ČÁST PRVNÍ — VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ
Oddíl I — Úvodní ustanovení
§ 2
(1)Tento zákon upravuje závazkové poměry mezi socialistickými organizacemi vznikající z hospodářských smluv, z úředních opatření, z rozhodnutí arbitrážních orgánů, ze způsobení škody, z bezdůvodného obohacení, z odpovědnosti za vady plnění nebo z jiných skutečností, jež jsou uvedeny v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech. Ustanovení §§ 82 až 87 se však vztahují i na ostatní závazkové poměry mezi socialistickými organizacemi.
(2)Zákon se nevztahuje na závazkové poměry vznikající při provádění přepravy, které jsou upraveny přepravními řády (podmínkami) a na závazkové poměry, v nichž aspoň jednou ze stran je jednotné zemědělské družstvo. Vláda však může jeho účinnost na tyto závazkové poměry zcela nebo zčásti rozšířit.
Oddíl II — Základní ustanovení
§ 3
(1)Socialistické organizace jsou při provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství povinny spolupracovat a pomáhat si. Je-li třeba, jsou povinny podle svých poměrů a hospodářských možností chránit předměty socialistického vlastnictví, i když nejsou v jejich správě (vlastnictví), a přispívat k zajištění provádění státního plánu rozvoje národního hospodářství, i když nejde o úkoly, které jsou povinny samy plnit.
§ 5
Právní úkony socialistických organizací
(1)Organizace jednají svými orgány nebo svými zástupci. Zástupce si může sám ustanovit dalšího zástupce, jen jestliže zastoupená organizace k tomu dala výslovný souhlas.
(2)Kdo je v rámci činnosti organizace pověřen provádět určité úkoly, je oprávněn ke všem úkonům, k nimž při tom obvykle dochází.
§ 6
(1)Překročí-li orgán při právním úkonu meze svého oprávnění, je právní úkon neplatný, jen jestliže druhá organizace o tomto překročení věděla nebo musela vědět.
(2)Překročí-li zástupce při právním úkonu meze svého oprávnění, je právní úkon neplatný, pokud nebude překročení dodatečně schváleno orgánem zastoupené organizace. Překročení platí za schválené, jestliže zastoupená organizace na základě takového právního úkonu započala s plněním nebo přijala plnění druhé organizace. Překročení zvláštních pokynů daných zástupci organizace nemá vliv na platnost právního úkonu učiněného zástupcem, jestliže tyto pokyny nebyly známy druhé organizaci.
(3)Organizace neodpovídá za škodu, která vznikla jiné organizaci následkem neplatnosti právního úkonu podle předcházejících odstavců.
§ 7
(1)Právní úkony, na něž se vztahuje tento zákon, jsou neplatné, jestliže jsou v rozporu s právními předpisy, se zásadami hospodářské politiky Československé republiky nebo nejsou v souladu s plněním úkolů organizace.
(2)Jestliže bylo započato s plněním na základě právního úkonu neplatného podle odstavce 1, musí být vše to, co bylo nebo má být plněno organizací, která v době právního úkonu o neplatnosti věděla nebo vědět musela, odvedeno do státního rozpočtu. Místo nepeněžitého plnění odvádí se do rozpočtu jeho peněžitá hodnota.
§ 11
Počítání času
(1)Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.
(2)Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty na poslední den měsíce.
§ 14
(1)Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v této denní době.
(2)Jestliže by poslední den lhůty určené k projevu nebo k plnění připadl na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní, pokud právní předpis nestanoví něco jiného.
Oddíl III
Hlava 1 — Závazky z hospodářských smluv
§ 15
(1)Hospodářské smlouvy, upravené v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech, uzavírají mezi sebou organizace o dodávkách výrobků, o pracích a výkonech, popřípadě o jiných způsobech spolupráce, jichž je třeba k plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství.
(2)Není-li v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, platí o uzavírání hospodářských smluv ustanovení této hlavy.
§ 17
Přijetí návrhu smlouvy
(1)Návrh smlouvy je přijat, obsahuje-li přijetí souhlas se všemi podstatnými náležitostmi smlouvy. Podstatnými náležitostmi jsou určení předmětu a času plnění; údaj o ceně je podstatnou náležitostí, jen jestliže jej některá z organizací za takovou náležitost prohlásí. Obsahuje-li odpověď na návrh smlouvy změnu nebo doplněk podstatné náležitosti, považuje se za odmítnutí a za návrh nový.
