§ 1
Osobní požitky duchovních.
(1)Stát poskytuje podle dalších ustanovení tohoto zákona registrovaným1) církvím a náboženským společnostem, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv, stanovenou2) úhradu osobních požitků duchovních, působících jako zaměstnanci církví a náboženských společností v duchovní správě, v církevní administrativě nebo v ústavech pro výchovu duchovních, jestliže o to církev nebo náboženská společnost požádá.
(2)Tuto povinnost nemají církve a náboženské společnosti, jejichž duchovním byly osobní požitky státem poskytovány ke dni 31. 12. 1989.
(3)Celkový rozsah úhrady podle odstavců 1 a 2 stanoví státní rozpočty České republiky a Slovenské republiky.
§ 3
(1)Osobní požitky duchovních tvoří:
- a)základní plat,
- b)hodnostní přídavek a
- c)odměna za vyšší výkon.
(2)Částky základního platu, způsob a míru jeho zvyšování, podmínky pro přiznání hodnostního přídavku a jeho výši, jakož i podmínky pro přiznání odměny za vyšší výkon a podrobnosti o této odměně stanoví vláda nařízením.
§ 8
Sociální dávky.
(1)Stát hradí registrovaným1) církvím a náboženským společnostem, kterým bylo přiznáno oprávnění k výkonu zvláštních práv, podle jejich schváleného rozpočtu řádné věcné náklady spojené s výkonem bohoslužeb a jiných náboženských úkonů i s církevní administrativou.
(2)Na mimořádné věcné náklady poskytne stát v odůvodněných případech zvláštní pomoc.
§ 9
Věcné náklady.
(1)Zástupci církví a náboženských společností a správcové církevního majetku jsou povinni sestavovat rozpočty a závěrečné účty a předkládat je Státnímu úřadu pro věci církevní ke schválení.
(2)Rozpočty na řádné věcné náklady sestavují se podle skutečných potřeb, a to podle zásad státního rozpočtu; podrobnosti stanoví Státní úřad pro věci církevní v dohodě s ministerstvem financí.
§ 11
Rozpočty.
(1)Veškerý soukromý a veřejný patronát nad kostely, obročími a jinými církevními ústavy přechází na stát.
(2)Veškeré závazky přispívat na účely církví a náboženských společností, jejich složek, komunit, ústavů, nadací, kostelů, obročí a fondů, opírající se o patronát nebo o jiné právní důvody nebo dlouhodobé zvyklosti, zanikají, s výjimkou závazků členů církví a náboženských společností, vyplývajících ze zřízení státem schválených.
§ 13
Učiliště pro výchovu duchovních.
(1)Jednání nebo opominutí odporující ustanovením tohoto zákona nebo předpisům vydaným podle něho, trestá, nejde-li o čin trestný soudně, okresní národní výbor jako správní přestupek pokutou do 100.000 Kčs. Pro případ nedobytnosti pokuty vyměří se zároveň podle míry zavinění náhradní trest vězení do 6 měsíců.
§ 15
Zrušovací ustanovení.
(1)Tento zákon nabývá platnosti dnem 1. listopadu 1949; provedou jej všichni členové vlády. Gottwald v. r. Dr. John v. r. Zápotocký v. r. Široký v. r., též za ministra Dr. Clementise Fierlinger v. r. Dr. Ševčík v. r. Dr. Dolanský v. r. arm. gen. Svoboda v. r. Dr. Gregor v. r. Nosek v. r. Kabeš v. r. Dr. Nejedlý v. r. Dr. Čepička v. r. Kopecký v. r. Kliment v. r. Ďuriš v. r. Krajčír v. r. Petr v. r. Dr. Ing. Šlechta v. r. Dr. Neuman v. r. Erban v. r. Plojhar v. r. Ing. Jankovcová v. r. Dr. Šrobár v. r. 1) Zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech). 2) Nařízení vlády České a Slovenské Federativní Republiky č. 578/1990 Sb., o úpravě osobních požitků poskytovaných duchovním církví a náboženských společností.