Část I. — Dosah.
§ 1
(1)Tento zákon upravuje náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, jež vzniknou
- a)zaměstnancům,
- b)jiným osobám s výjimkou veřejných funkcionářů (dále jen „jiné osoby“) při pracovních cestách, při vnějším řízení, při přechodném přidělení, při přijetí a při přeložení na jiné pracovní místo.
(2)Výdaji podle tohoto zákona se v zásadě rozumí rozdíl mezi pravidelnými výdaji a vyššími nutnými výdaji osoby, která uplatňuje náhradu výdajů.
(3)Náhrada smí býti poskytnuta jen v míře, která odpovídá hospodárnému postupu osoby, uplatňující náhradu výdajů.
§ 2
(1)Pracovní cestou se rozumí cesta trvající nejméně 6 hodin, kterou vykoná mimo obvod obce svého pravidelného pracovního místa a obce svého bydliště zaměstnanec na příkaz zaměstnavatelův nebo jiná osoba za podmínek stanovených prováděcími předpisy podle § 10 (dále jen „prováděcí předpisy“).
(2)Vykonává-li zaměstnanec na příkaz zaměstnavatelův nebo jiná osoba za podmínek stanovených prováděcími předpisy práci mimo své pravidelné pracovní místo, ale v obvodu obce pracovního místa nebo v obvodu obce svého bydliště, jde o vnější řízení. O vnější řízení jde také, trvá-li cesta podle odstavce 1 méně než 6 hodin.
(3)Při výkonu soudcovské činnosti nevyžaduje se u soudců příkaz k pracovní cestě nebo k vnějšímu řízení.