§ 23
Odvolání návrhu a odvolání přijetí
(1)Organizace (dodavatel, odběratel) je povinna uzavřít hospodářskou smlouvu v případech, kdy tak výslovně stanoví tento zákon nebo prováděcí předpisy.
(2)Dodavatel je povinen na žádost odběratele uzavřít hospodářskou smlouvu,
- a)jde-li o výrobky, práce nebo výkony včas objednané na základě kapacitní smlouvy nebo příslušných plánovacích dokladů,
- b)jde-li o výrobky, práce nebo výkony včas objednané a určené pro centralizovanou investiční výstavbu, pro úkol stanovený jmenovitě vládou anebo pro zabezpečení obranyschopnosti státu,
- c)jde-li o výrobky, práce nebo výkony určené pro vývoz,
- d)jde-li o včas objednané poddodávky potřebné pro výrobky, práce nebo výkony uvedené v bodech b) a c).
§ 24
Povinnost uzavírat hospodářské smlouvy
(1)Neshodnou-li se organizace o jiném obsahu smlouvy, než jsou podstatné náležitosti (§ 17), může organizace, jejíž návrh byl přijat, do měsíce ode dne, kdy obdržela přijetí, požádat arbitráž o rozhodnutí. Neučiní-li tak, platí smlouva se změnami nebo doplňky, se kterými byl její návrh přijat.
(2)V případech, kdy je povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu, může se organizace, která je oprávněna požadovat uzavření hospodářské smlouvy, domáhat, aby i celý obsah hospodářské smlouvy byl určen rozhodnutím arbitráže. Arbitráž přitom zvláště přihlédne též k vyjádření příslušných nadřízených orgánů.
(3)Byla-li část obsahu smlouvy určena rozhodnutím arbitráže, počíná účinnost této části stejným okamžikem jako účinnost části dohodnuté, pokud není v rozhodnutí arbitráže stanoveno něco jiného.
Hlava 2 — Rozhodnutí arbitráže o obsahu smlouvy
§ 25
Závazky z úředního opatření, z arbitrážního rozhodnutí a z jiných právních skutečností
(1)Vyžadují-li to potřeby plánovaného proporcionálního rozvoje národního hospodářství, státní disciplíny, nebo jsou-li jiné důležité důvody, mohou ústřední úřady a orgány nebo orgány jimi zmocněné uložit podřízeným organizacím, aby uzavřely smlouvu, nebo jim přímo uložit závazky. Jde-li o organizace podřízené různým ústředním úřadům nebo orgánům, je k tomu třeba předchozí dohody oprávněných orgánů. Ze stejných důvodů může arbitráž uložit závazek stranám arbitrážního řízení. Přípustnost odchylné úpravy, stanovená v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech, platí i pro tato úřední opatření a arbitrážní rozhodnutí.
Hlava 3 — Závazky ze způsobení škody
§ 27
(1)Organizace, která jiné organizaci způsobila škodu porušením závazku upraveného tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo porušením jiné právní povinnosti směřující k stanovení státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo zajištění jeho plnění, je povinna škodu nahradit, pokud nedokáže, že ji nezavinila.
(2)Za škodu způsobenou bez zavinění organizace odpovídá, jen pokud je tak výslovně stanoveno v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech.
§ 28
(1)Za zavinění organizace se považuje, s výjimkou uvedenou v ustanovení § 6 odst. 3, nejen zavinění jejích orgánů, nýbrž i zavinění jejích zaměstnanců (členů) při plnění povinností vyplývajících z úkolů organizace.
(2)Osoby, jejichž zavinění se přičítá organizaci, odpovídají jen této organizaci, a to podle zvláštních předpisů.
§ 31
(1)Organizace, jež užije jiných organizací nebo osob ke splnění svých úkolů, odpovídá za škodu, kterou tyto organizace nebo osoby při tom způsobily (§ 27 odst. 1) třetí organizaci, pokud nedokáže, že škodu nezavinily. Proti jiným organizacím a osobám, za něž takto odpovídá, má právo na náhradu.
§ 33
(1)Nahrazuje se to, oč se majetek poškozené organizace škodnou událostí zmenšil. To, čeho by byla poškozená organizace při pravidelném běhu věcí dosáhla, kdyby nebyla nastala škodná událost, se nahrazuje, jen byla-li škoda způsobena úmyslně nebo z hrubé nedbalosti, a mimoto v případech, kde je tak stanoveno právním předpisem.
§ 34
(1)Nelze-li přesně nebo bez neúměrných obtíží zjistit výši škody, stanoví ji arbitráž volnou úvahou.
(2)Na náhradu škody se započítávají majetkové sankce, úroky z prodlení, popřípadě poplatky z prodlení, na něž vzniklo poškozené organizaci právo následkem nesplnění povinnosti, jejímž porušením byla způsobena škoda.
(3)Odůvodňuje-li to povaha nebo míra zavinění, význam škody a její náhrady nebo jiné okolnosti hodné zvláštního zřetele, může arbitráž náhradu škody přiměřeně snížit.
Hlava 4 — Závazky z bezdůvodného obohacení
§ 35
Bezdůvodné plnění
(1)Organizace, která přijala plnění, pro něž není právem uznaný důvod, je povinna vydat je organizaci, která plnění poskytla. Zejména je povinna vydat plnění, které jí jiná organizace poskytla jen v omylu, že je k němu povinna, nebo jen za předpokladu, že jí v budoucnu taková povinnost vznikne, což se však nestalo, anebo plnění, pro které po jeho poskytnutí odpadl právem uznaný důvod.
(2)Bylo-li plněno na základě hospodářské smlouvy, která byla neplatná, nebo zanikl-li právní poměr jí založený, zejména proto, že jedna z organizací použila práva od smlouvy odstoupit, je každá z organizací povinna vydat vše, co jí bylo plněno na základě takové smlouvy tak, aby žádná z organizací nezískávala nic na újmu druhé.
§ 36
(1)Organizace zavázaná vydat plnění je povinna vrátit předmět plnění s příslušenstvím a přírůstkem a poskytnout přiměřenou náhradu za opotřebení. Není-li vrácení předmětu plnění dobře možné, zvláště byly-li provedeny práce nebo výkony, je organizace povinna nahradit cenu podle doby přijetí plnění. Organizace je dále povinna vydat, popřípadě nahradit užitky, které vytěžila nebo opomenula vytěžit, a to od doby, kdy mohla poznat bezdůvodnost plnění. Bylo-li předmětu plnění užíváno po době, kdy organizace mohla poznat bezdůvodnost plnění, je povinna poskytnout i přiměřenou náhradu za užívání. Peněžité plnění se vrací se zákonnými úroky z prodlení ode dne přijetí.
(2)Organizace povinná vydat plnění může požadovat náhradu nutných nákladů, které vynaložila, a to i tehdy, nahrazuje-li jen cenu. Právo na náhradu nákladů užitečných má, jen pokud je vynaložila předtím, než mohla poznat bezdůvodnost plnění. Nahrazuje-li organizace jen cenu, může si na ní započítat vynaložené náklady.
§ 37
Upotřebení věci a náklady učiněné ve prospěch jiné organizace
(1)Organizace, které plněním povinností podle § 3 vznikly náklady, může požadovat jejich náhradu na organizaci, v jejíž prospěch jednala, a to i když tento prospěch nenastal nebo byl zmařen. Použila-li při tom své věci, může žádat též náhradu ceny, jakou měla věc v době použití, není-li možné vrácení věci.
Hlava 5 — Závazky z odpovědnosti za vady plnění
§ 40
Vady plnění
(1)Organizace, která plnila, odpovídá za to, že výrobky, práce nebo výkony byly splněny v množství, které uvedla, že v době plnění měly vlastnosti stanovené právními předpisy, smlouvou, rozhodnutím arbitráže, úředním opatřením, popřípadě vlastnosti, jaké obyčejně mívají, a že jsou bez právních vad.
§ 43
(1)Organizace, které byly dodány vadné výrobky, práce nebo výkony, má právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou. Kromě toho má právo, pokud není v dalších ustanoveních stanoveno něco jiného, z důvodu odpovědnosti za vady,
- a)je-li vada neodstranitelná, požadovat přiměřenou slevu nebo plnění dodatečně odmítnout a buď žádat nové bezvadné plnění, anebo v rozsahu odmítnutého plnění od smlouvy odstoupit s následky uvedenými v § 35 odst. 2,
- b)je-li vada odstranitelná, požadovat bezplatné odstranění vady nebo náhradu nákladů na odstranění vady anebo přiměřenou slevu.
