čl. 1
(1)Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb., se mění takto: 1. V čl. 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
(2)„(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.“. 2. Čl. 10 zní:
čl. 1
(1)Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.“. 3. Za čl. 10 se vkládají nové články 10a a 10b, které znějí:
čl. 1
(1)Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2)K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.
čl. 1
(1)Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.
(2)Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.
(3)Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.“. 4. V čl. 39 odstavec 4 zní:
(4)„(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.“. 5. Čl. 49 zní:
čl. 1
(1)„Čl. 49 K ratifikaci mezinárodních smluv
- a)upravujících práva a povinnosti osob,
- b)spojeneckých, mírových a jiných politických,
- c)z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
- d)hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
- e)o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
čl. 1
(1)K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.
(2)Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.“. 7. V čl. 87 odst. 1 písmena a) a b) znějí: 8. V čl. 87 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
- a)„a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
- b)o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,“.
(3)„(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.“.
(4)Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3. 9. V čl. 88 odstavec 2 zní:
(5)„(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.“. 10. V čl. 89 se doplňuje odstavec 3, který zní:
(6)„(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.“. 11. Čl. 95 zní:
čl. 1
(1)Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.
(2)Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.“.