Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Svatoně (soudce zpravodaje), soudce Milana Hulmáka a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelů: 1. M. Ch. a nezletilých 2. K. Ch., 3. E. Ch., 4. K. Ch., 5. A. Ch., 6. T. Ch., zastoupených Mgr. Pavlem Štanglem, advokátem, sídlem Zárubova 506/4, Praha 12 - Kamýk, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14. listopadu 2025 č. j. MV-136712-3/SO-2025, a rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru všeobecné správy ze dne 25. července 2025 č. j. MV-7241-10/VS-2025, za účasti Ministerstva vnitra, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení
1.Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť mají za to, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo nezletilých stěžovatelů na zvláštní ochranu dětí zaručenou čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte. 2.Z ústavní stížnosti, jakož i z jejích příloh se podává, že stěžovatel za sebe a své nezletilé děti ve věku 13 let, 12 let, 10 let, 9 let a 5 let (k datu rozhodnutí o rozkladu účastníka) požádal o udělení státního občanství České republiky. Ministerstvo vnitra v záhlaví uvedeným rozhodnutím ze dne 25. 7. 2025 žádost zamítlo, a to z důvodu uvedeného v § 13 odst. 2 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších předpisů. Podle stanovisek Policie České republiky a zpravodajských služeb České republiky (dále jen "bezpečnostní sbory") stěžovatel ohrožuje bezpečnost státu ve smyslu § 22 odst. 3 zákona o státním občanství České republiky. Ministerstvo proto v souladu s § 51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, již neprovádělo další dokazování, tj. již neprovádělo hodnocení splnění ostatních zákonných podmínek pro udělení státního občanství České republiky. Podle § 140 odst. 7 správního řádu se ve společném řízení vydává jedno společné rozhodnutí, nezletilé děti tak sdílely právní postavení stěžovatele. 3.Ministr vnitra posléze rozkladu stěžovatelů nevyhověl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil v záhlaví uvedeným rozhodnutím ze dne 14. 11. 2025. Nepřisvědčil námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí s ohledem na důvod nevyhovění žádosti o udělení státního občanství. Z § 22 odst. 3 věty druhé zákona o státním občanství České republiky vyplývá povinnost správního orgánu uvést pouze, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Správní orgán tedy nemá povinnost uvádět specifikaci negativních stanovisek bezpečnostních sborů či se jimi v rámci odůvodnění podrobněji zabývat. V případě, že v řízení o žádosti vyjde najevo, že osoby žádající o státní občanství České republiky ohrožují bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty, se v odůvodnění rozhodnutí pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Neumožňuje-li stanovisko bezpečnostních sborů udělit státní občanství, není třeba dalšího dokazování. Konkrétní skutečnosti jsou pak uvedeny v utajované části spisu. Ze stejných důvodů nebylo nutné blíže zkoumat integraci stěžovatelů a území České republiky. K žádosti dětí, které byly projednány ve společném řízení postupem podle § 140 odst. 3 správního řádu, dodal, že institut trvalého pobytu garantuje nezletilým dětem všechna nezbytná práva pro jejich další pobyt a dospívání na území České republiky, jako například zdravotní pojištění, přístup ke vzdělání a další. Správní orgán neshledal žádný "jiný důležitý důvod" ve smyslu § 140 odst. 3 správního řádu, proč mely být žádosti dětí vyčleněny k samostatnému řízení. II. Argumentace v ústavní stížnosti a vyjádření k ní
4.Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti namítají porušení práva na spravedlivý proces spočívající předně v tom, že správní orgány neprovedly test proporcionality, tedy nepřezkoumaly konkrétní důvod, pro který zpravodajská služba vydala negativní stanovisko. Oba správní orgány také formálně deklarovaly, že zvažovaly proporcionalitu rozhodnutí, aniž by se integrací rodiny skutečně zabývaly. Stěžovatel žije v České republice od roku 1999, tedy více než čtvrt století. Je bezúhonný, pracovně integrován, řádně plní své povinnosti. Jeho pět dětí se v České republice narodilo a jsou zde plně integrovány. Přesto správní orgány prohlásily veškerou integraci za "bezpředmětnou" a odmítly provést jakékoliv vážení protichůdných zájmů. Stěžovatelé dále upozorňují na nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí s odkazem na nález ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2116/21 (N 181/108 SbNU 213), podle kterého je bezpředmětné v rozhodnutí neuvádět informace o důvodu ohrožení bezpečnosti, jde-li o informace veřejně dostupné. Stanoviska bezpečnostních sborů nejsou pro správní orgán závazná a správní orgán musí provést vlastní, nezávislé hodnocení, zda bezpečnostní riziko skutečně odůvodňuje zamítnutí žádosti.