(2)Ustanovení předcházejícího odstavce platí přiměřeně i o vadách oprav provedených dodavatelem.
(3)Bylo-li plněno menší množství, než udala organizace, která plnila, má organizace, které bylo plněno, právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou; pokud jde o ostatní následky, posuzuje se tato nesrovnalost co do množství jako částečné nesplnění smlouvy.
(4)Práva z odpovědnosti za vady mohou být v prováděcích předpisech upravena odchylně od ustanovení tohoto zákona.
§ 44
(1)Organizace, která je povinna plnit, může dohodou o záruce převzít odpovědnost za to, že výrobky, práce nebo výkony budou mít určité vlastnosti i po stanovenou dobu od splnění. Prováděcí předpisy mohou stanovit, za jakých podmínek a v jakém rozsahu je organizace povinna poskytnout záruku.
§ 45
Záruka
(1)Právo na náhradu škody, která vzešla z vady, má organizace, které bylo plněno, proti organizaci, která splnila, i když již zaniklo právo z odpovědnosti za vady. Plnění, na které měla organizace právo z důvodu odpovědnosti za vady, nemůže však požadovat jako náhradu škody ani z jiného právního důvodu; dohoda o záruce není tím však dotčena.
Oddíl IV — Změna závazků
Oddíl V — Práva a povinnosti ze závazků
Hlava 1 — Náležitosti plnění
§ 52
(1)Je-li několik organizací společně zavázáno nebo oprávněno, vztahuje se závazek nebo právo každé z nich jen na tu část plnění, která na ni připadá podle právní skutečnosti, kterou byl právní poměr založen. Nejsou-li části plnění jednotlivých organizací určeny, jsou organizace zavázány nebo oprávněny k částem stejným. U společných závazků založených smlouvou musí však být ve smlouvě určeny podíly, anebo stanoveno, která z organizací a do jaké doby podíly určí; jinak je smlouva neplatná. Jestliže organizace, která je povinna podíly určit, tak neučiní, je zavázána nebo oprávněna sama.
§ 54
(1)Není-li v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, není oprávněná organizace povinna na plnění přijmout ani organizace, která má plnit, povinna poskytnout něco jiného, než na co zní závazek. Totéž platí obdobně o místě plnění.
(2)Oprávněná organizace nesmí odmítnout nabídnuté částečné plnění závazku, pokud to neodporuje dohodě nebo povaze závazku.
§ 55
(1)Místem plnění je
- a)u dodávky výrobků místo, kde se výrobky podávají k přepravě do místa určení prvému tuzemskému veřejnému dopravci, poště nebo k přepravě neveřejným dopravním prostředkem vyslaným odběratelem, anebo závod odběratele, přepravují-li se výrobky neveřejným dopravním prostředkem vyslaným dodavatelem,
- b)u prací a výkonů ve mzdě, prováděných v závodě dodavatele, místa určená pod písm. a); u ostatních prací a výkonů místo, kde se práce nebo výkony provádějí.
(2)Jsou-li pro to důležité důvody, může výjimečně prováděcí předpis nebo právní úkon, zejména hospodářská smlouva, stanovit místo plnění jinak.
§ 58
(1)Zjistí-li povinná organizace, že nebude moci včas splnit závazek, musí to ihned oznámit organizaci oprávněné s odůvodněním a zároveň uvést, kdy závazek splní; tím však není dotčena odpovědnost za nesplnění závazku. To platí obdobně, zjistí-li oprávněná organizace, že nebude moci včas přijmout plnění.
Hlava 2 — Prodlení
§ 59
Prodlení povinné organizace
(1)Organizace, která je povinna plnit, je v prodlení, jestliže nesplnila v den plnění nebo, je-li určena lhůta plnění, ani v její poslední den. Není-li čas plnění určen, je v prodlení uplynutím dne, ke kterému má být podle výzvy oprávněné organizace plněno; nebyl-li takový den stanoven, je povinná organizace v prodlení uplynutím dne následujícího po doručení výzvy k plnění.
§ 61
(1)Zní-li závazek na peněžitou částku, je organizace, která je v prodlení, povinna zaplatit zákonný úrok z prodlení, popřípadě poplatek z prodlení stanovený zvláštními předpisy. Úrok z prodlení a poplatek z prodlení se započítávají na náhradu škody. Z majetkových sankcí, z úroků a z poplatků z prodlení se zákonný úrok z prodlení neplatí.
