. Zápotocký v. r. Dr. Čepička v. r.