5.Stěžovatelé dále upozorňují, že v řízení byla porušená též práva nezletilých dětí. Zákon o státním občanství v § 22 odst. 3 sám rozlišuje mezi dospělými a dětmi, když stanoví, že stanoviska bezpečnostních sborů se vyžadují pouze u žadatelů starších patnácti let. Zákonodárce tak výslovně uznal, že děti nemohou představovat stejné bezpečnostní riziko jako dospělí. V projednávané věci jsou všichni nezletilí stěžovatelé mladší 15 let. Přesto jim bylo udělení občanství odepřeno výhradně na základě údajného bezpečnostního rizika spojeného s jejich otcem, aniž by jejich situace byla posouzena individuálně. Státní občanství a povolení k trvalému pobytu přitom nejsou srovnatelné. Přičítání údajného bezpečnostního rizika otce nezletilým dětem představuje formu kolektivní viny a diskriminace na základě rodinného původu. 6.Ministerstvo vnitra ve svém vyjádření k ústavní stížnosti navrhlo nevyhovění. V rámci řízení o rozkladu stěžovatele si odbor správní, který zajišťuje činnost rozkladové komise ministra vnitra, vyžádal aktualizovaná stanoviska bezpečnostních sborů, přičemž ministr vnitra dospěl k závěru, že bezpečnostní riziko ze strany stěžovatele je stále dáno, a proto rozklad stěžovatele zamítl. Vzhledem k charakteru společné žádosti se podle § 140 odst. 7 správního řádu vydává jedno společné rozhodnutí, a osoby zahrnuté do společné žádosti tak sdílejí právní postavení stěžovatele. V daném případě nebyly shledány důvody pro vyloučení nezletilých dětí ze společného řízení ve smyslu § 140 odst. 3 správního řádu. Nezletilé děti jsou (vzhledem ke svému věku) plné citově i existenčně závislé na svých rodičích, státních občanech Libanonské republiky. Správní orgán prvního stupně i ministr vnitra respektují zásadu jednotného státního občanství v rodině, resp. jednotného státního občanství rodičů a nezletilých dětí. Nezletilé děti by mohly poté, co dosáhnou zletilosti, naplnit podmínky pro nabytí státního občanství České republiky zjednodušeným způsobem, a to prohlášením podle § 35 zákona o státním občanství České republiky. Co se týče námitky nedostatečného odůvodnění, že napadená právní úprava je projevem optimalizace případného protichůdného působení ochranných mechanismů dvou hodnot chráněných Ústavou České republiky, a to zájmu jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a bezpečnostních zájmů státu na straně druhé. Veškerým požadavkům judikatury správní orgány dostály. III. Posouzení Ústavním soudem
7.Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými osobami, které byly účastny řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelé před jejím podáním vyčerpali veškeré zákonné procesní prostředky ochrany svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). 8.Ústavní soud pro účely tohoto řízení vyžádal spisy a stanoviska bezpečnostních sborů, ze kterých ministerstvo při rozhodování vycházelo. Nahlédl též do utajované části spisu.
9.V nálezu sp. zn. III. ÚS 22/20 ze dne 29. 9. 2020 Ústavní soud uvedl, že jakkoliv neexistuje základní právo na udělení státního občanství, zůstává stěžovateli v podmínkách právního státu zachováno ústavní právo žádat, aby správní orgán v řízení ve věcech udělení státního občanství České republiky jednal stanoveným postupem, v jehož rámci mu bude zaručena jiná právní ochrana podle čl. 36 odst. 1 Listiny při plném respektování principů právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy). Byť v případě řízení o podané žádosti o udělení státního občanství neexistuje základní právo na jeho nabytí ("právo na výsledek"), plyne z čl. 36 odst. 1 Listiny základní právo na to, aby proces domáhání se práva každého probíhal způsobem, který je zákonný, korektní, rozumný, předvídatelný a přezkoumatelný ("právo na respektování stanoveného postupu"). Pojistku, která má zaručit zmíněné atributy - za situace, kdy zákonodárce vyloučil přezkum negativních rozhodnutí obecnými soudy a Ústavní soud tuto soudní výluku akceptoval jako ústavně souladnou - představuje řízení o ústavní stížnosti před Ústavním soudem. 10.V souladu s čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky má Ústavní soud pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné moci, kterým může být jak rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství České republiky, tak navazující rozhodnutí o rozkladu. V řízení o takové ústavní stížnosti je Ústavní soud oprávněn přezkoumat, zda informace obsažené v utajovaném stanovisku bezpečnostních sborů o bezpečnostním riziku (§ 22 odst. 3 zákona o státním občanství) jsou svojí povahou způsobilé odůvodnit vydání rozhodnutí o neudělení státního občanství České republiky. Toto posouzení se odehrává při plném respektování požadavku na vyloučení libovůle správního orgánu na straně jedné a současně na utajení informací potřebných k ochraně veřejného zájmu na straně druhé. 