§ 62
(1)Je-li organizace v prodlení s plněním závazku z hospodářské smlouvy, může oprávněná organizace od smlouvy odstoupit, nesplnila-li povinná organizace závazek ani v přiměřené dodatečné lhůtě, kterou jí oprávněná organizace stanovila s upozorněním, že jinak od smlouvy odstoupí. Prováděcí předpisy mohou právo na odstoupení od smlouvy dále omezit nebo vyloučit.
(2)Mělo-li být podle výslovného ustanovení smlouvy plněno výhradně jen v určitý den nebo jen do určité lhůty, musí oprávněná organizace, chce-li trvat na splnění po uplynutí stanoveného času plnění, oznámit to ihned organizaci povinné; jestliže tak neučiní, nemůže již později trvat na splnění.
§ 63
Prodlení oprávněné organizace
(1)Oprávněná organizace je v prodlení, jestliže nepřijala plnění řádně nabídnuté nebo jestliže neposkytla v čase plnění spolupůsobení potřebné ke splnění závazku. V takových případech je oprávněná organizace povinna zaplatit majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou.
§ 64
(1)Po dobu prodlení oprávněné organizace nenastane prodlení organizace povinné.
(2)Povinná organizace může na nebezpečí a náklad oprávněné organizace, která je v prodlení, výrobky, jež mají být podle smlouvy dodány, uskladnit a uskladněné výrobky vyfakturovat. Musí však oprávněnou organizaci vyrozumět a podle svých možností o uskladněné výrobky pečovat.
(3)Není-li dále stanoveno něco jiného, může povinná organizace při prodlení u jiného smluvního plnění než dodávky výrobků odstoupit od smlouvy s následky uvedenými v § 35 odst. 2, jestliže oprávněnou organizaci na to předem upozornila.
Hlava 3 — Další následky prodlení
§ 66
Majetkové sankce
(1)Plnění závazků, popřípadě jiných právních povinností, je zajišťováno majetkovými sankcemi (penále a pokuty). Pokud nejsou majetkové sankce stanoveny v právním předpise, jsou organizace povinny sjednat majetkové sankce za nesplnění podstatných smluvních povinností; to však neplatí u smluv kapacitních. Majetkové sankce stanovené v právním předpise mohou být v hospodářské smlouvě zvýšeny, a pokud to předpis dovoluje, i sníženy.
§ 70
(1)Arbitráž může zvýšit majetkové sankce, vyžaduje-li to povaha závazku nebo jiné důležité důvody.
(2)Snížit, popřípadě prominout majetkové sankce může arbitráž jen ve zcela výjimečných případech. Povinná organizace může o to požádat nejpozději do dvou měsíců poté, kdy obdržela vyúčtování majetkových sankcí.
Oddíl VI — Zánik závazků a práv
Hlava 1 — Zánik závazků
§ 74
(1)Nedohodnou-li se organizace jinak, počítá se plnění u dodávek na nejdříve dospělý závazek běžného roku; po splnění všech dospělých závazků běžného roku se plnění počítá na závazky předcházejícího roku počínaje závazkem, který nejdříve dospěl. U peněžitých závazků se počítá plnění na nejdříve dospělé závazky, pokud právní předpis nebo dohoda stran nestanoví něco jiného.
§ 75
(1)Peněžitý závazek zaniká dnem, kdy platba dojde věřiteli nebo jeho peněžnímu ústavu; u plateb prováděných v platebním a zúčtovacím styku bez prostřednictví pošty zaniká však peněžitý závazek již dnem, kdy věřitelova pohledávka byla odepsána z dlužníkova účtu u peněžního ústavu.
(2)Způsob fakturování a placení, jakož i následky opožděného fakturování a placení upravují zvláštní předpisy.
§ 77
Dohoda stran
(1)Pokud to nevylučuje právní předpis nebo povaha závazkového poměru, zaniká závazek, jestliže se organizace na tom dohodnou nebo jestliže jej nahradí závazkem novým. Jestliže se jedna z organizací domáhá zrušení závazku na podkladě plánovacího dokladu, je druhá organizace povinna na zrušení přistoupit.
§ 78
(1)Závazek lze nahradit novým také tak, že si organizace dohodou upraví práva mezi nimi dosud sporná nebo pochybná (narovnání).
