ČÁST PRVNÍ — OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
(1)Výkonem tlumočnické činnosti se rozumí provádění tlumočnických úkonů před orgány veřejné moci nebo v souvislosti s právním jednáním ve formě notářského zápisu. Úkony a činnost, jejichž předmětem je přepis nebo překlad výstupů odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jsou posuzovány jako tlumočnická činnost.
(2)Výkonem překladatelské činnosti se rozumí provádění překladatelských úkonů před orgány veřejné moci a vyhotovení úředně ověřeného překladu vyžadovaného podle jiného právního předpisu nebo přímo použitelného předpisu Evropské unie nebo mezinárodní smlouvy.
§ 3
Výkon tlumočnické a překladatelské činnosti
(1)Ustanovení tohoto zákona se použijí na tlumočení v českém znakovém jazyce a na komunikaci prostřednictvím dalších komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob vycházejících z českého jazyka podle zákona upravujícího komunikační systémy neslyšících a hluchoslepých osob.
(2)Ustanovení o převodu z komunikačních systémů a do komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob se vztahuje také na převod z komunikačních systémů a do komunikačních systémů neslyšících a hluchoslepých osob vycházejících z jiných znakových a mluvených jazyků.
(3)Kde se dále v tomto zákoně hovoří o tlumočníkovi, tlumočnickém úkonu, tlumočnickém oprávnění a tlumočnické činnosti, rozumí se tím i překladatel, překladatelský úkon, překladatelské oprávnění a překladatelská činnost, není-li výslovně stanoveno jinak.
§ 4
(1)Tlumočník je povinen vykonávat tlumočnickou činnost pouze v jazyce, pro který má oprávnění vykonávat tlumočnickou činnost, s odbornou péčí, nezávisle, nestranně, a ve sjednané nebo stanovené době.
(2)Tlumočník vykonává tlumočnickou činnost osobně.
(3)V případě potřeby je možné ustanovit osobě se sluchovým postižením 2 tlumočníky.