11.Je-li žádost o udělení státního občanství zamítnuta s odkazem na § 13 odst. 2 zákona o státním občanství z důvodu, že žadatel ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví nebo majetkové hodnoty, v odůvodnění správního rozhodnutí se podle § 22 odst. 3 uvedeného zákona pouze uvede, že k zamítnutí žádosti došlo z důvodu ohrožení bezpečnosti státu. Stanoviska bezpečnostních sborů, která si vyžaduje ministerstvo vnitra a která podléhají utajení, se nestávají součástí spisu a žadatel není seznámen s jejich obsahem. Tuto právní úpravu v minulosti Ústavní soud shledal ústavně konformní, s tím, že představuje rozumný kompromis mezi zájmem jednotlivce na sdělení důvodů zamítavého rozhodnutí na straně jedné a mezi bezpečnostními zájmy státu na straně druhé [srov. nález ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 5/16 (N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), zejména bod 61]. 12.Rozhodnutí o zamítnutí žádosti o udělení státního občanství z důvodu ohrožení bezpečnosti státu je podle § 26 zákona o státním občanství vyloučeno ze soudního přezkumu. Tato výluka neodporuje ústavním předpisům, neboť právo na udělení státního občanství není ústavně ani zákonem zaručeno a rozhodnutím o neudělení státního občanství pro ohrožení bezpečnosti státu nedochází k zásahu do základních práv a svobod [nález ze dne 2. 7. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 39/17 (N 124/95 SbNU 8; 212/2019 Sb.)]. 13.Přestože český právní řád nezakládá právo na udělení státního občanství, musí řízení o takové žádosti vyhovovat požadavkům plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny, což se týká i posouzení důvodů, pro které nelze státní občanství udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrchovanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty (§ 13 odst. 2 ve spojení s § 22 odst. 3 a § 54 zákona o státním občanství). Stěžovatelé v dané souvislosti odkazují na nález ze dne 19. 10. 2021 sp. zn. III. ÚS 2116/21 (N 181/108 SbNU 213). V tomto nálezu Ústavní soud rozhodl o porušení práv stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť jako utajovaná informace byla uváděna informace, která je veřejně dostupná a stěžovatelka se mohla proti její (ne)relevanci ve vztahu k žádosti o udělení státního občanství pokusit v rozkladu argumentačně přesvědčit správní orgán. Takové pochybení správních orgánů však v posuzované věci Ústavní soud nezjistil. Informace, které jsou obsahem utajované části spisu, nejsou veřejně známé, dostupné či volně dohledatelné. 14.Ústavní soud ověřil, že utajovaná stanoviska příslušného bezpečnostního sboru, která byla podkladem napadených rozhodnutí, odůvodňují zamítnutí žádosti stěžovatelů o udělení státního občanství České republiky v souladu s výše uvedenými zákonnými ustanoveními. Napadenými rozhodnutími proto nebylo porušeno jejich základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u jiného orgánu než soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Žádost stěžovatelů byla řádně projednána. Samotné neudělení státního občanství České republiky není v rozporu s ústavním pořádkem, neboť stěžovatelé nemají ústavně zaručené základní právo na jeho udělení, a takovéto právo jim neplyne ani z podústavního práva (§ 12 zákona o státním občanství). 15.Za ústavně souladné považuje Ústavní soud též závěry týkající se nezletilých stěžovatelů, a to jak z procesního, tak hmotněprávního hlediska. Do procesu posouzení žádosti (společně v jednom řízení) i do hmotněprávního postavení dětí (které se odvíjelo od postavení stěžovatele-rodiče), se promítla zásada jednoty státního občanství rodiny. Ústavní soud se nedomnívá, že by tzv. zásadu jednoty státního občanství rodiny, resp. zásadu jednotného státního občanství rodičů a nezletilých dětí, správní orgány nepřípustně absolutizovaly. Vazby na rodiče jsou pro děti nízkého věku (5 až 15 let) určující, neboť jsou na rodičích závislé; ostatní sociální vazby jim pak nelze klást na roveň (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2014 č. j. 4 As 142/2013-29). Jednotnost státního občanství rodiny má v konečném důsledku přispět k nerušenému výkonu práva na rodinný život, garantovanému čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nelze také pominout, že v případě dětí může dojít ke změně okolností a nezávislosti na jejich rodičích až zletilostí či jiným způsobem.
16.Protože Ústavní soud neshledal důvodnou ani ostatní argumentaci stěžovatelů, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2026
Jan Svatoň v. r.
předseda senátu