(2)Omyl v tom, co bylo mezi organizacemi sporné nebo pochybné, nevadí platnosti narovnání. I když se později zjistí, že některá z organizací neměla žádné právo, nepozbývá platnosti dohoda učiněná v dobré víře.
Hlava 2 — Úřední opatření, arbitrážní rozhodnutí a jiné právní skutečnosti
§ 82
Zánik práv
(1)Práva ze závazkových poměrů mezi organizacemi zanikají, nebyla-li uplatněna ve stanovené lhůtě u arbitráže nebo u soudu.
(2)Tato lhůta činí, pokud v prováděcích předpisech není stanoveno něco jiného,
- a)u práv z odpovědnosti za vady plnění tři měsíce,
- b)u práv na majetkové sankce, s výjimkou majetkových sankcí za vady, šest měsíců,
- c)u ostatních práv jedenapůl roku.
(3)Stanoví-li dosavadní předpisy u některého práva kratší lhůtu pro jeho zánik nebo kratší promlčecí lhůtu, zaniká právo, nebylo-li uplatněno v této kratší lhůtě.
§ 83
(1)Lhůta pro zánik práv z odpovědnosti za vady plnění počíná:
- a)došlo-li k dohodě o odstranění vad, uplynutím lhůty stanovené k tomu v dohodě;
- b)nedošlo-li k dohodě o odstranění vad, dnem následujícím po sestavení předepsaného zápisu, v němž jsou vady uvedeny, a není-li takovýto zápis předepsán, uplynutím lhůty stanovené pro oznámení stanoviska organizace, která plnila, k reklamaci organizace oprávněné; u zboží vyváženého dnem následujícím po dni, kdy podnik zahraničního obchodu odškodnil zahraniční odběratele nebo kdy zboží se vrátilo z ciziny;
- c)u práva na majetkové sankce za vady, práva na odstoupení od smlouvy a u práva na slevu z ceny dnem uvedeným v písm. b);
- d)u práva na náhradu nákladů na odstranění vad dnem následujícím po odstranění vad; toto právo však lze uplatnit nejdéle do jednohoapůl roku ode dne splnění;
- e)u práva ze záruky dnem následujícím po uplynutí záruční doby.
(2)Lhůta pro zánik práva na náhradu škody počíná
- a)u práva, jehož uplatnění je podmíněno jeho uvedením v zápise o převzetí prací, dnem následujícím po sestavení zápisu;
- b)u práva na náhradu škody vzešlé z vady – aniž jde o případ uvedený pod písm. a) – dnem následujícím po sestavení předepsaného zápisu, v němž jsou vady uvedeny, nebo po odeslání reklamace, a nestalo-li se tak, uplynutím lhůty pro zjištění, popřípadě reklamaci vad plnění;
- c)v ostatních případech dnem, kdy se poškozená organizace dověděla o škodě a škůdci.
(3)U ostatních práv počíná lhůta pro jejich zánik, jakmile právo mohlo být vykonáno poprvé.
§ 84
(1)Lhůta pro zánik práva na zaplacení ceny za dodané výrobky, práce a výkony počíná dnem následujícím po splnění (částečném splnění); při uskladnění (§ 64 odst. 2) počíná tato lhůta dnem následujícím po uskladnění výrobků na náklad odběratele.
(2)Při úhradě peněžitých pohledávek v platebním a zúčtovacím styku lhůta pro zánik práva přestává běžet:
- a)dal-li příkaz k úhradě věřitel, dnem, kdy jej věřitel odeslal příslušnému peněžnímu ústavu; vrátí-li peněžní ústav věřiteli jeho příkaz, lhůta běží dále ode dne, kdy jej věřitel dostal;
- b)dal-li příkaz k úhradě dlužník, dnem, kdy příkaz došel peněžnímu ústavu; lhůta běží dále ode dne, kdy věřitel dostal oznámení peněžního ústavu, že příkaz k úhradě byl odvolán.
(3)Lhůta pro zánik práv peněžních ústavů z poskytnutých úvěrů a z převzatých záruk za úvěry neprobíhá dále, popřípadě ani nepočíná, jestliže účet dlužníka (ručitele), z něhož mají být tyto pohledávky uhrazeny, vede peněžní ústav, který je věřitelem, a na tomto účtě není dostatek prostředků použitelných pro jejich úhradu.