Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti obchodní společnosti Real Wings, s. r. o., sídlem Plzeňská 1270/97, Praha 5 - Košíře, zastoupené Mgr. Jiřím Kokešem, advokátem, sídlem náměstí T. G. Masaryka 153, Příbram I, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. října 2025 č. j. 35 Co 223/2025-155 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. března 2025 č. j. 5 C 232/2023-108, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti Hanyš - Jeřábnické práce, s. r. o., sídlem Počernická 425, Radonice, a Kamila Marka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí
1.Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces zaručené čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 2.Z vyžádaného soudního spisu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným rozsudkem uložil stěžovatelce a vedlejšímu účastníkovi (jako žalovaným) zaplatit vedlejší účastnici (jako žalobkyni) společně a nerozdílně částku 33 880 Kč s příslušenstvím, jakož i náhradu nákladů řízení ve výši 41 612,70 Kč. Obvodní soud konstatoval, že s ohledem na předchozí obchodní styk vedlejší účastnice mohla důvodně vycházet z toho, že vedlejší účastník zastupuje stěžovatelku ve všech jednáních, jde-li o objednávky jeřábnických prací a jejich realizaci (§ 161 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu uzavřel, že žalovaným vznikla povinnost uhradit vedlejší účastnici provedené práce (§ 431 občanského zákoníku). 3.K odvolání stěžovatelky Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") v záhlaví označeným rozsudkem rozsudek obvodního soudu ve vztahu mezi vedlejší účastnicí a stěžovatelkou potvrdil a uložil stěžovatelce zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 042,20 Kč. Městský soud se ztotožnil s názorem obvodního soudu, že stěžovatelka byla zastoupena vedlejším účastníkem, odmítl pouze, že by vedlejší účastník překročil své oprávnění, s tím, že ve vztahu k němu rozsudek obvodního soudu změnit nemohl, protože nepodal odvolání.
II.
Stěžovatelčina argumentace
4.Stěžovatelka namítá, že se obecné soudy dostatečně nevypořádaly s problematikou zastoupení. Vyjadřuje přesvědčení, že vedlejší účastník nedal najevo, co ho opravňuje k zastupování, resp. nepředložil platný právní titul, který ho zmocňoval k objednání jeřábnických prací. Z dokazování plyne jen jeden případ, kdy za ni vedlejší účastník jednal. Nyní posuzovaný případ je jiný, neboť osvědčila, že v souvislosti s projednávanou zakázkou své závazky vůči vedlejšímu účastníkovi splnila; realizoval-li vedlejší účastník svou zakázku prostřednictvím vedlejší účastnice, není to důvodem pro uplatnění nároku vůči ní. Namítá, že nebyl posouzen nedostatek zmocnění (§ 444 občanského zákoníku). Shrnuje, že napadená rozhodnutí jsou postavena na jednom jednání v obchodním styku, což podle stěžovatelky jako titul nepostačuje. Současně upozorňuje, že by měla být zavázána za objednávku učiněnou telefonicky či e-mailem, a tedy nepřezkoumatelným způsobem, a že s fakturami se mohla seznámit až v dopise právního zástupce vedlejší účastnice, a proto na ně nemohla reagovat. 5.Dále stěžovatelka namítá porušení nestrannosti při postupu obvodního soudu, neboť dne 6. 12. 2023 přistoupil ke koncentraci řízení, avšak později vedlejší účastnici umožnil, aby svá tvrzení a důkazy dále doplnila (a provedl tak např. výslech svědka Jakuba Podzimka). Městský soud reagoval na námitku, kterou v této souvislosti vznesla, poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž však vyplývá i odkaz na nález Ústavního soudu ze dne 8. 1. 2025 sp. zn. I. ÚS 2901/23 . Tímto postupem měla být vedlejší účastnice v rozporu s procesními předpisy a zásadami civilního procesu zvýhodněna na úkor jejích práv.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
6.Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
7.Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu obecných soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu. 8.Stěžovatelka podává ústavní stížnost v tzv. bagatelní věci. Ústavní soud v těchto případech opakovaně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení takové ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 (N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014 sp. zn. III. ÚS 1161/14 ).
9.Stěžovatelka však výslovně neuvádí, že by napadenými rozhodnutími byla z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčena na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko), a ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou ústavněprávní otázku, která by svým významem v jistém smyslu přesahovala věc samotnou (tzv. kvalitativní hledisko). Ústavní soud však vzal v úvahu, že pokud by se obvodní soud dopustil vytýkaného procesního pochybení spočívajícího v nepřípustném "prolomení" koncentrace řízení, mohlo by to mít na ústavnost napadených rozhodnutí dopad (srov. bod 19 nálezu ze dne 8. 1. 2025 sp. zn. I. ÚS 2901/23 ).
10.V tomto ohledu však stěžovatelce přisvědčit nemohl. Jak patrno z protokolu o jednání ze dne 6. 12. 2023 (č. l. 25), na tomto (prvním) jednání obvodní soud sice účastníky poučil podle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), neposkytl jim však současně poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. (s odůvodněním, že tak učiní, nebude-li v rámci koncentrační lhůty splněna povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně závazkového vztahu mezi účastnicemi). Shledal-li obvodní soud následně, že vedlejší účastnice tyto své povinnosti nesplnila, a neunesla tak svá procesní břemena, mohl (s ohledem na § 118b odst. 1 větu třetí o. s. ř.) a měl ji poučit ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., což také učinil na jednání dne 30. 7. 2024 (č. l. 72). Poukazuje-li stěžovatelka na nález sp. zn. I. ÚS 2901/23 , ten byl vydán za jiných procesních okolností (srov. zejména bod 52 a 54). 11.Zbývající část ústavní stížnosti tvoří námitky nesprávného zhodnocení provedených důkazů a posouzení věci na základě podústavního práva. Jak plyne z bodu 7, tyto námitky nemohou opodstatněnost ústavní stížnosti založit, neboť věcná správnost (zákonnost) není referenčním hlediskem ústavněprávního přezkumu v řízení o ústavní stížnosti podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, a to ani ve věcech, které nemají tzv. bagatelní povahu. Stěžovatelka přitom kvalifikované vady výslovně neuplatňuje, a ani Ústavní soud nedospěl k závěru, že by obecné soudy svá rozhodnutí řádně nezdůvodnily či že by tato byla (z nějakého jiného důvodu) zatížena prvkem libovůle či svévole. 12.Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. února 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu